ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Jakť jest Bůh náš milostivý!
Kdožť, jako On, lítostivý?
Sám se v tom tak osvědčil,
Že z lásky své Syna svého
Seslal s trůnu nebeského,
Aby nám dobrořečil;
By jsme
Již zde,
Prostí zlého skrze Něho, šťastní byli
A jej věčně velebili.

2.
Zdes má radost, tam spasení,
Ó Synu jednorozený,
Velký Králi nebeský!
Z celé Tě duše miluji,
Neb Tvým světlem osvěcuji
Sebe i běh svůj zemský;
Ach, jen
Spojen
S Tebou býti a tak míti žádám nebe
Již i zde, Pane, skrz Tebe.

3.
Ó jediná má naděje,
Kýž Duch Tvůj v srdce mé vleje
Přenesmírnou lásku svou!
Abych cele byl jměním Tvým,
V ničem nesveden světem zlým,
Vždy rád plnil vůli Tvou!
K Tobě
Sobě, Pánu svému laskavému, Jemuž sloužím,
Přijít celou duší toužím.

4.
Tvé slovo mi dostatečné
Dává jistoty, že věčně
Budu tam s Tebou šťastný;
Ó uděl mi té své síly,
Jenž mdlým moc, pokoj udílí,
Oddat Ti život časný;
Těš mne,
Pane,
Tím spasením, když sklíčeným zde se cítím,
Ať radost v srdci roznítím.

5.
I budiž Tvé svaté jméno,
Bože, věčně zvelebeno,
Žes mne zvolil k milosti;
Že mne Syn Tvůj s Tebou spojil
A, byv mým bratřem, ukojil
I všecky mé žádosti;
Již se,
Duše,
Nemáš čeho báti zlého, neb na Kristu
Máš pomoc k spasení jistou.

6.
Tobě pak, jenžs smrt přemohl,
Nám k životu dopomohl,
Buď čest, oslavování;
Ano ukřižovanému
Tobě, příteli věrnému,
Buď věčné děkování!
Znějte
V světě,
Chválozpěvy, ať se zjeví Jeho pravá
Všudy vznešenost a sláva.

7.
Mé srdce hoří radostí,
Žes největším v důstojnosti
Pánem, ó můj Ježíši!
S tím I v hrob jednou bezpečně
Vstoupím, neb vím, že mne k věčné
Vzkřísíš mocně své říši;
Kdež Tě
U Tvé
Budu tváři v slávě záři neustavným
Ctít zpěvem vítězoslavným.
K. Kuzmány

Jednoho potřebí, Pane,
Dejž mi to jedno znáti,
Ať ho duše má dostane,
Nechciť na jiné dbáti;
Nebo nic jiného není
Zde k mému uspokojení,
Jen z toho jednoho mám
Pravý pokoj zde i tam.

2.
Duše, chceš-li to najíti,
Nehledej u stvoření,
Zemským věcem se mámiti
Nedej, v nichž toho není;
Jen u toho jediného,
Na trůn Božský zvýšeného,
Jenž ti spasení dobyl,
Najdeš svůj nejlepší díl.

3.
Dobrá stránka, kterouž sobě
Maria vyvolila,
Uložena jest i tobě:
Ó jak ona horlila,
U noh Ježíše seděla,
Od Něho učit se chtěla,
Na vše zapomínajíc,
Ježíše poslouchajíc.

4.
Tak jdou všecky mé žádosti,
Můj Ježíši, jen k Tobě;
Dejž, by se držel s pilností
Tvé pravdy v každé době;
A byť ji lidé tupili,
Měl v ní rozkoš každou chvíli,
Poslušen jsa učení,
Jenž mne vede k spasení.

5.
V Toběť jest plnost moudrosti,
Co duši činí šťastnou,
Ukazuješ jí s věrností
A činíš ji účastnou
Pravé nebeské moudrosti,
Jenž vede ku blaženosti,
Když se vůle dle Tvého
Řídí slova svatého.

6.
Ty mi ráčíš odpustiti
Všecky hříchy z milosti,
Pravý pokoj dáš najíti,
Bych mohl dít s radostí:
Já jsem v milosti u Boha,
Odpuštěnáť vina mnohá,
Můj prostředník jediný
Zmazal všecky mé viny.

7.
Než Tys učiněn mé duši,
Jezu, i posvěcení,
Aby se vždycky, jak sluší,
Vystříhala hřešení;
Sílu k životu svatému
Můžeš a chceš dát každému
Kdo s upřímnou snažností
Střeže se nepravosti.

8.
Protož, Jezu, to jedno mé,
Mé všecko Ty máš býti;
Zkus, mám-li srdce upřímné,
Zbraň mu v pokrytství žíti;
Abych já skrz Tebe se stal
Věrným, až do smrti zůstal
V Tvé víře, cestou k nebi:
Jen tohoť mi potřebí.
J. Schröder Št. Leška

Jen Ty jsi světa Spasitel,
Pane, žádný Ti učitel
Rovný není v Tvé moudrosti,
Dobrotě, lásce, milosti;
Tys jediná lidí rada
V němž se pravá víra skládá.

2. Tobě sám Bůh to poručil,
O čemž jsi nás Ty poučil,
Kterak v života svatosti
Díl máme v Jeho milosti;
Ó Pane, za to učení
Buď Ti věčné zvelebení!

3.
Toto a Tvoji divové
Jsou nám Boží závdavkové,
Že, co ústa Tvá mluvila,
Samá pravda Boží byla;
Nechť se rouhá svět bez míry,
Však nezemdlí nám té víry.

