Zlatý fond SME vzniká v spolupráci s Ústavom slovenskej literatúry SAV
RSS výstup diel Zlatého fondu (Viac informácii)
Josef Čapek:
Moc pověry
Dielo digitalizoval(i) Michal Garaj, Viera Studeničová, Erik Bartoš, Jana Jamrišková, Darina Kotlárová, Viera Marková. Zobraziť celú bibliografiu
Stiahnite si celé dielo: (html, rtf)
| Páči sa Vám toto dielo? Hlasujte zaň, tak ako už hlasovalo | 22 | čitateľov |
73. — Nemocná žena v posteli. Lékař se od ní odklání, činí se zjasněnou tváří povzbudivý posuněk.
74. — Nápis: Uzdravena.
75. — Hlava Nemocné ženy na podušce; usměje se, rozhrne si vlasy s čela, zjasněná tvář, povstává.
76. — Nemocná žena dostrojuje se před zrcadlem, živě se usmívá.
77. — Nemocná žena půlfigura, v zrcadle. Kvetoucí tvář v živém úsměvu. Natáčí hlavu, rozveselena prohlíží ze všech stran svůj svěží obličej, se stolku bere květiny a chce si je upevniti na hruď, a tu to s ní škubne.
78. — Obraz 61.
79. — Obraz 64.
80. — Nemocná žena upustí květy, s výrazem výčitek vznese ruce k očím, skloní hlavu.
81. — Nemocná žena ve výčitkách usedá na židli.
82. — Obraz 66.
83. — Nápis: Výčitky.
84. — Nemocná žena na židli. Přízračně se jí zjevuje Snoubenka a blíží se k ní, stále zřetelnější.
85. — Snoubenka pokleká před Nemocnou ženou; v ruce kouzelnou kytičku, kterou odkládá na zem; ukazuje s bolestným posunkem na svou tvář i prsa, spíná ruce.
86. — Tvář Snoubenky, dívá se velikýma vyčítavýma očima.
87. — Nemocná žena, zdrcena klade hlavu do dlaní.
88. — Nemocná žena před zrcadlem. Tvář zdravá, ale bez úsměvu a jasu.
89. — V zrcadle zjevuje se přízračně hlava Snoubenky v poduškách; v zhublé tváři utrpení. Těžce vydechuje, ruce se zmítají v horečce; agonie.
90. — Nemocná žena zdrcena usedá na židli, klade hlavu do dlaní.
91. — Obraz 38.
92. — Přízračně vkládá se do tohoto obrazu obraz Snoubenky v rakvi. Obraz se zostřuje, u rakve zdrcený Snoubenec. Příbuzní v smutku odtrhují Snoubence od rakve.
93. — Nemocná žena s posuňky zoufalství a zdrcení prudce vymršťuje se ze židle.
94. — Prudce vrhá se k oknu a dívá se na řeku.
95. — Obraz řeky v šeru.
96. — Nápis: Uštvána výčitkami.
97. — Nemocná žena bere u kamen něco loučí a halí se v šátek.
98. — Nemocná žena ve dveřích své světnice, naposled se ještě ohlédne.
99. — Nemocná žena spěchá k řece. Šero.
100. — Nemocná žena na bahnitém břehu řeky; pak zalomí rukama.
101. — Nemocná žena postupuje bahnitým břehem k vodě a zapálenou loučí dělá na bahně kříže.
102. — Chlapec jme se v kostelní vížce zvonit klekání.
103. — Věž kostelíka. Houpe se vyzvánějící zvon.
104. — Nemocná žena odhazuje louč, pokleká do vody a sklání se v modlitbě.
105. — Obraz 103.
106. — Nemocná žena položí se do vody.
107. — Voda se nad ní zavře, její šátek odplývá po vodě.
108. — Obraz řeky plynoucí v šeru. Nad pahorky na protějším břehu a nad zlíchovským kostelíkem ještě světlo.
109. — Plynoucí řeka v jasu; v dáli na hladině loďky, rybáři, čluny plachetní, parníček. V dolní části obrazu mátožně, jako na dně řeky, zjevuje se ležící postava utonulé ženy, smývaná posuny plynoucí vody.
110. — Blíží se plachetní člun, týž z obrazu 57.
111. — V plachetním člunu viděti postavu muže a ženy.
112. — Nápis: Opět doma po svatební cestě.
113. — Plachetní člun z blízkosti. U kormidla Snoubenec, šťastný, usmívající se, vzhlíží k Snoubence, opřené o stožár, šťastné, svěží. Snoubenka má v ruce otevřenou knihu.
114. — Obraz člunu se posune do výše, Snoubenka nazvedne knihu a předčítá. Pod hladinou rýsuje se ležící postava utonulé.
115. — Otevřená knížka. V ní verše:
Nechť mocné zdi nad klidem mým bdí. Je vskutku tvrz mého štěstí paží i valem chráněna pevně před strázní a žalem? Buďte mi hosty, vy stíny, vstupte sem dolů, sem k mému boku, vy stíny někdejších bolů, a pijte tu z poháru, jenž stkví se zlatem ve Štěstí zářivém sále a přebohatém: Nechť žije Štěstí, jehož tu ještě není, zdar nadějím všem, jež k neukojení, a zdar všem snům!
116. — Snoubenka vzhlédne od knihy radostně vzrušena k Snoubenci, oba se usmívají a jako by recitovali poslední verše. Pod hladinou přízračná postava utonulé.
117. — Postava utonulé se zastírá a mizí, člun odplouvá.
118. — Člun odplouvá a mizí.
119. — Obraz oživené Vltavy.
Finis.