Dielo digitalizoval(i) Michal Garaj, Viera Studeničová, Dušan Kroliak, Katarína Tínesová, Jana Jamrišková, Viera Marková. Zobraziť celú bibliografiu
Stiahnite si celé dielo: (html, rtf)
Páči sa Vám toto dielo? Hlasujte zaň, tak ako už hlasovalo | 24 | čitateľov |
Krátký popis Tater a informace pro turisty.
Vysoké Tatry — nejvyšší řetěz Karpat — oplývají takovým množstvím přírodních krás, že vábí pořád víc a více milovníků přírody nejen ze svého okolí, nýbrž i z daleké ciziny. Zvláště v posledních desítiletích přicházejí v takovém počtu, že dříve pusté Tatry jsou nyní po značnou část roku takřka obydleny.
Dříve většinou jen geologové a botanikové se odvažovali pro vědecké zkoumání na temena tenkráte ještě nesnadno přístupná. Ti také první upozornili na bájnou velebu tatranské přírody. Za nimi pak přišli lidé turistiku milující a pro ně záhy zřizovány k nejpěknějším místům chodníky, cesty a posléz i železnice; pro pohodlí a zotavení zbudovány hotely, útulny neb aspoň koliby a aby také choří tu našli zdroj osvěžení a okřání, zřízeno tu několik klimatických lázní s letními byty, někdy přímo nádhernými.
Němců a Maďarů s jedné strany, Poláků pak s druhé najdeme v Tatrách nejvíce, za to Čechů a Slováků nejméně.
Slováci rádi jmenují Tatry „svými“. Vzpomínají jich v písních, básních, pověstech i přednáškách, ale aby dětinnou lásku tuto k „matce“ Tatře dokázali i častým navštěvováním, toho pohříchu dosud nebylo. Chyběl i dobrý „průvodce“ český nebo slovenský po Tatrách, kdežto zvláště Poláci a Němci mají znamenité spisy takové. Nuž tento stesk jest odstraněn. Doufejme, že nyní také přestane i nevšímavost k cestování po Tatrách a že aspoň tolik Čechů a Slováků bude ročně v Tatrách, co jich bývalo v Benátkách, Opatiji, Dalmácii, v Alpách atd.
Tatry se strany slovenské představují se nám jako ohromná, do nebe čnějící kamenná hráz.
Hlavní hřeben jejich jest na západě rozvětven na dvě části, pak sjednocen se táhne hlavním severovýchodním směrem a od něho odbíhají na obě strany menší poboční hřebeny, ze kterých vyčnívají nejvyšší temena. Nejvýznamnější štíty na západě jsou: Svinica, Hrubý; z jihovýchodního hřebenu vyčnívají: Kriváň, Ostrá, Furkota, Štrbský, Hlinská věž (Slováci říkají veža), Kôprovský — a na Čubrině stýkají se s hřebenem severozápadním, táhnoucím se od Liptovských Hôl. Pak následují Mengusovské štíty, Volovec, Rysy, Vysoká, Ganek, Zlobivá, Štít nad Ledovým (sl. Ľadovým), Batizovský, Malá Vysoká, Svišťový, Javorový, Končitá věž, Široká věž, Ledový, Baranie Rohy, Kolový a Jehněcí (sl. Jahňací) štít. Všechny jsou hřbety hlavního hřebene.
Z pobočních hřebenů jižních vyčnívají zvláště: Solisko, Satan, Bašta, Kopky, Končistá, Gerlach, Bradovica, Skrynica, Slavkovský, Stredný hrot, Durný, Lomnický a Kežmarský. V severních výběžcích uchvacují: Miedzane, Mnich, Nižní Rysy, Žabí štít a Široká.
Hřeben Polských neboli Západních Tater odbočuje od Svinice k severovýchodu a má tyto vrcholy: Kozí vrch, Granáty, Křižné (sl. Krížne) a Vološin.
Z dolin vysokých Tater jsou nejznámější: Kôprová, která dělí Vysoké Tatry od Liptovských Hôľ, Za Handel, Furkota, Mlynica, Mengusovská, Batizovská, Velická, Velká a Malá Studená, Biela Voda a Predné Koperšady. Na severní straně: Zadné Koperšady, Javorová, Bielovodská, Roztoka, dolina Pěti polských stavů, Waksmundská, Panszczyca a dolina Stavů Gasienicowych. Menších odboček zde jménem neuvádíme.
Pánve vyhloubené činností ledovcových vod vyplnily se křišťálovou vodou a tak vznikla jezera a plesa. Všech dohromady jest 105. Poloha, velikost a hloubka ples jest velmi různá. Největší v Tatrách je Wielky staw (30,84 hektarů) a v slovenských Tatrách Štrbské pleso (20,40 hektarů). O všech možno říci, že jsou nejpoutavější okrasou tatranské přírody.
Dolinami protékají bystřiny, potoky, říčky, obyčejně téhož jména, které má dolina. Mnohé tvoří podivuhodné vodopády, peřeje a kaskády.
Velká část tatranského území náleží knížeti Hohenlohovi, který návštěvu některých dolin turistům zakázal. Tak zapověděn jest vchod do doliny Zlomísk, přechod přes Železnou bránu k Zelenému, Litvorovému plesu v Kačí dolině, k Zmrzlému a Těsnému plesu v Těsné dolině a do doliny Rovinky zvané. Ale turisté jak se zdá toho zákazu si tuze nevšímají.
