ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Ach, Bože, pohleď s výsosti
A smiluj se nad námi!
Jak svatých Tvých jest v skrovnosti,
Potřeniť jsme bídami;
Tvé slovo svět potupuje,
Víra pravá se vzdaluje
Ode všech synů lidských.

2.
Vedouť falešná učení
Podle vtipu vlastního,
Srdce jejich svorné není,
Jsouc bez slova Božího;
Ten to, druhý ono velí,
Církev pravou zlostně dělí
A skví se jen na oko.

3.
Bůh zhlaď všeliké učení,
Lstivě nás svozující,
Neb dí to pyšné shlučení:
Truc! kdo smí nám co říci?
My máme právo, moc, přednost,
Jak a co chceme, toť je ctnost:
Kdo jest, jenž by nás učil?

4.
I praví Bůh: musím vstáti,
Chudí jsou rozptýleni
A nepřestávají lkáti,
Slyšelť jsem jich upění;
Slovo mé na veřejnosti
Zahanbí odpůrců zlosti
A souženým spomůže.

5.
Jak ohněm stříbro přehnané
Tím více bývá čisté;
Tak slovo Boží nám dané
Má býti při nás jisté;
V kříži se jistě probuje,
Síla jeho se spatřuje
A skví se všudy jasně.

6.
To rač, ó Bože, chrániti
Před tímto houfem zlostným;
V paměti své rač nás míti,
Řeď slovem svým milostným;
Nebť vůkol jsou bezbožníci,
Když takoví ukrutníci
V zemi přednost mívají.
Dr. M. Luther, J. Tranovský

Ach, zůstaň s svou milostí
Při nás Jezu Kriste,
A zachovej svátosti
I své slovo čisté.

2.
Ach, zůstaň s slovy svými
Při nás, drahý Pane,
Ať los mezi svatými
Zde i v nebi máme.

3.
Ach, zůstaň s svou jasností
Při nás, světlo drahé,
Ať nezbloudím v temnosti
Od Tvé cesty pravé.

4.
Ach, zůstaň s svým žehnáním
Při nás, mocný Pane;
Dej k darům svým, nám daným,
Prospěch na vší straně.

5.
Ach, zůstaň s svou pomocí
Při nás, reku silný,
Ať nás nemůž přemoci
Svět, nepřítel pilný.

6.
Ach, zůstaň svou věrností
Při nás, Pán a Bůh náš;
Popřej víry stálosti,
Všeho zlého zbav nás.
Dr. J. Stegmann, S. Hruškovic

Byť Boha s námi nebylo
(Rciž, Izraeli, nyní!)
Byť Boha s námi nebylo,
Byli bychom potříni;
My, jenž jsme stádečko malé,
Jemuž množství ve zlém stálé
Hned ze všech stran odpírá.

2.
V hněvu svého rozpálení
Zaživa by nás byli
(Kdyby Božské dopuštění
V tom bylo) i shltili;
Jako proud a silné vody,
Byly by smrtelné škody
Zachvátily nás prudce.

3.
Díka Bohu, jenž brániti
Ráčil nepřátel zlosti;
Duše naše jejich síti
Znikla, co pták, s radostí:
Síť klesla, my jsme svobodní;
Tak nás, Pane, chraň den po dni,
Tvorce nebe i země.
Dr. M. Luther, J. Tranovský

Církev jest chrám Boha svého,
Sloup pravdy velmi pevný,
Město svaté a dům Jeho
Na skále založený,
Tak že brány pekelné
Nemohou ji podvrátiti,
Jakkoli zlosti plné;
Bůh vždy ráčí ji chrániti.

2.
Po tomť se pak církev pravá
Poznává neomylně,
Když v čisté pravdě zůstává
A drží se jí pilně,
Svátosti užívajíc
Podle Páně nařízení,
Krista za hlavu majíc,
Chodí z víry v milování.

3.
Neboť ten pastýř nejvyšší
Pověděl to hned zjevně:
Ovečky mé hlas můj slyší
A tak následují mne!
Kde není těch znamení,
Byť chlouby bylo ještě víc,
Pravé církve tu není;
Světská sláva neváží nic.

4.
Po úzké cestě postupuj,
Kteráž vede k spasení,
A od pravdy neodstupuj
V jakémkoli soužení!
Církve poklad jestiť kříž,
Oděv její v světě černý;
Však odplaty neztratíš,
Budeš-li do konce věrný.

5.
Bože, rač církve lodičku
Otcovsky spravovati;
Opovrženou, maličkou
Mocně obhajovati;
Dej svobodu a pokoj
K sloužení Tobě v tichosti,
Všecky rozbroje spokoj,
Potom přiveď do radosti.
J. Tranovský

Jakkoli jsme zde rozdvojení,
Kteříž v Ježíše věříme,
Předce co bratři jsme spojení,
Ač rozptýleni bydlíme;
Jediným ovčíncem sluje
Církev, která nás spojuje.

2.
Žádného jméno učitele,
Byť jak slavné, nás nedělí;
Na Krista, světa Spasitele,
Věřící vždycky hleděli;
Láska, ne řečí podoba
Jestiť křesťanů ozdoba.

3.
V slávě nemůžeme viděti
Církev, svatých obcování,
Ale Ježíš má své v paměti,
On je mocnou rukou chrání;
Někdy všickni v společnosti
Shledáme se ve věčnosti.

4.
Jezu, jedinký učiteli,
Rač to v jednotu spojiti,
Co na různo mnohý blud dělí,
V jedné víře sjednotiti;
Ve víře v Boha a v Tebe,
V lásce a v naději nebe.
S. Chalupka

Ještě čas nenastává
K vítězství Sionu;
Ještě se nesvolává
Lid k Božímu trůnu;
Ještě v šancech ležíme,
Trpíc světských pýchu,
A ač i zvítězíme,
Předce jsme k posměchu.

