ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

SÁRA:

Agar, jáť se divím tobě,
že tak zle počínáš sobě,
proti mně se postavuješ,
850
slovu mému odporuješ.
Když by tatik o tom zvěděl,
stěžkem byť toho přehleděl.^[43]
Musím na tě žalovati,
což mi činíš a tak dáti
855
zprávu o tom hrozném lání
a neslušném odreptání.^[44]
Zjednámť jistě dobrou lázeň,
aby tě tatik vzal v kázeň.^[45]
Všakť již hrubě^[46] rohy zrostly, / 46
860
trhaly by, když by mohly,
aneb tě uperu sama,
ažť opuchne nos i tlama.

AGAR:

Škoda tebe, čistší paní,
mnohoť já dbám na tvé žvaní.^[47]
865
Bojím se tebe za šišku,
trefilas’ na štvanou lišku,^[48]
aby mi neuškodila
a rybníky vypálila.
Zdaž u tebe jsem zjednána,
870
ba mámť já jiného pána.
Musím se však tebe báti
a pilně se vystříhati,
aby i mne nezabila,
jakž svým mužuom učinila,
875
žes’ jich sedm zamordovala
a nočně pochovávala.
Potoms’ chytře vymyslila,
aby klevet prázdná byla,
že jsou od ďábla zdáveni
880
a svých životuov zbaveni.
Snad lidé neznají toho,
netřebať hroziti mnoho,
snadněť já toho vyjevím,
o tvé zlosti všechněm povím.
885
Ale co tu mám činiti,
lépeť mi bude odjíti / 47
prv, než tě ďábel posedne.

SÁRA:

Ó, běda mně zarmoucené,
v jaké jsem přišla domnění!
890
Dána jsem již v potupení
všemu pohlaví mužskému,
ale věřím Bohu mému,
kterýžto sám nejlépe zná,
že což mluvíš, není pravda.
895
Onť mne ráčí potěšiti
a z té lehkosti zprostiti.

TOBIÁŠ MLADÝ:

Již spolu povandrujeme,
daleko se pobéřeme.
Divné věci pak na cestách
900
přiházejí se, někdy strach
bývá pro mordýře^[49] bídné
a nešlechetníky jiné,
kteříž na horách bývají
a na kabáty číhají.
905
Než byť na nich přestávali^[50]
a lidí nemordovali,^[51]
byloť by jakžkoli dobře
a protož, muoj milý bratře,
již spolu na tom zuostaňme, / 48
910
těm lotruom se věrně braňme,
když by na nás vystoupili,
aby nás neobloupili.
Když by nás chtěli honiti,
nedejme se jim zmocniti!

AZARIÁŠ:

915
Nestrachuoj se, Tobiáši,
Pán Buoh jest na straně naší,
onť bude naše ochrana
a před neštěstím obrana.
Onť nás provede bezpečně,
920
v něho doufej dostatečně.

ASMODEUS:

Ach, jak mi se srdce směje,
když vidím, že se zle děje.
Ano, také rád bývám tam
a k zlému rád napomáhám,
925
jakž jsem to nyní vykonal,
děvku proti paní poštval.
Ale toť jest věc nejmenší,
nebo činím ještě větší,
že manžely spolu svadím^[52]
930
a zlým ženám čistě radím,
aby poddány nebyly
mužuom a jich nevážily, / 49
protivíce se jim dvorně
a lajíce jim potvorně,
935
skrze čáry^[53] je mámíce,
aby jich nebili více.
Ale musím již mlčeti
a toho nepronášeti,
že já ženy tak zpravuji,
940
nebo vám za to slibuji,
když by to při mně seznali,
plijíc by mi děkovali.
Ba, hle, těchto milostníkuov,
utěšených vandrovníkuov,
945
zdají se náramně divní,
ano, poněkud protivní.
Hle, strach na mne z nich přichází,
až se pot na mně vyráží.
Co jest v tom pak tak divného,
950
nemohu znáti žádného,
ba vpravdě mi se zdá vcele,
že nejsou mojí přátelé,
ano stěžkem jeden není
židovského pokolení.
955
Druhý mi se zdá divnější.

AZARIÁŠ:

Pohleď, bratře nejmilejší,
již jsme k řece Tigris přišli.
Coť se zdá, kdybychom vešli
do města a někde ptali, / 50
960
aby nás k sobě přijali,
abychom přes noc tu byli,
ráno zase pospíšili
a na cestu se vybrali
a tim spíš ji vykonali.

TOBIÁŠ MLADÝ:

965
Dobře radíš, tak učiňme
a k někomu se přiviňme.
Když bychom měli známého
někoho, přítele svého.
Prvé však do řeky poďme
970
a nohy z prachu umejme.

