ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Ó všickni, jenž jsme z nového
Rodu, bratři, křesťané,
Pokrstěni jsouce vodou
I také Duchem Páně,
To vždy mějme v paměti,
Že nejsme světa děti,
Ale skrze ten krst Páně
Dítky Boží býti máme.

2.
Neb jako v známost uvodí
Spasitele řeč pravá,
Že co se z těla narodí,
Tělem také zůstává;
A kdož do Jeho vjíti
Chce království a míti
Díl v něm a věčné spasení,
Musí být nově zrozený.

3.
Protož, jako voda tělo
Od poškvrn očišťuje,
By tvářnost příjemnou mělo,
I také posilňuje:
Tak voda spasitelná,
S slovem Božím spojená,
Jest koupel znovuzrození,
Duchovního obnovení.

4.
A jakož jsme pokrstěni
Všickni ve jménu Páně,
Tak v Něho již oblečeni
A odíni být máme
V roucho spravedlnosti,
Čistoty a svatosti
A poškvrny nečistého
Varovat se hřícha zlého.

5.
Nýbrž, jako na té zemi
Ten Pán a Spasitel náš
Umřel a byl pohrobený,
Avšak z mrtvých povstal zas:
Tak hříchu umírati
Má člověk a vstávati,
By každého dne byl nový,
K dobrému skutku hotový.

6.
Protož to znovuzrození
Z vody, z Ducha Svatého
Probudiž již k obnovení
Z nás jednoho každého,
By v mysli to majíce,
V duchu rostli jsme více
A po časnosti skončení
K věčnosti byli zrození.
E. Lauček

Pokrstěn vodou
Spasení věčného
V Otce i Syna
I Ducha Svatého,
Již v náboženství
Té víry milostné
Stojím radostně.

2.
Neb věřím v Tebe,
Ó plnost milosti,
V Tě, Otce všeho
V té nekonečnosti,
Jenžs i mne stvořil,
Laskavě zdržuješ,
I opatruješ.

3.
V Tě, jejž má duše
Nade vše miluje,
Jemuž se vroucně
Ve všem důvěřuje,
Plní, co Ty chceš,
A na Tě se cele
Spoléhá směle.

4.
Tak, jaks Ty učil,
Lásko má, ó Kriste,
Ty slovo Otce,
Světlo světa čisté,
Odpočinutí
Duše mé, má schrána,
Bohem mi dána.

5.
I já jsem slyšel
Tvůj svobody milý
Hlas, i mne rány
Tvé sobě koupily;
Aj, chodímť v slávě
Tvé pravdy, svatosti
A poslušnosti.

6.
Nebs mne pokrstil
Sám svým Duchem Svatým,
Ke službě Boží
Ohněm pravdy vzňatým;
A toť můj život
I moc má i nebe,
Jezu, u Tebe!

7.
Jemuž se celou
Duší svou oddávám,
V dětinské skrz něj
Jednotě zůstávám
S Tebou i s Otcem
V pravdě, v posvěcení
K říši spasení.
J. B. Ertl

Z rozkazu Páně pokrstěný,
Mám právo dědictví Jeho,
Ráj života mám otevřený,
Volám Otcem Boha svého,
Sloužím Mu v duchu svatosti
A jdu za Kristem k věčnosti.

2.
Taks mi posloužil k rozumnosti
Skrz Syna svého učení,
Bože, tak došel jsem známosti,
Jaké jest Tvé pravé ctění
A jakés štěstí připravil,
Kdož by Tě v duchu ctil, slavil.

3.
Ó díka Ti, Otče laskavý,
Žes prvé, nežli jsem Tě znal,
Z milosti své, co Otec pravý,
Tak jsi na mne pamatoval,
Dals mi život, Syna svého,
V Něm slávu království svého.

4.
Ó jakže bych Tě nemiloval
Čistou, věrnou upřímností,
Hlasu Tvému nepovoloval
Dětinskou vždy ochotností?
Ó z celé duše chci Tě ctít,
Celý život Ti posvětit!

5.
I račiž mi přítomen býti
Duchem svým, jakž jsi zaslíbil;
Bych mohl Tobě se líbiti
A do konce Ti věrným byl;
A pak, když v mdlobě své klesám,
Ty pozdvihniž mne, Bože, sám.