2.
Ještě lidu Božímu
Den Páně nepřišel,
V němž by k pomstě zlostnému
Soud veřejný vyšel;
Ještěť krve dítek svých
Mstít Bůh nepovstává,
A slušný pokoj věrných
Dost se neseznává.

3.
Lid Tvůj, z Tvé lásky svatý,
Všudy jest soužený,
Světu se zdá proklatý
A co vyvržený;
Aj, klesá v svém vězení
A hudby své skrývá;
Předce však vroucné zření
K Tvému městu mívá.

4.
Ještě s pláčem rozsívá,
Nevidouc obilí!
V pleti neodpočívá,
Ač se koukol sílí;
Však si srdečně žádá
Žně Tvé dočekati
A prv, než se svět nadá,
Snopky své sbírati.

5.
Než co ještě nemáme,
Proto nám nezhyne;
I život na to dáme,
Že slib Tvůj nemine;
Řeč Tvá věrná zůstává,
Tys sám spravedlivý;
Duch Tvůj nám znáti dává,
Žes věčně pravdivý.

6.
Již, již zpěvy veselé
V duchu pozoruji;
Potopy vody celé,
Hle, již se snižuji;
Již Izrael k dědictví
Svému rychle přijde;
Již i světských tyranství
Z Sionu odejde.

7.
Již se žeň bílá blíží,
Boj se dokonává;
Již se mhly mrákot níží,
Již slunce povstává;
Již k vítězství zpíváme,
Vidouc, že ze všech stran
Houfy svých věrných známé
Shromažďuje náš Pán.

Jezu, Ty jsi svou na skále
Církev mocně založil;
Tys ji podnes neustále
Obhajoval a množil;
Pokud nás Tvá ruka chrání,
Která moc nás podvrátí?
Církvi Tvé pekelné brány
Nemohou odolati.

2.
Tobě, jenž jsi pomoc silná
A věřících obrana
A naděje neomylná,
Budiž chvála vzdávána;
Tobě srdce skroušeného
Oběti přinášíme;
Vzhlédniž na nás s trůnu svého,
Za to vroucně prosíme.

3.
Rač i dále zdržovati
Církev svou v té celosti,
I potomkům zachovati
Slovo své a svátosti;
Na Tobě nech v každém boji,
Co uhelném kameni,
Církev svatá pevně stojí,
Jezu, pravdy prameni!

4.
Ó pomoz nám, Jezu Kriste,
U víře setrvati;
S vírou i svědomí čisté
Do konce zachovati;
Až tam jednou v říši věčné
Tě budeme slaviti
A Trojici nekonečně
V duchu, v pravdě sloužiti.
J. Chalupka

Ježíš jestiť Pán
Své církve i hlava,
Jehožto slovem
Ona setrvává,
Onť ji na víře,
Co na pevné skále,
Založil, by Mu
Byla ke cti, chvále;
Hospodin sám ji
Vždy svou mocí chrání,
I nerozboří
Ji pekelné brány.

2.
Ona v svém lůne
Chová náboženství,
Toho anjela,
Jemuž důstojenství
Z tváři vyniká,
Jenž nás vede k nebi,
Až tam, kde Seraf
Boha v tvář velebí;
Toho věčného
Otce nebeského,
Dárce života
I všeho dobrého.

3.
Bože, rač stále
Církev svou chrániti;
Nás vždy věrnými
Pastýři dařiti,
Jenžby nás pravě
Vynaučovali,
Vedli ke ctnostem,
Před zlým vystříhali
Slovem života
I vlastním příkladem,
Tím důvěrností
Naší k nim základem.

4.
Vzdal nájemníky,
Církve rušitele;
Pomaž Duchem svým
Víry učitele;
Nedej, by země
Sůl byla zmařena,
Aniže církev
Ve tmu pohřížena
Pověry bludné,
Než co dcera světla
Skvěla se, v ctnosti
Krásně se rozkvetla.

5.
Své Ty království
V církvi rozhojniti
Račiž, ó Pane,
A nás obdařiti
Vírou a láskou
A jistou nadějí,
Ony na zemi
Ať nás sprovázejí
A nás provedou
I přes hrobu brány
K Tobě samému,
V ty nebeské stany.
K. Kuzmány

Již sluší srdce svého
K Bohu pozdvihnouti
A na obranu Jeho
Mocně spolehnouti
Ve všelikém soužení,
V každém pokušení,
Nemajíc sami z sebe
Moci k vyproštění.

2.
Protož k Němu volejme
V své poníženosti,
Ustavičně žádejme
S celou důvěrností,
Věříc, že v žádný zlý čas
On neopustí nás;
Ó Bože nejmocnější,
Rač boj vésti za nás.

3.
Neb nepřátelé mnozí
Povstávají vzhůru
A stádci Tvému hrozí,
Vedouc mocnou zpouru,
Chtíce je zahladiti,
Do konce zničiti
Tvou spasitelnou službu
Z gruntu vyvrátiti.

4.
Nechtí tomu věřiti,
Že jsme my Tvé stádce,
Ani na to mysliti,
Žes Ty svých obránce;
Než smějí to mluviti,
Tím se honositi,
Že nad všemi svou mocí
Mohou zvítěziti.

5.
Ty víš, žes nás vyvolil
K nebeské radosti,
Z bludů, hříchů vyprostil
Svou Božskou mocností,
K církvi své nás připojil,
Kdežs službu svou zřídil,
Skrze ní v své milosti
Na věčnost utvrdil.

6.
Ó Bože všemohoucí,
Budiž vždycky s námi!
Ve dne i také v noci
Drž ruku nad námi;
Ukaž v nás svou moc Božskou
A moudrost nebeskou;
Zahanbiž pýchu, zpouru
I moc nepřátelskou.