Počasí v Tatrách jest velmi proměnlivé. Sníh ani v létě není řídkým hostem, ale dlouhého trvání nemívá. V červnu a v polovici července jest tu počasí nejstálejší. Kdo miluje jasné dny a vyhlídky skvostné, ale nebojí se chladných nocí, nechať volí měsíce září a říjen k cestování.
V Tatrách působily posud turistické spolky: uherský karpatský spolek, mající několik odboček, a polské Tatrzanskie Towarzystwo. Tatranský spolek slovenský má sídla svá v Lipt. Sv. Mikuláši a v Košicích.
Letní byty a útulny otevřeny jsou od 1. června do 1. října. Kdo by přišel dříve nebo později, musí to oznámiti příslušné správě v Trenčanské Teplici, Smokovcích, Vesterově nebo v Tatranské Lomnici. Hlavní doba lázeňská je v červenci a srpnu; tu ovšem všechno v Tatrách jest dosti drahé; ale na Štrbském plesu, ve Smokovcích i v Tatr. Lomnici jsou lázně otevřeny i v zimě.
Větší cesty není radno podniknouti bez vůdce, neboť mlha, bouře, nebo jiná nehoda může nás vehnati do nesnází. Do dolin a k různým jezerům vedou téměř všude pěšinky, tady nám nehrozí, že zabloudíme, ani když jdeme bez vůdce.
Vůdcové v Tatrách slovenských na jednotlivé štíty mají ustálené taksy.
Polským vůdcům platilo se denně po 6 K při těžších výstupech a místo stravy dostávali 2 K. Nyní ovšem poplatek ten se zvýšil. Všichni jsou spolehliví.
Do Tater třeba se i přiměřeně vystrojiti. Turistický oblek má mnohé přednosti před obyčejným, neboť v krátkých kalhotech se mnohem lépe vystupuje. Hlavní věcí jest však obuv. Bez pevné a pokud možno okuté obuvi ať nikdo do Tater se nepouští. Na těžší výstupy jest třeba i lezeckých bot (Kletterschuhe) a provazu 30 m dlouhého. Nejlepší jsou tak zvané alpinské. Potravu a jiné nevyhnutelné věci (prádlo) nenosme v balících, nýbrž v turistickém vaku „batohu“. Po sněhu a strmých, štěrkovitých neb pažitnatých místech chodí se dobře s mačkami, připevněnými na obuv. Do ruky náleží mocná, hrotem opatřená hůl, aneb čakan turistický. Posledního potřebujeme jen na strmých, ztvrdlých sněhových spoustách k vydlabání šlépějí.
Alkohol a zbraň můžeme bezpečně nechati doma.
Když někdo podnikne větší, několikadenní výlet, ať vystupuje pravidelně, rovnoměrně, bez spěchu a nepřemáhá se. Odpočívati často a zejména sedati nedoporučuje se, neboť nohy zdřevěnějí a člověk cítí pak ještě vetší únavu. Postačí na 2—3 minuty se zastaviti a tak si odpočinouti. Na těžších výstupech k místům nad propastí vyžaduje se náležitá ostražitost, chladnokrevnost i odvaha. Zpívati, hovořiti a kouřiti unavuje, neboť to zkracuje dech, který jest zvláště při výstupech hlavním hybadlem.
Lékárny jsou v Popradě, Velké (Felka), Nižním a Starém Smokovci, jakož i v Zakopaném.
Mapa jest velmi žádoucí, nejen pro orientaci, nýbrž i na podrobnější poznání Tater. Nejlepší jsou: Mapa přiložená k našemu průvodci a potom dvě mapy přiložené k Janoškovu „Sprievodci po Tatrách“. Možno koupiti i v Tatranské Lomnici, na Štrbském plese a v Mikuláši (u Klimeše).
Železnice umožňuje se všech stran přístup na úpatí Tater. Hlavní turistické stanice jsou ve Štrbě (Csorba) a v Popradě-Velké (Poprád-Felka). Obě leží na košicko-bohumínské dráze. O koupi jízdních lístků viz ve stati druhé.
Nejdůležitější střediska výletů jsou: Štrbské pleso, Tatranská Polanka, oba Smokovce a Tatranská Lomnice; v Haliči pak Zakopané a Mořské oko (jež Slováci nazývají Rybí pleso).
Ke Štrbskému plesu
vede od štrbského nádraží (Csorba) ozubená dráha. Osoba platí 6 K tam, zpět 4 K. Tam i nazpět 10 K. Kdo má zpáteční lístek z Bohumína neb Těšína do Popradu-Velké, smí bezplatně použíti také ozubené dráhy. Pěšky trvá výstup cestou podél ozubené dráhy 1 a 1/4 hodiny.
Ze stanice Štrbské pleso jezdí do Starého Smokovce a Tatranské Lomnice elektrická dráha. Za jednu jízdu se platí 5 K, za jízdu tam i zpět 10 K. Jede se po znamenité silnici uprostřed Tater k Štrbskému plesu a k Tatranské Lomnici. Cesta ta je nevýslovně krásná, plná požitků přírodních.
