Knížka o povětří
Autor: anonym anonym
Digitalizátori: Michal Garaj, Viera Studeničová, Viera Marková, Zuzana Necpálová
O sněhu a dešti
Když studenost časem zymním změkne, hned sněhu očekávej jistotně; jsouli přitom oblakové kalní, z toho přicházý deště pršení.
O hvězdách
Hvězdy pak když v nocy velmi třpítějí, na zejtří studený vítr vydávají.
O slepicých
Slepice když v podzym vylínají, zymu vlhkou, měkou znamenají.
O žabách
Když ráno žáby zvučně křehtají, rychlý déšť, přívaly znamenají.
O ptácých vodních
Když husy, volavky a kačice drží se spolu, se koupajíce, i jiní vodní ptácy chvíle té, počasy znamená jistě vlhké.
O vlaštovicých
Jisté jest bez všeho pochybení, když vlaštovice k vodám létání strojí, vodu křídlami tepají, déšť, mokro, chladno znamenají.
O záři
Nebeská záře nikdý nesklamá, břichatá děvka jistotu svou má: neb záře déšť, neb vítr přinese; děvka již tlustne, aneb dítě nese.
O rdění oblakův
Kdykoli večer k západu slunce oblaky zatmělé budou na obloze, zejtřejší den bude pěkný, jasný; změníli se, tedy nepočasný.
O psých
Když pes v břiše, střevách má kroucení, trávu jí, vyje, strojí skucení, zřídka toho chyba bývá, že potom déšť přicházývá. — Když trávu psy z země vydrapují, ženy na blechy velmi žalují, aneb v zubích svrab povstane, mokré povětří nastane.
O lesých a hájích
Naučil mne zprostý člověk sedlský zkusyl jsem také z některé částky: když lesové, háje se černají, pršku budoucý znamenají.
O kaši
Když sedlce kaše vykypí, děti v nocy pláčí, a nespí, pršky neb větru znamení jest skrze ženské zkušení.
O dýmu
Když dým nechce z domu jíti, jistá prška můž přijíti.
O potocých a soli
Když potok ve všecken plyne děvka u vřetena zdřímne, sůl zvlhne, ostrost potratí, věř mně, že bude pršeti.
O sluncy
Když slunce horké, pálčlivé, krávy řvou, jsou střečkové, sedlácy hned to říkají, že déšť bude, po tom znají.
O koních
Když mouchy koně velmi štípí, že déšť přijde, hned se vtípí; tak to všecko máš ty znáti, netřebať se jiných ptáti.
