ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Bože, pod Tvým slavným nebem stojím,
Vida tisíc světů nade mnou;
Hluku světa vzdálen, srdce kojím
Písní tichou, Tobě příjemnou;
Tvéť jsou ony skvoucí nebes stany,
A Tvým: Staň se! znikla obloha,
Tys mne, bratry mé i nebešťany
Stvořil, k tomu díla přemnohá.

2.
Tobě, předůstojný, Tobě pěji,
Jehož ruka hvězdy rozsílá,
Které se tam v prostranství tom chvějí
Během, jejžto ona měřila,
Vodíc je v něm všecky vůkol stále,
Jako přítel věrný přítele,
Sbory nebes, které Tvorci k chvále
Tiché plesy vedou vesele.

3.
Kdo by sčítal tvory všechněch světů,
Z jichž úst chvála Tvá zní široce?
Až tam k chrámu slávy, kdež Tě v letu
Prudkém vzývá Seraf vysoce,
Jehož zlatá harfa libým zvukem
Přede Tvým se trůnem rozlíhá
A zpěv žalmů svatých valným hlukem
Ode slunce k sluncím obíhá.

4.
I mněs velel z prachu živu býti
V této nízké světa krajině;
Ale duchu ráčils darů příti,
K moudrosti um, srdce k nevině;
Nuže, duše, vzdej Mu city vděčné,
Že tě zvolil k vyšší bytnosti,
Z prachu někdy přeletět máš k věčné
Do lepšího světa radosti.
J. Kollár
Jako: Přišloť k nám padlým spasení

Kdo udělal ten svět krásný,
Zem a nebe široké?
Obličej slunce přejasný,
Měsíc, hvězdy vysoké?
Ty vrchy, háje, doliny,
Ty květonosné roviny,
To množství živočichů?

2.
Kdo vody hojně nanosil
Do studnic, řek a moře,
Zrostliny medem porosil,
Zasadil les na hoře?
Kdo pustil větry svobodně,
Rozprostřel role úrodné,
Rozdělil dny a roky?

3.
Koho jest to rozkaz mocný,
Jenž den v temnou noc mění,
Zažíhá lampu ponoční
Na nebeském sklepení?
Kdo východ září zbarvuje
A ptáčky zpěvné vzbuzuje,
By vzdaly Jemu díky?

4.
Kdo sype sněh a sklenný most
Nad bystré vody staví?
Kohože jara příjemnost
Novými zpěvy slaví?
Klasem pozlácí osení
A odívá v plášť zelený
Louky, vinice, pole?

5.
Aj, všecko jest to dílo Tvé,
Tys všeho stvořitelem,
Tě malé, velké Bohem zve,
Tys všeho ředitelem;
Skrze Tvou moc, na rozkaz Tvůj
Jsem já, jest všecko, Bože můj,
Tebou svět celý stojí.

6.
Jaks dobrý, Bože veliký!
Na čem jen zrak můj prodlí,
Uhlídám, že jest všeliký
Plod stvořen mně k pohodlí;
Zem, voda, oheň, povětří
A co v nich jest, všecko šetří
Vůle Tvé k štěstí mému.

7.
Ne pro sebe, pro tvory své,
Aby jim dobře bylo,
Stvořil jsi zem i nebe své
A v nich všeliké dílo;
Ach, Tobě, jenž nás miluješ
A vším dobrým korunuješ,
Člověk nic dát nemůže!

8.
Blaze mi, že svědek živý
I já jsem Tvé milosti;
Duch můj toho pamětlivý
Chválí Tě s ochotností;
Nevidím Tě, než upřímně
Milují Tě, žes stvořil mne
K radosti nekonečné.
K. Kuzmány

Když, ó Stvořiteli, moc Tvou,
Divy cest Tvé moudrosti
A lásku všechněm příznivou
Rozjímám v pobožnosti,
Nevím pojat podivením,
Jakým Tě ctít velebením,
Pane Bože, Otče můj.

