ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Někdy toho člověk potřebuje; někdy pociťuje, že veškerá vážná a vysoká literatura je nějak krutá, smutná a sedmibolestná, neboť mu fatálně připomíná jeho vlastní život. A tu sáhne po něčem jiném, co by ho dobrodružně provedlo temným lesem hodin; to, po čem sáhne, už bohužel nebudou Tri mušketýři ani Děti kapitána Granta ani Syn lovce medvědů: bude to spíše detektivka.

Bůhví, čím to je; ale čím víc nějaké věci na světe je, tím je ta věc horší. Čím víc detektivek se píše a tiskne, tím jsou špatnější. Místo aby se vyvinuly svou vlastní tradicí k větší dokonalosti, jde to s nimi s kopce. Žijeme v době různého upadání; jedna z těch dekadencí je úpadek detektivek. Ty tam jsou doby Sherlocka Holmese, přísného methodika, čistě mozkového detektiva naditého znalostmi, pozorováním, dedukcemi a čirou logikou. Ty tam jsou krásné časy mužské, intelektuální, řekl bych málem vědecké detektivky. Dnešní průměrný detektiv (v devadesáti případech ze sta) už není odborný pozorovatel; stal se pouhým hrdinou. Už to není fanatický člověk mozku; vyvíjí se v obyčejného milence. Už mu nestačí čiré řešení záhady; musí se nakonec oženit s děvčetem, které tak nebo onak zachránil ze spárů zlosynových. Do přísného, chlapského světa detektivů a zločinců se vedral živel ženský a romantický a porušil jeho odbornou čistotu. Není již čistokrevných detektivek; to, co se za ně vydává, je ze zdrcující většiny kříženec mezi kolportážním románem a detektivkou.

Nemám opravdu nic proti druhému pohlaví: ale do detektivek nepatří, leda jako oběť. Nemá se jinak plést do té mužské záležitosti, jako je řešení záhad a lov kriminálních šelem. Jakmile se do takové věci zamíchá dívka, komplikuje celou intelektuální situaci fatálními vztahy sentimentálními. Obyčejně se do ní zamiluje detektiv, ať už je to amatér nebo policejní inspektor. Obyčejně v celé zlotřilé intrice jde buď o její život nebo o ohromné dědictví, které jí má (ač ona o tom do této chvíle nemá tušení) spadnout do klína. A obyčejně krátce před koncem románu vleze to nešťastné děvče jako ovce zlosynovi do nástrahy, je unášeno autem, spoutáno v opuštěné farmě a upírá zděšené oči na napřažené ústí revolveru, když vtom se rozletí dveře — —.

Zkrátka od té doby, co detektivky přestaly být četbou výlučně mužskou, zvrhly se pohoršujícím způsobem. Spanilá čtenářka, ke které se obracejí, není tak bezdeše napínána logickým a pozorovatelským postupem detektivovým jako spíše dychtivým očekáváním, vyvázne-li detektivní hrdina ze šlamastiky, do níž ho uvrhla horlivá péče o jeho dámu; děj už nevrcholí rozuzlením hádanky, nýbrž hubičkou a termínem sňatku, už nejde o řešení záhad, jde o erotické překážky. Před našimi zraky kloní se k zániku zase jeden druh populární literatury. Zašly pohádky, zapadl historický román, končí se epocha detektivky. Jen kýč zůstává.

Únor 1932