Pohádky z naší vesnice
Autor: Vítězslav Hálek
Digitalizátori: Bohumil Kosa, Viera Studeničová, Erik Bartoš, Anna Studeničová, Jana Jamrišková, Tibor Várnagy
Ve vsi ticho. Tu se hluku
jednou za rok natropí,
když hoch dívce podá ruku,
neb jí rakev přiklopí.
Ve vsi klidno. V šeru tenkém
klidu ještě přibude,
leda že hoch pod okénkem
dívce píseň zahude.
A tak mírno, jako k svátku,
zvonek spouští klekání — — —
v tom jak vichr kolem statků
letí čtyři huláni.
Zastaví se u hospody:
„Hejda, pivo, šenkýři!“
Šenkýř smeká v dobré hody —
nese piva pro čtyři.
Pán bůh s vámi, co ten čtvrtý?
Na kůň svázán provazy,
ran má, jak kdy uštván chrty
jelen k hrobu dorazí.
ruce v provaz zavity,
prsa jako bez dychadla
a rty rudě podlity.
„Jenom krůpěj podejte mi!“ —
Šenkýř znova načepí,
hulán džbánek srazí k zemi,
až se rozlít’ na střepy.
Sousedé se tlačí mnozí —
„Co to probůh znamená?“
„Ani slova!" hulán hrozí,
a sňal píku s ramena.
Jeden soused šedovlasý:
„Račte, páni, dovolit —“
„Koním chceš-li na ocasy
dám tě ve dví rozpolit!“
Hura! Zas už větrem letí —
„Co as čeká vinníka!
Zachraň, bože, našich dětí,
až to kosti proniká!“
A zas ve vsi ticho, k svátku,
zvonek skončí klekání,
a tam hoch jde přes zahrádku
na nejsladší číhání.