ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

ASMODEUS:

Nejsem hoden hned jiného,
než aby mi dal dobrého
pan Luciper a mne upral
třími kyjmi, až bych ustal,
1215
neb jsem dnes čistou věc zmrhal,^[62] / 62
že jsem skládaní zameškal
toho ženicha s nevěstú,
neb jsou jakous jinou cestu
do pokoje uvedeni
1220
mímo mé všecko domnění.
Nemohl jsem se byl vtípiti,
co v tom myslili činiti,
až jsem se potom namyslil,
teprv za ními pospíšil.
1225
Ba, když jsem strojil tam vjíti
a ženicha udáviti,
jakž jsem prvnějším činíval,
svou kratochvíl s ními míval,
čekal jsem velikou chvíli
1230
a oni se vždy modlili
a jakýsi muž u nich stál,
kteréhož jsem se velmi bál.
Hned jsem nesměl před nim dcknouti,^[63]
ani z místa s sebou hnouti,
1235
jako by mne něčím svázal,
na egyptskou poušť mne zahnal.
Ženich pak čímsi zakadil
a ten dým mne tak zarazil,
že jsem musil upadnouti,
1240
vpravdě jsem mohl pominouti.
Tak vstana, odtud jsem se bral,
abych horšího nedočkal.
Co bych pak v tom činil, nevím, / 63
jáť dnes domu jíti nesmím,
1245
neb špatně budu přivítán,
jestliže o tom zví muoj pán.

RAGUEL:

Ó Bože, buď tobě chvála,
že se taková nestala
příhoda Tobiášovi,
1250
nynějšímu ženichovi,
jakž se prvé přihodilo
těm sedmi, jíchž udávilo
ďábelství velmi ukrutné,
kteréž ty sám máš v moci své.
1255
Byl jsem dal jámu kopati,
v níž jsem ho měl pochovati,
když by tak bídně byl umřel,
o svuoj mladý život přišel.
Protož musím vesel býti
1260
a teprv svadbu strojiti
všechněm mým dobrým přáteluom
i také milým souseduom,
aby se též radovali,
Pánu Bohu děkovali,
1265
že jest mou dceru dnes zprostil
a laskavě vysvobodil
z toho domnění lidského / 64
a z pohanění těžkého.
Ale teď ženich z domu jde,
1270
musím hned dověděti se,
kterak se mu v noci vedlo,
jestli mu co překáželo.

TOBIÁŠ MLADÝ:

Ó milosrdný Bože muoj,
já nehodný služebník tvuoj
1275
tobě srdečně děkuji
a tvé jméno vychvaluji,
žes’ mne ráčil této noci
svou svatou drahou pomocí
před zlým ďáblem ostříhati
1280
a jemu moci nedati
nade mnou provozovati.

ASMODEUS:

Ba, muožeš mu děkovati,
žes’ mi tu hned z dobré vyšel,
neb ten, kterýž s tebou přišel,
1285
nepustil mne blízko k tobě,
byl by sice vyhral sobě,
co oni tvojí předkové,
mně vždy poslušní heskové.^[64]
Takť svým věrným sluhám platím,
1290
že jim krkošku zakrutím. / 65

TOBIÁŠ MLADÝ:

A hle, pan tatik tam stojí,
k někomu jíti se strojí.
Musím hned k němu se bráti,
o mých věcech zprávu dáti,
1295
neb jsem teď proto vyšel ven.
Dej vám milý Buoh dobrý den.

RAGUEL:

Buoh dej mi, též zdrávi byli,
Tobiáši, synu milý.
Kterak se vám dnes zdařilo,
1300
také-li vás co strašilo?

TOBIÁŠ MLADÝ:

Nic ovšem, pane tatiku.

RAGUEL:

Slyším vpravdě věc velikú,
ale jsem tomu rád jistě,
že vás Buoh v takovém místě
1305
ráčil mocně zachovati
a zahynouti nedati.
On sám rač pochválen býti
a vás vždy v své péči míti.

TOBIÁŠ MLADÝ:

Dejž to Pán Buoh spolu s vámi
1310
a sám se smiluoj nad námi!

RAGUEL: / 66

Kam jste nyní chtěli jíti?

TOBIÁŠ MLADÝ:

Jen k vám, chtě vám oznámiti,
že vpravdě veliký čas mám,
abych se bral k naším horám
1315
a své rodiče navštívil
a jim potěšení činil.
Vím, že jsou velmi teskliví.

RAGUEL:

I my jsme též žádostiví,
abyšte s námi zustali
1320
a od nás nepospíchali.

TOBIÁŠ MLADÝ:

Jednom na Azariáše
čekám, až by přišel zase
od Gábele z města Ráges.
Držím, že se navrátí dnes
1325
a dluh puojčený přinese,
ale však již hýn béře se.

RAGUEL:

Ó, byť byl ještě prodlíval
a tak hrubě nepospíchal.

TOBIÁŠ MLADÝ:

Nu, bratře Azariáši, / 67
1330
dobře-lis’ zpravil věc naší?

AZARIÁŠ:

Vše jest zpraveno výborně.

TOBIÁŠ MLADÝ:

Děkujiť, bratře, náramně.
Tohoť vpravdě užiti máš,
vším dobrým, jakž vskutku poznáš.

AZARIÁŠ:

1335
Brzo-li se vypravíme
a domu se navrátíme?

TOBIÁŠ MLADÝ:

Vím, žeť nás dosti čekají
a hodiny počítají
a že jest jim velmi divné,
1340
co zde tak dlouho činíme.
Však již nechceme prodlíti,
dnes se chceme vystrojiti.