Také z Popradu můžeme jeti elektrickou dráhou do Smokovců a Tatranské Lomnice.
Štrbské pleso, tato perla Tater, leží ve výši 1350 m. Vodní plošina má asi 20 ha, pozadí jezera jest velkolepé. Od západu viděti Kriváň, Krátkou, Ostrou, Solisko, Štrbský, Baštu, Vysokou, Ganek, Tupou, Končistou a Gerlach. Kol plesa vine se věnec vill, před ním stojí velký a nádherný hotel. Ceny pokoje se mění od 8 — 12 K. Při hotelu jsou lázně a bazar.
Asi 10 minut od Štrbského plesa jest hotel Móry u nepodařeného umělého jezera.
Výlety od Štrbského plesa
Na Podbanské (972 m). Vodič I. tř. stál dříve 4 K; dnes je cena neurčitá. Pěšky se tam dojde za 3 a 1/2 hod. Při stanici ozubené dráhy pěšinkou na západ přijdeme za 5/4 hod. k Bílému Váhu, za 1 a 1/2 hod. k Belanskému potoku, za nímž na pravo jsou Tři studničky. Tu jest nová myslivna. V levo jdouce pěkným lesem octneme se asi za 3/4 hod. na lučinách Podbansko zvaných. Jest tu státní hájovna. Nocleh i strava na místě se dostane. Sem možno také pohodlně přijíti od východňanské stanice přes obec téhož jména a přes vršek Kundrátku asi za 3 hod.
Odtud se podnikají další výlety do Kôprové doliny a do Temných Smrečin. Cesta vede pořád lesem. Značky červené. K potoku Nefcerce za 2 a 1/2 hod., ke kolibě při ústí Hlinské doliny 1 hod., k Nižnímu Smrečinskému plesu 1 a 1/4 h., k Vyšnému plesu 20 min. Dohromady asi 5 hod. Utěšená dolina, zvláště pěkný jest pohled na vzpomenutá jezera.
Od Smrečinských ples přes Černou lávku může se přejíti přes hřbet Liptovských Murů a dolů k Pěti Polským stavům za dobré 2 hodiny. Na vrch Hrubý (2174 m) za 5/4 hod. Krásný rozhled. Od Vyšného plesa v levo na sever přes Bránu Chalubińského (2033 m) k Rybímu plesu (Mořskému oku) za 3 a 1/2 hod. Je to dosti namáhavý přechod. Výstup na Čubrinu (2378 m) jest z této strany dosti nesnadný, rovněž pochod k Hinckovu plesu v Mengusovské dolině a výstup na Kôprovský (2370 m). Tyto tři výlety poslední se doporučují pouze otužilým a vycvičeným chodcům. Chodníku tu není.
Výlety od Podbanského:
Přes Hlinskou — poboční dolinu Kôprové — možno za 8 hodin od Podbanského přes Kôprovské sedlo a podél Hinckových ples dosti snadno přijíti k Popradskému plesu.
Do Nefcerky a k Terianským plesům od Podbanského jest výlet zvláštního doporučení hodný. Za Nefcerským potokem z doliny Kôprové jde se nahoru bíle značenou pěšinkou na pravo k loveckému domku a ke kolibě dobré 3 hod. Nedaleko jest viděti krásný vodopád Kmeťův a příkré stěny pyšného Kriváně. K nižnímu Terianskému plesu, které má divoké okolí, přijdeme za další 2 hodiny. K výše položeným plesům se pusťme jen tenkráte, chceme-li přejíti přes Furkotské sedlo k Štrbskému plesu. To by trvalo 4 a 1/2 hodiny. Přechod jest dosti snadný.
Kdo by chtěl na Kriváň (2496 m) od Podbanského, dá se na Poľanu Kriváňskou a přes Velkou Pálenici; bude tam za 1 a 3/4 hodiny; na Grúník nutno jíti k Nižní Priehybě (1 hod.), odtud na Vyšní Priehybu (1992 m) a pak poblíž hřebene. Hodně namáhavé lezení až na štít trvá asi 2 hodiny. Rozhled ovšem jest okouzlující. Východním hřebenem dolů za Handel a k Štrbskému plesu za 4 hodiny.
Do Zakopaného přechází se od Podbanského většinou přes Kamenistou dolinu; na Pyšné sedlo jest 3 a 1/2 hodiny, a přímo dolů do krásné doliny Kościeliské na Poľanu Smytniu 1 a 1/4 hodiny. Odtud podél přepodivných úskalí (bradel) různých jmen dolů dolinou dojdeme za dobré 2 hodiny do Zakopaného. Průvodce od Štrbského plesa. Cenu nutno sjednati (dříve 14 K).
Přes Tichou dolinu. K ústí Tichého potoka do Kôprové 1/2 hod. Nahoru Tichou až po místo, kde se dolina rozvětvuje na východ a západ, 2 a 1/2 hod.; na Tomanovské sedlo (1689 m) přes 1 hod. Až k tomuto místu má se od Štrbského plesa vystavěti široká cesta. Dolů na Poľanu Smytniu za 3/4 hodiny. Dále cestou do Zakopaného 2 hodiny.
Z Tiché doliny přes Goryczkowo sedlo můžeme přejíti k Bystrému potoku a pak Kondrátovou dolinou, popod Suchy wierch, přes pastviny Kalatówki do Kužnic a odtud do Zakopaného. Od křižovatky Tiché doliny dobré 4 hod.