6.
K ustavičnému polepšení
Račiž mne povzbudzovati,
Rač mne na cestu posvěcení
A víry napravovati;
Ó Bože mého spasení,
Dejž, ať jsem Tvé vlastní jmění.
Št. Leška

Uslyš prosby svých věřících,
Otče náš, jenž jsi v nebesích,
Dejž by ten pokrstěnému
Krst byl k spasení věčnému.

2.
Spravujž ho Duchem svým Svatým,
Na skutcích dobrých bohatým,
Ať u víře, v pobožnosti
Žije k Tvé svaté líbosti.

3.
Po všecky svá časná léta
Ať ve všem, dobrém prokvětá
A těší se z Tvé milosti
I zde i tam ve věčnosti.
Št. Leška

Aj, hod nebeský a drahý
Všechněm jest připravený,
Závdavek svatý a pravý
Věřícím ku spasení;
Ó hod, který snímá tíže,
Který nebe s zemí víže,
Svatá večeře Páně!

2.
Láska věčná, přišlá s nebe,
Na zemi připravila
Hod ten nebeský pro tebe,
Ó má duše přemilá!
Tvůj Spasitel na smrt jdoucí,
Tě milovav láskou vroucí,
Ten hod nařídil tobě.

3.
Svět velmi chatrné dary
K hodu tomu přidává,
Málo co zříš na oltáři;
Ale však víra pravá,
Jenž tvé oko osvěcuje,
Vzácnost velkou ukazuje
Toho stolu svatého.

4.
Neb chléb, kterýžto lámeme,
Zdaž není učastenství
Kristova, nímžto žijeme,
Těla a společenství?
A kalich dobrořečení
Zdaliž není vykoupení
Smlouva v krvi Kristově?

5.
I zkusiž sebe samého,
Člověče, chceš-li jísti
Chleba toho přesvatého,
Máš-li úmysl čistý;
A na to se rozpomena,
Že něco proti tobě má
Bližní, jdi a smíř se s ním.

6.
Nebo kdo nerozsuzuje
Těla a krve Páně,
Nadarmo ten přistupuje,
Nemá milosti dané;
Ale jako jen jednoho
Požíváme chleba toho
A kalich jeden pro všech:

7.
Tak všickni my v jednom svazku
Upřímnosti být máme,
Hodujících srdce láskou
Musí býti svázané,
Neb láska ta, jenž hod dala,
Jednou všechněch milovala
Milostí až do smrti.

8.
Protož hříchu snímá tíže
Svaté to hodování,
Rozdvojené vede blíže
K pravému milování;
Bychom i zde v společnosti
Trvajíc, v oné radosti
Hodovat mohli spolu.
E. Lauček

Bližte se s nábožností,
Bratři, sestry, ku oltáři,
Jenž kvitnete v mladosti,
Které tlačí sešlé stáří,
Chudí, slavní, bohatci,
Zde jste všickni jednací.

2.
Kdo sklíčen jest úzkostí,
Kdo štěstí světa požívá,
Kdo stojí v pobožnosti,
Kdo slzu žele vylívá,
Přátelé, nepřátelé,
Poďtež sem všickni směle.

3.
V jedno tělo spojiž vás
Jeden chléb a kalich jeden;
Kristus umřel za všech nás,
Pokoj, radost buď všem ten den;
S Bohem, s lidmi smíření
Působí to svěcení.

4.
Jedna víra, jeden krst,
Jedenť Bůh náš na výsosti;
Všech nás cíl jen tentýž jest,
Jedna naděje milosti;
Nu, v jedné lásce spolu
Poďme k jednomu stolu.

5.
Všickni zde se posvěťme
Pravdě, lásce, spraved’nosti;
Všickni skutkem osvědčme,
Že jsme koupeni k věčnosti,
Že kdo zde jí a pije,
V Kristu k spasení žije.

6.
I teč, slzo radosti,
Slzo tužby, potěšení!
Aj, dítky jsme z milosti,
Dědicové zaslíbení,
Jehož jistě dojdeme,
Když se v Kristu sejdeme.
Starke, J. B. Ertl

Duše draze vykoupená,
Budiž hodně připravena!
Máš smrt Páně zvěstovati,
Tomu znovu děkovati,
Kterýž, aby tě vykoupil,
Hroznou smrt kříže podstoupil,
Získal tobě štěstí věčné,
Ó duše, děkujž Mu vděčně.

