Knížka o povětří

Slyšíž starých mudrců umění, jak počasův znáti máš změnění; v dolejších znameních, pravím tobě, mnoho zakládali staří sobě, z nichž chtěli gruntovně srozuměti, jaký počas tento rok má býti. Protož dvanácte dnů v tom šetřili, po Vánocech pilnost na ně měli: jaké počasý který den bylo, takové potomně býti mělo v měsýcy k tomu dni náležitém; což teď pořád světle oznamujem’. Dni vánočnímu Leden jest oddaný, druhému dni Unor jest přičtený; třetímu Březen, čtvrtému Duben, pátému Máj, jenž činí jasný den. Červen přičítají k dni šestému, přidávají Červenec k sedmému; osmý den Srpen sobě míti chce, devátý od Září jíti nechce; desátý Říjen vždy osobuje, Listopad jedenáctý spravuje; dvanáctý poslední jest Prasynec, ten počasý roku činí konec.

Staří pilnost snážnou při tom měli, když v půlnocy vánoční šetřili, v tichém povětří sylný vítr věti, o tom čeládce své máš rozprávěti: Že toto ourodný rok vždy oznamuje, za jisté drželi, že se to tak děje. Budeli větrno v dni vánoční, stromové v ovocy budou plodní. Vycházýli slunce ráno vesele, že hojnost vína bude, viz cele. V první den jestli nestálé povětří, všichni měsýcové též k tomu patří; pakli ten den celý bude jasný, oznamuje ten rok ve všem šťastný.

Šest dnů těch po dvanácti řečených jméno mají ode dnů počasných; dva měsýce jeden znamenají, těch dnů šetřiž pilně, co dělají. První den před polednem Leden má, a Unora po půl dni znamená; tak jiní pořádně znamenají, jak jeden po druhém nastávají.