ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Nejtrvácnější památku, již zub času zničiti nemůže, pozůstavuje člověk po sobě jedině svým na člověčenstvo blahonosně působícím učinkováním. To je tak známá a stará pravda, jako svět sám. Přitom však zvykli od jakživa národové svým šlechetným jednotlivcům nádherné vyzdvihovati pomníky, aby tím svou povděčnosť i zevníterním nějakým činem dokázali a jiné k rovně šlechetným skutkům povzbuzovali.

I u nás Slováků, sotví se jáma nad smrtelnými pozůstatky Hollého zatvořila, povstalá myšlénka o pomníku, jenžby se národními oběťmi na hrobě jeho položiť měl, kam dál, tím větší populárnosti dosahovala. Že se u nás na skvostné a nádherné nějaké podujetí, jehož vyvedení by tisíce bylo potřebovalo, ani z daleka mysleť nemohlo, je na bílém dni; tí, jenžby značně k národním cílům přispěti mohli, se nás dávno odžehnali, hanbíce se za lid náš, že je chudobný, nevzdělaný — jako kdyby hlavní príčinu nehod, s nimiž se lid náš potýkati musí, on sám, a ne také oni na sebe nesli; — tím naopak, kteří by radi obětovali, obyčejně prostředků nedostává. U nás tedy již po předku jen na skromné obětě rátať bylo možno, ostatní musela dobrá, šlechetná vůle doplniti.

Ku dni 14. aprila 1850, tedy k první ročité památce smrti básníka, pozval jsem nekterých nedaleko bydlících a o národ vysoce zasloužilých jednotlivcův na Dobrou Vodu, abychom se poradili tam na hrobě Hollého straniva zřízení výboru, jenžby provolání k otevření sbírky na pomník jeho uveřejnil. Sešlo se asi 6 — 7 na slovo vzatých národovců v určitou lehotu, a když jsme se skutečně nad hrobem básníkovým o dálších krokoch, jenž se vzhledem na otvořiť se mající veřejnou sbírku činiti měly, usjednotili; čtyry lipky, které jsem já k tomu cíli sebou byl přinésel, slovanskou obyčejí před hrobem zasadili; rozešli jsme se úplně přesvědčení, že dílo k oslávení památky Hollého podujaté jistě bez žádoucího prospěchu nezůstane.

Zatím co jsme my přípravy strojili, překvapilo nás „Provolání k národu Slovenskému“ v čis. 44 „Slovenských Novín“ 16. april. 1850, v záležitosti toho samého předmětu uveřejnené, na čež již 20. aprila, teda současně hrabě Rudolf Nyáry „Upřimné slovo k šlechetným rodákom“ v „Cyrillo-Methode“ (čis. 5. r. 1850) v té jisté záležitosti uveřejnil. Z toho bylo patrno, že myšlénka o zavedení sbírky na pomník Hollého skutečně dozrála, nebo si v tom samém čase cestu do veřejnosti proklestila. Naše přípravy staly se tím zbytečnými, i nepozůstávalo nic jiného, kromě aby se v započaté sbírce všemožnou, Slováků hodnou horlivostí pokračovalo.

Sbírka i v „Slov. Nov.“ i v „Cyril-Meth.“ otevřená, z ponenáhla rostla, i sesbírané peníze pod opaterou Red. Slov. Nov. úroky donášely; a však až do roku 1853. nic vlastně v záležitosti té ustanoveno nebylo. Když ale obydlí mé ze Skalice do Budína přeloženo bylo, v porozumění několik pešt-budínských Slovanů utvořen jest výbor, jenž 12. feb. 1853. o povolení u vys. místodržitelstva prosbu podal, aby celou tu záležitosť převzíti, a řádně dokončiti mohel. Povolení nedalo dlouho na sebe čekati, nebo již 25. aprila výbor byl odobřen, a 5. máje cestou horno-nitranského stoličného přednostenstva rozhodnutí výboru doručeno.

Tímto obratem věci celá záležitosť jinou dostala podobu. „Výbor pro vystavení pomníka J. Hollému“ utvořený, v němž: Dr. O. Radlinský, správce — J. K. Viktorin, zapisovatel — J. Palárik a J. Zimáný co údové účinkovali, 25. jun. 1853. co takový obecenstvu se představil (Slov. Nov. čis. 76. r. 1853), a provedení díla pod svou odpovědnosť převzal.

Dne 27. jul. 1853 přijal výbor peněžitou sbírku, až do toho času skrze D. Licharda opatrovanou (Slov. Nov. čis. 88. r. 1853). Dne 11. aug. ale i sbírka až dotud pod opaterou R. Kučínýho, tehdejšího stoličného přednosty v Trnavě, výboru doručena byla. Teď již nic nepozůstávalo, jen aby se k samému dílu přikročilo.

Pověstný z rodu slovenského pošlý sochář Ladislav Dunajský byl získán, aby vzorku pomníka nadvrhnul, s kterou od výboru odobřenou odcestoval jsem na Dobrou Vodu, a s tamějšími kamenářskými mistry u přítomnosti M. J. Hurbana a J. Obermayera co svědků, 24. aug. 1853 v jméně výboru kontrakt učinil, v smyslu kterého dle sádrové vzorky pět spodních částek pomníka na místě z dobrovodského pískového kamena do konce měsíce marca budouceho roku vyhotoveno býti mělo. Vrchní čásť pomníka, poprsí básníka totižto, mělo dle nejprvšího plánu z bílého mramora vypracováno býti. Poněvadž ale zásoba peněžité sbírky takovému nákladnému podujetí nedostačovala: proto se výbor na více zámožných, a jako sa domníval věci té oddaných jednotlivců — o rozmnožení sbírky — s prosbou listovně obrátil; ale beze všeho výsledku. — Byv takto výbor výlučně na shromážděné již peníze odkázan, uzavřel konečně 26. nov. 1853 i s Dunajským kontrakt, dle něhož poprsí básníkovo taktéž jen z obyčejného kamena vyhotoveno býti mělo. (Slov. Nov. čis. 148. r. 1853.)

I na Dobré Vodě, pod dozorstvím J. Obermayera, i v Pešti práce rýchle ku předu kráčely, a již v měsíci april. 1854 jednotlivé částky vyhotoveny byvše, slavné odhálení a odevzdání pomníka veřejnosti, společným usrozuměním na den 11. máje t. r. ustanoveno býti mohlo, co se i 20. april. cestou novin oznámilo. (Slov. Nov. čis. 50. r. 1854.)