ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Ach, Bože můj, já jsem zbloudil,
A břemeno hříchů mých
Velké jest, neb jsem nechodil
Vždy po pravých cestách Tvých;
Protož chtěl bych před hněvem Tvým
Utéci, ale kam, nevím.

2.
Než kamžbych od Ducha Tvého,
Kamžbych mohl ujíti?
Boha všudy přítomného
Nemohu omámiti;
Bychť i letěl s ranní září,
Neušel bych před Tvou tváří.

3.
Protož hříchy své vyznávám
A srdečně lituji,
Když se však ku nim přiznávám,
Tobě se důvěřuji,
Že Ty mne, ač nehodného,
Nezavrhneš syna svého.

4.
Kdož by mohl spočítati
Množství písku mořského?
Jakž bych mohl všecky znáti
Zlosti srdce hříšného?
Jako všecky nepravosti
Znát, spáchané od mladosti?

5.
Protož, oči mé ubohé,
Plačte s velkou žalostí;
Vylévejte slzy mnohé
Nad mou nešlechetností;
Zalkej, srdce, v té úzkosti
Pro ty přemnohé mrzkosti.

6.
Ale, Kriste, Tvé učení,
Tvůj slib a láska drahá,
To jest i mé potěšení;
To hříšníkům spomáhá;
Protož k Tobě se samému
Utíkám, lékaři svému.

7.
Jezu, před Tebou vyznávám
Břemeno všech hříchů svých,
Želím i vinným se dávám,
Zbav mne napotom od nich!
Tvůj Duch nech mne již spravuje,
Těší, chrání, utvrzuje.
J. Frank, J. B. Ertl

Ach, co smutný mám činiti?
Ach, svědomí zraněné
Z hříchů obviňuje mne;
Čas jest ze sna procítiti,
Jakž Bůh radí všem hříšným;
Ježíše se nespustím!

2.
Ačprávě mých hříchů množství
Ježíše skormucuje,
Onť mne předce miluje;
On činí milosrdenství
Všem pokání činícím;
Ježíše se nespustím!

3.
Ač kříž těžký i trápení
Na věřících přichodí,
Jenž i mně bolest plodí;
Předce však žádného není,
Kdo by mne rozloučil s Ním;
Ježíše se nespustím!

4.
Umru-li, On mne ku sobě
Z toho světa bídnosti
Uvede do radosti;
Vímť, že i v mém tmavém hrobě
On zůstane světlem mým;
Ježíše se nespustím!

5.
Skrz Něj opět mám ožíti,
On v tu poslední dobu
I mne vyvede z hrobu
A má mne tam osvítiti
Tím nebeským světlem svým;
Ježíše se nespustím!

6.
Amen, Jezu, rač mi příti,
K Tobě vjíti do nebe,
Abych tam slavil Tebe;
A dej z toho světa sjíti
S vírou, s dobrým svědomím;
Ježíše se nespustím.
J. Flittner

Ach, můj Bože, běda mně!
Již se Tvůj trest blíží,
Strach a hrůza náramně
Svědomí mé tíží;
Pro hanebnost mých zlostí
Nesmím pohlédnouti
K nebeské vysokosti,
Ni hlavy zdvihnouti.

2.
Co mám smutný činiti,
Nevím v té úzkosti;
Rač mne Ty potěšiti,
Studnice milosti,
Nechtěj přísně souditi,
Bože, mne hříšného,
Hříchy rač odpustiti
Pro smrt Syna svého.

3.
Tak od každé konečně
Čist jsa nepravosti,
Státi budu bezpečně
Před Tvou velebností
A nebudu se báti
Soudu přehrozného,
Kterýmžto máš trestati
Věčně bezbožného.

4.
Věřím, ach, věřím silně,
Že po smrti časné
Bůh dá mi neomylně
V nebi bydlo krásné,
Kdežto po vší práci své
Budu spočívati,
Jemu z mysli upřímé
Chválu tam vzdávati.

5.
Ty toliko přijď spíše,
Ježíši, můj Pane,
Ať do věčné Tvé říše
Duch můj se dostane,
Tam Tě v dokonalosti
Budu velebiti,
S anjely ve věčnosti
Jméno Tvé slaviti.

Ach, můj Pane,
Vzhlédniž na mne
A na těžké mé viny,
Těš mne s nebe,
Neb krom Tebe
Nespomůže mi jiný.

2.
Bychť končiny
Země nyní
Přešel, chtěje pozbýti
Kříže svého,
Předce jeho
Nelze se mi sprostiti.

3.
Protož k Tobě
V této době
Utíkám se samému;
Ach, nesuď mne
Dle viny mé,
Dej milost mně hříšnému.

4.
Má-li být tak
A ne jinak,
Že pro hřích musíš trestat;
Tu pal, seč, bi,
Tam odpusť mi,
Bych znal od zlého přestat.

5.
Odpusť mou zlost,
Trpělivost
Dej i srdce poslušné;
Reptání vzdal,
Bych neprohral
Svoje spasení věčné.

6.
Učiň se mnou,
Jak chceš, Tvému
Kárání se poddám vždy;
Jen neluč mne
Od své věrné
Lásky, můj Pane, nikdy.

7.
Ó můj Kriste,
Utočiště
Já v Tvém slově nacházím,
V čas úzkosti
Dej milosti,
Ať pokoje docházím.

