ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

MILENEC:

Slyšíš zvuk ten, to troub polních znění?
Slyš, milenko, hlas to otčiny!
Ten zvuk, ten hlas, naše rozloučení; —
viz, ty blesky, to jsou bratrů zbroje,
slyš, ty hlasy, ty ma zvou do boje,
do boje za volnost rodiny
stonající v svém manství úbohem; —
až den i noc a zas den přeletí,
najdeš mě v tvém, neb smrti objetí —
dotud, drahá moje, budiž s Bohem!

MILENKA:

Slyšíš bouři, níž mé srdce hyne?
Slyš, milenče, hlas to lásky mojí:
Když den i noc a zas den uplyne,
a znak manství z otčiny nezpadne,
a mé blaho s tvým životem zvadne:
Ach, kdože mne, kdo mne uspokojí? —

MILENEC:

V lásce k vlasti jest má láska k tobě,
hyneli ta, jest i tato v hrobě;
zatím, drahá, jest má silná víra,
že ta, jenž zde vládne naším citem,
ani tam nad vysokým blankytem,
ušlechtilá láska neumírá.

MILENKA:

Ty jdeš a já zde mám býti?
Bez tebe žíť a bez tebe mříti? —
O, né! dej mi meč a tvou douvěru!
Když s tebou jsem, pro mne smrti není,
má smrť můž býť jenom rozloučení, —
já se s tebou v krvavou seč beru! —

MILENEC:

Dívko, strašnýť jest obličej boje!
Tam kde hřímá polem střelba divá,
kde zbraň blíská, zůří ocelivá,
což tam může útlé srdce tvoje? —
Rámě silné, duch silnější mnohem
žádá se v boj, — ty zůstaň , a — s Bohem!

MILENKA:

Né, já půjdu s tebou, drahý,
jest to sladké mříti za otčinu,
sladší ještě, mřít v objetí s milým:
O, v naději této se nemýlím,
s tebou živa jsem a s tebou hynu,
tužbám — našim zisk to bude blahý:
Tak, dejž mi meč, dejž mi tvou důvěru,
já se s tebou v život i smrt beru. —

MILENEC:

Nuže tedy! ať jest zasvěcená
láska naše, vřelá lásce k vlasti,
meč tento jest mou i tvojí zbraní,
štít tento ať mne i tebe chrání:
Kliďtež se, vy otčiny mé strasti!
Pojď za ni žít i mříť, má milená!