4.
Tys skutkem i výmluvností
Cestě Boží, stezce ctnosti
Učil a příkladems předšel;
Ó dejž, abych tou cestou šel;
Tebe, silen Tvou milostí,
Následoval s horlivostí.

5.
Od Tebe ta služba má se,
Níž milost Otce hlásá se,
A skrze služebníky své
Zvěstuješ nám spasení své;
Ó pomaž je duchem moci,
By mohli svět zlý přemoci.

6.
Ještě Tvé slovo vítězí
Nade vším, co ve zlém vězí;
Neb dle zaslíbení svého
Sesíláš Ducha Svatého
Všem, jimž po pravdě toužícím
Jest světlem k víře vodícím.

7.
I mne ním, Pane můj, osvěť
A mne v této pravdě posvěť;
Zbav i domnělé moudrosti,
Bych Ti sloužil v poslušnosti;
Až mi vzejde ta světlá zář,
V nížto Tě spatřím tváří v tvář.
K. Kuzmány

Kdo přes tuto cizinu
Šťastně mne sprovede?
Kdo mne v onu krajinu
Naděje dovede?
Kdo, když zbloudím, napraví
Mne do toho města,
V němžto jest pokoj pravý?
Tys, Jezu, ta cesta.

2.
Tma jest; kdo v té temnosti
Zažne světlo věčné,
Odejme pochybnosti,
Dá pravdy bezpečné?
Blaze mi! z Boží tváři
Světlo mi nejvyšší
Jasným plamenem září
V Tobě, můj Ježíši!

3.
Když jsem blízký zoufání,
Kam v bídách, nevěda,
Kdo zdrží mé doufání
A zhynout mi nedá
A kdo, kdo mne vytrhne
Z hrobu porušení?
Tys život, Pane, Ty mne
Vkřísíš k oslávení.

4.
Za Tebou tedy půjdu,
Tobě věřím cele,
Že v Tobě život najdu,
Na to umru směle;
Cesto má a pravdo má,
Životě můj věčný,
Můj Pán a Bůh, při Tobě
Budu vždy bezpečný.
K. Kuzmány

Kdož mne z pozemské marnosti
Cestou jistou do nebe,
Kdo uvede do věčnosti,
Můj Ježíši, krom Tebe?
Ty jsi cesta ta pravá,
A kdo Tebe vyznává,
Duší pastýře dobrého,
Nezbloudí od cíle svého.

2.
Kdo mi světla dá v temnosti,
Která mne obkličuje?
On mne s nebes vysokosti
Pravdou svou osvěcuje;
On jest světlo to jasné,
Jenž ve tmách nevyhasne;
Kdo zná v světle tom choditi,
Má života světlo míti.

3.
Kdože mi v mém utrpení,
Když naděje má klesá,
Přispěje ku spomožení?
Vy, jen vy, ó nebesa,
V nichž můj Ježíš kraluje;
Ježíš mi to slibuje,
Že naleznou občerstvení
U Něho všickni sklíčení.
K. Arndt, J. Chalupka

Pane, když patřím
Na velebnost Tvého
Života, v duchu
A pravdě svatého,
Ó jak tím víra
Ta ve mně se množí,
Žes Ty Syn Boží!

2.
Neb člověk mdlý jest
A k pádu náchylný;
Tys v pokušení
Byl vítězně silný;
Reku nebeský,
Kdo důstojnost slávy
Tvé kdy vypraví?

3.
Tak Bohu ani
Sám anjel neslouží,
Jak vidím, že Tvá
Duše po Něm touží
Ve všem, co učíš,
Konáš, neb když zlosti
Snášíš s tichostí.

4.
Není poddané
Dítě otci svému
Žádné, jako Ty
Otci nebeskému;
A lásky není
Ani v Boží říši
Nad Tvou, Ježíši.

5.
S tělem a s duší
Bohu posvěcený,
Neznals cíl jiný,
Než lidí spasení;
Tvůj život celý
Byl očišťující
Obět hořící.

6.
Když, vědom mdloby
Své, na to vzpomínám,
Sám před sebou tvář
Svou pro stud zakrývám,
Že tak daleko
Od dokonalosti
Jsem Tvé svatosti.

7.
Táhni mne k sobě,
Ať v Tvém milování
Činím úplné
Z hříchů svých pokání,
Bych v Tvém spojení
Došel vykoupení
I posvěcení.

8.
Tak znovu zrozen,
Budu i já čistý
A v srdci čistém
Lásky Otce jistý;
Šťastný na zemi
A tam, Tvé účastný
Slávy, přešťastný.
K. Kuzmány

Panuj, Kriste, slávy
Králi, Ty pravdo svatá, věčná,
Zde blíž i tam v nebes dáli,
Ty lásko nekonečná!
Bůh Tě nebem ozdobil,
Nebs nám nebe vydobyl;
Panuj v církvi vyvolené
A krví Tvou posvěcené.

2.
Za všecku tu slávu světa,
Všech korun zemských perly,
Za rozkoší mnohá léta,
Za všecky vlády berly
Nedám, že Bohu sloužit,
Po pravdě věčné toužit
Mohu v Duchu Tvém, ó Kriste!
Panuj tedy v duši čisté.

3.
Nech mne klade svět již v pouta,
Nech šalba, nesvědomí,
Nech surovost a zlost krutá
Strom života mi lomí;
On není v zemské hrudě,
Ale v nebeské půdě
Vkořeněn, v svobodě Krista;
Panuj, ó svobodo jistá!

4.
Věz, světe, že neosluní
Tebě světlo pokoje,
Jen tam, kdež Spasitel trůni,
Tichnou všecky rozbroje;
V pravdě jen pokoj bydlí,
V ní právo Božské sídlí;
Panuj tedy, Božské právo;
Panuj, Kriste, pravdy slávo.

