ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Dobrá Voda, městečko asi čtyry hodiny cesty od Trnavy, a dvě hodiny od Nádaše k severu u prostřed hor v romantičné dolině ležící, má své slovenské jméno od výborného, tam z pod skály se prýštícího pramene, jenž potoku tak zvané Blavě počátek dává, která s Dudváhem spojená niže Nadszegu do malého Dunaje padá. Maďari pojmenovali místo to ne po vodě, ale po kameni; anť se totižto v Dobré Vodě i výborný kamenolom nachází, z toho ohledu ji jménem Jókeő (dobrý kámen) pokřestili.

Co se okolí Dobré Vody týče — jako jistý rodomil výborně poznamenal, „souhlasí ono úplně s duševní povahou nesmrtelného pěvce našeho. Není ono síce tak otevřené a rozkošné, jako na čarokrásném Považí rozložených Maduníc, a však jest plné divokých krás přírody zádumčivo-romantické. — Kolem malebně rozloženého městečka rozprostírají se měňavé nivy, šťávnaté loučiny a plodonosné sady, obroubené vůkol věncem tmavých hor, po níchžto se zde a onde pnou smělo strmící skaliny, pokryté jasnolesknoucí se krovinou anebo kobercem drobulinkého mechu. — —

Sama půda vidíku tohoto jest pro zpytatele starožitností a dějín vlasteneckých nad míru důležitá, z temen pak okolitých vrchů otevírá se, zvláště pomocí dalekohledů, pronikavě krásný výhled na mnohá památná místa Slovenska.“ (Slov. Nov. čis. 62. r. 1854.)

Na skalnatém, nad městečkem panujícím vršku, z pod něhož spomenutý prámen vyvíra, rozprostírá se dobrovodský hrobitov, v středu jeho čtyrmi utěšenými lipámi zastíněný hrob, a nad tímto pomník v podobě, jako na čele knihy připojený v oceli rytý obrázek ukazuje, krásně se do hora vypíná. Místo věčného spánku si sám básník, jako hodnověrně vím, vyznačil, a věru, jeho básnickému duchu celkem odpovědající.

Co se již samého pomníka týče, pozůstáva ze šesti složených částek, z níchž pět spodních z dobrovodského kamena od tamějších mistrů, vrchní ale čásť, to jest poprsí básnikovo, nápisy a znamení víry, naděje a lásky od L. Dunajského v Pešti vyhotoveny jsou. Na murovaném v zemi základě čtverhranní sáhová z kamena vytěsaná tabule, a na této jiné částky pyramidálně sestaveny spočívají. Nápisy v bílých mramorových tabulech zlatými písmenámi vyryté, a ku čtyřem stranám světa obrácené znějí; hlavní jednoduchý nápis ku jihu:

Na sever:

Na východ:

Konečně na západ:

Poslední tyto od L. Štúra pocházející nápisy jako jsou v oblíbené Hollému časoměře složeny, tak i smýšlení a povahu jeho převýborně vyslovují.

V prostřed pyramidy stkví se pozlatisté znamení víry, naděje a lásky, a vrchol konečně zaujíma poprsí básníkovo na knihách, jakoby jeho nesmrtelných dílech, umělecký vytesaným lipovým věncem otočených, spočívající. Nápisy kněh jeho hlavné díla označují, a sice; ku jihu: „Svatopluk“ a „Sláv“; na východ: „Básně J. Hollého“; na sever: „Žalospěvy“; a na západ: „Cyrillo-Methodiada“.

— Vysokosť celého pomníka od země 13 střevíců a 4 palce,

— poprsí ale samo 3 střevíce a 4 palce obnáší.

Někteří národovci slovenští se domnívali, žeby příhodnější bylo bývalo, kdyby se pomník ten radějí v Madunicech, kde pěvec větší část života strávil, a nejvýtečnější díla svá vypracoval, byl postavil. Druzí zase, jmenovitě Obec sv. búranská a pokřevní Hollého tu žádosť projevili, aby prý pomník tam na Búřech, v rodišti jeho vyzdvižen byl. Vzhledem na táto odchodná přání jest tu na místě, abych vyslovil, proč jsme se byli rozhodli pomník na Dobré Vodě a ne jinde postaviti.

Předně a nadevšecko to byla hlavní myšlénka, aby se zvěčnělého hrob, skutečně holý, ani nejchatrnějším křížem nepoctený, přiměraným pomníkem ozdobil. Z toho ohledu se držela spomenutá schůzka na hrobě samém; v ten smysel se vyslovuje „Provolání“ v Slov. Novinách, když si stěžuje, „že žádný náhrobek neb pomník nezvěstuje půtníkovi, kde leží skrytý nejdražší poklad národa slovenského;“ abychom tedy „pomník nad hrobem jeho národním nákladem vystavili.“ To jisté žádá „Úpřimné Slovo“ v „Cyrillo-Methodovi“ aby se „podľa možnosti hrob, který prach národného Básníka našeho kryje, nejakým náhrobkom ozdobil.“

Není pochybnosti, že následkem takto vyslovené myšlénky, každý národovec aneb puhý toliko ctitel zesnu1ého, tím úmyslem k určenému cíli svou obětí přispěl, aby pomník na hrobě básníkovém postaven byl.

K tomuto rozhodujícímu důvodu třeba připočisti i tu okolnosť, že se právě na Dobré Vodě k prácem soucí kámen, a k vyhotovení vetší částky díla potřební mistrové nacházejí. Za tak levný peníz by se podobné velikosti pomník s převážením na jiné místo nebyl mohel vyvesť, anť se ví, že transport velikých kamenních částek s mnohými obtížemi spojený, dvojnásobné útraty spůsobuje.

Jiní se zas nazdávali, žeby se bylo mohlo tělo zesnulého jinam, jmenovitě na Búry přenesť a tam na hrobě pomník postaviti. Než tí, od níchž myšlénka táto pocházela, zapomněli do povahy vzíti těžkosti, ba snad zjevný odpor, s nimž by se vyvedení to neomýlně bylo potkalo; nemluvě ani o tom, že sám Hollý, jako mi jeho přítel a opatrovník Lackovič ústně i písemně sdělil, víckrát se vyslovil, že na Dobré Vodě pochován býti žádá, ba i samé místo, jak výše udáno, svého věčného odpočinku na hrobitově určil. Nemýlim se tedy, když pravím, že bývalý „Výbor pro vystavení pomníka J. Hollému“ dobře zodpoveděl povinnosti své a slušnému očekávání slovenského národa, když všechny okolnosti náležitě do povahy bera, svěřenou sobě záležitosť tím samým spůsobem, a na tom samém místě, jako a kde se stalo, vyvédel a uskutečnil.