ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

V tomto článku odpovězme ku třem otázkám: 1. jakou důležitost má Slovensko pro nás, 2. jakou my pro Slováky, 3. jak československou vzájemnost uskutečňovati?

Od západu tiskne se na Slovany výbojný kmen německý. Zaujal rozsáhlé slovanské roviny polabské, vtiskl se podle Dunaje až k Litavě, překročil vysoká pohraniční horstva česká, přes Jeseníky od severu a přes řeku Dyji od jihu vtiskl se do Moravy a jisto jest, že mezi první snahy veškerého Němectva patří touha, ovládnouti pruh českých zemí, směle do národa německého trčících. My sice osvědčili sílu vzdornou: žijeme, ale pomyslíme-li na budoucnost národa našeho, malého, pomyslíme-li na výbojnou a vytrvalou povahu německou, jíž jsou k službám armády, králové, biskupi, vysocí úředníci, zachvějeme se a pocítíme potřebu nejen rozmnožovati síly vlastní, ale také hledati pomoc. Zdá se, že v životě národů je tak jako v přírodě vůbec: síla proti síle. I je potřebí, aby západnímu tlaku německému, do českých zemí se hrnoucímu, vzdoroval východní proud slovanský. A tu vysvítá důležitost Slovenska pro nás: ono nás spojuje se slovanským východem, s národem ruským. Ono je mostem, po kterém se slovanský proud valiti má do našich zemí, aby nás sílil, co bychom stačili vzdorovati západnímu tlaku německému. Osvěta nešíří se jen knihami poštou zaslanými, jak by se vzdělaným lidem zdálo, nýbrž jde též od člověka k člověku, od dědiny k dědině, jako na př. národní píseň, přísloví, kroj, národní stavitelství… a to rovněž patří k osvětě, to jest vlastně ten mocný dech národní, národní svojskost, která blahodárně všecky vrstvy národa zachvacuje, co kniha osvěcuje jen malou část. V celé východní Moravě poznávám stopy Slovenska a znám případ, že i politické národní uvědomění přišlo na Moravu od východu, t. ze Slovenska, jež r. 1848 prožilo velký národní kvas politický. Myslete si, že by na Slovensku byli Maďaři! Pohleďte na mapu! Uzoučký proužek země spojoval by nás s Poláky. Nepřítel na západě, na severu, na jihu a k tomu přibyl by nepřítel na východě. Těžko by se nám dýchalo! Avšak já věřím v budoucnost Slovákův, maďarská síla nevystačí na zmaďarštění Uher, jde více o to, aby se slovenský most zpevnil, aby se učinil schopným osvětu přenášeti, aby Slováci, silní a vzdělaní, skýtali posilu sousedovi na západě, totiž Čechům. Mdlý a chorý soused malou poskytne pomoc. —

Kdybychom se Slováky dospěli k takovému osvětovému sjednocení, že bychom opravdu byli národem jedním, byl by z toho pro nás i pro Slováky velký užitek osvětový i politický. Zde to mohu povědět jen stručně. Uvažme, jak by se nám to rozmnožila látka pro povídku, báseň, hudbu i pro vědu, jak by se rozmnožili spolupracovníci na poli osvěty. Na Slovensku jsou dosud zachovány národní kroje, výšivky, řeč lidu je nepokažena řečí cizí, tam každého příštího roku uslyšíme nové písně, tam přibývají pohádky… Vzdor vášnivé maďarisaci Slováci zachovali si národní svojskost (národní individualitu), a v této mocné, kypící národní svojskosti viděl bystrý Havlíček půdu pro příští národní genie československé, jakož už za života Havlíčkova zářil celému národu československému Šafařík a Kollár.

A jak bychom získali politicky? Mnoho utrpení pochází nám odtud, že jsme národ malý. Se Slováky bylo by nás devět milionů, kteréž číslo zmnožilo by naše sebevědomí — sebevědomí národní je velký činitel politický! — a také státu by toto číslo imponovalo. Náš politický vliv sáhal by i za Karpaty a Slováci by pak oprávněně poukazovali na bratry před Karpatami.

*

A jakou důležitost máme my pro Slováky?

Abychom si výklad zkrátili, mysleme si, že Slováci mají slovenské obecné školy, že těch 33 gymnasií, 6 reálek, 16 učitelských ústavů atd. jest slovenských, že mají slovenskou techniku a universitu, že mají slovenské úřady a železnice, slovenské biskupy, 50 slovenských poslancův, slovenskou šlechtu… to všecko jsou pevné sloupy národní osvěty, a přece by ještě neměli všecko, čeho je potřebí k mohutnému rozvoji osvětovému, aby stačili stejnoměrně kráčet s druhými národy. Mohli-li by si za takovýchto příznivých podmínek vydati na př. naučný slovník? Kdo jim ho vydá, věda, že by měl sotva několik set odběratelův a on jich musí míti několik tisíc.^[79] Kdo vydá Slovákům lékařskou knihu, řekněme za 20 až 30 K? Kdo jim bude vydávati velké měsíčníky, nádherné obrázkové týdenníky, kdo velké politické denníky? Mohou-liž si založit velké národní divadlo? V kterém městě, kdo jim na něm bude hrát, kdo složí na ně denně tisíc zlatých? Můžeme-liž doufati, že Slováci dosáhnou malířské a sochařské akademie? Že dosáhnou akademie pro vědy, slovesnost a umění? A všecko to, co jsem uvedl, musí národ mít, aby stačil druhým vzdělaným národům. Slováci jsou sami o sobě národ malý, jsou také nezámožní, a tak i kdyby nebyly utlačováni, nestačí na mohutný osvětový život. Nestačíme my, jakž stačí Slováci? A tak Slovákům nezbývá než opřít se o některý sousední národ četnější a vzdělanější a žíti ze vzdělanosti jeho a s ním.