Dosti často přechází se i přes Liliový průsmyk. Od křižovatky 2 a 1/2 hod. Dolů do Suché vody na chodník vedoucí k Czarnému stawu 5/4 hod., do Zakopaného 1 a 1/2 hod.
Všechny tyto túry jsou zajímavé a nenamáhávé.
Další výlety od Štrbshého plesa
Na Kriváň (2496 m). Vůdce nutný. K potoku Furkotě za 3/4 hod., k odbočce chodníku za potůčkem „Zlomisko“ 3/4 hod., v pravo za Handel 1 hod., Nad Pavlovou 1/2 hod., na štít východním hřebenem nad Zelené pleso za 2 hod. Celkem 5 hodin. Chodník až za Handel má značku žlutou. Hřebenem jest lezení dosti nesnadné. Sestup k Zelenému plesu velmi namáhavý a nebezpečný. První vylezl nahoru Ondřej Žuffa ml. z Palúdzky u Lipt. Sv. Mikuláše dne 22. srpna roku 1909.
K podkriváňskému Zelenému plesu a na Spáru (2173 m).
Do doliny za Handel 2 a 1/2 hod., k Zelenému plesu přes balvany za 3/4 hod., levým břehem pod strminy Kriváně a pak strmým svahem na přesunutý hřeben mezi Kriváněm a Krátkou. Mezi skalními útesy jest opravdová spára. V pravo nahoru možno obejíti a odtamtud velmi opatrně (pro sráznost a drobivost skály) dolů do Nefcerky k Terianskému plesu. Zajímavý pochod.
Do doliny Furkoty až na Lorenzovo sedlo.
Vůdce nutný. K odbočce chodníku do Furkoty (bílé značky) 3/4 hod., k Nižnímu Wahlenbergovu plesu (zvanému též Furkotské) 1 a 3/4 hod., k Vyšnému plesu (nejvyššímu v celých Tatrách, 2164 m) 1 hod., na sedlo 3/4 hod., na štít Furkotu (2405 m) 1/4 hod. Za 1/2 hodiny opatrným lezením dostaneme se na Triumetal (2431 m). S obou jest krásný rozhled.
K Štrbskému plesu se můžeme vrátiti i dolinou Mlynicí, sestupujíce napřed podle Okrouhlého plesa (Döllersee, 2105 m) k Capiemu plesu (Szentivanyi See, 2069 m). Jest to výlet dosti snadný.
Do Mlynice a na Štrbský štít (2385 m).
K vodopádu Skoku (1 a 1/2 hod.) netřeba vůdce, ke Kozím plesům a na Štrbský štít však ano. Od východního břehu Štrbského plesa odbočme na pravo za žlutými značkami do doliny Mlynice, ve které jest se čím pokochati. Dobrý, široký chodník vede téměř až ke Skoku (Schleierwasserfall). Na levo pravým břehem potoka vyjdeme za 20 minut k plesu Nad Skokem (1811 m). V levo je obejdeme. Přes dosti vysoké nábřeží v pravo k Nižnímu Kozímu plesu 3/4 hod. (1963 m), nad nímž stojí vrch Satan. Přes zbořeniny a jeho návrší k dvojitému Vyšnému plesu (2006 m) 3/4 hodiny. Nahoře strmou strání Štrbského až po úžlabinu 3/4 hod., v levo nad ni na štít 20 minut. Rozhled báječný. Výstup netěžký.
Od Vyšného Kozího plesa v pravo na východ vzhůru úžlabinou (uhýbavé kamení!) na Baštové uzoučké sedlo. V levo dosti těžké a nebezpečné lezení na Hlinskou věž (2334 m).
Od plesa Nad Skokem severozápadním směrem přijdeme do Soliskova Kotla za 5/4 hod., na sedlo za 1 hod., na štít Soliska (2414 m) za 1/2 hod. Dohromady asi 4 hod. od Štrbského plesa. Vůdce nutný.
Od vodopádu Skoku aneb od plesa nad ním ležícího v pravo nahoru strmým skalnatým a travnatým úbočím na sedlo (2199 m vysoké) a pak na sever podél hřebene na Přední Baštu (2366 m). Dále na sever dosti příkrý výstup na Satana (2432 m). Sestup do Mengusovské doliny jest nesmírně srázný, těžký a nebezpečný. Vůdce od Štrbského plesa na Baštu i na Satana nutný.
K Popradskému plesu v krásné Mengusovské dolině vede dobrý chodník pod Patrii (2205 m) přes návrší Trigan zvané. Za 5/4 hod. jsme u Popradského plesa (1513 m). Tu jest Majláthova útulna s 15 jizbami. Ceny jídel a nápojů — jako všude jinde v Tatrách — poměrně levné.
Od Popradského plesa na Ostervu (1984 m) vede bíle znamenaná pěšinka na východ v mnohých zátočkách až na vrch. Rozhled jest velmi krásný. Vůdce nepotřebný.