AZARIÁŠ:

Jdi, mej se, já tuto počkám,
já na to mytí nevelmi dbám.

ASMODEUS:

Nemuož mi to z mysli sjíti,
kdo ti dva musejí býti.
975
Tak mi se na srdci krutí,^[54]
hned nemám k nim žádné chuti,
vpravdě nejsou po vuoli mé,
radši bych jich viděl jinde.
Hle, již ten jeden jde k řece,
980
snad nohy umývati chce.
Bychť mohl, přisahám velice,
stěžkem by je umyl více.
Co to, druhého s ním není? / 51

TOBIÁŠ MLADÝ:

Běda na mé narození!
985
Ó poď sem, Azariáši,
muoj přemilý tovaryši!

AZARIÁŠ:

Co mám u tebe dělati?

TOBIÁŠ MLADÝ:

Nedej mne rybě sežrati,
nemohu se obrániti.^[55]

AZARIÁŠ:

990
Hleď ji za plýtvu^[56] chytiti
a na břeh ji ven vytrhni
a nožem ji hned roztrhni
a vezma z ni žluč i plíce,
pilně to schovej, i srdce,
995
neb toho bude potřeba!

TOBIÁŠ MLADÝ:

K čemu pak, medle, co se zdá?

AZARIÁŠ:

Au, k lékařství výbornému
proti tomu ďáblu zlému,
kterýž rád lidem škodívá,
1000
mnoho zlého jim činívá.
Když srdce na uhlí vloží,
tak se ďábelství uloží
a nepřekáží jim více, / 52
toho dymu se bojíce.
1005
Když pak bělmem pošly oči
a namaží se tou žlučí,
velmi rychle bělmo schází
a výborný zrak přichází.

TOBIÁŠ MLADÝ:

Toť jest hodné v domu míti.
1010
Co mám pak s rybou činiti?

AZARIÁŠ:

Nasolíc ji, upečeme
a na cestu ji vezmeme.

ASMODEUS:

Ó, bych ji vám mohl žehnati,
jakž bych chtěl, muožete znáti,
1015
že byšte ji víc nejedli,
ale byšte hned z ni zdechli.

TOBIÁŠ MLADÝ:

Kdypak příjdeme do Ráges?

AZARIÁŠ:

Příjdeme, ale však ne dnes,
neb zde musíme zustati
1020
a nějakou věc konati,
kteráž tobě nebude zlá,
než prospěšná, tak mi se zdá.

TOBIÁŠ MLADÝ:

Čo mi dobrého spuosobíš, / 53
zaseť se odsloužím, to zvíš.

AZARIÁŠ:

1025
V tomto městě své bydlení
má muž z tvého pokolení,
jemuž Raguel říkají,
v poctivosti ho zde mají,
neboť má statek veliký
1030
a jest též tvuoj přítel blizký.
Tenť zplodil dceru jedinou,
panenku přeutěšenou,
jejížto jméno Sára jest,
milující pobožnost, čest.
1035
Tať svědčí^[57] samému tobě,
vezmeš ji za ženu sobě.
Toběť jistě bude dána,
nebť jest souzena od Pána.
Protož tam spolu puojdeme,
1040
o to jednati budeme.

TOBIÁŠ MLADÝ:

Jáť jsem slyšel zlou novinu
o té panně, neb ji vinu
dávají, že tu umřelo
sedm mužuov, jež udávilo
1045
ďábelství, tohoť se bojím,
a protož o ni nestojím.
Snad by se i mně tak dálo.

AZARIÁŠ: / 54

Prosím tebe, poslyš málo,
panna jich neumořila.
1050
Příčina jiná v tom byla,
nebo Asmodeus ďábel,
tenť jest s nimi tak zacházel,
že je udávil napořád,
co by je schoval na poklad,
1055
protože bezbožní byli,
Pána Boha se spustili,
rozkoší vyhledávali,
chlípnosti následovali
jako mezek a kuoň chlípný,
1060
od rozumnosti zdálený.^[58]
Ale však, když ty ji vezmeš
a s ní do pokoje vejdeš,
tři dni se ji nedotýkej,
ale na modlitbách trvej!
1065
První noc rybí žluč zapal,
a tak ďábelství puojde dál.
Druhou noc svatý obyčej
všech patriarchuov zachovej.
Třetí v božím požehnání,
1070
činíc milé objímání,
ne pro chlípnou bídnou marnost,
jenž jest před Bohem ohavnost,
ale v celé bázni boží,
ať se tvá rodina zmnoží.
1075
Nu, již spolu vejdeme tam, / 55
bude šťastně, toť dobře znám.
Hle, Raguel s svou ženou jde,
počkejme na ně málo zde.