8.
Tak mne chrání
Od zoufání
Pán, bych nebyl zatracen;
Protož doufám,
Neb dí Pán sám:
Věř, budeš spasen. Amen.
J. Göldel, J. Tranovský

Ach, sladká slova pro lid hříšný,
Jenž se dne kladou v srdce mé,
Ač svatoskutečníci pyšní
Na mne repcí i jich plémě,
Slova, v níchž duch můj radost má:
Ježíš hříšníky přijímá.

2.
Nu i já jsem z houfu těch, jenž se
Byli vzdálili od Tebe,
Můj Jezu, však přibližuje se
Opět srdcem, usty k Tobě,
Ach, učiň, cožs učinil tam,
Jezu, přijmi hříšníka sám.

3.
Aj, pastýř hledá s vší pilností,
Když jednu jen ztratil ovci;
Vstana, hledej i mne s milostí
A navrať mne k svému stádci;
Ach, Jezu, hledej mou duši,
Sic věčně zahynout musí.

4.
Nechť Tobě, Jezu, mé pokání
Spůsobí srdečnou radost;
Padna k nohám Tvým, smilování
Tvého žádám, ó jenž jsi dost
Učinil za mne, můj Kriste,
Buď mé útočiště jisté!

5.
Když pak jednouc jsem nalezený,
Nedej, abych víc ztracen byl;
Než Tvou smrtí jsa vykoupený,
V Tobě věčný nechať mám díl;
Tam ať jest všecka rozkoš má,
Kde Bůh hříšníky přijímá.

6.
Někdy vnes mne na ramenách svých
Z tohoto světa do nebe,
Kde jest věčné obydlí svatých,
Kde oči mé spatří Tebe,
Tam řeč ta všem bude známá:
Ježíš hříšníky přijímá.
S. Schmolke, J. Liskay

Aj, blahoslavený,
Kterémuž z milosti
Jsou zde odpuštěny
Jeho nepravosti;
Blahoslavený muž,
Jehož zlost přikrytá
A jemuž jeho vin
Pán Bůh nepočítá.

2.
Já když jsem ukrýval
A tajil své zlosti,
Vždy jsem smutný býval,
Práhly ve mně kosti;
Maje ve dne, v noci
Přetěžké svědomí,
Zbaven jsem vší moci,
I tělo vyschlo mi.

3.
Protož jsem umínil
Hříchů netajiti,
Než v čem jsem provinil,
Pánu se kořiti;
A jakž se to stalo,
Milosti jsem došel,
Srdce mé zplesalo,
Zármutek můj odšel.

4.
Za toť budou Tebe
Prosit všickni svatí,
Neb člověk sám z sebe
Nemůž, než klesati;
Však srdcím kajícím
Utoky a svody,
K Tobě vzdychajícím,
Nepřinesou škody.

5.
Bože, Tys má skrýše,
Můj hrad, mé spasení,
V soužení má duše
Jen k Tobě má zření;
Proti pokušením
Ty sám zachováš mne,
Vítězným plesáním
Obdaríš mne slavně.

6.
Jáť, dí Bůh, k moudrosti,
Člověče, posloužím,
Cestě spravednosti
Já tě sám poučím;
Na Boha a svůj věk
Bedlivě pozoruj,
Žes rozumný člověk,
Na to vždy pamatuj.

7.
Neboť vždy bezbožný
Přemnoho bíd mívá,
Boží pak služebník
Pokoje požívá;
Svědomí ctné maje,
Má rozkošné hody,
Nic se nestrachuje
Nešťastné příhody.

8.
Spravedliví, Pánu
Radostně plesejte,
Za Jeho ochranu
Díky mu vzdávejte;
Otec, Syn, Duch Svatý
Budiž od nás chválen,
Svatý, Svatý,
Svatý Bůh jediný. Amen.
J. Tranovský

Běda mně smutnému,
Stvoření padlému,
Neb pro množství hříchů mých
Žalost převeliká
Srdce mé proniká,
Nestydatě páchaných.

2.
To mé hříšné tělo
Páchalo, co chtělo
A co se mu líbilo;
I ten největší hřích
Obrácel jsem jen v smích,
Jak by to nic nebylo.

3.
Chuti ku hřešení
Víc mám, než k želení
Spáchaných nepravostí;
Jestliž se obrácím,
Opět se navracím
K páchání starých zlostí.

4.
Pánu Bohu svému
Nesloužím samému,
Jako sloužit náleží;
Rozkoše užíti,
Dny své v nich tráviti,
To mi na mysli leží.

5.
Litujž již, duše má,
Krví vykoupená
Drahou Krista Ježíše,
Lituj pádu svého,
Života hříšného,
A obrať se čím spíše.

6.
Bohu v důvěrnosti
Vyznej nepravosti,
Pros, a vyslyší tebe;
Nikdy On žádného
Člověka hříšného
Nezavrhnul od sebe.

7.
Naději pevnou měj
Aniž sobě zoufej,
Než čiň pravé pokání;
Jistě že u Boha,
Jehož milost mnohá,
Nalezneš slitování.

8.
Ó Jezu, můj Pane,
Vzhledniž s nebe na mne,
Hříšníka velikého,
Smiluj se nade mnou,
V soud nevcházej se mnou,
Pozdvihni mne padlého.

9.
Ty rač, Duchu Svatý,
Mdlému pomáhati
A obratiž se ke mně;
Oddal a sejmi preč,
Zhlaď, očisť a uleč,
Což zkaženo je ve mně.