K Hinckovým plesům od Popradského plesa jen 2 hodiny cesty. Vůdce od Štrbského plesa. Západním směrem nahoru dolinou jest dobrá pěšinka (červeně značená). Za nedlouho odbočí na levo. Nahoru strmým břehem doliny a skalnatou výšinou snadno přijdeme k vzpomenutým jezerům. Velké jest ve výši 1965 m, Malé ve výši 1942 m. Za 1 a 1/2 hod. od západního břehu Velkého Hinckova plesa na Kôprovský štít (2370 m) možno dosti snadno vystoupiti na hřeben, potom podél něho až na štít. Rozhled jest pěkný.
Výstup na Čubrinu jest nesnadnější (1 a 3/4 hod.). Od severovýchodního břehu pololevým směrem za červenými značkami přijdeme na Mengusovské sedlo (Wilderer Joch, 2304 m). Odtud jest velmi zajímavý, hodné kombinovaný sestup k Mořskému oku (Czarny staw). Asi 3 hod. cesty. Necvičení chodci potřebují vždycky více času nežli udávám; rychlejší chodci méně.
Od pěšinky vedoucí k Hinckovým plesům odbočuje na pravo k severu chodník k Žabím plesům (od Poprad. plesa 5/4 hod.) a za nimi strmě nahoru na Váhu (Hunfalwy Joch) za 1 a 1/2 hod.; na Rysy (2503 m) za 1/2 hod. Vůdce od Štrbského plesa.
Tento štít jest navštěvován nejvíce, neboť jest snadno dostupný a poskytuje také rozkošný pohled na celé Tatry, do Haliče a na Nízké Tatry i Liptovské Hole. Sestup k Mořskému oku jest hodně těžší než výstup se slovenské strany. Na nebezpečnějších místech jsou připevněny železné skoby. Značky jsou červené. Vůdce od Štrbského plesa až k Rybímu plesu. Sestup trvá 3 a 1/2 hod.
Od sedla Váhy na Vysokou (Tatraspitze, 2565 m) 2 hodiny. Vůdce od Štrbského plesa. Jest to výlet těžký. Když jest sníh, třeba i turistického čakanu k vydlabání šlépějí. Jest to výlet jen pro cvičené turisty.
Do doliny Zlomisk, k Ledovému plesu a na Ganek (2465 m).
Krásná dolina Zlomisk jest na severovýchodě od Popradského plesa. Pěšina jest značena žlutě. Táhne se pořád po pravém břehu potoka. K ledovému plesu za 1 a 1/2 hod. Od něho na levo přes skalní útesy k Rumanovu plesu (2090 m) 1 hod. Nahoru strmým žlabem na sedlo mezi Gankem a Rumanovským štítem 1 hod., v levo obtížné a dosti nebezpečné lezení ostrým hřebenem nad propastí na štít za 1/2 hod.
Od Ledového plesa na Rumanovský (2428 m) a na Zlobivou (Martaspitze, 2433 m) za 2 hodiny. Na tuto poslední jest výstup obtížný a namáhavý.
Od Štrbského plesa na východ asi 9 kilometrů při cestě Svobody jest krásná klimatická osada Vyšné Hágy (1072 m). Elektr. dráhou od Štrbského plesa. Pěšky za 1 a 1/2 hod. Ceny pokojů pro turisty levné.
Odtud na Končistou (2540 m). Vůdce nutný. Podél hostince jde se na sever, pak kus na západ a zase na sever až k místům, kde se plazí kosodřevina, vede chodník nad Batizovský Loch. Na levo od vodopádu vystoupíme k Batizovskému plesu (1898 m). Jdeme-li však na Končistou, nesejdeme k vodopádu, nýbrž vystoupíme na hřeben a tímto na štít. Rozhled jest krásný. K Batizovskému plesu vedou i jiné, ale chatrné chodníky. Od tohoto plesa za 3 hodiny po překonání mnohých obtížných a nebezpečných míst na samém štítě, může se vylézti na Batizovský štít (2458 m), nebo i na Gerlach (2663 m). K Próbě 2 hodiny. Výstup jest obtížný.
Od Vyšných Hág vede cesta 6 kilometrů dlouhá do Tatranské Polanky, jež leží 1000 metrů nad hladinou mořskou. Polanka jest oblíbené letní místo s lázněmi a villami moderně zařízenými. Ceny pokojů jsou mírné. Jest otevřena od 1. května do konce října. Ale pobývá se tu i v zimě, a to od 1. prosince do posledního března.
Z Polanky k Slezskému domu a dále
U villy Mariany odbočuje široký chodník a několikrát křižuje cestu, vedoucí také k Slezskému domu. Od mostu nad Velickým potokem na pravo vede dobrý chodník také k tomu domu, však pohodlnější jest jíti cestou. Od ní nahoře odbočuje výše dobrý chodník, vedoucí k Batizovskému plesu. Nám však jest jíti pořád cestou. K „Slezskému domu“ 2 hod.
„Slezský dům“ byl postaven Slezským odborem uherského karpatského spolku a nedávno rozšířen. Má 14 pokojů a 1 velkou ložnici. Teplá kuchyně. Jídla a nápoje poměrně dosti laciné.
Ihned u něho jest Velické pleso. Vůdce od Smokovce až sem stojí asi 8 K.
