Pohádky z naší vesnice
Autor: Vítězslav Hálek
Digitalizátori: Bohumil Kosa, Viera Studeničová, Erik Bartoš, Anna Studeničová, Jana Jamrišková, Tibor Várnagy
Sté panoval léto Sáva král
a byl vždy věhlasem jasný,
tu knížatům, pánům vědět dal:
„Chci znáti, kdo z vás je šťastný.“
Jak knížatům přišla o tom věsť,
hned každý zadumán sedne,
životu kouká v zašlou tresť,
to jak když záclonu zvedne.
A postavy uzří zlačnělé,
jak po cti vyzábly hladem,
v nich duše už mrtvě ztupělé —
v nich sebe poznává snadem.
Zří jeden, jak jaro promrhal
na časnou jeseně vrásku,
tam ten, jak žen na sta miloval
a přece nepoznal lásku.
A ten zde, jak choť má křehkou cnost,
tam tomu je rozmar řídký host,
ač často vínem jej ztápí.
Svou každý jen chorou vidí část,
ta kalným pohledem leká,
v tom nemnoho blaha, velká strast —
král smuten na trůně čeká.
Král Sáva jde s trůnu zasmušil,
jde k moři, po břehu kráčí —
„Co platno, bych sto let králem byl,
teď stý rok loučím se v pláči?“
Tu uvidí chyšku chudobnou,
v lov rybák spravuje sítě,
a matka si písní lahodnou
v sen hejčká anděla dítě.
V kout uloží si je na plenku,
je postře bělavou sítí,
a hlídá mu sen i myšlenku,
jež z plných tvářiček svítí.
A rybák se v práci zastaví,
jde blíže, pokradmo, v tichu:
ty tvářičky rdí se do zdraví
a hrajou v líbezném smíchu!
On s dítka se dívá na ženu:
„Toť ráj, toť nebe je vlastní!“
A žena stře náruč blaženu:
„Hle, muži, přece jsme šťastni!“
Jde s úsměvem na trůn Sáva král
a s trůnu knížatům věstí:
„Kdo u matky štěstí nepoznal,
byť král byl, neviděl štěstí!“
O autorovi
Vítězslav Hálek
český básnik, prozaik, dramatik, literárny kritik a publicista, spoluzakladateľ modernej českej poézie