10.
I to rač mi dáti,
Bych se z hříchů káti
Mohl a sloužil Tobě;
Tak pokání činil
A Tvou vůli plnil,
Potom se dostal k Tobě.
A. Plintovic

Bože můj, jak mnozí z dnů mých
V této krátké časnosti
Mne od Tebe vyměřených
Zmizly v moři věčnosti!
Nebudou-li žalovati
Na mne tam před soudem Tvým
Spravedlivým
A odsuzovati
Mne ku pokutám věčným?

2.
Jak se často zprotivilo
Proti Tvému řízení
Srdce mé, když okusilo
Nějaké utrpení!
A když z pouhé jsi milosti
Štěstím mne korunoval,
Kdyžs požehnal
Pohodlí, radosti,
Na to jsem zapomínal.

3.
K blížním lásky prázdné bylo
Srdce mé a studené,
Hněvem se hned roznítilo
Srdce, křivdou raněné;
Příklad Ježíše tichého
Jsem já nenasledoval;
Nemiloval
Jsem blížního svého,
Jako jsi Ty přikázal.

4.
Ty, jenž všecky vnitřnosti
Vidíš srdce lidského,
Poznáš i mé nepravosti,
Nic před Tebou skrytého;
Protož odpusť,
V čem jsem zvinil,
A veď mne po cestách svých
Spasitelných,
Abych s Tebou bydlil
Tam ve Tvých stánech věčných.
J. Chalupka

Bože můj, Ty nemáš líbosti
V nekajícím hříšníkovi,
Uzdrav i mne od mé hříšnosti,
Ať jest ve mně duch takový,
Jenž by mne od světa zlého
Zdržel nepoškvrněného.

2.
S hanbou ať na své nepravosti
Hledím a skrz Jezu Krista
Dosáhnu u Tebe milosti,
Jenž jest hříšných pomoc jistá;
Tobě se obětovati
Chci a hříchů vystříhati.

3.
Ty znáš a řídíš mé myšlení,
Posilniž mé předsevzetí,
Jestli se pak ve zlé promění,
S pomocí svou rač přispěti,
Nebo všecko mohu v Tobě;
Ó přiviň mne, Bože, k sobě.

4.
Nevzdal ode mne Ducha svého,
Ať mi moci dá i síly,
Bych doufal v Tebe, Otce svého,
Věrný zůstal každou chvíli
A nad světem bych zvítězil
A Tvou vůli svatou plnil.

5.
A když klesám, buď Ty sám se mnou,
Nezamítej mne od sebe;
Ach, neskrývej tvář svou přede mnou,
Když má duše hledá Tebe,
Ubezpeč mne v mé úzkosti
O své lásce a milosti.

6.
Otče, popřej mi své radosti
A dej pokoj srdci mému,
Posilňuj mne v každé žalosti,
Abych Tobě, Bohu svému,
Věrně sloužil do skonání;
Bože, uslyš mé volání!
J. Chalupka

Bože, my se slzami
Lkáme, volajíce:
Ach, slituj se nad námi
A skloň k nám své líce,
Nechtěj přísně souditi
Naše nepravosti,
Ale rač odpustiti
Hříšníkům z milosti.

2.
Když jsme za odpuštění
Ku Tobě volali,
Života polepšení
Usty slibovali,
Tys nás přijal na milost,
My pak nepřestali
Dále páchat nepravost
A Tebe hněvali.

3.
S každým dnem se blížíme
K svému zahynutí!
Ó rač na nás, prosíme,
Laskavě shlédnouti,
Vysvoboď nás z úzkosti
Svědomí hříšného,
Nové uděl milosti
Pro smrt Syna svého.

4.
Pomoci u jiného
Darmoť jest hledati,
Kdož by zdvihnul padlého,
By mohl povstáti;
Protož v Tebe doufáme
V tomto svém soužení,
K Tobě Bohu voláme,
Přispěj k spomožení.

5.
Duch se s tělem potýká
A v tom klesá boji,
Mdlá v tom boji hříšníka
Síla neostojí;
Ó nech pomoc Tvá s nebe
Nás křehkých posilí,
Pane, prosíme Tebe,
Bychom zvítězili.
J. Chalupka

Bože, rač naklonit
Uší k mému volání!
Rád bych každodenně
Pravé činil pokání;
Na cestu spasení,
Kterou jsem byl ztratil,
Rád bych s Tvou pomocí
Opět se navrátil.

2.
Kolikrát se Tobě
Duše má posvětila,
Vždy tu neomylnou
Pravdu živě cítila,
Že Tvůj zákon pro nás
Jestiť požehnání,
Že kdo ho zamítá,
Štěstí své odhání.

3.
Já však pořád klesám;
Žádosti odpírají
A mé předsevzetí
Vyvésti mi nedají;
Chtění hotové mám,
Ale abych mohl
Vykonati dobré,
Toho nenalezám.

4.
Pomoz, v předsevzetí
Ať neklesám již více,
A v tom mne Tvá mocná
Vždy podpírej pravíce,
By skutky ctné byly,
Slova i myšlení,
Uši pak k moudrosti
Byly nakloněny.

5.
Nech, co skála, pevně
Stojí mé předsevzetí,
Abych se jen Tebe
Věděl stále držeti.
I kde svět nevidí
Věrných svaté ctnosti,
Věrným chci zůstati
Každé povinnosti.

6.
Zbloudilého rač mne
Na cestu napraviti,
V každém pokušení
Pomáhej vítěziti;
Kdo zlému odpírá,
Zmužile bojuje,
Korunu před trůnem
Božím dosahuje.
J. Ckalupka

Cože to prospěje věřiti
A znati pravdu zákona?
Co slovem Božím se chlubiti,
Když křesťan ctnosti nekoná,
Než skutkem Krista zapírá?
Ach, toť není pravá víra.