5.
Buďme jedno skrze lásku,
Milujme se vzájemně;
Jenom v lásky čisté svazku
Dá se žíti příjemně;
Vůkol Krista našeho,
Lásky slunce jasného,
Choďme ruka v ruce vděčně;
Panuj, lásko čistá, věčně!

6.
Když duše na hrobu kraji
Zalká v marnosti citu,
Vzezřeme ku nebes ráji,
Věčných radostí bytu;
Odtud život vyteká,
Protož duch se neleká;
Bůh jest Duch, a Kristus z Něho,
A my všickni věčně Jeho.
M. M. Hodža

Proč, když Ti zpívám, když se modlím,
Když o Tobě přemyšluji,
Když na čtení slova Tvého dlím,
Když Tě mé rty zvelebují:
Proč, Synu Boží jediný,
Proč v ten čas cele jsem jiný?

2.
Proč, jsa tehdy bližší k samému Bohu,
duch můj jasně vidí,
Že On k cíli milostivému
Mne na všech mých cestách řídí?
Proč tehdy vím, tak jistě vím,
Že Tě i své milé uzřím?

3.
Proč jsem tehdy tichý, proč cítím
Tehdáž hříchů všech škodlivost?
Pak se v lásce svaté roznítím
A tak celý jsem horlivost?
Ba, jakby znovuzrozený,
Cítím své vysvobození?

4.
Proto jest to, Pane, že z Tebe
Jdoucí ta moc odsud není;
Že co Ty dáváš, to je s nebe:
Pravda, síla, potěšení;
Nedáváš, jak svět klamlivý,
Než jak Syn Boží pravdivý.

5.
I proč Tě vždy na mysli nemám
Přes celý svůj život časný
Při všem, co žádám, trpím, konám?
Jakbych tímto byl přešťastný!
Tak bych poznal ze zkušení,
Že kdo Tě má, má spasení.

6.
Nu všemu, co by mne odvésti
Mohlo od Tebe, výhost dám,
Zlé rozkoši, matce neřestí,
Mammoně, i co zlého znám;
Na Tebe vždy chci mysliti,
V Tobě živ být i umříti.

7.
Až nechám všecky zde marnosti,
Jenž mne dělí zde od Tebe,
A duše s rozkošnou radostí
Vejdouc ve Tvé svaté nebe,
Ve věčném s Tebou spojení
Dojde svého oslavení.
K. Kuzmány

Smírce od Boha nám daný,
Vůdce jistý do nebe,
Slyš, prosíme, své křesťany,
Slyš velebící Tebe!
Tys ten, jimž se my těšíme
V Bohu a jímžto cítíme
Vzácnost svého života.

2.
Hřích a smrt strašně zůřily
Proti nám vší svou zlostí;
Čí mocí jsme zvítězili
A došli bezpečnosti?
V Toběť pokoj, vykoupení
A dušem našim spasení
Dal nám Bůh milostivý.

3.
V Tvém vidíme utrpení,
Kterak Bůh svět miluje,
Jsa u Něho tak vážený,
Že Tě nám obětuje;
Ty pak z své k nám laskavosti
Tu obět neseš s vděčností,
Bys jen spasil hříšníky.

4.
Sláva Ti! nás láska víže
Tvá, nebo tak soudíme,
Že když jsi Ty za nás tíže
Snášel, my Ti dlužíme
Tak životem, že ne sobě
Máme již žít, ale Tobě,
Jenžs nás koupil tak draze.

5.
Slibujemeť, Pane Kriste,
Tobě věrně sloužiti,
Milovat Tvé slovo čisté,
Ním se ve všem říditi;
Jen posilni nás Duchem svým,
Jehož jsi slíbil věřícím,
Když nás potká s hříchem boj.

6.
Tak za Tebou pobožnosti
Cestou dojdeme slávy,
Jisti jsouc, že Tvé milosti
Dar bloudících napraví;
A přišedše k smrti bráně,
Ať se nám přes ní dostane
Přístup do Tvé radosti.
J. Dietrich, J. Melcer

Ta pravda mne obživuje,
Ač vyšší vtipu mého:
Tak Bůh tento svět miluje,
Že mu dal Syna svého.

2.
Nelze mi, co jest divného
V slunci, umem vyšetřit;
Však mohu, hle, z daru jeho
V teplu a ve světle žít.

3.
Tak nechápem sic tajemství
Smrti kříže Kristovy,
Však z toho milosrdenství
Mám předce život nový.

4.
Jestli bys mi tu víru vzal,
Níž se těším jedinou,
Že Bůh v Kristu milost mi dal,
Běda, strachem zahynu!

5.
Není-li učení s nebe
To Kristovo učení,
Kterak Boha, kterak sebe
I své poznám určení?

6.
Vzdor utrhačů posměchu —
Nedám si já vyrvati
Tuto křesťanů potěchu,
V té víře chci trvati.

7.
Tvé království dědit maje,
Za Tvé jmění se dávám;
V tom pak živ jsa, umíraje,
Slávu svou si zakládám.

8.
Vímť já, ó můj Spasiteli,
Že živ jsa i mne vzkřísíš
A mezi svými ctiteli
V království svém povýšíš.

9.
Ó jakže bych ustydnouti
Mohl v lásce ku Tobě?
A toť bude láskou slouti:
Vážit slovo Tvé sobě.