Odtud na Gerlach (2663 m). Východním břehem plesa jde se napřed chodníkem, pak pod bradla „věčný déšt“ zvaná na Květnici (1821 m) 1/2 hodiny, na levo nahoru k „Próbě“ skobami opatřené. Na hřeben příkře vzhůru 5/4 h., na malý Gerlach 3/4 hod., na štít více méně podél hřebenu 1 a 1/2 hod. Dohromady asi 4 a 1/2 hod. Toto jest nejvyšší vrchol Karpat. Rozhled jest utěšený. Vůdce nutný.
Od Květnice nahoru dolinou vede chodník nejdříve k Dlouhému plesu (1953 m) 1/2 hod. a na Polský hřeben (2208 m) 1 hod. Rozhled krásný. Na pravo hřebenem (na několika místech řetězy!) pohodlně vyjdeme na Malou Vysokou (2429 m), s které jest rozhled ještě krásnější.
S Polského hřebenu se snadno sestoupí k Zamrzlému plesu (2047 m) za 1/2 hod. Na pravo do doliny Svišťovky, kde nás potěší mnoho pěkných vodopádů, dolů do Bělovodské doliny. K hájovně za 1 a 1/2 hod. Cestou dolů dolinou k útulně v Roztoce (1032 m) 2 hod. Chodníkem na silnici vedoucí k Rybímu plesu (1393 m) za 1 a 1/2 hod. Vůdce nutný.
Od Květnice za 4 hod. hodně složitý a obtížný výstup na Bradavici (2492 m, Bibircs, Warze). Vůdce nutný.
Od Slezského domu na levo po chodníku bílým křížem značeném sejdeme za 2 hod. do Smokovců (Schmecks, Tátrafüred), těchto nádherných sídel letních. Od Polanky do Nového Smokovce 3 km. Do Starého Smokovce vede z Popradu elektrická dráha. Ve Starém Smokovci Grand Hotel má 115 pokojů. To jest nejdražší letní sídlo, ale jest možno také dostati turistické pokoje. Tu přebývá v létě aristokracie. Sličná jezdkyně na koni, provázená premovaným sluhou, bývá tu častým zjevem.
Výlety ze Smokovců
Do Studené doliny (Tarpataki völgy, Kohlbachtal) vede lanová dráha. Mimo to i cesta a několik chodníků vede nahoru k hotelu Kohlbach (1250 m). Nocleh nedrahý. Širokým chodníkem za 1/2 hodiny k hotelu „Kamzík“. Ceny pokojů od 5 K výše. K velkolepým studenovodským vodopádům vede do hotelu Kohlbach chodník červeno-bílo-červenou barvou značený. Prohlídka vodopádů 3/4 hod. s příchodem ke „Kamzíku“. Odtud na pravo vede chodník na „Schodíky“. Jedna odbočka vede na železný můstek k „Obrovskému“ vodopádu. Krásný pohled (1/2 hod.). Nahoru Malou Studenou dolinou pořád dobrým chodníkem k Ohnisku (1/2 hod.) a k útulně Téryho, kterou již odtud pěkně viděti (něco přes 1 hod). Odtud dolů příkrou stěnou pod Pěti spišskými plesy několik pěkných a dlouhých vodopádů. Okolí celé doliny jest úchvatné.
Téryho útulna stojí u jednoho z Pěti ples (2017 m). Má jídelnu a 4 pokojíčky. Možno dostati i jiná teplá jídla.
Odtud na Ledový štít (Eistalerspitze, Jégvölgyi csúcs; (2630 m). Vůdce nutný. Od útulny přejdeme mezi jezerem druhým a v levo ležícím třetím, směrem severním nad jezero čtvrté, největší. Pak balvanitou půdou na sněhová pole. Tak přijdeme k strmému výmolu a nahoře přes něj na sedlo (1 a 3/4 hod. od útulny).
Na štít jest nesnadný a nebezpečný výstup v levo hřebenem. Přes „kamenného koně“ ostrým, zubatým hřebenem nad propastmi třeba se posunovati ku předu v poloze jízdné; to jest nejhorší, asi 15 m dlouhé místo. Od sedla na štít 3/4 hod. Mnozí vyhlašují rozhled odtud za nejkrásnější ze všech tatranských štítů. Vystupují naň i z Javorové doliny.
Od Pěti ples podnikají se ještě tyto výlety:
Na Středohrot (Mittelgrat, 2440 m). Vůdce nutný. Od Ohniska na hřeben 2 a 1/4 hod., na štít 1 hod. Obtížná túra.
Žlutá věž (2355 m). Široká neb Červená věž (2466 m) 2 a 1/2 hod. Vůdce nutný.
Dále na Končitou věž (2356 m); od Pěti ples 6 — 7 hod. Štít ten se uznává za nejtíže dostupný; přes Sedélko (Kl. Sattelpass, 2380 m) na dvojitou Ledovou Kopu (Markazitturm, 2611 a 2608 m) za 5 hod. Vůdce. Na Sněhový štít (2507 m) za 3 a 1/2 hod.; na Baraní rohy (Grüne See-Spitze, 2536 m) za 2 a 1/2 hod., vůdce nutný. K Zelenému plesu vůdce nezbytný. Sestup jest pro strmé sněhové spousty obtížný, vyžadujeť se velká obezřetnost. Na Laštovičí věž aneb Durný (Nordtrabant, 2625 m) výstup trvá 2 a 3/4 hod.; vůdce musí býti. Na Lomnický štít (2634 m) za 4 hod. Tato poslední túra jest velmi zajímavá; vede krásnými, ale nebezpečnými místy. Vůbec všechny tyto výlety jsou hodně namáhavé a obtížné. Chodníků není a jest tedy vůdce nezbytný.