2.
Což prospěje na čas věřiti
A opět odstupovati?
Co prospěje něco začíti,
Když nemíním dokonati?
Láska stálá, živá víra
Dvéře do nebe otvírá.

3.
Bože, popřejž mi té milosti,
Abych obrátil se k Tobě
A u živé víře stálosti
Skrz Tvé slovo dobyl sobě,
A živého přesvědčení
Došel i cíle spasení.

4.
K svému pravému potěšení,
Ku pokoji a radosti,
Pomoz, ať se všeho hřešení
Vystříhám a nepravosti,
Živ jsa v tom světě střízlivě,
Pobožně a spravedlivě.

5.
Jezu Kriste, Vykupiteli,
Jenžs přišel k spasení lidí,
Pomoz, ó předrahý příteli,
Každý ať Tvou pravdu vidí
V světle pravé pobožnosti
Bez pokrytství v upřímnosti.

6.
Dejž všem svého Ducha Svatého,
Aby u víře zrůst brali,
Snažně se vystříhali zlého,
V dobrém stále prospívali.
Kdo tak pravdu plní stále,
Pevně stojí co na skále.

7.
Lidé, svědomí nemající,
Jsou nestálí a vrtkaví,
Zatvrdilí a nekající,
Neníť jejich pokoj pravý,
Neboť se oň připravili,
Když se svědomí zbavili.

8.
Ti ať se zavčasu obrátí
K Bohu skrz pravé pokání,
Ať se učí Krista poznati
A podle toho poznání
Ať stíhají s horlivostí
Víry, lásky, pravých ctností.

9.
Jinač co platí Krista znáti
A Jeho zasloužilosti?
Co platí: Pane! Mu říkati
Bez dobrých skutků svatosti?
Co mi platné slovo Jeho,
Když nejsem živ podle něho?

10.
Ten, kdo činí pravé pokání
A hříchy béře v ošklivost,
Zrůstat bude v pravdy poznání,
Pravou bude míti chtivost
Za dnů života časného
K činění, což jest pravého.

11.
Ten bude dosti potěšení
V životě i v smrti míti,
On v kterémkoli pokušení
Můž’ výborně zvítěziti;
A když z toho světa vyjde,
Do nebeské slávy přijde.

12.
Přejž mi, Bože, víry takové,
Jenž činí, co jest dobrého,
Stvoř mi srdce čisté, hotové
Vystříhati se od zlého,
Bych došel po té časnosti
Tam odplaty u věčnosti.
Št. Leška

Já bídný červ, já bídný hříšník
Poznávám svou velkou bídu;
Bože, Bože, buď můj spomocník,
Nevcházej se mnou do soudu!
Smiluj se, smiluj nade mnou
A nalož laskavě se mnou!

2.
Ach, jak těžce mé srdce kvílí
Pro množství hříchů spáchaných!
Pohleď i na mne, Jezu milý,
Jak na Petra a na jiných;
Smiluj se, smiluj nade mnou
A nalož laskavě se mnou!

3.
Uslyšiž hlas kvílení mého,
Uslyšiž, Otče laskavý!
Na milost mne přijmi padlého,
Navrať mi duchovní zdraví;
Smiluj se, smiluj nade mnou
A nalož laskavě se mnou!

4.
I dlouho-li budu upěti,
A Ty ni slova nepovíš?
Kterak můžeš křik můj trpěti?
Snad, co jsi nám slíbil, nevíš?
Smiluj se, smiluj nade mnou
A nalož laskavě se mnou!

5.
Mnoho sic ran na svědomí mám,
Mnoho zlých věcí jest při mně;
Však proto tak žalostně volám:
Ó nechť se mi milost stane!
Smiluj se, smiluj nade mnou
A nalož laskavě se mnou!

6.
Neplať mi podle mé zásluhy
A jak zasloužila vina;
Odpusť, ach, odpusť, Otče, dluhy,
Přijmi mne opět za syna;
Smiluj se, smiluj nade mnou
A nalož laskavě se mnou!

7.
Promluv slovo, hned dobře bude,
Promluv, ať hříšník uslyší:
Jdi, pomoženo jest tvé bídě,
Jen víc neobtěžuj duši!
Smiluj se, smiluj nade mnou
A nalož laskavě se mnou!

8.
Již mám za to, žes vyslyšel mne,
Nebo srdce radost cítí;
Protož nechci dále toužebně
Upěti a žalostiti!
Smiluj se, smiluj nade mnou
A nalož laskavě se mnou!
Zach. Titius, J. Glosius

Ježíši, dárce milosti,
Zprostiteli všech žalostí,
Prosím, rač se bez prodlení
Skloniti k mému modlení;
K dobrotě Tvé se utíkám,
Neb nevím, než k Tobě, nikam.

2.
Soud přísné spravedlnosti
Zasloužil jsem svou hříšností,
Skutků, myšlení i řečí
Nemaje vážně na péči;
K tomuť se zjevně přiznávám,
Že jsem Tě hněval, uznávám.

3.
Jistotu mám však tu z víry,
Že nemá konce a míry
Boží při nás smilování,
Jestli činíme pokání;
Protož, ó Beránku tichý,
Vymaž krví svou mé hříchy.