10.
Vděk musí srdcem hýbati,
Když uslyším jméno Tvé;
Před světem Tě vyznávati,
Mám za hlavní štěstí své.

11.
Tak pomyslím, umíraje:
Bůh nám svého Syna dal;
Kterakby s Ním radost ráje
V nebi nám nedaroval?
Ch. Gellert, J. Melcer

Jezu, pravé pobožnosti
Příklade nejslavnější,
Tvé srdce bylo všech ctností
Svatyně nejsvatější;
Jsa obrazem slávy Boží,
Byls pln i v nízkosti zboží
Moudrosti, moci, lásky.

2.
Kdo měl kdy tak vroucí žádost
Vůli Boží činiti,
Jak Ty, jemuž čest a radost
Byla ji vždy plniti?
Nežádostiv lidské chvály,
Byls jen v té rozkoši stálý,
Ctít ve všem vůli Otce.

3.
Nad světa zlobou svíralo
Se srdce Tvé bolestí,
Než radostí oplývalo,
Když se někdo vyvésti
Snažil vůli Otce Tvého,
Jemu se oddals celého
Pokorně, s důvěrností.

4.
Slovem i skutkem ctil jsi Ho
Před vším světem v každý čas,
Byls hotov dle vůle Jeho
Podstoupit i smrt pro nás;
Jakž Bůh sám pouhá láska jest,
I Tobě náleží ta čest,
Žes byl pln čisté lásky.

5.
Bezpráví a bídu mnohou
Nesl jsi bez reptání,
Uplně poslušen Bohu
Byl jsi až do skonání;
Smrt kříže nesls zmužile,
Měv se do poslední chvíle
S pevnou naději k Bohu.

6.
Tak prvé ukřižovaný,
Teď na Boží pravici
Již sedíš, korunovaný
Slávou, kde zpívající
Tebe, svého Spasitele,
Velebí Tvoji ctitelé
Před tváří Otce Tvého.

7.
Dejž, bych horlivě příklad Tvůj
Ve všem vždy následoval,
Bohu posvětil život svůj,
Jej nade vše miloval,
Přestal na Jeho řízení
A naplnil uložení
Své v životě i v smrti.
J. Rambach, K. Kuzmány

Kristus, příklad pokory,
Bůh náš milostivý,
Otce svého Syn milý
A jednorozený,
Pro hříšného člověka
Ráčil býti chudý
Jsa Boží milostí sám
K tomu vyvolený.

2.
Hned jako se narodil,
S matkou utíkání
Před Židy pokrývání
Pro naše spasení
Ráčil jest podstoupiti
A nám rovný býti,
Jsa vždy poslušen Otci
Až do samé smrti.

3.
Od ďábla pokušení,
Od lidí hanění,
Od přátel utrhání,
Od cizích rouhání,
Hlavně nikde nemaje
Jistého sklonění,
Ten Pán nebeské slávy
Dán jest v pohanění.

4.
Hlad, žízeň, horko, zimu,
Největší chudobu
Snášel, přijav člověka
Hříšného podobu,
V potu tváři s bolestí
A s pláčem pracuje,
Tak nám věčného chleba
Synům dobývaje.

5.
S pláčem On ovce hledal,
Jenž byly zbloudily,
Najda, na svá ramena
Vzal ten přítel milý,
Dobrý pastýř pokrm svým
Věčný jest připravil,
Nad to za ovce na smrt
Duši svou položil.

6.
On, jenžto dobrovolně
Na smrt se jest vydal,
Přikázal, aby každý
Kříž svůj na sebe vzal;
Musilť Kristus trpěti
A tak vjíti v slávu,
Chtěje nám proklestiti
K Otci Cestu pravou.
Starý Lukáš

Ó Jezu, Božské svatosti
Příkladem nám svítící,
Jakžbych nešel s ochotností,
Kam zoveš své věřící,
A se Tvé svaté šlepěji
Nepřidržel nejraději?

2.
Tvé srdce Bohotoužebné
Čisté jak tvé učení
Bylo; Tvé skutky velebné,
Tvůj cíl — lidí spasení;
A ve všem umysl všeho
Oslávení Otce Tvého.

3.
Tys nám poručil v svatosti
Choditi zde vždy stezkou;
Bychom pak mohli, z milosti
Šels sám tou cestou těžkou;
Neláls, když Ti zlořečili
A lásku zlým odměnili.

4.
Skormoucené potěšiti,
Odvrátit každou žalost,
Všem bídným dobře činiti,
Byla Tvá stálá radost;
Neřest každá, jenž svírala
Bližních, Tvé srdce projala.

5.
Hříšné jsi s trpělivostí
Snášel a mdloby přátel
Nesl jsi krotce s tichostí
A za houf svých nepřátel
Modlils se, poslušen Bohu,
Ztrpěls kříže bolest mnohou.

6.
Takovýs příklad zůstavil
Ty mně k následování
A kázals, bych se zotavil
V mdlobě své skrz doufání;
Vezmi, řekls, na se jho mé,
Poď za mnou a patři na mne!

7.
I jdu, Pane, jen dej síly,
Bych poznal své spasení,
Bych Ti služebník byl milý,
Duchem Tvým posvěcený;
Abych, jak Ty, tak svatě žil
A jiným za příklad sloužil.
J. Rambach, K. Kuzmány

Přišel Ježíš, Boží Syn,
Ten Spasitel pravý,
Přišel, jehož Hospodin
Poslal s trůnu slávy;
Lidské vzal přirození
I břímě všech strastí,
By lidské pokolení
Vedl k věčné vlasti.

2.
Věrně vynaložil čas
K slávě Otce svého,
K světlu pravdy vésti nás,
Byla snažnost Jeho;
Lidem k potěšení žít,
Věrně dokazoval,
Že, chtěje Spasitel být,
Umřít nelitoval.