Je tedy otázka, o který to národ mají se opřít? Snad o Rusy? Z ruské knihy může se vzdělávati jen hrstka vzdělanců, která naučila se ruštině soukromě. Snad se oprou o Poláky? Nemožno, kniha polská je na Slovensku cizí. Snad tedy o Srby? Rovněž tak. I stojíme před dvojí možností: buďto se Slováci oprou o Maďary (maďarské knize rozumějí všickni vzdělanci od advokáta do písaře, všickni zřízenci a sluhové státní, stoliční a železniční, větší část měšťanstva a řemeslnictva, též mnoho lidu dělnického), anebo se oprou o Čechy (české knize rozumí každý Slovák).

Opřít se o osvětu maďarskou, žít v ní a z ní, znamená pomaďarštit se. Úřady a železnice Slovenska nepomaďarští, ale osvěta podmaňuje a odrozuje. Schiller a Göthe poněmčili mnoho Čechův. Dr. Czambel, sekretář maďarského ministerstva, takto rodilý Slovák, radí Slovákům, aby se na věky odtrhli od Čechův a opřeli zcela o osvětu maďarskou — radí jim jistý hrob. My zase radíme, aby se opřeli o osvětu českou, a tvrdíme, že tím nic neztratí na slovenské svojskosti, vždy jim jejich nářečí, tak milé, zůstane, jakož ho nesetřela spisovná čeština, jíž Slováci psali po staletí a jakož také nezatlačila nářečí českých a moravských. Česká osvěta Slováky probudila, po staletí prožívali s námi jeden osvětový život a když si založili samostatnou literaturu, nesplnila se ani jedna naděje jejich. Šafařík a Kollár měli pravdu. Vedle nich stojí rádce Czambel!

Znám československá nářečí od Šumavy za Tatry, umím slovensky jako česky, vyznám se v mluvnici: i pravím s čistým svědomím, že od Šumavy za Tatry jest národ jeden a že cokoli je mezi námi rozdílného (kroje, nářečí), jest na ozdobu a obohacení národní jednotnosti, nikoli na rozdvojení. A jestli se přece rozdvojujeme, je to důkaz slovanské nevyspělosti, slovanského jinošství. Vizte Němce!

*

A přece varuji chvějícím se hlasem: Nebuď mezi námi trpkosti! Nepravte vyčítavě: Proč jste se odtrhli? — V utrpení člověk zkouší to a zase to. Zvěčnělý Hurban, vůdce Slovákův, byl pro slovenštinu, potom pro češtinu a zase pro slovenštinu. — Vajanský, Škultéty, Janoška a jiní jsou mužové národ vroucně milující, vstávajíce lehajíce přemýšlejí, jak nešťastnému národu pomoci: lze-liž spravedlivě takovým mužům činit výčitky? Oni smýšlejí najisto tak poctivě a spravedlivě, jako já a druhý; všickni chceme dobro národa. Jsem vychovatel, budiž mi dovoleno po způsobe vychovatelů učinit přirovnání. Čech je starší a Slovák mladší bratr. Mladší bratr je zpravidla nachýlen věřit, že starší radami svými směřuje k prospěchu vlastnímu. Mladší bratr odmítne tvou pomocnou ruku, kopne tě… A co ty, bratře starší? Tvá povinnost je, tím úzkostlivěji hledět za bratrem mladším, aby sám jsa nezbloudil, neutonul. Hněvem a výčitkami nenapravíme nic. Milujme se! Na té půdě se dohodneme. Prokažme Slovákům hodně lásky, a to prací i obětí, potom nám uvěří. Nezačínejme vzájemnost povelem: Pište česky! Zaměňme povel v radu: Čtěte česky. Na tom nám bud záleženo, aby nepoklesla příliš slovenská vzdělanost a nepoklesne, budou-li Slováci vedle slovenské čísti také knihu českou. Nejen vzdělanci, ale i lid v chatkách. Tisíce knih českých zaslal jsem s přáteli svými na Slovensko, a to vzdělancům i rolníkům, řemeslníkům a dělníkům, a všickni jim rozuměli a žádají si zásilek nových. Ano, o to se starejme, aby Slováci česky četli. Budou-li česky číst, připraví se i na české psaní. To je otázka budoucnosti a rozhodnou si ji Slováci sami. Nevnucujme! Pěstujme zatím vzájemnost.