RAGUEL:

Bylo-li by možné při vás
zustati s námi malý čas,
1345
za dva neb za tři měsíce,
za to vás prosím velice.

AZARIÁŠ:

Ach, vpravdě hned možné není,
čas jest domuo navrácení.
Víš, jak tvuoj tatik jest teskliv, / 68
1350
neumřel-li zatim, jest div.
A sice má dosti psoty
od velmi těžké slepoty.

RAGUEL:

V tom vám musím místo dáti,
že nemuožete zuostati,
1355
ale i mne teskno bude,
když má dcera s vámi puojde.

AZARIÁŠ:

Protož nás tim spíš vypravte
a sebe tesknosti zbavte,
kteráž vás tim spíš pomine,
1360
když ji zpustíte z mysli své.

RAGUEL:

Poněvádž již nemuož býti,
abyšte měli prodlíti,
než chcete se od nás bráti,
musím tehdy rozkázati,
1365
aby se hned vystrojili.

DANIEL:

Pane, což jste poručili,
v tom jsme tak byli bedliví,
že jsme již, všickni hotovi
a teď také přišla Sára,
1370
by se s vámi rozžehnala.

SÁRA:

Pane otče nejmilejší, / 69
poněvádž chvíli nynější
od vás se musím pryč bráti
a toho následovati,
1375
jehož mi milý Pán Buoh dal,
aby mne již opatroval,
totiž manžela milého,
již vám z dobrodiní všeho,
mně posavád činěného,
1380
z srdce právě upřímného
i s paní matkou děkuji
a za to vám též slibuji,
že na to vždy chci mysliti,
v srdci a v paměti míti,
1385
čemuž jste vy mne naučili
a vždycky v dobrém cvičili,
abych se vždy tim zpravila,
s mým manželem živa byla,
Pánu Bohu k oslavení
1390
i vám také k potěšení,
mému manželu k libosti,
všem přáteluom k poctivosti.

RAGUEL, HANNA:

Pán nebeský vás vyprovoď
a od zlého vás vysvoboď,
1395
zpravuoj vás zde v své milosti
a potom v věčné radosti.

HANNA TOBIÁŠOVA: / 70

Muožte tuto poseděti
a já puojdu pohleděti
do pole našeho syna.

TOBIÁŠ STARÝ:

1400
Snad bude šťastná hodina
tvého do pole vyjití.

HANNA:

Nemohu se nadiviti,
co tam tak dlouho dělají
a domu nepospíchají.
1405
Musíť se jim šťastně vésti.
Ba, pohleď většího štěstí,
hýn vidím syna našeho
spolu s tovaryšem jeho.
Již se mé srdce raduje,
1410
že se zase navracuje.
Ó, muoj starečku jediný,
přelepší této noviny,
vidím svého Tobiáše,
již se změní starost naše.

AZARIÁŠ:

1415
Hned, jakž příjdeš k otci svému,
pomaž obě oči jemu
žlučí, kteroužs’ z ryby vyňal,
aby svuoj zrak zase přijal.

TOBIÁŠ MLADÝ: / 71

Pane Bože, račiž dáti,
1420
aby mohlo prospívati.

AZARIÁŠ:

Prospějeť z boží milosti,
neměj o to pochybnosti.

TOBIÁŠ STARÝ:

Povediž mne proti němu,
abych dal vítání jemu.

HANNA:

1425
Netřeba, však již blízko jest.

TOBIÁŠ STARÝ:

Budiž Bohu chvála i čest,
žeť mi ho vždy dá slyšeti
bych ho pak nemohl viděti.

TOBIÁŠ MLADÝ:

Zdař Pán Buoh, pane otče muoj,
1430
jáť jsem Tobiášek, syn tvuoj.
Buoh mi k tvému potěšení
dal šťastného navrácení.
(Pomazuje očí.)

TOBIÁŠ STARÝ:

Milý synu, Buoh dej zdráv byl,
že tě Pán Buoh nám navrátil.
1435
Budiž sám pochválen z toho,
ale co se děje toto?
Teď mi cosi z očí spadlo, / 72
ba pohleď, bělmo se strhlo,
již vás všecky čistě vidím
1440
a velmi se tomu divím.
Kterak se vám spolu vedlo?

TOBIÁŠ MLADÝ:

Všecko se dobře zdařilo,
jakž vidíte, Buoh náš věčný
vedl nás tam, i zas bezpečny^[65]
1445
skrze anjela dobrého
uchoval nás všeho zlého.
Všecko, což jsme jen počali,
velmi šťastně jsme zjednali.
Raguel mi svou dceru dal
1450
za manželku, po níž jsem vzal
mnoho statku, od Gábele
dostal jsem též dluhu vcele.
Toť také prospívá tobě,
že zase na oči obě
1455
muožeš výborně viděti,
ale kdo muož pověděti,
jak mnoho se nám dobrého
stalo od Boha našeho.

TOBIÁŠ STARÝ:

Ó Bože náš všemohúcí,
1460
sáms’ mocný král kralující,
budiž tobě chvála od nás
nyní, také na věčný čas, / 73
žes’ mne tak ráčil trestati,
otcovskou metlou mrskati
1465
a zase zlého zbaviti,
velmi divně pozdraviti.
Všecko jest v samé moci tvé
a při vuoli dobrotivé.
Nu, poďme domu s radostí,
1470
děkujme Bohu z milosti,
kterouž ráčil učiniti
a nás spolu potěšiti!

TOBIÁŠ MLADÝ:

Povinni jsme tim konečně,
abychom všickni společně
1475
jeho dobrotu vážili
a srdečně ho chválili.