3.
Nyní po těžké práci
Důstojně kraluje,
Povýšen na pravici
Boží, a spravuje
To království nebeské,
Kteréž Mu Bůh svěřil,
By v něm slávy anjelské
Věrným svým udělil.

4.
Člověk Jej má uctiti
Vděčnou poslušností,
Koleno své skloniti
Před Jeho svatostí;
Každý jazyk povinen
Jest to vyznávati,
Že jest Pánem učiněn,
Jenž můž’ život dáti.

5.
Kdož ctí Syna, ten též ctí
Otce, jenž Ho poslal,
Od něhož On v království
Nebeském trůn dostal;
Kdo Mu Pane, Pane dí,
Nepravosti slouže,
Tohoť On nemiluje,
Spasit ho nemůže.

6.
A protož Jej milujme
Láskou nejvroucnější,
Zlu utíkajíc, stůjme
V lásce nejčistější;
Slov i příkladu Jeho
Držme se s věrností
A nesme kříže svého,
Jak On s ochotností.

7.
Ty, jenž jsi v nízkém stavě
Snášel protivenství,
S bídným budeš, jsa v slávě,
Mít milosrdenství;
Proto když křik žalostný
Do nebe vstupuje,
Tvůj Duch dobrý, lítostný
Pomoc připravuje.

8.
Slitovníče, neopusť
Mne při mém skonání,
V ucho laskavě připusť
Mé poslední lkání;
Pokud pak duch putuje
V horku zemské cesty,
Ať ho Tvůj přiučuje
Duch kříž vděčně nésti.

9.
Když pak bude duši mé:
Z těla ven! kázáno,
Uč ji zvolat slovo Tvé:
Již jest dokonáno!
Posilni jí ztrápenou
Vzhledem do té vlasti,
Ve kteréžto odměnu
Dáváš věčné slasti.
J. Melczer

Radosti má, potěšení,
Jezu můj, ó lásko má,
Tys má víra, mé spasení,
Milost Boží upřímná!
Aj, k nohám Tvým padám vděčně,
Neb Tě miluji srdečně,
A díky zvelebení
Přináším Ti v modlení.

2.
Ty mé cesty osvěcuješ
Vírou v Otce milosti,
Ty mne v lásce posilňuješ,
Potěšuješ v žalosti,
Ty jsi štít můj v pokušení,
V pádu dáváš odpuštění,
Všeho zlého mne zbavíš
A jednou i oslavíš.

3.
Když jsem se Tě hříšně spustil,
Bloudě v světské moudrosti,
Tys mne s očí svých nespustil
A chránil svou věrností
A mne slovem milostivým
Vrátil zas k pramenům živým,
Z nichž jsem duši napojil
A své srdce ukojil.

4.
Co mne od Tebe odvede?
Tys všecko mé umění!
Nech mne los můj, jak chce, vede,
Věrnost mou víc nezmění;
Tobě sloužit jest má sláva,
Již mi věrnost k Tobě dává;
V pravdě zkusil jsem Tebe,
Žes pastýřem mým s nebe.

5.
Mám-li Tě, již se nelekám
Života, ni smrti nic:
Mnoho sic od Tebe čekám;
Než Ty mi dáš ještě víc;
Když v oné rozkošné době
Přijdeš a mne vezmeš k sobě,
Podáš kalich radosti
V přeblažené věčnosti.
K. Kuzmány

Spasiteli, Tě milovat,
Pokud jen Duch trvá v nás,
A Tvé jméno zvelebovat,
Máme svatý s nebe hlas;
S nebes laskavě sstoupil,
Aby jsi nás vykoupil,
Nám rovný jsi zde obcoval
A za nás se obětoval.

2.
Žádná žádost Tě nepravá
Nesvedla ku hřešení,
Svatost byla Tvoje sláva,
Tvůj cíl lidí spasení;
Ochotněs svůj kříž nesl,
By jsi svět k nebi vznesl,
Pracoval jsi, jako sluha;
Aj, jak velká Tvá zásluha!

3.
V prachu nízkém nám blaženost
Připravila Tvoje moc,
I pověra i pochybnost
Zmizly, jak přede dnem noc;
Ty jsi v pravdy svatyni
Uvedl lidské syny,
A všickni, jež Duch Tvůj vodí,
Jako dítky světla chodí.

4.
Strach a hrůza a mámení
Nás víc nezkormucuje,
Cítíme svoje spasení,
Že nás Bůh náš miluje;
V lásce své vychovává
Nás a k lásce vzdělává;
Neb dle Tvého poručenství
Láska jestiť náboženství.

5.
I hříšný se k Hospodinu
Důvěrně přibližuje,
Neb Tvé slovo: Doufej, synu!
Mocně ho potěšuje;
On spoléhá na Tebe,
Znáť moc Tvou býti s nebe;
Zná, že pro Tvou smrt v pokání
Dojde i on smilování.

6.
Šťastný ten, jejž osvítilo
Tvé zjevení velebné,
Ještě se sic nezjevilo
To, co čekám toužebně,
Sláva, která ozáří
Nás tam, před Boží tváří,
V jejíž naději s radostí
Stoupím do hrobu temnosti.

7.
Ó buď Ti čest, zvelebení
Jak zde, tak na výsosti!
Tebou dáno nám spasení
V to bydlo smrtelnosti;
Kdo Tebe následuje,
Nebe zde okušuje
A jednou, když smrt promění
Zrak mu, půjde k oslavení.
K. Kuzmány

Věřím Tobě, Ježíši můj,
Že byl s Tebou pravý Bůh,
Dokonale znal Ho Duch Tvůj,
Neb v Tobě byl Jeho Duch,
A Ty zas mně jsi ho zjevil,
Toho Otce spasení,
Abych i já v Něho věřil
Bez strachu a třesení.

