SkryťVypnúť reklamu
Článok pokračuje pod video reklamou
SkryťVypnúť reklamu
Článok pokračuje pod video reklamou

Bouře


Ve vsi ticho. Tu se hluku
jednou za rok natropí,
když hoch dívce podá ruku,
neb jí rakev přiklopí.

Ve vsi klidno. V šeru tenkém
klidu ještě přibude,
leda že hoch pod okénkem
dívce píseň zahude.

A tak mírno, jako k svátku,
zvonek spouští klekání — — —
v tom jak vichr kolem statků
letí čtyři huláni.

Zastaví se u hospody:
„Hejda, pivo, šenkýři!“
Šenkýř smeká v dobré hody —
nese piva pro čtyři.

Pán bůh s vámi, co ten čtvrtý?
Na kůň svázán provazy,
ran má, jak kdy uštván chrty
jelen k hrobu dorazí.

SkryťVypnúť reklamu
reklama
SkryťVypnúť reklamu
reklama
Hlava k prsům jako svadlá,
ruce v provaz zavity,
prsa jako bez dychadla
a rty rudě podlity.

„Jenom krůpěj podejte mi!“ —
Šenkýř znova načepí,
hulán džbánek srazí k zemi,
až se rozlít’ na střepy.

Sousedé se tlačí mnozí —
„Co to probůh znamená?“
„Ani slova!" hulán hrozí,
a sňal píku s ramena.

Jeden soused šedovlasý:
„Račte, páni, dovolit —“
„Koním chceš-li na ocasy
dám tě ve dví rozpolit!“

Hura! Zas už větrem letí —
„Co as čeká vinníka!
Zachraň, bože, našich dětí,
až to kosti proniká!“

A zas ve vsi ticho, k svátku,
SkryťVypnúť reklamu
reklama
SkryťVypnúť reklamu
reklama
zvonek skončí klekání,
a tam hoch jde přes zahrádku
na nejsladší číhání.