4.
Ustavičný v světě boj mám,
Aniž mohu odolat sám,
Prosím, dej vítězství s nebe,
V mdlobě své padnu bez Tebe;
Bez Tvé, Jezu můj, pomoci
Nelze tělo, svět přemoci.

5.
Cítím v srdci rozvlažení,
Ježíši, mé potěšení!
Šťastně popřej mi umříti,
K Tobě co nejspíš přijíti;
Pomoz k tomu a oroduj,
Ať se slituje Otec Tvůj.

6.
Amen, rcemež již společně,
Tomu věříce srdečně,
Že to dá Bůh bez pochyby
Pro své svaté, věrné sliby,
Pro milého svého Syna,
Jezu Krista Hospodina.
J. Tranovský

Kam se utéci mám,
Když jsem si hříchy sám
Spůsobil obtížení?
Kde najdu spomožení?
Svět mi je nemůž’ dáti!
Kdež mám pomoc hledati?

2.
Ty, Pane Ježíši,
V milosti nejvyšší,
Voláš hříšníků k sobě;
Já se utíkám k Tobě,
Ty buď v tomto soužení,
Jezu, mé potěšení.

3.
I já doufám v Tebe,
Nebo i mně nebe
Ráčil jsi otevříti
A spasení slíbiti,
Jestli nechám hříšnosti,
Živ jsa Bohu k líbosti.

4.
Já nedostatků sic
Ještě mám na tisíc,
Však Tvá dobrota dává,
Čehož se nedostává;
Promluv: odpuštěno jest!
Hned pomine má neřest.

5.
Protož v Tě samého
Doufám dne každého
A spustím se na Tebe
V své nynější potřebě,
Až mne jednouc do svého
Ráje přijmeš věčného.

6.
Ty tak srdce mé řeď
A Duchem Svatým veď,
Bych se hříchů varoval,
Dobrého následoval
A potom s Tebou Pánem
Věčně přebýval. Amen.
J. Hermann, Kašpar Motešický

Kdybych s pokáním chtěl
Ještě dél odkládati,
Toť bych já nevěděl
Sám sebe milovati;
Pravé pokání jest
Duše mé spasení,
Načže bych jedinké
Zmrhal okamžení?

2.
Ač pak nesnadné jest
Srdce své přemáhati,
Krotit zlé žádosti,
Hříchům odporovati,
Předce já to za svou
Povinnost pokládám,
Která tím jest těžší,
Čím dál s ní odkládám.

3.
Zdaliž mne nemůže
Náhlá smrt zachvátiti?
Zdaliž v okamžení
Mohu se polepšiti?
Jedinké vzdechnutí,
Žádost polepšení,
Strach trestu, zdaž to jest
Dosti k posvěcení?

4.
Ač hřích i sladký jest,
Však pokoje nedává,
Svatost se účastnou
Pravé radosti stává;
Bohabojný dobrou
Stránku si vyvolil;
Kdo se spustil Boha,
Štěstí své opustil.

5.
Což mám tedy meškat
Hříchů se varovati?
Že hřích má zkáza jest,
Mám se ho vystříhati:
A proč bych pobožnost
Neměl milovati?
Bůh ji mně k dobrému
Ráčil přikázati.

6.
Pane, Ty pomáháš,
Když sebe přemáháme,
My z toho vítězství
Nebeskou rozkoš máme;
Ač pak to těžké jest,
Proto si nezoufám,
Ty mně k tomu moci
Slovem svým dodáš sám.

7.
Ó dejž, Pane, ať hned,
Když ještě hlas Tvůj slyším,
Ode všeho zlého
Se odvrátit pospíším,
Bych nemusel pozdě
Želeti s bolestí
Svého zde svévolně
Zmrhaného štěstí.
J. Chalupka

Nejsem hoden, abych Tebe
Já svým otcem jmenoval,
Můj laskavý Otče z nebe;
Ty jsi k sobě mne volal,
Ach, a já jsem hlasu Tvého
Nechtěl slyšet otcovského,
V hříších jsem setrvával.

2.
Mnohá jsou má přestoupení,
Nemohu je počítat;
Však u Tebe odpuštění
Může hříšník nalezat;
Nechceš smrti bezbožného,
Ni mne, syna nehodného,
Věřím, nechceš zatratit.

3.
Nezamítáš bloudícího
Nikdy, Otče, od sebe,
Uslyš i mne kajícího
Hříšníka v mé potřebě;
A pro Krista, Syna svého,
Toho Spasitele mého,
Buď milostiv hříšnému.

4.
Aj, lituji pádu svého,
Odpusť mé nepravosti;
Ach, netresci mne hříšného,
Ale z pouhé milosti
Rač mne hříchů mých sprostiti;
Já pak Tobě chci živ býti,
Tobě chci i umříti.
Št. Leška

Přispěj, Pane, neb k marnosti
Mé srdce jest skloněné,
Hned zármutkem, hned radostí
Na zlou cestu se žene,
Co trst, když vítr zavěje,
Má mdlá duše se též chvěje,
Když ji žádost roznítí;
Kdyže, kdy se upokojí,
Aby znala v tomto boji
Vždy jen dobré voliti?

2.
Nedej v dobrém srdci mému,
Pane, nikdy klesati;
Nauč k Tobě, Bohu svému,
Ducha pozdvihovati;
Jestliže mne Duch Tvůj sprostí
Služby nepravých žádostí,
Zlému šťastně odolám;
Chci se, Bože, polepšiti,
Pod Tvou vůli pokořiti,
Jen Ty k tomu pomoz sám.