Od Ohniska na Lomnický jest snadnější výstup nežli od Pěti ples. Od můstku na pravo vzhůru širokým výmolem asi za 1/2 hod. přijdeme k „Próbě“ a za 1 hod. na hřeben 2193 m vysoký. Pod sebou vidíme Skalnaté pleso. Blízko hřebene jest Mojžíšův pramen. Poslední voda. Odtud jest vystupování dosti namáhavé. Na nebezpečných místech jsou železné háky. Výstup od pramene 1 a 1/2 hod. Rozhled jest pěkný, ale velmi omezený.
Od Studenovodských vodopádů vede červeně značený přímý chodník do Tatranské Lomnice. Cesta trvá 5/4 h.
Sestupujíce s Lomnického štítu, můžeme sejíti ke Skalnatému plesu (Steinbach-See, 1752 m) a odtud přímo do Tatranské Lomnice aneb do Matliar (Mátlárháza).
Nádherné sídlo letní Tatranská Lomnice jest vzdáleno 6 km od Starého Smokovce. Ceny jsou tu vyšší, než možno dostati i lacinější pokoje a jídla v turistickém domě.
Ve vzdálenosti 2 km od Tatranské Lomnice při cestě, která se od Smokovce až po Belanské lázně nazývá cestou Marie Terezie, stojí na pěkné, horami ověnčené lučině malé letní sídlo Matliare (Mátlárháza, Matlarenau, 896 m). Ve čtyřech budovách jest na 70 pokojů. Ceny poměrně nedrahé.
Do Bělanských lázní (Barlangliget, Höhlenhain) jest odtud 7 km. Možno též jeti kočárem. Nedaleko jsou Kežmarské žleby, hájovna, kde se dostane nocleh i strava.
Z Matliar na Kežmarský štít (2556 m) stál vůdce 10 K. Jde se chodníkem přes les na severozápad pod svahy Velké Svišťovky (Ratzenberg, 2040 m), pak na hřeben a na Velkou Svišťovku (2 hod.) a za nedlouho dolů do Hunsdorfského žlebu za 1/2 hod. Nahoru žlebem tímto jest obtížné lezení po 5/4 hod. na průlom mezi Hunsdorfským štítem (2353 m) a štítem Kežmarským. Výmoly a hřebenem na štít za 1 a 1/2 hod. Výhled jest krásný, ale cesta dosti obtížná.
K Zelenému plesu (1551 m). Vůdce nutný ze Smokovce i z Matliar. Jest to příjemný procházkový výlet na 2 a 1/2 hod. Značkou jest červeno-bílý čtverhran. Nejdříve se dostaneme do doliny Bílé vody, potom se ubíráme podél Zeleného potoka k Zelenému plesu; cestou nás utěšuje čarovné okolí její. U Zeleného plesa stojí Friedrichova útulna. Ceny tu mají asi jako v Slezském domě. Úžas vzbuzují stěny Kežmarského a Lomnického štítu.
Na východ od Zeleného plesa ve výšce 1580 m ukrývá se malé Černé jezírko (Čierne pliesko). Na severozápad nahoru strmou dolinovou tvrzí mezi Jehněcím štítem a Jastrabou vyjdeme chodníkem k Červenému (1813 m) a něco výše k Belasému plesu (1872 m). Výstup trvá asi 5/4 hod.
Na Baraní rohy (Zöldtavi csúcs, 2536 m) vůdce dostane 9 K. Tento štít jest dvojrohý. Horská dolina pod ním se nazývá Velkou Zamrzlou aneb Papyrusovou dolinou. Tu sníh zůstává ležeti i přes léto, tvoře velká pole sněhová.
Na sedlo nás doprovázejí žluté znaky. Celá cesta trvá přes tři hodiny.
K Bílým plesům a na Jehněcí štít (Weisze-See-Spitze, Féhertavi csúcs, 2231 m). Vůdce z Matliar k plesům nezbytný. Chodníkem k Bílým plesům se dostaneme asi za 3/4 hod. od Zeleného plesa; na štít není těžký výstup a trvá 2 1/4 hod. Rozhled jest krásný, neboť viděti téměř celý řetěz Vysokých Tater.
Od Bílých ples vede chodník na Kopské sedlo (značky modré); odtud můžeme sejíti do Javoriny a k Rybímu plesu. Tato túra jest dlouhá, vyžaduje celého dne.
Od Bílých ples chodník na pravo dolů vedoucí zavede nás přes Červenou Hlinu a Tokárňu (Drechslerhäuschen) za 2 a 1/2 hod. do Bělanských lázní pod krásnou jeskyní krápníkovou.
Do Bělanských lázní dostaneme se i tak, že od Popradu jedeme železnicí až do Spišské Bělé. Pěšky vykonáme příjemnou tuto cestu 10 km dlouhou za 2 hodinky.