7.
Dejž stálou víru míti,
Věčný Spasiteli,
Úzkou cestou projíti
Skrze nepřátely;
Nebo Tvé jest spasení
I vysvobození
V církvi Tvé zde i v nebi,
Kde nic zlého není.
J. Načeradský

Hrad přepevný jest Pán Bůh náš,
Zbroj výborná i síla;
On nás chrání, když satanáš
Proti nám své vysílá;
Ten starý nepřítel
Zkazit by nás chtěl;
Moc a mnohá lest
Hrozná zbroj jeho jest,
Nemá v světě rovného.

2.
Nástroj lidský jest v tom špatný,
Snadníť jsme my k zmožení;
Než hájí nás rek udatný,
Jejž Bůh nám dal k spasení;
Kdoby ten byl, nevíš?
Jest Kristus Ježíš,
Bůh a Pán všeho,
A neníť jiného,
Ten vítězství obdrží.

3.
Byť svět plný i ďáblů byl,
Chtějících nás shltiti,
Však žádný by z nás neubyl:
Musí se nám zdařiti!
Kníže světa toho,
Ač bouří mnoho,
Co chce, nespraví,
Moc Boží ho dáví,
Slovíčko jej porazí.

4.
Každý odpor musí jistě
Ustoupit slovu Jeho,
Neb s námi jest v každém místě
Pán s dary Ducha svého;
Přijde-li na zmatek
Čest, hrdlo, statek,
Nechť sobě mají,
Nic tím nezískají,
Nebes nám však nechají.
Dr. M. Luther, J. Tranovský

Kriste,
Obránce Zboru křížového,
Přispěj a ochraň
Lidu mocně svého;
Zruš nepřátelské
Rady, zmať úmysly,
V nic aby přišly.

2.
Sám bojuj za nás,
Ubohé stádečko,
A zkroť tyranství
Satanáše všecko;
Vše, co Tvým údům
Protiví se zlostně,
Potři přemocně.

3.
Dejž pokoj církvi,
Spolu obci naší,
Dejž, i v příbytcích
Ať je nic nestraší;
Dejž pokoj srdci,
Svědomí smutnému,
Kriste, každému.

4.
Za to nejen zde
Bude jménu Tvému,
Než i na věčnost Tobě,
Pánu svému,
Chválu oddávat
Volené Tvé stádce,
Žes jeho strážce.
M. Apelles, S. Hruškovic

Nadarmo se peklo vzteká
S celým houfem a zbrojí,
Tohoť církev se neleká,
Neb ona s Bohem stojí;
Nechť se bouří, nechť posmívá!
S námi mocný Bůh přebývá!
On dá moci k vítězství.

2.
Jestli k tvému zahynutí
Jich povstalo tisíce,
Církev, nechť tě to nermoutí,
Mocná Boží pravice,
Jenž nad peklem zvítězila,
Rady nepřátel zrušila,
K vítězství ti pomůže.

3.
Od století to hledají,
By tě mohli zkaziti,
Ale nic nevykonají,
Musejíť odstoupiti;
Křesťanstvo v tom dlouhém boji
Předce nepohnuté stojí
Na Kristu, svém základě.

4.
Kamže se ti protivníci,
Kam ti vztěklí poděli?
Tam leží ti odporníci
V hrobu tmavé posteli!
Spatřilť Pán Bůh s vysokosti
Těchto násilníků zlosti
A je všecky porazil.

5.
Na nepřátel zbořeninách
Po tom vítězném boji,
Co v morských skála hlubinách,
Kristus a církev stojí;
Nemůž hrozné vlnobití,
Nemůže ji podvrátiti
Zlost nepřátel zůřících.

6.
Jezu, Tvoji nepřátelé
Jako pleva se ztratí;
Nebe, země zhynou cele,
Slovo Tvé však má státi;
V Tobě když se radujeme,
Jezu, i my zůstaneme
Při Tobě; tak blaze nám!
J. Chalupka

Nepřátelé kříže Tvého
Hrozí církev zkaziti,
Ty však, Pane, s trůnu svého
Znáš věřících hájiti;
Trůn ten věčně pevný stojí,
Darmo proti němu brojí
Houfové neznabohů.

2.
Tvé království, ó Ježíši,
Dílo lidské nebylo,
Protož nad tou zlostných říší
Až po dnes vítězilo;
Která lidská zlost Tvé slávy
Tebe, reku silný, zbaví?
Tať jí jen víc rozmnoží.

3.
Ó by panství Tvé i dále
Zde na zemi zrůstalo,
Ažby všecko dokonale
Lidstvo Tebe vzývalo!
A po šírém nech se světě
Sláva Tvá a čest rozkvěte,
Zrůstá počet věřících.

4.
Obrať všecky nepřátely,
Kteří se Tě spustili,
Aby milost Tvou uzřeli,
K Tobě se navrátili;
Nauč k nebi je vzhlédati
A na příchod Tvůj čekati
V naději neomylné.

5.
Nás věřících v pravdě čisté
Mocně rač upevniti,
Bychom v Tobě, Jezu Kriste,
Mohli pokoj najíti;
Rač od bludů ostříhati,
V pravé víře zachovati
Až do konce života.

6.
Srdce čisté stvoř nám, Pane,
Jenžby se Ti líbilo
A Tvé slovo každodenně
S ochotností plnilo;
Obcovati v pobožnosti,
Učastnu být Tvé milosti —
Buď nám rozkoš nejvyšší.

7.
Tak budeme v poddanosti
Hříchu se vystříhati;
Ty pak nám v té své radosti
Učastenství rač dáti;
Tak Tvé bude svaté jméno
Zde na zemi oslaveno
A slavněji v nebesích.

8.
Na Tvé sliby neomylné
Věřící spoléhají,
Jezu, a v naději silné
Na Tvůj příchod čekají;
Soudce hříšných spravedlivý,
Ach, budiž nám milostivý,
Obličej svůj obrať k nám.
B. Münter, J. Chalupka

Sion kvílí přežalostně,
Sion, to město Boží,
Jež si Bůh zvolil milostně,
Jenž Mu na srdci leží;
Ach, říká, opustil mne
Bůh, zapomenul na mne;
Bída, kříž, úzkost, trápení
Potírá mne až k zemdlení.