2.
Mé oči všudy spatřují
Divných Tvých skutků množství,
Nebesa mi ukazují
Divnou moc Tvého Božství;
Kdo nebe jasné způsobil?
Kdo je tak slavně ozdobil?
Kdožť Pánem vojska nebes?

3.
Kdo větru ukládá cíle,
Kdo déšť z oblaků dává?
Kdo zem nastrojuje mile,
Že nám ona podává
Potrav k potřebě v hojnosti?
Bože slávy a mocnosti,
Tvá nesmírná dobrota!

4.
Tě jasno i bouře slaví
I drobný písek v moři,
I chatrný červ nám praví:
Čest tomu, jenž vše tvoří!
Strom volá v své nádhernosti
I osení v své hojnosti:
Vzdejte čest Tvorci všeho!

5.
Člověk, dle těla Tvou rukou
Předivně připravený,
Člověk, dle ducha rozumnou
Bytností učiněný,
Člověk, tvorstva chlouba i čest,
Všedním sobě důkazem jest
Tvé dobroty a moci.

6.
Ó duchu můj, chval Ho věčně:
Bůh Otec náš buď slaven!
Chvalmež jméno Jeho vděčně
A všecken svět rciž: Amen!
A vzdej čest Bohu pravému,
Doufej v Něho, služ rád Jemu!
I kdožby Mu nesloužil?
Št. Leška

Velké divy moc a síla Tvá,
Bože, provozuje,
Svět z ničeho postavila,
I v celosti zdržuje;
Když Tvá díla pozoruji
A na mysli rozvažuji,
Srdce radostí plesá.

2.
Když na nebeskou oblohu
Vzhlédnu, na trůn slávy Tvé,
Dost se nadivit nemohu
Tvé moudrosti veliké;
Kůr anjelský Tebe chválí,
I v země prachu červ malý
Tvou dobrotu zvěstuje.

3.
Bouřky, hromy a povětří
Tě Pána uznávají,
Rozkazů Tvých pilně šetří
A služby své konají;
Ach, jakbych já, slabý člověk,
Neměl se po celý svůj věk
Před Tebou pokořiti?!

4.
Však jsem i já Tvé moudrosti
Dílo, Tys mne spořádal
A mne zde v této časnosti
Nejen tělo, smysly dal,
Než, bych hleděl na Tvou slávu,
Rozuměl Tvou vůli pravou,
Duší si mne obdařil.

5.
Ó táhniž mne od marnosti
Slovem svým, Pane, k sobě,
Ať jen po Tvé velebnosti
Patřím, v toužbě po Tobě;
Bych dle vůle Tvé věk trávil
A životem svým oslavil
Zde Tebe, Stvořitele.
S. Tomášik

Vzhůru pohleďte, křesťané,
S užasnutím k trůnu Páně,
Jejž sobě postavil sám;
On rozkázal, a stalo se,
Zem, nebe postavilo se,
Toť jestiť předivné nám.

2.
Hrozná tma nad hlubokostí
Byla, však Bůh svou světlostí
Všecko rychle osvítil;
On řekl, a tma odlétla,
Množství hvězd i jiná světla
Mocným slovem roznítil.

3.
Slunce v běhu svém koluje,
Den svým bleskem osvěcuje,
Nezbloudí od své cesty;
Kolik působí dobrého,
Život i zrůst plodí všeho
Svým teplem nám ku štěstí.

4.
My Tebe, Pane, chválíme,
I když slunce nevidíme,
Jenž se nám v noci skrývá;
Tehdáž se v noční temnosti
V hvězdách, v měsíčné skvělosti
Nám Tvá sláva odkrývá.

5.
Tobě budiž neskonalá
Vzdána čest, moc, také chvála
Na nebi i na zemi;
Také Tvé buď zvelebeno,
Bože, předůstojné jméno
Vždy mezi námi všemi.
S. Černánsky

Bohu zpívám, jehož moc a síla
Převeliká koná díla;
On jest Pán celého
Světa toho velikého,
Všecko stojí slovem Jeho.