2.
Věřím Tvému potěšení,
Že mne Bůh můj miluje,
Že Jeho svaté řízení
Kroky naše spravuje;
Kříž, neřesti že jsou cesty
K jisté, vyšší radosti,
Že i štěstí i neštěstí
Jde jen z Jeho moudrosti.

3.
Věřím Ti, když blahoslavíš
Svatou srdce čistotu,
Své učení na ní stavíš
A dals toho jistotu;
Neb nic neučiniv zlého,
Všecko trpěls nevinně,
Předce Ducha pokojného
Byls v poslední hodině.

4.
Věřím Ti, když život věčný
Duši mé ukazuješ,
A jsem tou pravdou bezpečný,
Že Ty již tam kraluješ,
Kde se jednou s Tebou sejdu,
Tam v tom domě věčnosti,
A oslaven Tebou, vejdu
V bydlo věčné radosti.

5.
Věřím v Tebe, ach, při Tobě
Vždy mi dobře, blaze jest,
Neb když Tebe mám při sobě,
Necítím žádnou neřest;
Světlo moje, já se Tebe
Nikdy, nikdy nespustím;
Ó sprovoď mne sám do nebe,
Když tento svět opustím.
K. Kuzmány

Emmanuel milý,
Kníže věřících,
Duše mé radost, přijď, ach, přijď ke mně,
Nebs mi odjal srdce,
Jenž hoří vroucně,
Že plamen lásky Tvé cítím ve mně!
Nic nemám v světě
Milšího nad Tě;
Když Tě mám, všecko mám, ó můj Ježíši!

2.
Řeč Tvou i nad med si
Srdce mé váží,
Neb jest, co ranní rosa, příjemná,
Která to žíznivé
Pole ovlaží:
Tak Tě i duše má očekává;
Ty mne občerstviž
A preč oddáliž
Strach smrti, neb jsi Ty sám má obrana.

3.
Trápí mne sice kříž
Často ve světě,
Jak jisté znamení všech věřících,
Ale když duše má
Jen myslí na Tě,
Cítím potěšení i v zármutcích;
Žádné povětří
Mne, neodvrátí,
Při Tobě, Jezu můj, budu bezpečný.

4.
Ej, světe, ačkoli
Jsem potupený
U tebe, že se Krista přidržím,
I od všech přátelů
Svých opuštěný,
Však při mém Ježíši víc obdržím;
On posilňuje
I opatruje
Mne, řka: Já zůstanu vždy přítelem tvým.

5.
Lehce již zanechám
Světa marnosti,
Ó Jezu, Ty jsi stálý poklad můj,
Po Tobě jen toužím,
Věčné radosti
V nebesích okusím, však já jsem Tvůj;
S Tebou zůstanu,
I když přestanu
Živu být, i v hrobě jsi Ty život můj!
J. B. Ertel

Jezu můj, když se mi Tvá
Milost již zjevila,
Kterakby Tě duše má
Hříšně opustila
A šla raděj za lživou
Tělesnou žádostí,
Než za věčně blaživou
Láskou Tvé radostí?

2.
Však jsi Ty ten jediný,
V němž jsem pokoj našel;
Odsoudili mne jiní,
Jen Ty jsi mne snášel,
Když, hříchem jsa raněný,
Měl jsem zahynouti;
I jakžbych se spasení
Tvého měl strhnouti?

3.
Tvůj jsem, Pane, a věčně
Tvojím chci zůstati,
Žádné moci válečné
Víru mou nezvrátí;
Byť odpadli tisíce,
Já ne; ať se zlostí
Celý svět, mne již více
S Tebou nerozhostí.

4.
Neb kde také spasení?
Kde jest také zboží
Pokoje, potěšení,
Pravdy, moci Boží
A věčného života
A věčných radostí?
Kde jest jinde jistota?
Jen ve Tvé milosti!

5.
Kdo mne jiný zastane
Před hroznou stolici,
Když lidé vstanou k Páně
Pravici, levici?
Kdež přestane rouhání
Posměvače zlého,
Když se v pozdním zoufání
Žel probudí jeho.

6.
Ó jakžbych těšitele
Tak zanechal Tebe,
Skrz Tebe ušlechtilé
Maje v srdci nebe?
Já vím, na kom stavět mám
Duše hrad bezpečný,
V jehož schráně jistý znám
Býti život věčný.

7.
Ni život, smrt také ne,
Ani muky žhoucí,
Ani sláva s Tebou mne,
Pane, nerozloučí;
Světa hřích a zlost mnohou
A těla žádosti
Až do konce přemohu
Mocí Tvé milosti.
B. Münter, K. Kuzmány

Ježíše se nespustím,
Neboť On sebe samého
Vydal za mne, o tom vím,
Chci se mocně držet Jeho;
On jest život mé duše,
Nespustím se Ježíše.

2.
Nikdáť se Ho nespustím,
Dokud jsem na této zemi;
Cokoliv chci a činím,
Vždy jest o Něm mé myšlení;
Se vším oddávám Mu se,
Nespustím se Ježíše.

3.
Nechť zrak i sluch pomine,
Vonění, chuť i makání;
Aneb nechť mne zastihne
Světa tohoto skonání;
Nechť i smrt přijde, kdy chce,
Nespustím se Ježíše.