2.
Pán, jenž mi ráčil slíbiti
Radu, pomoc v soužení,
Ten si k srdci připustiti
Nechce moje úpění;
Ach, dlouho-li, můj Pane,
Budeš hněvat se na mne?
Proč, když volám dnem i nocí,
Nepospícháš k mé pomoci?

3.
Pohleď a ozvi se, Pane,
K toužebnému volání,
Nech se tím dřív přítrž stane
Našemu naříkání;
Ach, přispěj, ach, potěš nás,
Však Ty tisíce cest máš;
Kdož zbrání, když budeš chtíti
Dítky své vysvoboditi?

4.
Sione, Sione milý,
Proč tak horlíš srdečně,
Proč tvé srdce pláče, kvílí,
Jak bys mne ztratil věčně?
Zdaž může milá matka
Své dítky, nebožátka,
Odběhnout, zanechat zcela,
Aby na ně zapomněla?

5.
A byť pak i která byla
Matka tak tvrdým srdcem,
Aby plod svůj opustila,
Já pak jsem ten, kterýž jsem!
Já jsem Bůh bez proměny,
Můj Sione zvolený,
Tys mi vždy v čerstvé paměti,
Mnohem víc, než matce děti.

6.
Tys mně vždycky před očima,
V lůnu mém spi v pokoji;
Má pravice tě objímá,
Má láska líbá, kojí
Tak, jako věrná matka
Kojí svá nemluvňátka;
Sione, neboj se zlého,
Jen se mne drž, Boha svého.

7.
Ach, můj Pane, jáť hotov jsem
Pro Tě snášet soužení,
Jen pomoz, ať nikdy nejsem
Od Tebe odloučený;
Klesám-li, Ty podpírej,
S mou mdlobou lítost mívej,
Kárej mne, ale laskavě,
Potom přiveď k věčné slávě.
M. Opitz, J. Blasius

Slituj se, ó Bože milý,
Jenž jsi svět tak miloval,
Že jsi, když jsme hříšní byli,
Syna svého daroval;
Dej moc, průchod slovu svému,
K srdci sáhne ať každému,
Byť i bylo co skála.

2.
Stádce, kterés zvolil sobě,
Račiž i požehnati;
Dej, by mohl každý k Tobě
Pravou cestou se bráti;
Nech Tvá věrnost, moc i sláva
Známa dítkám Tvým zůstává,
Jenž se Ti důvěřují.

3.
Pastýř, co otec s dítkami,
Můž jen věrně míniti;
Ty jsi větší v slitování,
Nemůžeš zlé mysliti;
Aj, k Tobě se obrácíme,
Sprovázej nás sám, prosíme,
Dle své rady a vůle.

4.
Tys nám kmen, my ratolesti,
Protož pevně věříme,
Že nás ráčíš tam uvésti,
Kdež Tě, Jezu, spatříme
V slávě věčné a radosti,
Tam korunu dáš milosti,
Věřícím odloženou.

Tvá slova, Jezu,
Nikdy nepominou,
Snáz nebe, země
I se vším zahynou,
Nežli která moc
Zkazí církev svatou,
Tebou začatou.

2.
Vždyť si věřících
Ještě shromážďuješ
A všem poslušným
Pokoj svůj daruješ,
Jenž ho v svědomí
Již zde požívají,
Radost mívají.

3.
Blaze všem, Jezu,
V Tebe jenž doufají!
Ti, co zde věří,
Tam spatřiti mají
Tebe a radost,
Kterouž odplacuješ
Tam, kde kraluješ.

4.
Tamť bude zníti
V neskonalé slávě
Čistá chvála, čest
Tobě, naší hlavě,
Když tam věřící,
Duchem Tvým vedeni,
Budou blažení.

5.
Rač své, ó Jezu,
Království na zemi
Rozšiřovati
Mezi lidmi všemi;
Evanjelium
Dej průchod svatému
K srdci každému.

6.
Dejž kazatelům
V úřadě horlivost
A všechněm vůbec
K slovům Tvým uctivost,
Aby podle nich
Vždycky se řídili,
Spasení byli.
Št. Leška

V den soužení,
Když odnikud není
Spomožení,
Obrať se, stádečko Páně,
K Bohu, jenž tě má v ochraně,
Jakož tě sám vyučuje,
Slavnou pomoc svou slibuje
A protož tě i zkušuje.

2.
Důvěř se Mu
Jakžto Otci svému
A rciž k Němu:
Ó Bože můj, má obrano,
Mé utočiště, má schráno,
Rota zlých mé zhouby žádá,
Ukrutně se mnou nakládá,
Nechť klesne moc jich i rada.

3.
Proč se bojíš?
Však na skále stojíš,
Dobře to víš!
I nechť se brány pekelné
Proti tobě hněvu plné
Sílí, bouří i vztěkají,
Nechť i ohněm plápolají,
Předce však neodolají.

4.
Čekejž mile,
Neklaď Bohu cíle
Aneb chvíle;
Pomoc lidská když přestává,
S nebe Boží moc nastává;
Eliáš když byl opuštěn,
Oheň pro něj s nebe spuštěn,
Na zlé k jich zkáze dopuštěn.

5.
Pakli čas jest
Nésti také neřest
Pro Boží čest,
Hleď snášeti trpělivě
A bojovati bedlivě;
Kdož setrvá u věrnosti,
Složen mu tam na výsosti
Jest věnec spravedlnosti.

6.
Čest, dům, statek
Přijde-li na zmatek,
Tím počátek
Bude cti i bydla tvého
I statku v nebi pravého;
Sám Pán ráčil slibovati,
Cokoli kdo zde proň ztratí,
Že stokráte víc navrátí.