2.
Zemi naši On déštěm zvlažuje
A hojně obohacuje;
On ze své štědrosti
Dává obilí v hojnosti
Nám, i dobytku k živnosti.

3.
I nejmenší květ ve spanilosti
Jestiť znak Boží moudrosti;
Od prášku malého
Až do vrchu vysokého
Vše stojí řízením Jeho.

4.
Bůh jest při nás, kamkoli se hneme,
V prácech, neb po cestách jdeme,
Všudy nás On chrání,
Zná i nejtajnější lkání
A srdcí našich vzdychání.

5.
Jakékoli mám ve světě zboží,
To není mé, ale Boží;
On jest dárce všeho,
Proto ze srdce vděčného
Chválit budu jméno Jeho.

6.
Bez Tvé vůle, ó všemoudrý Pane,
Nic se ve světě nestane;
I já chci doufati
A tím se potěšovati,
Že mne ráčíš ostříhati.

7.
Když jen Boha, svého ochránce, mám,
Tak na svět celý nic nedbám;
On mne zdržovati
Bude i ochraňovati,
Kdyžby zlý čas měl nastati.
Št. Leška

Bůh o mne pečuje,
Což se já mám starati?
O dnes i o zítra
On bude pečovati;
Každého dne vidím
Patrna znamení,
Že miluje, chová,
Chrání své stvoření.

2.
Bůh o mne pečuje,
Protož chci doufat v Něho,
Že čehož potřebí,
Dosáhnu z rukou Jeho;
Staň se! když to povíš
Slovíčko jediné,
Hned se na Tvůj stane,
Rozkaz, Hospodine!

3.
Bůh o mne pečuje,
Duši slovem svým chová;
Pracuji-li, jest též
Tělu živnost hotová;
Budu-li na Něho
Pevně spoléhati,
Nic duši, nic tělu
Nemůž chybovati.

4.
Bůh o mne pečuje,
Když panuje drahota,
Chleba vezdejšího
Dává Jeho dobrota;
Ač i v skrovné míře
Udílí živnosti,
I to za dar Jeho
Uznávám s vděčností.

5.
Bůh o mne pečuje,
Když já kvílím v neřesti;
On kříž naložený
Sám mi pomáhá nésti;
Když za dobré uznal
Svojich potrestati,
Vždy tresce jak Otec
V lásce přebohatý.

6.
Bůh o mne pečuje,
I když klesám v starosti,
On mne sám podpírá
Mocnou rukou s výsosti;
On mne sám zdržuje,
On mne nezanechá,
Protož Bůh má jestiť
Jediná útěcha.

7.
Bůh o mne pečuje
V posledním okamžení;
Smrt jen sladký sen jest,
Neb mi v Kristu vzkříšení,
V Něm i život věčný
Ráčil darovati;
Duši mou, vím, že chce
V ruce své přijati.
J. Chalupka

Já srdcem i usty zpívám
Tobě, dobrý Pane,
Tebe velebím a vzývám
Za dary nám dané.