3.
Cestu pravdy, pobožnosti
Já nemohu najíti,
Nebude-li k šlechetnosti
Ruka Tvá mne voditi;
Nenávidíš cesty křivé,
Proto uč mne opravdivé
Pobožnosti hledati;
Popřej mdlému zmužilosti,
Oheň zlých náruživostí
Pomoz udušovati.

4.
Nechtěj hříchů mé mladosti,
Bože můj, zpomínati!
Ač jsi mne na cestě ctnosti
Těžce vídal klesati,
Předce ráčils mne snášeti:
Ta Tvá milost v mé paměti
Nech se pořád zdržuje,
Tobě se jen chci dát vésti!
Ten má opravdivé štěstí,
Tebe kdo následuje.

5.
Že jsem mdlobám podmaněný,
Bože, Ty nejlépe znáš;
Ty však mému posvěcení,
Věřím, že pomoci dáš,
Abych mohl v pobožnosti
Tobě sloužit, povinnosti
Svědomitě konati,
Za čež chci Tě velebiti,
Chválu za dnů živobytí,
Tam pak věčně vzdávati.
J. Chalupka

Pokání čiňme,
Neb čas krátký máme,
Přijde den Páně
Prv, než se nadáme;
Nechť se bezbožný
Z toho neposmívá,
Že Bůh shovívá.

2.
Od počátku Bůh
Ten obyčej míval,
K pokání volal,
S pokutou prodlíval;
Tak skrz Noele
Volal Bůh první svět
Sto a dvacet let.

3.
Než předce zlému
Nechce odpustiti,
Který se Jemu
Vždy smí protiviti;
I ten první svět,
Že se neobrátil,
Vodou podvrátil.

4.
Tak skrze Lota
Volal Bůh Sodomu,
I svých anjelů
Poslal jim do domu;
Pro jejich vzteklost
Byli jsou raněni,
Potom zpáleni.

5.
A když měl trestat
Krále Faraona,
Poslal Bůh k němu
Mojžíše, Arona,
Deset ranami
Prv Egyptských pobil,
Potom zatopil.

6.
Na poušti lidu
Zhynulo mnohem víc,
Mimo žen, dětí
Šestkráte sto tisíc;
Jen dva z nich přišli
Do slíbené země,
A jejich plémě.

7.
Jeruzalému
Bůh za mnoho roků
V Písmě učených
Posílal proroků,
Když naposledy
Poslal Syna svého,
Zabili Jeho.

8.
Než kam se poděl
I ten Jeruzalém?
Bůh mu nestrpěl,
Zkazil ho v hněvě svém;
A nezanechal
Kamen na kameni
V jeho zpuštění.

9.
Hrozné příklady
V Písmě svatém máme
Hněvu Božího,
Avšak nic nedbáme;
A to všecko jest
Nám k výstraze dáno,
Co tam jest psáno.

10.
I tento náš svět
Již dozrává v zlosti,
Zpustiv se Boha,
Slouží jen marnosti;
A ač Mojžíše
I proroky máme,
Však nic nedbáme.

11.
Bůh nás k pokání
Mocně probuzuje,
Žehnáním, trestem
K sobě nakloňuje,
Ó kýž se Jeho
Hlasu získat dáme,
Pokuď čas máme!

12.
Ach, darmo potom
Hříšní prosit budou,
Když sstoupí s nebe
Pán a přijde k soudu;
Potom již půjdou
Dobří na pravici,
Zlí na levici.

Pospěš jako člověk živ býti
A co křesťan opravdový,
Cos zanedbal, vynahraditi,
K dobrému pak buď hotový;
Ne jinač, než ve svatosti
Máš u Boha své platnosti.

2.
Vydej počet ze všech skutků svých,
Hříšníče, sám Bohu svému
Z hříchů zjevně, tajně spáchaných,
Tomuto soudci pravému;
Srdce tvé cože hledalo?
Svět, či Boha milovalo?

3.
Vykonal-lis své povinnosti?
Měl-lis v dobrém zalíbení?
Či jsi utíkal zlé žádosti,
Či i světa pokušení?
Máš-li srdce nezprzněné?
Svědomí nepoškvrněné?

4.
Pamatoval-lis na bídného?
Lásku skutkem-lis dokázal?
Milovat že máš bratra svého,
Splnils, co tu Bůh přikázal?
Ochotně-li jsi každému
Dobře činil bratru svému?

5.
Či jsi každý života svého,
Ztrávil den jako slušelo?
Či mnoho času minulého
Jen nadarmo nezmizelo?
Cokoli se jednou ztratí,
Žádná to moc nenavrátí.

6.
Bože Otče, Tys mé spasení,
Moc Tvá mne můž’ posilniti;
Protož buď Ty mé spomožení,
Bych křesťansky mohl žíti;
Za to díky u věčnosti
Budu vzdávat Tvé milosti.
J. Chalupka

Probuďmež se, křesťané,
K pokání pravému,
Pamatujíc, že nastane
Soudný den každému.