7.
Ó Bože náš,
Ty mdlobu naši znáš,
V rukou vše máš,
Rač se tedy smilovati,
Nás, dítky své, retovati;
K jinémuť zření nemáme,
V Tebe samého doufáme
A pomoci Tvé čekáme.

8.
Přijdiž spíše,
Pro Krista Ježíše
Nás vyslyše; Amen,
Bůh náš to učiní,
Bůh náš s námi dobře míní,
On pomůže k břehu lodi,
Bůh sám lid svůj vysvobodí,
K věčné slávě doprovodí.
J. Blahoslav

Jezu, Ty jsi s nebe sstoupil,
Abys hříšníky vykoupil,
Učil cestě spasení;
Apoštolé k dílu svému,
Od Tebe jim svěřenému,
Jsou Duchem Tvým vedeni.

2.
Oni Tebe zvěstovali,
Směle slovo Tvé kázali,
Protivenství snášeli;
Neohroženou smělostí
Lítých nepřátel vzteklosti
Na odpor se stavěli.

3.
Potupu a pohanení,
Hlad, od nepřátel soužení,
Žalář, smrt podstoupili;
Protivníci slova Tvého
Všickni k potlačení jeho
Houfně se obořili.

4.
Ale ono zvítězilo
A krví se očistilo,
Jako zlato v plameni;
Čím dále, tím vzešla více
K Tvé cti slova toho svíce,
Nám všem ku osvícení.

5.
Prosíme Tě, Jezu Kriste,
Zdržuj nám to slovo čisté
V církvi své vždy v celosti;
Rač ho mocně sám hájiti,
Dej mu pořád vítěziti
Proti lidské vzteklosti.

6.
Slovo to, slovo milosti,
Můžeme dnes v bezpečnosti
Pokojně poslouchati;
Dej ním lásce, víře pravé,
Naději, známosti zdravé
V srdci našem zrůstati.

7.
Musíme-li pohanění,
Škodu, hlad a utrpení
I my někdy snášeti,
Víru naši rač zmocniti,
By jsme mohli zvítěziti
A zmužile trpěti.

8.
A věřících rač hájiti,
Počet jejích rozmnožiti,
Po všech končinách země;
Dej do boje zmužilosti,
Až se do té Tvé radosti
Někdy též dostaneme.
J. Chalupka

Svaté apoštoly,
Pravdy kazatele,
Pošlé z Páně školy,
Slušíť nám vesele
Sobě připomínati,
Jich následovati,
Bohu z nich děkovati,
Jej oslavovati
V dobrém setrvati.

2.
Dvanácte zvolených
Přijal do své školy,
Učil neučených
Všemu, co jim koli
Potřebí bylo znáti,
Majícím kázati
Milostnou vůli Boží
O nebeském zboží,
Které radost množí.

3.
Když se naučili
Božskému umění,
Tuť vysláni byli
K svému pokolení,
By ono nejprv samo
Dobře mělo známo,
Že Syn Boží jediný
A nižádný jiný,
Sejme s něho viny.

4.
Po svém z mrtvých vstání,
Dav jim Ducha svého,
Vyslal ku kázání
Je slova svatého:
Kažte všemu národu,
Všech krstite vodou
Ve jméno Otce, Syna,
Ducha Hospodina,
Odpouští se vina.

5.
Oni šedše, tíše
Ke všechněm se měli,
Kážíce Ježíše,
Na svět zapomněli,
U víře rozhorlení,
V lásce roznícení,
Jen o to pečovali,
By hříšné získali,
Pána jim znát dali.

6.
Přemáhajíc bludy,
Církev založili,
Mnoho lidu všudy
K Bohu obrátili;
Mnohým, jichž povolali,
Též ten úřad vzdali,
Aby jiné učili,
O pravdě svědčili,
K Pánu obrátili.

7.
Věrně pracující
Vzali zlou odplatu,
Nebo nevěřící
Za tu práci svatou
Uklady jim strojili,
Zlostně je trápili,
Ukrutně mordovali,
Průchodu nedali,
Je kacířovali.

8.
Vše to přemáhali,
V Kristu utvrzeni,
Zlých se nic nebáli,
Nic jejich trápení,
Vězení, posmívání,
Metlami mrskání,
Všecko snášeli tíše
Pro Krista Ježíše,
Jenž byl jejich skrýše.

9.
Památko blažená
Páně učedníků,
Smrtí oslavená
Jeho mučedníků!
Ó dejž nám, Jezu Kriste,
Potěšení jisté,
Svatých následovati,
Svatě obcovati,
S nimi přebývati!

Pamatujmež, křesťané,
Na předků zásluhy
A přinesme příslušné
Jim vděčnosti dluhy;
Obzvláště těch, kteří nás
Od bludů pohanstva
Očistivše, přivedli
Do lůna křesťanstva.

2.
Nebo které větší jest
Štěstí aneb sláva,
Jak to: býti křesťanem,
Míti v nebe práva,
Znáti Evanjelium,
Jenž ve světě množí
Víru, lásku, naději,
To království Boží?

3.
Ach, my zvláště, synové
A dcery našeho,
V kterém jsme se zrodili,
Lidu slovenského,
Máme zvláštní příčiny
Bohu děkovati
I za dar, i za způsob,
Jak jej ráčil dáti.

4.
Když jiní národové
Lenivě čekali
Na příchod apoštolů,
Přišlé zmordovali,
Náš národ se samochtě
Zkřesťaniti snažil,
Poslal posly pro zvěsty,
Vítal je, ctil, vážil.

5.
Křest dán jiným národům
S krve proléváním,
S nerozumným násilím,
S divým bojováním;
K nám Bůh poslal dva bratry,
Methoda s Cyrillem,
Jenž přišli s poučením
A v přátelství milém.

