ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

ACHIOR:

105
Co to bude, milej pane,
dlouho-li ještě tak stane
naše těžké protivenství
a přehrozné ukrutenství
v bídném assýrském vězení
110
nelitostivé soužení?
Však nás již náramně málo
v městě Ninive^[7] zustalo
z počtu synuov izrahelských
při životu pozustalých,
115
jíchž by assýrský mladý král
posavad nezamordoval,
otce svého následujíc,
na jeho šlak nastupujíc.
Ó, Pane Bože náš milý,
120
ještě-li za dlouhou chvíli
nás zanecháš v pohanění
a v tom smutném rozptýlení?
Ó, rozpomeň se již na své
zaslíbení pravdomluvné,
125
ježs’ učinil naším předkuom^[8]
a tvým věrným služebníkuom, / 13
že nám pošleš spasitele,
od pohanuov sprostitele,
kterýž by nás mocně vyvedl
130
z této krajiny a přivedl
do vlastního města tvého
Jeruzaléma^[9] svatého,
kdež bychom tobě sloužili,
jako prvé se modlili
135
v tom chrámu tvém přemilostném,
ó, jak my toužíme po něm!

NABATH:

Musím též z domu vyjíti
a bedlivý pozor míti,
uslyším-li co nového
140
z strany národu našeho,
aby jednoho nezabil
nebo dva, král, však by div byl,
neb nemá větší rozkoše
jako mordování^[10] naše.
145
Ale hýn Achior stojí,
smutný jest neb se snad bojí,
aby na něm již pořádka^[11]
nebyla, na to již čeká.
Au, musím hned k němu jíti,
150
dobrým slovem ho těšiti.
Dobrý den, pane sousede, /14
nu, dobře-li se vám vede?

ACHIOR:

Buoh dej dlouho zdrávi byli,
Nabathe, sousedku milý!
155
Vede se, jakž dobře znáte,
proč se na to darmo ptáte?

NABATH:

Ba, ne darmo, neb se divím,
že vás tak smutného vidím.

ACHIOR:

Nedivte se časuov těchto,
160
ó pane Nabathe, v níchžto
nemnoho máme radosti,
než soužení a žalosti
na každý den skušujeme,
jedni za druhými jdeme
165
od krále zamordováni,
ba také nepochováni,
což jest vpravdě mnohém těžší
věc a litosti hodnější,
že na jednom dosti není
170
velmi ukrutném trápení,
ale aby zahanbení
přistoupilo a zlehčení
národu izrahelského,
Bohu prvé tak vzácného.

NABATH: / 15

175
Ještě dnes není slýchati,
aby dal zamordovati
král Sennacheryb^[12] někoho.

ACHIOR:

Já jsem též neslyšel toho,
snad se ale již polepší
180
a v ukrutenství umenší.

NABATH:

Byť mu to milý Pán Buoh dal,
aby od tyranství přestal!
Hle, pan Tobiáš k nám sem jde,
od něho hned dovíme se,
185
jestli dnes koho pochoval,
kteréhož král zamordoval,
neboť zde něni přes něho
k zabitým milosrdného,
kterýž by tak dobře činil
190
a nebohé lidí pohřbil.

ACHIOR:

Tenť se vpravdě Boha bojí,
v poslušenství jeho stojí.
Dlouhé mu Pán Buoh zdraví dej!

TOBIÁŠ STARÝ:

Pán Buoh vám, bratří, pomáhej,
195
co dobrého rozprávíte / 16
a oč se spolu radíte?

ACHIOR:

Milej pane Tobiáši,
spolu o těžkostí naší
rozmluviti jsme počali
200
a na to jsme naříkali,
že jsme dlouho opouštění
v rozličném divném soužení
od Boha a postavení
v ukrutném těžkém trápení,
205
že se musíme dívati
na to a očekávati
brzo-li se nás též dotkne,
že král ukrutný nám řekne,
abychom šíji drželi.^[13]

NABATH:

210
Ale jsme dnes neslyšeli,
aby dal koho zabiti,
snad sobě chce usmysliti
a nás všech nezahubiti.

TOBIÁŠ STARÝ:

Ó bratří, chtějte věřiti,
215
že Pán Buoh nám v tom nečiní
křivdy, neb sami jsme vinni,
že tak souženi býváme,
a protivenství míváme,
neb jsme se Boha spustili, / 17
220
jeho zákon opustili,
po naší vuoli chodíce
a Bohu se protivíce.
Protož nás dal do vězení
a zbavil nás potěšení,
225
dal nás v moc nepřáteluom zlým,
pohanuom nelitostivým,
aby nás přivedl k pokání
a naších hříchuov poznání
skrze ukrutenství jejich,
230
kteříž sobě to kladou v smích,
když nás tak bídně sužují
a bez litosti mordují,
o čemž každý den slýcháme
a což se děje, vídáme,
235
že pak dnes nic takového
ještě neslýchati zlého,
Pána Boha chvalme za to,
avšak při tom myslme na to,
že jest ještě do večera
240
dlouho, protož muož některá
novina přijíti smutná,
neb vpravdě vrchnost ukrutná
jest metla samého Boha,
kterýž má trestání mnohá
245
na všecky lidí bezbožné,
jeho slova neposlušné,
jakž k nám mluvil dávno dosti, / 18
řka: „Dám krále v prchlivosti.“
Ale to jemu poručme,
250
zase jej poslušni buďme,
v něho upřímě věříce
a k němu se obrátíce,
srdcem skroušeným lkajícím,
pro množství hříchuom lkajícím,
255
ať na nás zase zpomene
a z úzkosti nás vytrhne.
Však nám ráčil zaslíbiti,
že nám chce milostiv býti.
Darmoť jest pochybovati
260
o milosti a zoufati
nad milosrdenstvím jeho.
Protož již doufejme v něho,
budeme vysvobození,
mějme malíčké shovění.
265
Nu, když jsem vás spolu uzřel
státi, tak jsem hned k vám vyšel,
abych vás dnes k obědu zval
a s vámi se dnes radoval.
Protož, prosím, k mému stolu,
270
že oba příjdete spolu.
V bázni boží posedíme,
což Pán Buoh dal, spolu sníme,
dočkajíce hotového,
dobrého hned odporného.

ACHIOR: / 19

275
My to rádi učiníme,
ale nejprvé musíme
na malou chvíli odjíti
domu a ženám praviti,
aby na nás nečekaly,
280
doma s dětmi obědvaly.

TOBIÁŠ STARÝ:

Nu, dobře v tom učiníte,
jednom zase brzo přiďte!

Však jest dnes veliká slavnost
Páně, v níž má býti radost,
285
protož já ještě někoho
dám zavolati, ať mnoho
nás dobrých přátel sejde se,
dnes v Pánu veseli jsouce.
Poď sem, synu Tobiáši,
290
některé z rodiny naší
zavolej, Boha bojící,
kterýmž hleď poctivě říci,
že jich prosím, ať na chvíli
příjdouc, se mnou jsou veseli.

TOBIÁŠ MLADÝ:

295
Pane otče, toť vykonám
a vám oznámím, co zjednám.

TOBIÁŠ STARÝ:

Jdi prvé, rciž paní matce, / 20
ať sem příjde, že ji krátce
dvě nebo tři slova povím,
300
aby věděla, že strojím
přátely u sebe míti.

TOBIÁŠ MLADÝ:

Pani matko, máte jíti
k panu tatikovi, neb vás
k sobě volá na malý čas,
305
že s vámi něco pilného
má mluviti, jakž hned z jeho
úst porozumíte sami.

HANNA:

Račiž Pán Buoh s námi,
co toto bude nového?
310
Co mi pak chcete dobrého?

TOBIÁŠ STARÝ:

Milá Hanna, pravím tobě,
že jsem teď spomínal sobě,
že dnes veliká slavnost jest,
v níž máme vzdáti chválu, čest
315
Pánu Bohu nebeskému
a za dobrodiní jemu
s ochotností děkovati
a vděčnost prokazovati
milováním z srdce svého
320
nad všecky věci samého,
potom bližního našeho / 21
opatřiti v nouzi jeho
a poněvádž nám Pán Buoh dal
statek, tehdy jakž rozkázal,
325
máme též pamatovati,
nad chudým se slitovati
a že zde jest mnoho bídných
naších přátel zarmoucených,
jedno pro těžké vězení,
330
druhé pro hrozné soužení
a nedostatky rozličné,
myslil jsem, abych některé,
zvlášť z našeho pokolení,
pro společné potěšení
335
dnes dal k obědu pozvati,
protož ty nechtěj meškati
a nám oběd přistrojiti.

HANNA:

Toť ráda chci učiniti,
neb sama to ráda slyším,
340
a protož brzo pospíším,
abych pořád připravila,
čím bych dobré lidi ctila.

TOBIÁŠ STARÝ:

Jdi, synu, jakž jsem rozkázal,
aby naších přátel pozval,
345
kteříž by hned s tebou přišli
a dnes s námi jedli, pili, / 22
což nám ráčil Pán Buoh dáti.

TOBIÁŠ MLADÝ:

Hned já to chci vykonati.