4.
Také se Ho nespustím,
Když tam potom se dostanu,
Kdež jsou všickni věrní s Ním,
Hledíce v tvář svému Pánu,
Užívajíc rozkoše;
Nespustím se Ježíše.

5.
Ježíše když svého mám,
Kterýž mne smířil s Otcem svým,
O nic jiného nedbám,
Jenom po Něm samém toužím;
Onť jest schrána mé duše,
Nespustím se Ježíše.

6.
Ježíše se nespustím,
Na věky při Něm zůstanu;
Onť jest pramenem živým,
Z něhož já píti dostanu;
Šťastný, kdo se mnou řekne:
Nespustím se Ježíše.
M. Chr. Keymann, A. Plintovic

Ježíši, drahý poklade,
Spasení mého základe,
Po Tobě touží mé srdce,
K Tobě zdvihují své ruce;
Ó Ježíši, ó Ježíši.

2.
Žádám Tě na stotisíckrát,
Ach, Pane, ke mně se obrať,
Bys mne v zármutku potěšil,
Z soužení mne vysvobodil;
Ó Ježíši, ó Ježíši.

3.
Co jest, Ježíši, lepšího
A nad Tvé jméno sladšího?
Ten Tvůj drahý poklad když mám,
Vším světským zbožím pohrdám;
Ó Ježíši, ó Ježíši.

4.
Když se na Tě rozpomínám,
Tvé jméno v srdci rozjímám,
Duch můj pro velikou radost
Cítí v sobě velkou sladkost;
Ó Ježíši, ó Ježíši.

5.
Rozpaluj láskou mé srdce,
Ať Tě miluje vždy více,
A když umru, k Tobě půjdu,
V Tvé radosti věčně budu;
Ó Ježíši, ó Ježíši.

Chci Tě milovat, ó má sílo!
Chci Tě milovat, ó má čest!
Každičké mé, můj Pane, dílo,
I což jen chci, ať v Tobě jest;
Chci Tě milovat z té duše,
Tě, svého Pána Ježíše.

2.
Ach, že jsem Tě tak pozdě poznal,
Synu Boha nejvyššího!
Že jsem Tě dávno svým nenazval,
Kníže pokoje Božího!
Ó líto mi, že tak pozdě
Začínám milovati Tě!

3.
Zbloudil jsem byl, byv zaslepený,
Hledal jsem Tě, než nenašel;
Neb jsem od Tebe odcizený,
Jen cestou své moudrosti šel,
Až jsem Tvým světlem osvícen
A ku Tvé lásce roznícen.

4.
Nedej, bych se zas nevěrným stal;
Po Tvých stezkách Duch Tvůj mne řeď!
Pak, abych na cestě nezastal,
Dál a dále sám Ty mne veď;
Obživ mne víry pramenem
A drž mne silným ramenem.

5.
Dejž víře mé slzy vroucnosti,
Lásce mé věrnosti věčné,
Duši mé tiché toužebnosti
A znovu zroď mne konečně,
By rozum, srdce a smysly
K obrácení k Tobě přišly.

6.
Chci Tě milovat, má milosti,
Tě dárce mého spasení!
Chci Tě milovat i v radosti,
Chci Tě milovat v soužení;
I když smrt zděsí mou duši,
Chci Tě milovat,
Ježíši!
J. Scheffer (Angelus Silesius), K. Kuzmány

Kde jsi, můj přemilý
Ježíši Kriste?
Kde Tě hledat budu,
Na kterém místě?
Pusť od sebe světlost, neb jsi jasný;
Bez Tebe žít nechci, neb jsi krásný.

2.
Tě, Jezu, mé srdce
Žádá najíti;
Bez Tebe nemůže
Dál živé býti;
Můj drahý poklade, vrať se ke mně,
Potěš zarmoucené srdce ve mně.

3.
Dokud Tě nenajdu,
Hledat Tě budu;
Ve dne, také v noci
Volati budu:
Ukaž se, Ježíši, mně smutnému,
Rač dát potěšení mně hříšnému.

4.
Jestli Tě nenajdu,
Můj milý Kriste,
Musím zahynouti,
To já vím jistě;
Ach, pospěš, přibehni, neodkládej,
Můj drahý Ježíši, pomoc mi dej.

5.
S Tebou moje srdce
Chce se spojiti;
Bez Tebe nemůže
Dál živé býti;
Bez Tebe můj život marný věk jest;
S Tebou, můj Ježíši, smrt sláva jest.

6.
Kamkoli Ty půjdeš,
Za Tebou půjdu;
Tebe se na věky
Přidržet budu;
Když Tebe mít budu, drahý hosti,
Nechť jiné nic nemám, jest mi dosti.

Můj Jezu, jak Ty chceš,
Dej i mně tak též chtíti,
V štěstí i v neštěstí,
Buď živ jsem, buď mám mříti;
Dej, ať jen Tvá vůle
Plní se vždy i dnes;
Tak jsem Tvůj živ, mrtev,
Můj Jezu, jak Ty chceš.

2.
Můj Jezu, jak Ty chceš,
Dej, ať můj život stále
Všecken se vztahuje
Jen k Boží cti a chvále;
Očisť sám mé srdce,
Všaks Prorok, Král a Kněz;
Konej v něm dílo své,
Můj Jezu, jak Ty chceš.

3.
Můj Jezu, jak Ty chceš,
Dejž, ať mnoho dobrého
Činím pro své bližní
V běhu života svého;
Pro církev, vlast, národ
Působím, jak Ty též
Bez chlouby a zisku,
Můj Jezu, jak Ty chceš.