6.
Jinde se víra v řeči
Cizí zvěstovala,
V cizí řeči i pocta
Boží konávala;
K nám od prvu v mateřské
Sladké výmluvnosti
Zněly zpěvy, modlitby,
Kázně i svátosti.

7.
Ó jak naši otcové
Nad tím jsou plesali,
Když divy Boží ve svém
Jazyku čítali!
Neb naších apoštolů
Hlavní byla práce
Přeložení svatých knih
Pro své nové stádce.

8.
Jiní světu dávali
S křestem zotročení,
Brali lidem národnost,
Řeč, svobodu, jmění,
Náš národ tento poklad
Nebeský i jiným
Sousedům dal takovým
Způsobem nevinným.

9.
U nás němé padaly
Modly sebou samy,
A v pokoji stavěly
Kříže se i chrámy,
Bez nátisku a vraždy,
Bez zisku, lakomstva,
Beze lkání krstěných
I jejich potomstva.

10.
Ó ciťme to, vnukové
Tak pobožných předků,
Užívejme k spasení
I my těch prostředků,
Podle jejich příkladů
O církev pečujme,
Boha, Krista a bližní,
Jak oni, milujme.

11.
To svaté náboženství
Zdržujme v čistotě,
Rozšiřujíc jeho moc
V srdcích i v životě;
Tak se hodni staneme
Tam se s otci svými
Shlédat a se radovat
Až na věky s nimi.
J. Kollár

Bože, s srdečnou radostí
Myslím na ten věk zašlý,
V němž jsme důvody milosti
Tvé neomylné našli;
Tvou moc a moudrost zvěstuje
Vše, co jen Tvým dílem sluje,
Učíc jít s důvěrností
Vstříc tmavé budoucnosti.

2.
Rámě Tvé nám připravilo
Pomoc ve dnech soužení,
K světlu nás doprovodilo
Od pověr a bloudení;
Tys jasnost spravil z mrákoty,
Vyvedls pravdu z temnoty,
Připravils dítkám štěstí
Z otců hořkých neřestí.

3.
Ach, nevystihlou moudrostí,
Bože, všecko spravuješ,
Pod svým štítem v bezpečnosti
Církev svou zde zdržuješ,
Když pro poklad pravdy věčné
Válčí směle a statečně,
V Tebe silně doufajíc,
Na zlost lidskou nedbajíc.

4.
Pravda musí zvítěziti,
Stojíc pod Tvou ochranou;
Nech nepřátely zůřiti,
V moc svou ji nedostanou;
I v té nejkrutější seči
Ostříhá ji Bůh v bezpečí;
Slepci, jistý je váš pád; —
Bůh jest náš přepevný hrad.

5.
Možno-li pravdu spáliti,
Neb zatopit v hloubí ctnost?
Světe, jenom život vzíti
Svědkům pravdy můž tvá zlost;
Než co ti ta krev prospěje?
Pravda se ní dále seje,
Neb čím víc ji tlačíte,
Tím ji více množíte.

6.
Z tuhého s bludem zápasu
Čistější vystupuje,
Jako zlato v ohni krásu
Skvělejší dosahuje;
Když neprospěšné tyranství
Dává pravdu do vyhnanství,
V cizině se osadí
A doma se omladí.

7.
Vsadí-li ji do vězení,
I v poutách je svobodná;
K jejímu vysvobození
Bůh prostředky mnohé zná;
A Onť k poutám, k ohni, k meči
Nesáhá, než k prosté řeči,
Níž vítězí svou mocí
Pravda, Boží pomocí.

8.
Ovšem, Ty ji hájíš, Bože!
Nic tmomilcům klam a lest,
Nic pomluv křik nepomůže,
Nebo Bůh za pravdu jest;
On jí nedá zkázy vzíti,
Vždy se její trůn má skvíti;
Proti slepců násilí
Bránil ji v každé chvíli.

9.
Nuže tedy pravdě, ctnosti
Lásku svou obětujme,
Za kterou Ten na výsosti
Laskavě se zaujme;
Služme již v tomto životě
Pravdy nebeské jasnotě,
Až tam v nebi před oči
V plné slávě nám vkročí.
B. Münter, J. Melcer

Když na ty zpomínám
Vyvolené muže,
Kteří bleskem slova
Zahnali pověř zlosti,
Ó jak srdce hoří,
Bože můj, Pane můj, vroucí k Tobě vděčností!

2.
Dals světlo v slovu svém,
Než člověk nepřítel Skryl
ho pod nádobu;
I zbloudily národy,
Měníc Tě v podobu
Tělesnou, chodili v lidských ustanoveních.

3.
Zavznějž: Hallelujah!
Svěť, Evanjelium,
Ty sloupe ohnivý,
Přes poušť života toho
V tu zem zaslíbenou,
V níž spatříme Boží oblíčej milostivý!

4.
Zavznějž: Hallelujah!
Vítej nám, svobodo,
Bráno k přesvědčení!
Jest to rozkoš nebeská:
Zkoumat, myslet, věřit
A v svobodě Krista jít k věčnému spasení.

5.
Zavznějž: Hallelujah!
Stůj, církev, v pokoji!
Preč, ohně, preč, meče,
Slovo jen ať bojuje
Pod víry ctným štítem,
Ať šťastní pod palmou synové Boží stojí.

6.
Chraň nás při světle tom,
Chraň nás v té svobodě,
Chraň nás v tom pokoji,
Synu Boží milosti,
Ať se nezapletá
Nikdo z nás svévolně zas ve jho služebnosti.

7.
Buď Bohu sláva, čest!
Zavznějž: Hallelujah!
Napravenáť církev,
Napravmež i my sebe
V duchu církve naší,
V oslavenou jdouce onu církev do nebe.
K. Kuzmány

Plesejte, noc pominula,
Světlo se k nám přiblížilo!
Ono tu, jenž již hynula,
Pravdu opět osvítilo:
Chvaltež Pána!

