Zlatý fond > Diela > Anglické listy


E-mail (povinné):

Karel Čapek:
Anglické listy

Dielo digitalizoval(i) Michal Garaj, Bohumil Kosa, Viera Studeničová, Dušan Kroliak.  Zobraziť celú bibliografiu

Stiahnite si celé dielo: (html, rtf)

Páči sa Vám toto dielo? Hlasujte zaň, tak ako už hlasovalo 50 čitateľov

Clubs

Jakpak to mám skromně říci? Nu ano, dostalo se mi té nezasloužené cti, že jsem byl uveden do některých z nejuzavřenějších klubů londýnských, což se každému pocestnému nestane; i pokusím se vylíčit, jak to tam vypadá. Jméno jednoho jsem zapomněl a nevím ani, ve které je ulici; ale vedli mne takovým středověkým průchodem, potom nalevo a napravo a ještě jinudy až k jednomu domu s dočista slepými okny, a pak dovnitř, bylo to jako kůlna, a odtud se šlo do sklepa a tam byl ten klub; byli tam boxeři a literáti a krásné dívky, dubové stoly a hliněná podlaha, místnost jako dlaň, díra fantastická a hrozná; myslel jsem, že mne tam zabijí, ale dali mi jíst na hliněných talířích a byli milí a hezcí; potom mne odvezl šampión jižní Afriky v běhu a skoku, a já podnes se pamatuji na hezkou dívku, která se tam ode mne učila česky.

Ten druhý klub je slavný, stoletý a nesmírně ctihodný; v něm sedával Dickens a Herbert Spencer[24] a mnozí jiní, které mi tamní vrchní číšník, majordom či vrátný (nebo kdo to byl) vesměs jmenoval; snad je také všechny četl, neboť zdál se být velmi ušlechtilý a důstojný, jako bývají archiváři. Provedl mne celým tím historickým palácem; ukázal mi knihovnu, čítárnu, staré rytiny, vytápěné klozety, koupelny, jakési historické lenošky, sály, kde gentlemani kouří, jiné sály, kde píší a kouří, a jiné, kde kouří a čtou; všude vane dech slávy a starých kožených křesel. Jářku, kdybychom měli takové staré kožené židle, měli bychom také tradici; představte si, jaká by se zrodila historická kontinuita, kdyby si František Götz[25] mohl sednout na židli po Zákrejsovi,[26] Šrámek po Šmilovském a profesor Rádl,[27] dejme tomu, po nebožtíku Hattalovi.[28] Naše tradice není podložena tak starými a zejména tak komfortními lenoškami; jelikož nemá na čem sedět, visí ve vzduchu. Na to jsem myslel, když jsem se uvelebil v jedné z těch historických lenošek; bylo mně trochu dějinně, ale jinak docela pohodlně, a okukoval jsem historické osobnosti, které dílem visely na stěnách, dílem seděly v klubovkách a četly Punch[29] nebo Who is Who.[30] Nikdo nemluvil, což působí opravdu důstojně; měli bychom mít u nás taková místa, kde se mlčí. Starý pán se šourá o dvou holích sálem, a nikdo mu zlomyslně neřekne, že výborně vypadá; jiný se hrabe v novinách (nevidím mu do tváře), aniž by pocítil náruživou potřebu mluvit s někým o politice. Člověk z pevniny si dodává důležitosti tím, že povídá; Angličan tím, že mlčí. Zdálo se mi, že všichni, kdo tam jsou, jsou Členové Královské akademie, slavní mrtví nebo bývalí ministři, neboť nikdo z nich nemluvil; nikdo se na mne nepodíval, když jsem přišel, a nikdo, když jsem odešel. Chtěl jsem být jako oni, ale nevěděl jsem kam s očima; když nemluvím, dívám se, a když se nedívám, myslím na divné nebo šprýmovné věci; i stalo se mi, že jsem se nahlas zasmál. Nikdo se po mně neohlédl; bylo to drtivé. Pochopil jsem, že se koná jakýsi obřad, k němuž patří kouření z lulky, listování ve Who is Who a zejména mlčení. Toto mlčení není mlčení člověka o samotě, ani mlčení pythagorejského filozofa,[31] ani mlčení před bohem, ani mlčení smrti, ani němé hloubání; je to mlčení zvláštní, společenské a vytříbené, mlčení gentlemana mezi gentlemany.

Přišel jsem ještě do jiných klubů; je jich tu mnoho set, různého chlupu a poslání, ale ty lepší jsou vesměs na Piccadilly nebo v sousedství a mají staré kožené lenošky, obřad mlčení, dokonalé sklepníky a klauzuru vůči ženským; jak vidíte, jsou to veliké přednosti. Mimoto jsou stavěny v klasickém slohu z kamene, který je černý kouřem a bílý deštěm; uvnitř je dobrá kuchyně, ohromné sály, ticho, tradice, teplá a studená voda, nějaké portréty a kulečníky a mnoho jiných památných věcí. Jsou také politické kluby a ženské kluby a noční kluby, ale tam jsem nebyl.

Na toto místo by se hodilo rozjímání o společenském životě, mužském řeholnictví, dobré kuchyni, starých podobiznách, anglické povaze a některých jiných otázkách s tím souvisejících, ale jakožto člověk pocestný musím se ubírat dále, k novým a novým poznatkům.



[24] Herbert Spencer (1820 — 1903) — angl. idealistický filozof a sociolog

[25] František Götz (nar. 1894) — divadelní a literární kritik, dramatik a prozaik, v l. 1923 — 1944 lektor a dramaturg Národního divadla

[26] Zákrejs — František Z. (1839 — 1907), spisovatel, konzervativní kritik, autor nepříliš významných divadelních her

[27] profesor Rádl — Emanuel R. (1873 — 1942), filozof

[28] Hattala — Martin H. (1821 — 1903), filolog, profesor slavistiky na Karlově univerzitě, nepříliš oblíbený pro malicherné polemiky a osobní útoky ve vědeckých sporech

[29] Punch — Kašpárek, nejstarší angl. humoristický časopis

[30] Who is Who — (spr. Who’s Who) Kdo je kdo, životopisný slovník

[31] mlčení pythagorejského filozofa — přívrženci učení řeckého filozofa a matematika Pythagora ze Samu (kolem 571 — 497 před. n. l.) vedli asketický život a zvláštní důraz kladli na zachování mlčenlivosti





Nové knihy, novinky z literatúry - posielame priamo do Vašej mailovej schránky. Maximálne tri e-maily týždenne.



Copyright © 2006-2009 Petit Press, a.s. Všetky práva vyhradené. Zlatý fond je projektom denníka SME.
Web design by abaffy design © 2007

Autorské práva k literárnym dielam   

Prihlásenie do Post.sk Slovak Spectator
Vydavateľstvo Inzercia Osobné údaje Návštevnosť webu Predajnosť tlače Petit Academy SME v škole
© Copyright 1997-2018 Petit Press, a.s.