Letní sídlo toto jest z lacinějších. Leží na ústí dolinky, Kotlinou zvané. Bělanské lázně děkují za svůj rozkvět krásné a velkolepé jeskyni krápníkové, která jest hojně navštěvována. Dobrý chodník po mnohých zákrutech přivede nás k jejímu otvoru za 20 minut. Jeskyně má elektrické osvětlení. Otevřena bývá v červenci a v srpnu. Vchází se do ní denně třikrát a to o 11., o 1. a o 3. hod. Hosty svolávají troubením. Groteskní podzemní útvary stalagmitů a stalaktitů překvapí každého.
Výlety od Bělanských lázní
Do Pěnin na Dunajec po Smerdzonku přes Spišskou Maguru pěšky za 5 hod. Při Sublechnici jest Červený klášter; nedaleko něho možno vsednouti na vory a plaviti se touto klikatou dolinou, Dunajcem báječně přerytou pod útesy závratné výšky do polských lázní Szczawnice. Na tento výlet nutno počítati alespoň 1 a 1/2 dne.
Z Popradu možno se dostati k Dunajci též autobusem. Ráno o 7. hod. se vyjede a vrátíme se nazpět asi o 6. hodině. Cesta se tedy vykoná za den.
Od Bělanských lázní za den zajdeme přes Žďárský průsmyk, Javořinu, Podspady, Jaszczurówku do Zakopaného. Možno též použíti kočáru.
Ale když se zatočíme do Bělovodské doliny, můžeme výbornou cestou přijíti i k Rybímu plesu.
Rybí pleso Poláci nazývají Mořským okem, a Mořské oko (Tengerszem, Meerauge), od něho asi 3/4 hod. chůze vzdálené a v kotlině dřímající zovou Czarným stawem. Nižší jezero leží ve výši 1393 m, druhé nad ním leží ve výši 1584 m. Všechny krásy přírody spojily se tu v jedno. Duši prochvívá tu velebnost a úžas. Cestující koří se tu mohutným dílům Tvůrcovým. Sem denně dovážejí kočáry návštěvníky po celou dobu letní, zvláště ze Zakopaného. I cesta sem jest velkolepá. Při Rybím plesu jest slušně zařízený hostinec, vystavěný v zakopanském slohu. Jsou tam ještě 2 menší útulny s jednodušším a lacinějším zařízením.
Mořské oko celé a východní polovice Rybího plesa náležely do r. 1902 Uhrám. Nyní jde hranice od Rysů hřebenem na sever přes Sedm Granátů až k potoku „od Rybiego“.
Od Rybího plesa se turisté rádi pouštějí na Rysy. Dospějí tam po 4 a 1/2 hodinném namáhavém lezení.
Přes Svištovku k Pěti polským stavům přijdeme nejdříve severním, pak západním směrem za 2 hod. Nejprve nás uvítá Przedny staw (1672 m), potom Malý; při tomto jest jednoduchá útulna (schronisko) s ložnicemi. Uprostřed jest Wielky staw (1669 m), největší jezero ve Vysokých Tatrách. Z něho vytéká Roztocký potok, který nedaleko tvoří krásný, 40 m vysoký vodopád Siklawu. Dále chodníkem na pravo snadno vystoupíme na Krzyžne (2110 m). Rozkošný rozhled! Nahoru dolinou na levo za 2 hod. od Malého stawu vylezeme na sedlo Závrat (2158 m) mezi Swinnicí (2306 m) a Kozím vrchem (2295 m). Odtud dolů strmým výmolem (řetězy) za 5/4 hodiny k Czarnému stawu (1620 m). Krásné okolí. Útulna s postelemi a stravou. Odtud chodníkem přes Kužnice (Eisenberg) do rozkošného Zakopaného za 2 a 1/2 hodiny.
Od Czarného stawu na pravo na Kościelec, potom dolů ke Gasienicovým plesům, pak zase nahoru strání Pośrední Turnie k útulně a hřebenem na štít Swinnice (2306 m). Zažijeme tu jeden z nejkrásnějších rozhledů. Sestup k Závratu jest dosti obtížný. Od Zakopaného na Swinnici 5 a 1/2 hod.
Ze Zakopaného oblíbené výlety jsou zejména: na Giewont (1900 m), do doliny Košcielské, na Gubalówku, Nosál a j. Po celý den tu hrčí kočáry, vezoucí výletníky na tu neb onu stranu. Švarní vůdci v národním kroji na kozlíku sedící jsou bezpečným znamením, že se jede dále, na partie obtížnější. Leckdy i na housle viděti vůdce hráti na kočáře.
Velebné divukrásné horstvo tatranské vyrůstá z půdy slovanské, má ji před sebou i za sebou, dělí dva bratrské kmeny. Hromy divo bijú do Tater, ale pak zase nebesa, k nimž tak blízko vztyčují temena svá, smírně se na ně usmívají tváří jasnou. Kéž jest to obrazem i pro poměry národní!
— spisovateľ, priekopník slovanskej vzájomnosti, publicista a pedagóg, autor sprievodcov po Slovensku, učebníc slovenského jazyka a vlastivedných príručiek Viac o autorovi.
Nové knihy, novinky z literatúry - posielame priamo do Vašej mailovej schránky. Maximálne tri e-maily týždenne.
Copyright © 2006-2009 Petit Press, a.s. Všetky práva vyhradené. Zlatý fond je projektom denníka SME.
Web design by abaffy design © 2007
Autorské práva k literárnym dielam