2.
K užívání své milosti
Povolává tě s chtivostí;
Poď s pokorou, jakž On velí,
Takť požehnání udělí;
Poď dle Jeho líbeznosti,
Poď a ber z Jeho plnosti
Novou mysl, žádost novou,
K službě Jeho vždy hotovou.

3.
Jdu v žádostivém dychtění
Bráti víry posilnění,
Pane, jenž se obětoval,
Tys i mně pokoj zvěstoval;
Aj nyní k nohám Tvým padám,
Hodně užívati žádám
Tvé večeře ke spasení,
Tobě ke cti a chválení.

4.
Jak mysl má touží vždycky
Po Tobě, příteli lidský,
Chválím dobrotu Tvou věčnou,
Ty znáš lítost mou srdečnou;
Ach, rač mi v mém zarmoucení
Uděliti potěšení,
Hříchů mých nezapomínati,
Ale pokoj svůj mi dáti.

5.
Důvěřím se Tvé milosti,
Že mne ona vin mých zprostí
A že mne posilní mdlého
K dílu posvěcení mého;
Cos Ty, kdyžs smrt pro nás vystál,
Všem bohabojným vyzískal,
Pokoj duše, život z nebe,
Toť já mám jistě od Tebe.

6.
V Tobě se chci vždy radovat,
K Tvé službě se obětovat,
Jen dle Tvé vůle živ býti
A Tebe vděčně slaviti;
Nesmírnáť jest Tvá dobrota,
Pane, já za dnů života
Chci Tě milovat srdečně
A zvelebovat skutečně.

7.
Tobě houfové blažení
Tam vzdávají díkčinění,
Zpívajíce s veselostí,
Že zde došli Tvé milosti;
Ó dejž i mně tam přijíti,
Bych mohl s nimi díl míti,
Z Tvé lásky se radovati,
Tě věčně oslavovati.
Št. Leška

Ó Jezu, má žádosti!
Což mne tak miluješ,
K svému stolu z milosti
Že mne posazuješ?
Z tohoť se veselí
Srdce mé, neb jsme spolu
Spojeni při Tvém stolu,
Duše mé příteli!

2.
Tělo a krev oběti
Mého Spasitele
Dal mi Bůh požívati
Dnešní den vesele;
Když Ježíš se mnou jest
Tak tuze sjednocený,
Co mi škodí soužení,
Které zde musím nést?

3.
Ó co jest to za radost
S Bohem se spojiti!
Tu nemůž’ žádná žalost
A žádný strach býti;
Nechť mi všecko zhyne
Na nebi i na zemi,
Však mne předce spasení
V Ježíši nemine.

4.
Tu jest Jeho milosti
Základ nejpevnější,
Jejž mi bez mé hodnosti
Dal v bídě nynější;
Tu mzda vykoupení,
Tu chléb života, to vím,
Žeť ho nadarmo nejím;
V tom jsem ujištěný.

5.
Ach, jak to drahé věci
Bez váhy a ceny;
Zde každý musí říci,
Že jich hoden není;
Ach, ovšem, Ježíši!
Ale Ty je z milosti,
I bez lidských hodností,
Přeješ každé duši.

6.
Svět Tě ošklivil sobě
A hledal zkaziti;
On žluč a ocet Tobě
V žízni podal píti;
Toť Tvé občerstvení!
A Ty mne chceš zastáti,
Život v krvi své dáti,
Jenž mi byl ztracený.

7.
Díky vzdávám s vděčností,
Můj přemilý Pane,
Za Tvou smrt a bolesti,
Kteréžs nesl za mne;
Chválím Tě samého,
Žes, co Beránek tichý,
Ráčil nésti mé hříchy,
Též i světa všeho.

8.
To budu míti v paměti
Času všelikého;
Na svět chci zapomněti
I marnosti jeho:
Tys mé útočiště,
Jen k Tobě mám své zření;
Neb jinde rady není,
Tu ostojím jistě.
K. Neumann, S. Hruškovic

Probudiž se, duše milá,
Hleď, abys hotova byla
Zanechat světských marností,
Místa dát svaté radosti;
Neb aj, Pán, který tě zbavil
Smrti věčné, teď připravil
Hody a památku svého
Umučení přehořkého.