2.
Neznámo Evanjelium
Bylo samým učitelům;
Slepá víra ne z učení
Prýštila se, než z nucení
V církvi celé.

3.
Než Bůh církev vysvobodil,
Když ji k světlu doprovodil,
Zrušiv poměry tyranství,
Vyvedl svědomí z manství:
Díka Jemu!

4.
Abychom již osvícení
Všickni v světle tom chodili,
Všickni Kristem vykoupení,
Církvi ke cti živi byli,
K slávě Boží.

5.
Že Božího slova svíce
Všecku tmu nerozehnala,
Proč zoufáme žalostíce?
Pravda předce vytrvala,
Neb z Boha jest.

6.
Pohleď, když to slunce vzchází,
Zemí rázem neosvítí,
Než pomálu ji obchází:
Tak i slunce pravdy svítí
Po všem světě!

7.
Světlu tomu se radujme,
Díky Bohu vzdávajíce,
Víru skutkem dokazujme,
V pobožnosti Mu sloužíce,
Pánu svému.

8.
Až se jednou shromáždíme
Ovce jednoho pastýře,
V jednom ovčínci spojíme
V lásce, v naději a víře,
V církvi věčné.
J. Chalupka

Prozpěvujtež s veselostí,
Slavtež Boha mocného,
Že On bludu a temnosti
Zbavil ducha našeho;
Slast ducha rozumného,
Pravda byla zhynula,
Pošlou s trůnu nebeského
Noční tma zavinula.

2.
Avšak pouta bludů klesla,
Pravdy chrám jest otevřen,
Ona vítězně se vznesla,
Když svobody nastal den;
Díka mužům šlechetným,
Jenž to dílo konali,
Že odpůrcům ošemetným
Konečně odolali.

3.
By pak za ten drahý klenot
Bojujíc, zvítězili,
Jmění, svobodu i život
Ochotně nasadili;
Již ducha potlačiti
Nemůže víc lest a moc,
Aniž může zvítěziti
Starých bludů tmavá noc.

4.
Ó by láska to spojila,
Co blud lidský rozdvojil,
Všech co bratry sjednotila,
Jichž si Otec osvojil;
K tomu jednomu cíli,
Konec vadám ulože,
Veď je, aby Tebe ctili
V jedném duchu, ó Bože!

5.
Ta do nebe brána stojí
Otevřena každému,
Kdožkoli se Boha bojí,
Ten příjemný jest Jemu;
Víry se přidržejte,
Plníce přikázaní,
Kristu čest a chválu vzdejte,
On vás mocně ochrání.

6.
Nebe, země, vše pomine,
Slovo Boží zůstane,
Ztroskotaný svět zahyne,
Nikoli pak řeč Páně;
Poklad tento nám vzíti
Nemá žádný satanáš,
Pravdu bude Bůh hájiti:
Pevný hrad jest Pán Bůh náš.
J. Chalupka

Plesejme s radostí
V tuto slavnou hodinu,
Nesme díky, chvály
Dobrému Hospodinu,
Zpěvy a modlitby,
I zvučné zvonění
Ať se rozléhají
K chrámu posvěcení.

2.
Aj, hle, již skončeno
Jestiť nové to dílo;
Ó by Bohu ke cti,
Nám ku spasení bylo!
Již stojí chrám Boží,
Ten dům společenstva,
Ta svatyně ctnosti,
Stánek náboženstva.

3.
Protož, ó Bože náš,
Dnes v této svaté době,
Tuto první obět
Vděčnosti dáme Tobě
A prosby do nebe
Odsíláme vroucí,
Opatruj tento chrám
I v časy budoucí!

4.
Žehnej nám, kdykoli
Tu se spolu sejdeme,
Žehnej i těm poctám,
Které konat budeme,
Žehnej slovu svému
I jeho kázání,
Žehnej i svátostem,
Dárce všeho dání!

5.
Odvrať od tohoto
Chrámu smutné příhody,
Jak škodlivé vojny,
Tak i ohně a vody;
Chraň jej i před hromem,
Vichřicí a bleskem,
Ty, který panuješ
Na trůnu nebeském.

6.
Dávej církvi této
Služebníků horlivých,
Dobrodinců štědrých,
Posluchačů bedlivých,
Tak aby jako strom,
Utěšeně kvétla
A nesla ovoce
Lásky, víry, světla.

7.
Když Tě tu budeme
Vzývati v nábožnosti
Za lid a krajinu,
Prezidenta, vrchnosti,
Slyš nás a Tvá ruka
Zvláště nech se vznáší
Nad celou stolicí
I nad obcí naší.

8.
My pak, ó křesťané,
Radujme se té chvíle,
Mužové i ženy,
Starci i dítky milé,
Plápolejme v srdcích
Při této slavnosti
A snažme se vjíti
Do chrámu věčnosti.
Ján Kollár

Tě, Bože, chválíme
V tento den přeradostný,
Srdcem, ústy ctíme
Za ten dar nám milostný,
Že můžeme nyní
Světiti památku
Chrámu posvěcení,
Ach, milého svátku.

2.
Slova Tvého svíce,
Která nám svítí jasně,
Nech vždy hoří více
A nikdy nevyhasne;
Bychom my i naši
Potomci plesali
A po věčné časy
Radost z toho brali.

3.
Své slovo, svátosti
Rač, Pane, zdržovati
U nás vždy v celosti
A kroky ty žehnati,
Které k chrámu Tvému
Nábožně činíme,
I když z něho k svému
Domu se vrácíme.

4.
S těmi, pod jichž křídly
Tento svatý chrám stojí,
Tvá milost nech bydlí
A chrání je v pokoji:
Prezidenta nášho,
Podpůrců laskavých
Zdržuj času všeho
I šťastných i zdravých.

