ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Masaryk i Beneš, títo hlavní vodcovia našej úspešnej revolúcie, samozrejme o utvorení Pittsburghskej dohody vedeli. Veď Masaryk ju osnoval sám a ako hlavný vodca revolúcie aj podpisom udobril. Prezident Masaryk v svojom diele „Světová revoluce“ na 262. strane píše o nej medzi iným toto: „Druhé důležité jednání bylo v Pittsburku mezi Slováky a Čechy. Dne 30. května podepsal jsem dohodu, učiněnou Slováky a Čechy americkými… Podepsal jsem dohodu bez váhání, protože byla lokální smlouvou amerických Čechů a Slováků mezi sebou;… V dohodě bylo ustanovení, že legální zástupcové slovenského lidu budou rozhodovat sami o podrobnostech slovenského politického problému.“

V tom samom svojom diele na strane 263 hovorí ďalej Prezident Masaryk: „Pro jednotu se vyslovili zástupcové Slováků dne 30. října 1918 v Turčanském Sv. Martině, a pred tím 1. května, tedy před Pittsburskou dohodou, v Liptovském Sv. Mikuláši. O tuto jednotu běží — autonomie je oprávněný požadavek stejně jako centralism, ale hlavní úkol je, ustanovit správný poměr mezi oběma.“

Dr. Eduard Beneš v prvej knihe svojho diela „Světová válka a naše revoluce“ na strane 138 o Pittsburghskej Dohode poznamenáva: „Jako v Rusku, bylo i v Americe po jistou dobu váhání a nejasnost mezi slovenskými činiteli, v jaké formě s Čechy mají spolupracovat… Brzo se pochopilo, že společný postup je nutný;… Za výsledek tohoto jednání možno pokládati také podepsání známé ,pittsburské dohody‘, jejímž cílem především bylo získati během války plnou jednotu naší americké akce.“

Z uvedených citátov z diel spomenutých dvoch veľkých mužov vidno, že svojho času aj oni boli za Pittsburghskú Dohodu a že táto utvorená bola s ich súhlasom. Ako som spomenul, Masaryk ju osnoval sám a dr. Beneš, ako vtedajší generálny tajomník Československej Národnej Rady v Paríži, tiež mal o nej vedomie. Že teraz, následkom nejakých okolností ako sympatizujú obaja s touto dohodou, ani o tom nešírme dnes reči, ale pripomeňme si, čo hovorí Prezident Masaryk: „O jednotu beží — autonomia je oprávnená požiadavka rovnako ako centralismus. Ale hlavný úkol je stanoviť správny pomer medzi oboma.“ Dá sa teda hovoriť i o autonomii i o centralisme. Keby takto ponímali vec všetci naši politikovia a naše časopisy, nebolo by sa udalo v našom politizovaní toľko nepríjemných a nebratských vecí, koľko sa ich udalo.