2.
On při posledním loučení
Věrným svým dal zaslíbení:
Neboj se, stádečko malé,
Neopustím vás i dále,
Ale do světa skonání
Zůstávati budu s vámi,
Kdež dva neb tři při mém stolu
Budete, tuť já jsem spolu!

3.
Zvlášť při své svaté večeři
Jest u srdce tvého dveří
A pln lásky a milosti
Tluče na tvé vnitřnosti,
Zda by ze sna probuditi
Chtěly se a otevříti,
By, vejda v chrám srdce čistý,
Mohl s tebou, ty s Ním jísti.

4.
My sice s mnohou radostí
Milé přijímáme hosti
A dobrodincům k uctění
Vynakládáme své jmění;
Než aj, kterak tomu dosti
Učinit máš poctivostí,
Který k tobě této chvíle
Ráčil se naklonit mile?

5.
Jaké učiníš náklady
Jemu ke cti, a poklady
Jaké při Jeho přijetí
Míníš ty v dar přinášeti
Tomu, kterýžto sám sebe
Dal, hříšná duše, za tebe,
Aby tě tak od věčného
Sprostil zahynutí tvého?

6.
Neb ne marný stříbra, zlata
Poklad byla tvá výplata,
Aniž všeho světa jmění
Dostačilo k vykoupení;
Ale svou krví nevinnou
Musil zmýti světa vinu,
Hořké Jeho umučení
Věčné získalo spasení.

7.
Radost, ale i lekání
Mají ve mně potýkání,
Když při tom svatém jedení
Na nehodnost svou mám zření;
Neb, ač nejsem hoden sice,
Ale potřebný velice,
By Pán spasení věčného
Všel pod střechu srdce mého.

8.
Protož ty, ó duše milá,
Hleď, bys nyní hodná byla
Přijati Pána vzácneho;
Roucho člověka starého
Pospěš ze sebe shoditi,
Rouchem Páně se odíti,
Bys příjemná byla Jemu,
Co ženíchu milostnému.

9.
A poněvadž čistou sobě
Zasnoubil tě v oné době,
Kdyžto On krev svou nevinnou
Vylil jest za světa vinu,
Slzami pokání svého
Zmyj mrzkost hříchu mnohého,
A tak, od poškvrny čistá,
Lásky Jeho budeš jistá.

10.
Ó Jezu, přemilý hosti,
Navštěv i mne svou milostí
A skloň se do srdce mého,
Ať Tebe mám přítomného,
Pokud jsem v této časnosti;
A potom v oné radosti,
Dej, ať jsem i já Tvým věčně
Hostem v slávě nekonečné.
E. Lauček

Spasiteli Kriste,
Aj, na svatém místě
Tuto stojíme,
A jdouce již spolu
Ku Tvé lásky stolu,
Vroucně prosíme:

2.
Přítomen rač býti
Nám a se spojiti
Milostně s námi,
Spojiti se s svými
V Tebe věřícími
Mdlými dítkami!

3.
Ó ten chléb života
Lámej Tvá dobrota
Dnes nám lačnícím;
Nápoj ten zřízený
Dávej k občerstvení
Dušem žíznícím.

4.
Aby z Tvého těla
Duše naše měla
Zrůst ve svatosti,
Z Tvé krve vylití
Mohla si nabýti
Věčné radosti.

5.
Smrt Tvá nám před oči
Při tom stolu kročí
V moci vítězné;
Tvá Otci poddanost
A k bratřím oddanost
V lásce líbezné.

6.
To vše když uzříme,
Dej, ať uvěříme
V Tvé svaté slovo,
Kteréžto činiti
Srdce naše býti
Má vždy hotovo.

7.
Když Tys umřel za nás,
My máme hříchu zas
V srdci umříti;
A ne více sobě,
Ale ve všem Tobě
Poslušně žíti.

8.
Hodně kdo užívá,
Ten v Tobě přebývá,
A Ty také v něm;
Hodně nám jíst, píti
Dej a v Tobě žíti,
V Tobě, Pánu svém.

9.
Dej, ať se zkusíme
A tak přistoupíme
Ku stolu Tvému;
Ať ku odsouzení
Není to jedení
Jednouc našemu.

10.
Ten nechže obživí
Chléb a nápoj živý
Ducha Páně v nás,
By jeho myšlení
V nás své obydlení
Mělo v každý čas.
J. Melcer

Taktoť volá Syn Boží:
Poďtež pracující
A vy také ubozí,
Těžce upějící
Pod tíží svého hřícha
A svědomí zlého;
Má mysl jestiť tichá,
Já přijmu hříšného.