4.
Můj Jezu, jak Ty chceš,
Mám-li snášet neřesti,
Trápění, nemoce,
Dej vše povolně nésti;
Tys lékař, jenž těšíš,
Ty, jenž uzdravuješ;
Tvůj jsem zdráv i nezdráv,
Můj Jezu, jak Ty chceš.

5.
Můj Jezu, jak Ty chceš,
Musím-li i zemříti,
Vím, že i tu nedáš
Na zkázu mi přijíti;
Poněvadž duši mou
Do nebe uvedeš;
Pak vesele umru,
Můj Jezu, jak Ty chceš.
B. Schmolk, S. Hruškovic

Nic nedbám na ten svět
A všecko jeho jmění,
Když jen najít mohu
V Ježíši potěšení;
V Tobě jsem vyvolil
Svou rozkoš vždy držet;
Ty sám jsi má sláva:
Nic nedbám na ten svět.

2.
Svět jest jen jako dým,
Jenž v povětří hned zmizí
A stínu podobný,
Stálost svou krátce drží;
Můj Ježíš zůstává,
Byť všecko šlo nazpět,
On jest můj hrad pevný:
Nic nedbám na ten svět.

3.
Svět hledá slávy, cti
U všech vznešených lidí
A slouží k žádosti
Jim, než náhle se sklídí;
Ten pak, jehož srdce
Mé za slávy předmět
Volí, jest Kristus Pán:
Nic nedbám na ten svět.

4.
Svět svou rozkoš, slávu
Nemůž dosti vychlubit,
Ano směl by k tomu
I samé nebe slíbit;
Nechať ten s ním drží,
Kdo chce kráčet nazpět;
Já miluji Krista:
Nic nedbám na ten svět.

5.
Nic nedbám na ten svět,
V okamžení pomine
Jeho působení,
Smrt v ničemž nezastane;
Zboží, jmění, rozkoš
Musejí hned zmizet;
Můj Ježíš zůstává:
Nic nedbám na ten svět.

6.
Nic nedbám na ten svět,
Neb Ježíš jest můj život,
Můj poklad, mé jmění,
Skrz Něj mám v nebe průchod
V království nebeské;
Po čemž mám již dychtět?
Tak dím ještě jednou:
Nic nedbám na ten svět!
M. Pfefferkorn, D. Stranský

Ó nechať mi nikdo nepraví
O světa slávě a jmění,
Neb co mi svět před oči staví,
V tom pravého štěstí není;
V čem kdo chce, nech si libuje:
Má duše Krista miluje.

2.
Svět hyne i žádosti jeho,
Krása těla neostojí;
Nic, nic nemá bytu stálého,
Co ruka lidská zde strojí;
V čem kdo chce, nech si libuje:
Má duše Krista miluje.

3.
Jeho trůn žádná moc nezvrátí,
Jeho království nezhyne;
Jeho dílo věčně má státi,
Ač zem i nebe pomine;
V čem kdo chce, nech si libuje:
Má duše Krista miluje.

4.
Jeho bohatství nemá míry,
Jeho darům není ceny;
Vše, co se o Něm drží z víry,
Zůstavá bez vší proměny;
V čem kdo chce, nech si libuje:
Má duše Krista miluje.

5.
On mi jestiť pravdy pramenem,
On cestou k věčnému štěstí,
On jest života mého kmenem,
A já Jeho ratolestí;
V čem kdo chce, nech si libuje:
Má duše Krista miluje.

6.
A byťby zde živ byl v chudobě
A měl díl v nízkém jen stavu;
Tam učiní mne rovným sobě
A povýši ve svou slávu;
V čem kdo chce, nech si libuje:
Má duše Krista miluje.

7.
Protož nech mi nikdo nepraví
O světa slávě a jmění;
Neb co mi svět před oči staví,
V tom pravého štěstí není;
V čem kdo chce, nech si libuje:
Má duše Krista miluje.
Angelus Silesius, S. Chalupka

Zavzniž, zpěve můj, k velebné
Cti jednorozeného!
Vzdejž Jemu díky toužebné
Za světlo slova Jeho,
Za život plný svatosti;
Rci: Sláva buď na výsosti;
Sláva Synu Božímu!

2.
Na zemi v moci pravdivé
Co Syn Boží obcoval
A žádané milostivé
Léto Páně zvěstoval;
Rozehnal bludů temnosti
A řekl: Preč s nepravostí
Tvé království přijď, Otče!

3.
Přišloť: nebe se sklonilo
V důstojné pravdy kráse,
Obraz Boží osvítilo
V duší člověka zase;
I poznal on Boha býti
Otcem svým, ježto mu ctíti,
Náleží v duchu, v pravdě.

4.
Vy, jenž jste srdce čistého,
Jen vy Boha poznáte,
Zrození z Ducha Svatého,
Boha za Otce máte;
Jen vám lze v Něho doufati
Odsouzení se nebáti
V životě i při smrti.

5.
Tak jsi učil, tak jsi živ byl
K člověčenstva spasení
A slavně obdržel ten cíl
Velký, blahoslavený:
Obětovals se samého,
Vzdav na kříži Ducha svého,
Jsa pravdy mučedníkem.

6.
Ač pak srdce lidu Tvého
K tomu se nesklonilo,
Světlo Tvé po lidech všeho
Světa se rozšířilo;
Po stoletích po všem světě
Království Tvé vždy víc květe,
Tvá sláva vždy se množí.

7.
I zvučte písně radostné,
Ke cti Krista našeho;
Ty pak přijmiž je milostně
Za světlo slova svého;
Jím zdržuj nás a osvěcuj,
Potěšuj nás a posvěcuj
A přiveď k Otci svému.
J. O. Thieg, K. Kuzmány