5.
V samých zemských chrámích
Nedej doufání míti,
Nýbrž rač nás samých
V svůj živý chrám změniti;
Potom, když smrt zruší
Stan těla našeho,
Obnov jej, jak sluší,
V den příchodu svého.
J. Hrdlička

Bože, jehož přítomnost
Všecko všudy naplňuje,
Jehož moc a důstojnost
Celý svět neobsahuje,
Nebesa nebes trůn Tvůj,
Země jest podnož Tvá,
Kde Tě jen myslí duch můj,
Tam jest i bytnost Tvá;
Chrám tvorce jest celý svět,
Všecko Tě zvěstuje,
Živočich i polní květ
Moc Tvou zvelebuje.

2.
Aj, my popel a prach jsme,
Však Tvá rozumná stvoření
A Tvé milosti símě,
Synem Tvým znovu zrozeni;
Zde se duchem vznášeti
Chceme k trůnu Tvému
A prosby přednášeti
Tobě, Otci svému;
Zde Tě chceme slaviti
A Tvůj slyšeti hlas;
Rač nám milostiv býti
A vzdělávati nás.

3.
Duch Tvůj vzdělávej stále
Zde Tvou církev v Tvé známosti,
By zrůstala k Tvé chvále
Ve vší pravé pobožnosti;
Padlých nech pozdvihuje,
Bludných napravuje,
V zármutcích potěšuje
V dobrém upevňuje;
Srdce nech hoří k Tobě
Láskou a vděčností,
Nech cítí radost v sobě
Z Tvé Božské milosti.

4.
Zde obživ tu naději
Chrámu toho nebeského,
Kdež Tě mnohem světleji
Spatříme i Syna Tvého;
Kdež Tě dokonalejší
Budeme ctít ctností,
Spojenou s nejčistější
A věčnou radostí;
Pane, žehnej vcházení
A naši nábožnost;
Žehnej i vycházení
Nyní, i na věčnost.
A. Lovich

Aj, Bůh poslal kazatele
Církvi naší nového;
V úzkostech potěšitele
Duší našich věrného,
Kterýž Kristovo učení
Čisté nám vděčně sdelí;
Cestu věda,
I nám bloudit nedá,
Než povede k spasení.

2.
Co služebník Jezu Krista
Bude on pracovati,
Aby se Tvá pravda jistá
Mohla rozšiřovati;
A tak svaté povolání
By došlo svého cíle
Nebeského
A spasitelného,
Věřícím k požehnání.

3.
S radostí úřad svůj konej,
Ó pastýři předrahý,
Bůh svatému dílu popřej
Užitek zdarný, blahý;
My sami také pro sebe
Jistě upřímně Tebe
Chceme ctíti,
Rady Tvé šetřiti,
Pak hledati spasení.

4.
Však nás jistě vésti budeš
Cestou pravdy a ctnosti,
I odměny nepozbudeš,
Stoje v své povinnosti;
My pak Tvým věrným příkladem,
Jako víry důkladem,
Jsouc vedeni,
Budeme spasení
Z milosti Boží.
Amen.
Gab. Plathy

Církve své důstojná hlavo,
Jezu, Pane, naše slávo,
Pastýři stáda svého!
Ty pečuješ o vinici
Svou, aby se jí dělníci
Dostali času všeho,
A se
K spáse
Světa to Tvé slovo svaté rozsívalo,
Evanjelium kázalo.

2.
Blaze nám, že nás miluješ,
Vůdcemi zaopatruješ
K světlu svého učení,
Kteří, jsouc plní moudrosti,
Víry, ducha, výmluvnosti,
Mohou nás vést k spasení,
Radu
Stádu
Tvému dáti, je vzdělati jsou způsobní
A Tobě duchem podobní.

3.
Kněze, jehož teď vítáme,
Tvým vnuknutím přijímáme,
Žehnej jeho vcházení;
By duše svěřené sobě
Slovem i příkladem k Tobě
Vedl a k posvěcení;
V boji
Svojí
Řeď ho mocí, dej pomoci mdlému s nebe,
By zachoval nás i sebe.

4.
Duch Tvůj nech na něm spočívá
A jej v úřadě těšívá,
Jenž má též své trpkosti;
Nám pak dej srdce hotová
Slyšet, plnit jeho slova
A mít jej v uctivosti;
Obě
Sobě
Poručené měj spojené naše stránky,
Žádostivé vjít v Tvé stánky.

5.
A když ten velký den, Pane,
Den počtování nastane,
Z duší jemu svěřených,
Ať mu žádná nechybuje,
Na žádnou ať nežaluje
Ale ani on tam z nich;
Dej čest
Vynést
Z pravé víry, jak pastýři, tak i ovcem,
Před Tebou i před Tvým Otcem.

6.
Buď požehnán, Boží sluho!
Živ buď v lásce s námi dlouho,
Podej k smlouvě pravici!
Vštěpuj již a i zalévej,
Ty pak, ó Bože, zrůstu dej
Štěpům na své vinici!
Amen,
Amen!
Již jsme svoji, nu v pokoji již společně
Jdime cestou k vlasti věčné.
J. Melcer

Ó Jezu, pastýři
Dobrý stáda svého,
Učitele víry
Dals nám žádaného,
Za čež jméno Tvé velebíme,
Díky činíme. :|:

2.
Ó dej slovům jeho
Moc a působení,
Aby slova Tvého
Svatého učení
Prácí jeho ovoce svaté
Neslo bohatě. :|:

3.
Pomáhej mu, Pane,
Nás tak vzdělávati,
Když na soudu stane,
By mohl vyznati,
Že neztratil žádnou z duší Tvých,
Sobě svěřených. :|:

4.
Vítej, učiteli,
A zůstávej s námi,
Otče a příteli,
Co s svými dítkami;
Tvým učením bychom k spasení
Byli vedeni. :|:

5.
A když Pán dělníků
Vinice zavolá,
Tobě služebníku
Svému, nechť Jeho dá
Pravice korunu věrnosti,
Tam ve věčnosti. :|:
J. Chalupka