Knížka o povětří

Čtyři jsou v světě živlové, a těch rozliční činové, vedlé jejich přirození, vše z Božího nařízení: vítr, oheň, země, voda, z nichž jde užitek i škoda. A ti také svůj čas mají, v kterém díla svá konají: oheň z rána do poledne panuje, jest mnohým zjevné; od půl dne až do západu vítr spravuje svou radu; od západu do půl nocy voda užívá své mocy; od půl noci do východu panuje země v tu dobu. Dále o nich povím skrovně: kdyžby měsýc v panství ohně nastal, bývá suchý, teplý; když pak moc má vítr vzteklý, a bylby na novo měsýc, máš jej větrný, vlhký víc, nežli suchý a pokojný, mnohých nezpůsobů hojný. Když panuje živel voda, a měsýc se znovu oddá, bude mokrý a studený, maje své mnohé proměny; a pakli měsýc nastane, když země panství dostane, bývá vlhký a studený, sýchravý a nepříjemný. Ještě o tom povím více: když nastane nov měsýce, šetř pilně, budeli bledý, s mnohým deštěm jest smíšený; a pakli bude červený, budou větrové, proměny; pakli bude čistý, bílý, bude čas veselý, milý.