2.
Soudce živých i mrtvých,
Syn Boha živého,
Počtu požádá z činů zlých
I z slova marného.

3.
Což majíce v paměti,
Obraťme se k Pánu,
Pokuď ráčí otvírati
Milosti své bránu.

4.
Znejmež pak, že pokání
Tři částky v sobě má;
Ten se klame sám a mámí,
Kdož je v mysli nemá.

5.
První: srdce skroušenost,
Hříchů litující,
Boha s vyznáním za milost
Věrně žádající.

6.
Druhá jest víra jistá,
Že dle zaslíbení
Pána mého Jezu Krista
Dojdu odpuštění.

7.
Z víry má pocházeti
Poslušenství nové,
Potřebná jest ta věc třetí
K smlouvě opravdové.

8.
Neb to Kristus míti chce,
Hříšným tak zvěstoval:
Doufej, synu, nehřeš více;
Tak je rozhřešoval.

9.
Bože, ach, obratiž nás,
Bože všemohoucí,
Ať pokání činíme v čas
Upřímné a vroucí.

10.
Odpusť nám naše dluhy,
Králi věčné slávy
A pro Kristovy zásluhy
Hříšným buď laskavý.

11.
A dej v lásce srdečné
S bližními trvati,
Skrze lásku v Tobě věčně,
Otče, přebývati!
J. Tranovský

Smiluj se a slituj se,
V hněvě svém ukroť se,
Ó Bože a Pane náš,
Nad padlými
Služebníky svými.

2.
Hříchů přemnoho máme,
Z nichž se vyznáváme;
Nezamítejž nás hříšných
A nehodných
Pro pravdu slibů svých.

3.
Též i pro Syna svého
Přenejmilejšího,
Spasitele našeho
Jediného,
Uslyš z nás každého.

4.
V Tebe doufáme, svého
Boha laskavého;
Budiž od nás Pán Bůh náš
Vždy veleben,
Až na věky. Amen.

Tobě, Bože, Tobě jsem provinil
A zle jsem před Tebou často činil;
Ty mé vidíš přestoupení,
Viz též můj zármutek a upění.

2.
Tobě není skryto mé vzdychání,
Ani slzy mé a naříkání;
Ó přispějž mi k spomožení,
Nevzdaluj se ode mne v soužení.

3.
Ó nevcházejž se mnou v soud s přísností,
Neplatiž mi podle mých hříšností;
Ty jsi vždycky mé doufání,
Bože lásky a dlouhočekání.

4.
Dejž mi účastenství v své milosti,
Ó můj Otče, prameni radosti;
Tys Bůh rád potěšující;
Ó nechť jsem potěšen já lkající.

5.
Po Tvých cestách kráčet v upřímnosti
Pomoz mi a konat povinnosti;
Tys můj Otec, já Tvé dítě,
Nechť Tvou činím vůli náležitě.

6.
Pospěš jen vždy k mému spomáhání,
Slyš můj hlas a srdečné vzdychání;
Ó zasaď se o duši mou
A veď mne k věčnosti cestou přímou.
Chr. Gellert

V náramné své úzkosti
Volám dnem i nocí,
Co z hrozné hlubokosti,
Žádaje pomoci,
Prosby mé a vzdychání
Račiž vyslyšeti
A mně bez prodlévání
K pomoci přispěti.

2.
Jestliže chceš hříšnosti,
Pane můj, trestati,
Kdož bude před přísností
Tvou moci ostáti?
U Tebe však jest hojné
Hříchů odpuštění,
By Tvé jméno důstojné
Došlo zvelebení.

3.
A protož v Pánu skládám
Všecko své doufání,
Aby pospíšil, žádám,
K mému retování;
Čeká s větší žádostí
Pána vždy má duše,
Nežli strážní s teskností,
By svitalo spíše.

4.
Ó křesťane, na Boha
Očekávej směle;
Jeho milost jest mnohá,
Buď mysli veselé;
On jest ten, jenž spomáhá
V každém pokušení,
On z milosti své dává
Hříchů odpuštění.

Volám k Tobě, milý Pane,
Uslyšiž mne hříšného;
Prosím Tvé milosti svaté,
Neopusť mne nuzného;
Neb vím, že jsem Tě rozhněval,
Příčinu hříchům svým dávám;
Prosím, bys se nehněval.

2.
Smiluj se nade mnou, Pane,
Okem svým pohleď na mne;
Pro dobrotu a jméno své
Zažeň od nás všecko zlé;
Nepřipomínej mých zlostí,
Které jsem páchal v mladosti,
Mocný Bože s výsosti.

3.
Rač mi býti na pomoci
Ve dne i také v noci;
Nedej mne zlému přemoci,
Jenž máš všecko v své moci;
Poroučím se milosti Tvé,
Spravuj Ty, Pane, cesty mé,
Nedej mi zahynouti.

4.
Bože svatý, rač to dáti,
Abych Tebe miloval,
Přikázaní Tvá plniti
Vždycky se usiloval;
Ježíši, Spasiteli můj,
Ty co pomocník při mně stůj
A veď mne ku spasení.

Z hlubokosti volám k Tobě,
Slyš, Bože, křik smutného;
Nakloň uší svých v mé mdlobě
K hlasu vzdychání mého;
Budeš-li míti jen zření
Na hříchy a provinění,
Kdo před Tebou ostojí?

2.
U Tebeť jest však z milosti
Hříchů všech odpuštění;
Marnéť jsou naše hodnosti
I v nejlepším dychtění;
Žádný nemůž’ se chlubiti,
Každý musí se kořiti
Před Tvou spravedlností.

3.
I já k Bohu se utíkám
A ne k svým zasloužením;
Srdce mé nehledí nikam,
Než k Jeho potěšením,
Kteráž v Jeho slovu vidím,
Jimi se těším i řídím
A jich se spustit nechci.