2.
Já odpočinutí vám
Udělím z milosti,
Já břímě hříchů snímám
I všecky těžkosti;
A pokoj, který v světě
Nadarmo hledáte,
U mne nyní najdete
Při večeři svaté.

3.
Všickni, kteří ležíte
Od hřícha zraněni,
Rady sobě nevíte,
Jsouce obtíženi;
Já lékařství připravím,
Rány uvazuji
A nemoce uzdravím
Těch, jenž mne milují.

4.
Ó poďtež, jenž lačníte
Po spravedlnosti,
Posilnění toužíte
Dojít v své slabosti;
Já chleba nebeského
Vám chci uděliti,
Chudého i lačného
Štědře nakrmiti.

5.
Ó poďtež i žízniví,
Vezměte a píte
Nápoje pramen živý,
Nímžto uhasíte
Žízeň a občerstvení
Milé naleznete,
Kalich dobrořečení
Když píti budete.

6.
Protož všickni radostně
Následujme nyní
Volání to milostné,
Neb upřímně míní;
Hledajíc, nalezneme
Hříchů odpuštění,
Jednouc také přijmeme
I věčné spasení.
E. Lauček

Teď jsem, Jezu, chtěje plniti,
Cos v noc utrpení svého
Za povinnost ráčil zříditi
Dle chtění milostivého;
Ó dejž mi k tomu plnění
Ducha svého posilnění.

2.
Tvá večeře mému svědomí
Buď závdavkem potěšení,
Že pro Tebe hříchové jsou mi
U Boha již odpuštěni;
Tak se budu radovati
A Tobě chválu vzdávati.

3.
Pane, já se divím lásce Tvé,
Jak musela velká býti;
Že jsi se Ty v nevinnosti své
Pro nás dal na kříž přibiti;
Ó nyní do srdce mého
Dejž novou moc kříže svého.

4.
Já se znovu oddávám Tobě
S tělem, s duší, ó Pane můj;
A slibujiť věrnost v té době,
Když přistupuji před stůl Tvůj;
Věčně chci Tvým vlastním býti,
Tys za mne ráčil umříti.

5.
Nikdy se styděti nebudu
Za službu Tobě povinnou
A po té cestě já vždy půjdu,
Neuchýlím se na jinou;
Budiž při mně v každé době
Táž mysl, která při Tobě.

6.
Nechať bližního s upřímností,
I když klesá, vždy miluji,
Smířlivý jsa k němu s tichostí;
Nechť vždy na to pamatuji,
Jakés Ty mně hříchů množství
Odpustil z milosrdenství.

7.
Nechť se ssilí ve mně ta víra,
Že mám nesmrtelnou duši,
A že i tělo, ač umírá
A smrtí se v hrobě ruší,
Opět na Tvé slovo vstane,
Když se k soudu zjevíš, Pane!

8.
Teď s poklonou k nohám Tvým padám
S chválou a prosbou horlivou;
Učiň mi novou milost, žádám,
A dej, ať skrz večeři Tvou,
Láska nové dojde síly,
Ó můj Spaliteli milý!

Vyslyš prosby naše, Pane!
Dejž, ať se nám podle víry stane;
Abychom v Krista vštípeni byli
A tak i věčné slávy nabyli.

2.
Vzal chléb, tělem svým jej nazval,
Učedlníkům svým jísti kázal,
Řka jim: vezměte a jezte,
Na památku smrti mé to čiňte.

3.
Potom kalich v své ruce vzal,
Krví z těla vylitou jej nazval,
Kázal učedlníkům svým píti,
Smrt nevinnou zvěstovati.

4.
Kriste, pro své umučení
Dej nám hříchů odpuštění,
Ať nás nezže věčný plamen,
Uchovej nás, Kriste. Amen.
Jerem. Lednický

Za Tvou lásku Tobě děkuji,
Prostředníče můj, Ježíši;
Dejž, ať Tě víc neskormucuji,
Cítě lásku Tvou nejvyšší;
Ať na věky mám v paměti,
Cožs za mne ráčil snášeti.

2.
Pomáhej mi zlé přemáhati,
Posilňuj mne v povinnosti,
Uč mne hříchu se vystříhati,
Dej v soužení zmužilosti;
Tvé přehořké umučení
Buď mé v smrti potěšení.