2.
Ty jsi pramen vší milosti
A věčná studnice,
Z které nám plyne v hojnosti
Vše dobré vždy více.

3.
Cože jsme my a co máme
V tom časném bydlení,
Co, Pane, z Tvé ruky samé
Nám vše dáno není?

4.
Kdo ten pěkný stánek nebe
Nad námi zdržuje?
Kdo naše pole, krom Tebe,
Déštěm ovlažuje?

5.
Od koho vše to pochodí,
Co máme na zemi?
Kdo chléb a víno vyvodí
S úrodami všemi?

6.
Kdo nám život, zdraví dává
A prospěch při díle?
A kdo pokoj zachovává
Naši vlasti milé?

7.
Ach, všecka ta dobrodění
Jsou od Tebe Pána;
My, Pane, Tvá jsme stvoření,
Tys naše ochrana.

8.
Ty nás živíš rok po roce
S otcovskou věrností
A, když padáme hluboce,
Pomáháš v úzkosti.

9.
Ty nás snášíš milostivě
A tresceš v mírnosti
A nás těšíš žádostivě
A odpouštíš zlosti.

10.
Ty neštěstí, jenž se blíží,
Často odvracuješ;
A které na nás již tíží,
V štěstí proměňuješ.

11.
Ty, co nám kde ukracuješ
V té nynější době,
Věčným zbožím nahrazuješ,
Když nás béřeš k sobě.

12.
Nu, těš se v Bohu, duše má,
Veleb Ho s vděčností,
Neb On na věky tebe má
V otcovské starosti.

13.
On tebe od mládí tvého
Živil, opatroval,
Z nebezpečenství mnohého
Mocně vyvozoval.

14.
On i dále tak učiní,
Spusť se jen na Něho;
Poznáš to, že dobře míní
S tebou času všeho.

15.
Jen snaž se Jemu sloužiti
Vždycky myslí vděčnou,
Tak zde pokoj budeš míti
A tam radost věčnou.
S. Hruškovic

Hledíš plný mrzutosti
A s reptáním do výsosti,
Nemoha se spokojit;
Plačlivéť ti zem údolí,
Bydlo trápení, nevolí,
V němž nelze spokojně žít.

2.
Horšíš se hned na suchotě,
Hned na déšti a mokrotě,
Na zimě, na horkosti;
Haníš děsné hromobití,
Bouřek vzteklost, vichrů vytí,
Laješ dni i temnosti.

3.
Vzdycháš, nač boj všudy vzteká,
Nač srdce zvěř, hlad, mor leká,
Nemůž-li bez toho být?
Ach, a to bludů tyranství,
Nad člověkem hřícha panství
Můž-li někdo vymluvit?

4.
Hněvem se rozplameňuješ
Nejvíce, když považuješ,
Jaká zde spravedlivost;
Kterak zlost triumfy slaví,
Lež nad pravdou zámky staví,
Pláče bitá nevinnost.

5.
Tu říkáš: jestli panuje Bůh
a svět tento spravuje
Svou moudrostí a mocí,
Kterak berla Jeho Božství
Zlého tak veliké množství
Nejde v světě přemoci.

6.
Ó ty nic, ty plod včerejší,
Chceš nad tvorce být moudřejší?
Ty chceš Boha souditi?
Ty, cos světlonos bloudící,
Mníš slunci rozžati svíci,
Střep mistra si učiti?

7.
Krátkozraký! kde se zmatek
Zdá být tobě, tam pořádek
Dokonalý panuje;
Žeť svět dobře spořádaný,
Jeho až po dne strvání
Skutkem ti dosvědčuje.

8.
Celek, ne čast ber do zkoušky!
Svět jest řetěz, v kterém kroužky
Jeden s druhým drží se;
Stroj to, v němž částka každičká
Potřebná, velká, maličká,
Jedna s druhou spájí se.

9.
Jen jednu vyjmi z pořádku,
Stroj zastane, bude v zmatku;
Odstraň, zlé co se zdá být,
Bouřky, zimu, hromobití:
Světa stavení se zříti,
Musí všecko v nic přijít.

10.
Boj život ve světě budí,
Co mře, nový život loudí,
A co částce ku škodě,
To celku nejvíc prospěje;
Malým zlým dobré se seje
Moudrým řádem v přírodě.

11.
Zlého Bůh nic neučinil,
Co zlé, to člověk provinil,
I to Bůh napravuje;
On nás skrze útrpnosti
Vede ku dokonalosti
A k nebi připravuje.