4.
Byť se protáhlo do noci
A opět až do rána,
Však vždy bude Božské moci
Naděje má oddána;
Tak vždy v svém hříchů želení
Obrátím k Bohu své zření;
On mi jistě spomůže.

5.
Jestli při nás mnoho zlého,
U Boha víc milosti;
Nemáť konce ruka Jeho
K uzdravení hříšnosti;
On jest pastýř ten výborný,
U něhož sluha pokorný
Dojde všech vin sproštění.
Dr. M. Luther, J. Tranovský

Zkusmež sami sebe,
Zdaž pravou víru máme,
Zdaliž i pořádek
Spasení dobře známe;
Neb bez té známosti
A bez víry v Krista,
Spasení nedojde
Křesťan, jest věc jistá.

2.
Víra pravá není
Jen ústní vyznávání,
Ni slepé na Krista
Zásluhy spoléhání;
Kdo říká, že věří,
Sám se oklamává,
Jestliže svévolně
V hříších setrvává.

3.
Kristus dí: ne každý,
Kdož říká: Pane! Pane!
Do toho království
Božího se dostane;
Ale ten, kdož činí
Vůli Otce mého,
Ten má být účasten
Života věčného.

4.
Nebo pravá víra
Jest pevné důvěření
V Boha, že výminkou
Pravého polepšení
Kajícího ráčí
Na milost přijati,
Pro zásluhy Krista
Spasení mu dáti.

5.
Takové pak víry
Toť jest jisté znamení:
Ochotné a stálé
Vůli Boží plnění,
Taková víra má
S láskou být spojená,
Má být šlechetnými
Skutky ozdobená.

6.
Kdo se snaží věrně
Vůli Boží plniti,
Ten se může darem
Pravé víry chlubiti;
Ale kdo má pořád
V hříších zalíbení,
Při tom pravé, živé
Víry ještě není.

7.
Chceš-li, ó hříšníče,
Pravé víry dojíti,
Musíš se v pokání
S Bohem opět spojiti;
Slovo Krista Pána
Věrně milovati
A Duchu Božímu
Neodporovati.

8.
Ó Bože jediný,
Dárce všeho dobrého,
Dejž nám všechněm víry
Dojít ze slova svého;
Dejž, ať ji do smrti
Stále zachováme
A tak běh života
Šťastně dokonáme.
Št. Leška

Žel mi, žel, že jsem zhřešil
Po všecka svá léta
A Boha svého hněval
K vůli zlého světa;
Nerozmysliv se na to,
Že jsem Mu sloužiti
Povinen, jenž mi dává
V světě živu býti.

2.
Jak slepý, jsem nesoudil,
Že to láska Jeho,
Štěstí jsem připisoval,
Když dal co dobrého,
Jemu jsem neděkoval,
Aniž věrně sloužil,
Tak v tom neposlušenství
Více se zadlužil.

3.
Však to nepocházelo
Z rozmyslu zdravého,
Ale jen z lichotění
Svědomí marného;
V čemž já maje kochání,
Nemyslil jsem dále;
Byl bych zhynul, kdyby smrt
Přišla nenadále.

4.
Ó jaká milost Boží,
Že nekvapí na nás,
Dávaje ku pokání
Nám dost prostranný čas,
Pláštěm nás přikrývaje
Své snášelivosti,
A my jen vždy množíme
Svojich nepravostí.

5.Než já v pravdě lituji,
Můj Pane, své zlosti;
Nerač již nakládati
Se mnou dle přísnosti;
Již mi nepřipomínej
Víc mých nepravostí,
Neboť se srdcem kořím,
Žádaje milosti.

6.
To žádám, věda, žes Pán,
Jenž sám všecko můžeš,
Všechněm, jenž Tě hledají,
K sobě dopomůžeš;
Zvláště těm, kteříž v Tobě
Naději svou mají,
Lásky Tvé celým srdcem
Důvěrně žádají.
J. A. Komenský

Živť jsem já! tak Bůh můj říká,
Nechci smrti bezbožníka,
Ale aby se obrátil,
Život věčný neutratil
A pokuď jest čas milosti,
Připravoval se k věčnosti.

2.
Hleď si to připomínati,
Hříšníče, nechtěj zoufati,
Tys účasten vykoupení,
Bůh ti dává potěšení;
On to přísahou potvrdil,
Jen hleď, bys pobožně živ byl.

3.
Nemluv v hříšné bezpečnosti:
K pokání mám času dosti,
Rozkoší chci použiti
A potom se polepšiti,
Když se mi ten svět zoškliví;
Ej, však Bůh jest milostivý.

4.
Ovšem, Bůh se slitovává,
I hříšníkům milost dává;
Ale kdo na milost Boží
Spoléhaje, hříchy množí,
Krev smíření potupuje,
Ten sám sebe odsuzuje.

5.
V Synu svém tě Bůh miluje,
Život za smrt ti daruje;
Než kdo z nás kdy má umříti,
Toho neráčil zjeviti;
Že umřít máš, známo ti to,
Kdy umřít máš, to je skryto.

6.
Dnes jsi živ, dnes čiň pokání;
Čas se mění bez nadání;
Dnes si ještě čerstvý, zdravý,
Zítra tě smrt všeho zbaví;
Jakože v nekajíčnosti
Ujdeš tam spravedlnosti?

7.
Jezu, rač mi pomáhati
Prvé, než mne smrt zachvátí,
Ku Tobě se přiblížiti,
Pravé pokání činiti,
Abych vždycky mohl býti
Hotovým k Tobě odjíti.
J. Hermann, J. Chalupka