České prvotiny

Zahřmělo nebe — blesky se rozletly, —
obloha smutná těžce zaplakala,
a nad loukami, jenž právě zakvětly,
vysoká Nitry zatřásla se skála:
a v prostřed bouře pod hradem se zjeví
postava sličná ve tvářnosti děvy.

Zrak její upřen jestiť v krásné kraje; —
Přes louky pestré, přes zelené háje
toužebně milé na Slovensko hledí;
myslí o svém rodě, cítí o své vlasti,
a hned slzy žele, hned pak slzy slasti
přes růžové své líce k ňadrám cedí.

Slýchaváť ona často v tiché době
ty želné hlasy, jenž Slovenskem lkají:

A pak čekává, když povzdechne sobě,
jakový ohlas jí zpět Tatry dají;
i vzhlédnouc časem na hrad, pod nímž dlívá —
o jeho slávě svým rodákům zpívá.

Pod hradom Nitry dítě to zrozeno,
Slovenská Tatra vlastní jeho máti,
tamť se učilo s rodem plesat, lkáti,
a od rodiště svého má své jméno:
Nuž pojď nám, Nitro, slávu Slávů pěti,
pojď, sestro drahá, v bratrů svých objetí!