3.
Víc mne od Tebe neodvede
Světa tohoto mámení;
Čest, rozkoš, sláva mne nesvede
Zase na cestu hřešení;
Ty jsi a budeš věčně mým,
I já chci věčně býti Tvým.

Aj, dítky, kteréž jsi nám dal,
Abychom jej cvičili,
By vlast i svět z nich prospěch bral,
By věčně živé byly,
Bože, tyto dítky naše
Jsou hotové v tomto čase
Víru svou vyznávati.

2.
Čemu je Duch Tvůj vyučil,
Nechť směle vyznávají;
V známostech, jež jims propůjčil,
Ať vždy více zrůstají;
By Tebe, Otce milého,
I Syna na svět přišlého
Znaly a byly šťastné.

3.
S radostným díkůčiněním
Budiž od nás veleben,
Že každý z nich Tvým vedením
Jest k své víře přiveden,
K té víře, která nás těší,
Ó dejž, ať Kristu Ježíši
Jsou věrné až do konce.

4.
To slovo, které v mladosti
Jako pravdu poznaly,
Ať jim svítí do starosti,
By to vždy vyznávaly!
Ono je veď a posilňuj,
Jim život jejich oslazuj,
Občerstviž i při smrti.

5.
Duch Tvůj dobrý posilňuj je,
By v dobrém prospívaly,
K svatým ctnostem nastrojuj je,
By Krista vyznávaly;
Dejž, ať dle Tvého učení
Chodí po cestě spasení
V slovích, také i v skutcích.

6.
Ovšem, všemohoucí Pane,
Dej, ať dle Tvé líbosti
Obcují, až jim nastane
Lepší věk ve věčnosti;
Ať mysl Kristovu mají,
Všech poškvrn se vystříhají
A jsou k nebi schopnější.

7.
Vyslyš, Bože, vyslyš hlas náš
A veď je k své cti, chvále;
Utvrď a zmocňuj v každý čas
Toto stádečko malé;
Ó náš Spasiteli milý,
Ať Tvoji jsou v každou chvíli,
Dejž jim spasení věčné.
Št. Leška

Vyslyš útlé toužebnosti,
Zhlédniž nyní z vysokosti,
Ó Jezu, dítek příteli,
Na tento malých sbor celý.

2.
Jenž svou míní obnoviti
Smlouvu krstní, podíl vzíti
Ponejprv ve své mladosti
Na Tvé velebné svátosti.

3.
Dejž, by toto slavné dílo
Jejich duše roznítilo
Ku nezrušené věrnosti,
K víře, lásce a mravností.

4.
Hodů těchto účastenství
Zajisté jest náboženství
Jezu Krista i vyznání,
I slib ku následování.

5.
Nech je tedy Duch Tvůj hájí
A podpírá, když klesají,
By se hřícha varovali
A ve všem dobrém zrůstali.

6.
Nech jim jen Tvůj příklad k štěstí
Hned v mladosti cestu klestí,
Nechať Tvé svaté učení
Vede je k nebes blažení.

7.
A kdyžby snad v srdci vášně
Vznikly, dráždíc prostopašně
Na rozcestí nepravosti,
Slavnost tato drž je v ctnosti.

8.
Kdyžby svůdcové k nim přišli,
To jim vždy obnovuj v mysli;
Ať se slib při Tvém oltáři
Složený nikdy nezmaří.
J. Kollár

Pane, jenž máš zalíbení
Jen v srdce nevinnosti,
Skloň na nás své svaté zření
A naplň nás svatostí;
Ať jsme hodni Tvého
Jména přesvatého
A slibem, jejž teď složíme,
Čest Tvé církve rozmnožíme.

2.
V Tobě se posvěcujeme
Víře, lásce, naději;
Dejž, ať jen v Tvé stupujeme
Šlepěje nejraději;
Před svůdci sám nás chráň
A v boji mocně braň,
Dej svědomí zachovati,
Do konce Tvými zůstati.

3.
Ať rodiče, příbuzenstvo
Dožiji z nás radosti,
Církev, národ, člověčenstvo
Těší se z naší ctnosti;
A když zanecháme
Svět, tam se shledáme,
Kdežto nám u Otca trůnu
Podáš věrnosti korunu.
Jozue Steegmann, K. Kuzmány