12.
Preč, preč, žaloby nepravé
Proti Boží světa spravě!
Bůh náš ví, co činí sám;
Ještě nepřišel čas soudu,
Než přijdeť, a potom budou
Známy Jeho cesty nám.
Wächter, J. Melcer

Kdo Tvou, mocný světa Pane,
Slávu může vypsati?
Tě za vše dary nám dané
Hodně zvelebovati?
Moudrost při světa řízení
Tvá není nám k vyslovení;
My jen to vyznáváme:
Dobrého Otce máme!

2.
Slunce i déšť rok za rokem
Tvou dobrotu zvěstuje;
Příroda za Tvým výrokem
Pokrmy nám hotuje;
Všecko láska Tvá veliká
Živí, chová a proniká,
Zemi s nebem spojuje,
Tělo s duší zdržuje.

3.
Na vše patří oko Páně,
Srdce naše zpytuje,
Jeho nás ostříhá rámě,
Neřesti ulevuje;
Zdaž bez Jeho dopuštění
V světě něco se promění?
Vlasy na naší hlavě
On sčítal všecky pravě.

4.
Bůh dá v poli klasům zráti,
Pěkně šatí lilie;
K Němu vše svůj zrak obrácí,
Když rozdává dary své;
Všemu tvoru pokrm seje,
Dobrým i zlým život přeje;
I my, Boží stvoření,
Jen k Bohu máme zření.

5.
Aj, co požíváme chleba,
To z Tvého požehnání,
Ty nám dáváš vše, co třeba
K života zachování;
Louky, pole, hory, sady
Jsou Tvé špižírny a sklady
K našemu vyživení;
Tvých darů počtu není.

6.
Jen dej, ať ovoce ctnosti
Víra v srdci mém plodí,
Mne již zde v této časnosti
Cestou života vodí;
Tys byl, Ty buď vždy štěstím mým,
Neb svět zhyne tak, jako dým;
V smrti Tě můj slaví duch,
Žes moudrý a dobrý Bůh.
S. Tomášik

Ó křesťané, chválu vzdejte
Hospodinu a to znejte,
Že On světa panovník jest,
Že jemu sluší všecka čest.

2.
On svou mocí vše zdržuje,
Svou moudrostí vše spravuje,
Pravicí svou divy tvoří
Na nebi, zemi i v moři.

3.
On nás od mladosti naší
Skrze nebezpečné časy
Divně vodil a v potřebě
Sesílal vždy pomoc s nebe.

4.
Všech dobrých věcí v hojnosti
Vzali jsme z Boží plnosti;
V čem pak nedostatek máme,
Dá nám, když Ho jen žádáme.

5.
Ač i křížem navštěvuje,
Však zase obveseluje,
Chce nám dobře skrz neřesti,
Zná, kolik můžeme snésti.

6.
A jako Otec milosti
Kárá nás v lásce, v mírnosti;
Kdož pravé pokání činí,
Tomu On odpouští viny.

7.
I skrze smutné příhody
Nebeskou mysl v nás plodí;
Svědomí chce probuditi
A nás v dobrém utvrditi.

8.
Ač tmavé jsou Jeho cesty,
Duše, dej se po nich vésti;
Ctnost a víra jest pro tebe
Cesta a brána do nebe!
Št. Leška

Proč svět jest pláče údolí?
Proč bídného člověka,
An ho smutné srdce bolí,
Nový zármutek čeká?
Proč Bůh, jestli je laskavý,
Mor a vojnu nezastaví?
Proč ne bludy a hříchy?

2.
Což to, duše, pochopiti
Chceš snád cesty ty tmavé?
A nebojíš se tupiti
Rady Boží laskavé?
Reptáš, když tě navštěvuje,
Hořký kalich naplňuje,
Který tvé lékařství jest?

3.
Co obličej tak zuřivý
K nebesům pozdvihuješ?
Že Bůh není lítostivý,
Proto sobě stěžuješ?
Že hrom, příval, krupobití
Vidíš ku zkáze zůřiti,
Oheň, zemětřesení?

