ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Když studenost časem zymním změkne, hned sněhu očekávej jistotně; jsouli přitom oblakové kalní, z toho přicházý deště pršení.

Hvězdy pak když v nocy velmi třpítějí, na zejtří studený vítr vydávají.

Slepice když v podzym vylínají, zymu vlhkou, měkou znamenají.

Když ráno žáby zvučně křehtají, rychlý déšť, přívaly znamenají.

Když husy, volavky a kačice drží se spolu, se koupajíce, i jiní vodní ptácy chvíle té, počasy znamená jistě vlhké.

Jisté jest bez všeho pochybení, když vlaštovice k vodám létání strojí, vodu křídlami tepají, déšť, mokro, chladno znamenají.

Nebeská záře nikdý nesklamá, břichatá děvka jistotu svou má: neb záře déšť, neb vítr přinese; děvka již tlustne, aneb dítě nese.

Kdykoli večer k západu slunce oblaky zatmělé budou na obloze, zejtřejší den bude pěkný, jasný; změníli se, tedy nepočasný.

Když pes v břiše, střevách má kroucení, trávu jí, vyje, strojí skucení, zřídka toho chyba bývá, že potom déšť přicházývá. — Když trávu psy z země vydrapují, ženy na blechy velmi žalují, aneb v zubích svrab povstane, mokré povětří nastane.

Naučil mne zprostý člověk sedlský zkusyl jsem také z některé částky: když lesové, háje se černají, pršku budoucý znamenají.

Když sedlce kaše vykypí, děti v nocy pláčí, a nespí, pršky neb větru znamení jest skrze ženské zkušení.

Když dým nechce z domu jíti, jistá prška můž přijíti.

Když potok ve všecken plyne děvka u vřetena zdřímne, sůl zvlhne, ostrost potratí, věř mně, že bude pršeti.

Když slunce horké, pálčlivé, krávy řvou, jsou střečkové, sedlácy hned to říkají, že déšť bude, po tom znají.

Když mouchy koně velmi štípí, že déšť přijde, hned se vtípí; tak to všecko máš ty znáti, netřebať se jiných ptáti.