ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Z jara svatý Matěj milý otvírá zemi, i zemské žíly; a v ten čas se lomí led, třeští jako mnohá zeď. Pluh se nám tu ukazuje, a léto se přibližuje; ptactvo se obveseluje, a vesele prozpěvuje, slepice kdáčí, kohouti pějí, sedláčkové hrách, oves sejí. Udatný rytíř svatý Jiří v máji nám jasný den šíří, když páni, panny a paní, mají spolu procházení, do zahrady, do vinice, i do sádku, do štěpnice, té doby kočky nejvíce mňoukají; tomu času Němcy Revanš říkají. Pro tebe svatý Filipe, Jakube, Jeden druhému měšec oškube: nebo zase lépe pijí, hrají, do kostela jíti zanedbají; než po loukách, trávách sedí, jedni leží, druzý běží; Mladí jako kozy skáčí, tak se jim zdá ten čas kratší. Když pak přijdou i Letnice, tedy nechoď do světnice: neb ten čas okolo svatého Víta každý užívá veselého léta; tuť tanec a hody veselé mívají, a pacholcy s děvkami zabejvají; v těch dobách náboženství zadu má, mnohým bývá milejší frej, neb hra. Na svatého Jana Křtitele, sedě podlé dobrého přítele, hned víno a med pijeme, a letkař, i pražnu jíme, pálíce sudy, k tomu svíce, okolo ohně tancujíce; panny mládencům kupadla dávají, a sousedi dobrou vůli mívají. Na svatého Jakuba Apoštola bude mnohému tmavá stodola: v ten čas lakomcy svého hledí, kdež nejvíc obilí vědí, hned přeplacujíce překupují, a chudobného utiskují; když pak mnozý obilí nemají, tu jim velmi draho prodávají: Hádej, jestli to lichva, nebo nic: Jest hanebné šibalstvo, nás šidíc. Svatý Bartoloměj za pořádku svého přináší nám ovoce rozličného, k tomu muštu a vína nového; uzříš mnoho lidu sedlského, Aniť plané hrušky zbírají, a je do otavy schovávají; po malém čase budou hnilice, chutnější nežli fíky a skořice. Na svatého opáta Jilka bývá dobrá zase špílka; do světnice se zase stěhujeme, a kamna i pec flikujeme. Chcešli lehký v bříše býti, hlediž břečky teplé píti. Led se nám pomalu ukazuje, a zyma mrzutá přibližuje. Na apoštola svatého Matouše chodíme zase v chlupatém rouše; hledáme teplých čepic k tomu, sedáme tim víceji v domu. Hrozny vinné se nadejmají, a lidé se k vinobraní mají, připravují sudy, také kádě, neb každý miluje víno hojné. Na svatého Václava, dědice českého, míváme dosti vína nového. Již léto počíná od nás chvátati; zde se zaopatřiž teplými šaty. Chcešli více vydělati, máš při světle posedati; bývá noc delší, nežli den, na procházku nechodiž ven. Svatý Havel se nám chváliť velí, přináší nám řepu, k tomu zelí; sedlácy ji obřezují, strouhají, potom také smradlavě poprdají; když potom na přástkách sedí, kotvice, neb kolník jedí; mnohá se uprdne, až bude dejm, jest tak, ha! neníli to čistý rejm? Ale na svatého biskupa Martina mnohý hospodář a jeho družina husy jedí, víno k tomu pijíce, štědrého Martina chválíce. Páni žácy, kňeží se radují, neb se jim koledy přibližují; pacholcy, děvky svobodu mívají, a u jiných pánů se zjednávají. Na svatou Pannu Kateřinu sluší se schovat pod peřinu; pak na svatého Mikuláše tuť jest zyma všecka naše; zabíjej vepře a svině, ať my se klobás najíme: tehdy sedláčkové pri kamnech sedí, a jelita s uzeným masem jedí. Svatý Tomáš do Jůdy poslán byl, praví, abys mnoho ven nechodil; jestiť vně mnohý sníh a led, mrázem se potí mnohá zeď. Raději poseď v teplé světnicy, kaž sobě dáti piva v konvicy. Chcešli mé rady dobré poslouchati, nemělbys tehdy psa z domu vyhnati. Potom na vánoční časy máme hned rozličné kvasy; a když pak mine první den jest všecko náboženství ven; tuť se vdolkův čistě najíme, svěceného vína napijeme. Mášli koně, toho nemeškej oves koníkům světiti dej. Svatí milí Tři Králi jsou hodní vší cti, chvály, děvky se radují jim, nebo jsou hned jisté tím: masopustní chvíle se přiblížila, mnoháby ráda též nevěstou byla; nemyslíť některá jináč učiniti, byť měla třebas o konec zavaditi. Přijde potom svatý Pavel, hlediž onoť, Jan, neb Havel, svadbu mají, a se žení, otec a mátě po dcerách vění. Mnoháby ráda muže, až jí hlava bolí: nebo jí toužebné nemocy hrubě škodí. Kdož jim to má za zlé počítati? Žádá každá samodruhá býti. Potom Masopust s houfem přijde a s ním se vedou dvorní lidé: jedni černí, bílí druzý, ženy také, k tomu muži; někteří mají i zlaté tváře, uzříš mezy nimi mnohé lháře. Jiných bláznů bývá velmi mnoho, mnohému pak v postě líto toho. A po takovém veselí půst nám zelí jísti velí. Hned v středu jdiž na Popelec, a v smutné roucho se obleč; trap tělo své s kyselým, jez zelí, kaši, kroupy, toť nám písmo velí. Hleď potom se zpovídáti, a z hříchů svých počet dáti; toť tobě, věř mi, nic neškodí, častý počet přátelství plodí; bys pak nechal dlouho státi; máš se k tomu připraviti, jakobys měl s světa sjíti, a s ním se dnes rozloučiti. S tím já zavírám to psání, dejž vám Pán Bůh požehnání: Amen