*

Nyní mám úkol pověděti, jak československou vzájemnost uskutečňovati. Ale knížka má vymezený prostor, musím to tudíž říci co nejstručněji.

Už jsem vpředu řekl: V každém čtenářském spolku odebírejme aspoň jeden slovenský časopis. Slováci nemají středních a vysokých škol, nemají už skoro ani obecných, jediným téměř pramenem vzdělání jest jim časopis a kniha: nuže, podporujme tento jediný pramen. Čtouce slovenský časopis, poznáme slovenské poměry; čtěte jej rok a budete mít o Slovensku zcela jiný názor. Z počátku vám půjde čtení zvolna, ale nedejte se zastrašit, čtěte dál a za krátko budete číst, jakobyste četli časopis český. Bylo-li by slovenské čtení těžké nám, neměli bychom práva žádati po Slovácích, aby oni četli časopis český. Vždy se ve čtenářské besedě vyskytne člověk, který slovenské odchylky za půl hodiny vysvětlí. Vždyť čtenářské besedy nejsou probůh jen pro pitky a karban! —

Volejme k nám slovenské chlapce do učení. U nás se slovenský chlapec naučí řemeslu dokonaleji, v pokračovací škole se vzdělá, tady jej zásobíme dobrými knihami a potom jej, dobře vyučeného, vzdělaného a národněuvědomělého, vrátíme Slovensku. Takový bude potom vždy přítelem Čechův a pěstitel vzájemnosti; bude číst český řemeslnický časopis, bude objednávati suroviny ne z Budapešti a Vídně, nýbrž od firem slovanských atd. To bude zcela, jiný živnostník, než ten, který se učil v hýřivém a odrodilém městě na Slovensku nebo v Budapešti. V Praze je spolek Českoslovanská jednota (takto adresovati dostačí), která poskytne radu každému, ať už by chtěl knihy na Slovensko poslati nebo vzíti na učení slovenské chlapce nebo cokoli jiného.

Podporujme slovenské mladíky na českých školách, zvláště na školách rolnických, průmyslových a obchodních. Na Moravském Slovensku, hned v sousedství Slovenska Uherského, je pěkné město Bzenec a v něm rolnická a vinařská škola. Jak by to bylo krásné, kdyby zastupitelstvo nebo čtenářská beseda nebo jiný spolek, anebo nejlépe všickni dohromady složili se každého roku na stipendium 100 zl. a podporovali jím slovenského šuhajce na tamní škole se vzdělávajícího! V Bojkovicích, také blízko hranic, je zimní hospodářská škola. V Rožnově též a již také na ní Slováci studují. V Kroměříži už po několik let podporují slovenskou dívku na hospodyňské škole. Buď jim za to čest, ale prosím tamní své přátele, aby ještě uvážili, jestli by venkov nemohl podporovati slovenského šuhajce na kroměřížské rolnické škole. V Napajedlích, Slovensku blízkých, také je zimní hospodářská škola, též v Holešově, Kojetíně, Hranicích, Místku a j. a všude by při dobré vůli mohli aspoň jednoho slovenského mladíka podporovati. Já věru nedám těm městům pokoje, dokud proseb mých nevyslyší.

Čechy jsou Slovensku vzdálenější, ale dejte podporu, a slovenští šuhajci přijdou. Prosím Českoslovanskou jednotu v Praze, aby se na všecka města o podporu slovenských mladíků obrátila, kde mají školy odborné, ať již rolnické nebo mlékařské nebo košikářské nebo na zpracování dřeva nebo tkalcovské nebo zámečnické, nebo průmyslové a obchodní. A teprv na druhém místě se starejme o podpory na školách středních a vysokých. —

Každého roku uspořádejte ve čtenářském spolku nebo v Sokolu slovenský večer. Někdo něco o Slovensku přednese nebo přečte, zpěváci zapějí slovenské písně a sbory, některá slečna přednese slovenskou báseň a máte zas něco nového. Z výtěžku předplaťte slovenský časopis nebo kupte do knižnice několik slovenských knih, nebo dejte výtěžek na podporu slovenského studenta. —

Na konec čtenáře své prosím, aby se hleděli přimknouti ku správcům záložny s důtklivou žádostí, by záložna měla stálou položku: Slovensko. Je asi 800 českých záložen; kdyby každá věnovala ročně na Slovensko jen 4 K, bylo by 3200 K a za ty by se na poli osvětovém pořídilo hodně. Podpory tyto buďtež odevzdávány Českoslovanské jednotě v Praze s tím poznamenáním, že jsou pro Slovensko.

*

Vypravování mé o Slovensku není ukončeno. Ještě mám mnoho na srdci a doufám, že mi bude dopřáno dopověděti to v době blízké. Knížku věnuji své milé ženě, účastnici všech mých slovenských radostí i — žalostí.