4.
Upokoj se, duše milá,
Když se to tak neděje,
Jako si tvá pošetilá
Slibovala naděje!
Ač jsou divné skutky Boží,
Však co v radě své uloží,
Láska jen a moudrost jest.

5.
Chceš-li, co se zlé zdá býti
V tomto pláče údolí,
Ven ze světa vyhostiti,
Ven bolest kteroukoli,
S tím bys vyhnal ven i štěstí,
Radost nemůž bez neřesti
Srdce lidské blažiti.

6.
Ovšem jsou to příkré cesty,
Roste tam i bodláčí,
Po nichž ruka Boží vésti
Mne bídného zde ráčí;
Než i ty mně jistě k mému
Štěstí přivedou věčnému
Po krátkém utrpení.

7.
Bůh chce, bychom šťastní byli,
My své štěstí kazíme;
Proč, když sami sme zvinili,
Boha z toho viníme?
Aj, žádostem zlým žijeme,
Ve zlých skutcích obcujeme,
Peklo si zde tvoříme!

8.
Když se pobožným zle děje,
Nechtěj, duše, zoufati;
Když se hříšným štěstí směje,
Ó nechtěj se rouhati!
Ví Hospodin, proč tak činí,
S pobožnými dobře míní,
Zlých dosáhne trest Jeho.

9.
A když se v nerovném boji
S násilím ctnost potýká,
Když ctnost klesá, a hřích stojí,
Blud nad pravdu vyniká,
Nech tak, Bůh je chce zmocniti,
Později však zvítěziti
Musí s pravdou nevinnost.

10.
Protož nechci se hádati,
Ani Boha učiti,
Co a jak má spořádati
A běh světa říditi;
Kde můj rozum zmatek vidí,
I tam nevystihlá řídí
Moudrost všecky příběhy.

11.
Marné odstuptež starosti
A netraptež srdce mé!
Já říkám v poníženosti
Vždy to slovo pravdivé:
Co Bůh činí, vše dobré jest;
Poddaně chci břímě své nést,
Které na mne uvalí.

12.
Tam to jasný den osvítí,
Co zde kryje mrákota;
Tam ve světle mám spatřiti,
Proč mi Boží dobrota
Hořký kalich podávala,
By mne sobě vychovala
K dědictvu slávy věčné.
J. Chalupka

Bože, Tys tu zemi
Lidem s tvory se všemi
Ku přebývání dal
A tak krásně spořádal;
I nebeské výsosti
Postavils svou mocností
Anjelům k obydlení
A k svému oslavení. :|:

2.
Vyššíť to duchové,
Věrní Boží sluhové,
Jenž v světle chodíce
A stále obcujíce
V čistotě, v nevinnosti,
Beze vší tělesnosti,
Nepadnou v pokušení,
V hříchy a poblouzení. :|:

3.
Boha oslavují,
Slávu Jeho zvěstují,
Ze štěstí lidského
Těší se času všeho,
Zvláště jestli hříšníci,
Zákona přestupníci,
Obrátíc se k pokání,
Naleznou smilování. :|:

4.
Dejž, ať nám po straně
Stojíce ku obraně,
Nás se ujímají,
Od pádu vystříhají;
A po zdejším bydlení,
Ti, jenž dojdou spasení,
S nimi vždy přebývají
A slávu Tvou hlásají. :|:

5.
K vyššímu též cíli
Můj Bůh a Otec milý
Mne ráčil stvořiti,
A duší obdařiti,
Bych se již v té časnosti
Připodobniv jim v ctnosti,
V nebi mohl díl míti,
S anjely věčně žíti. :|:

6.
Proto mne ke všemu
Sám ponoukej dobrému,
Utvrď v pobožnosti
A jednou z své milosti
Pojmi mne k sobě vzhůru,
Abych v anjelském kůru
Zveleboval s radostí
Skutky Tvé velebnosti. :|:
S. Tomášik