Pohádky z naší vesnice
Autor: Vítězslav Hálek
Digitalizátori: Bohumil Kosa, Viera Studeničová, Erik Bartoš, Anna Studeničová, Jana Jamrišková, Tibor Várnagy
Přišel k nám šotek nezbedný,
ten dával z konvice pít —
„Žertu mám pramen bezedný,
jen račte na ochuť vzít!“
Byla to vína taková,
kdo pil, vše na sebe řek’,
řekla hned paní sládková:
„Náš tambor velký je rek.“
Rychtářka řekla: „V sobotu
měl farář tuze mne rád,“
pan kaplan mlask’ si v dobrotu,
že dojde na celibát.
Ponocný říkal na sebe:
když troubí u dvora rád,
šafářka kouká do nebe,
má rty jak medový slad.
Řekla hned každá děvice,
kdo sen jí oslazuje,
mládenci vzdychli velice
a mnohý lamentuje.
„Mám sladkou na polici,“
pan farář lomil rukama:
„To patří v zpovědnici!“
Byla to ve vsi upřímnost,
kdo nepil, tuze se smál,
rychtář jen jde co vážný host:
„To nesmím trpěti dál!“
Nad šotkem soud si sestavil,
však dříve ochutnal též:
„Lidičky, to je kratochvil,
mám rohy jako ta věž!“
Po návsi běhal celý den
to k dveřím ode dveří:
„Lidičky dobří, pojde ven,
sic žena neuvěří!“ —
Zašel k nám šotek nezbeda,
už mnohý uplynul čas,
a dnes-li k nám zajde — přeběda!
vše na vlas najde to zas.
#Vávra Mládek#-K#
Náš pan sládek, slavný doktor,
ječmen upraží,
ale slavnější je Vávra,
ten to rozváží,
divy dělá všem všudy,
na korbele, na sudy:
„Nate, lidé,
zapomeňte na trudy!“
Vědra samé moudré hlavy,
jaké rozumy!
Náves plna pacientů —
co on neumí?
„Juchej!“ vejskne, zastaví,
načepí: „Všem na zdraví!“
a kdo lízne —
už se také pozdraví.
Ale kdo tam nejdýl prodlí,
zmladne na srdci,
od sudů pak táhnou domů
velcí mudrci.
Náves hlavám nestačí,
svět je celý jinačí,
každý věří,
že se země otáčí.
dlouho buď nám živ,
až ten jeho Vávra zkusí
tento divů div:
němým ústa rozváže,
chromým tančit rozkáže,
pak těm druhým
dodá k žízni kuráže!
O autorovi
Vítězslav Hálek
český básnik, prozaik, dramatik, literárny kritik a publicista, spoluzakladateľ modernej českej poézie