RAGUEL:

Milá Hanna, spolu poďme
1080
na procházku a pohleďme,
kterak se tam obilé má,
teskno mne seděti doma.
Ale kdo jsou onino^[59] dva,
na mou pravdu, tak mi se zdá,
1085
že jeden z nich podobný jest
k našemu bratru. Na mou čest,
že jest to mladý Tobiáš
z města Ninive, přítel náš.
Ba hle, hned upřímo k nám jdou.

HANNA:

1090
Jistotně naší známí jsou.

AZARIÁŠ:

Zdař Buoh, pane Ragueli!

RAGUEL:

Bohdej zdráv, milý příteli!
Zdaleka-li jste oba dva?

AZARIÁŠ:

Z pokolení Nephtalima^[60]
1095
a jdeme z města Ninive, / 56
jenž jest v assýrské krajině.^[61]

RAGUEL:

Znáte-li bratra našeho,
Tobiáše, starce ctného?

AZARIÁŠ:

Tobiáše dobře známe,
1100
za šlechetného jej máme.
Než věř mi, Ragueli ctný,
toť jest syn jeho jediný.

RAGUEL:

Au, však mi se hned tak zdálo,
neb mé srdce jej poznalo.
1105
Nu, do mého domu poďte,
po cestě sobě povolte.
Vím, že jste čistě ustali.

HANNA:

Dobře, že jsme tě dočkali,
čemuž se já velmi divím
1110
a vpravdě ráda tě vidím.
Dejžť Pán Buoh mnoho dobrého
pro tvého otce milého.

TOBIÁŠ MLADÝ:

Děkujiť za dobrodiní,
jimž se zakazuješ nyní,
1115
aleť toto oznamuji,
tam jíti se nezbraňuji, / 57
však věziž, bych i k tobě všel,
vpravděť pravím, aby slyšel,
žeť nechci jísti u tebe,
1120
leč mi hned zavážeš sebe,
že mi dáš Sáru, dceru tvou,
za manželku vlastní věrnou.

RAGUEL:

Když spolu domu puojdeme,
o tom rozmlouvati chceme.

AZARIÁŠ:

1125
Nebraň se dáti ji jemu,
neboť nesvědčí jinému,
Pán Buoh ji pro něho chová.

RAGUEL:

Totoť jsou předivná slova.
Rozumím, žeť ho Buoh poslal,
1130
aby naší dceru pojal,
protož já již neodpírám,
ale věrně připovídám,
že ji jemu hned chci dáti.

AZARIÁŠ:

Nu, již nás nechtěj meškati.

RAGUEL:

1135
Copak k tomu, Hanna, povíš,
také-li k tomu povolíš?

HANNA: / 58

Já k tomu svou vuoli dávám,
neb já to býti poznávám,
vuoli Boha nejvyššího,
1140
Elohým všemohoucího.
Proti Sáře též nebude,
vím, že vás poslušná bude.
Kažte ji jen zavolati,
muožete mu ji hned dáti.
1145
Pán Buoh rač jemu popříti,
byť mohl lepší štěstí míti,
než oni prvnější měli.

RAGUEL:

Poď sem rychle, Danieli,
řekni Sáře, ať sem vyjde,
1150
spuosob též, ať jiní lidé
k tomu se dadí najíti,
již to nemuož jináč býti.
Jdi pro pana Simeona
a také pro Gedeona,
1155
pros, aby hned v tuto chvíli
na rozmlouvání k vám přišli,
ale jim více neoznam!

DANIEL:

Dobře, pane, toť vykonám.

RAGUEL:

Zatim spolu domu jděte
1160
a Sáru pěkně oblecte, / 59
aby byla dána jemu
od nás k stavu manželskému.
A teď již pan Simeon jde,
Gedeona s sebou vede.

SIMEON:

1165
Zdař Buoh, švagře Ragueli,
co jste nám tak náhle chtěli?

RAGUEL:

Povím vám něco divného
a vpravdě nenadálého.
Pán Buoh mi přítele poslal,
1170
kterýž mne za Sáru žádal.
Jest syn otce šlechetného,
Tobiáše, bratra mého,
jemuž ji hned dáti musím,
a protož vás snažně prosím,
1175
že spolu ke mně puojdete
a konati pomuožete,
co tu bude potřebného
k stavu manželství svatého.

GEDEON:

Toť my rádi vykonáme,
1180
rádi ho za švagra máme.

SÁRA:

Pane otče, co kážete? / 60

RAGUEL:

Tento mládenec žádá tě
k stavu manželství svatého,
protož v tom úmyslu svého
1185
nechtěj přede mnou tajiti,
chceš-li ho za muže míti?

SÁRA:

Víte, že nejsem sama svá,
jakž vy chcete, jsem hotova
vaší vuoli vykonati.

HANNA:

1190
Pán Buoh rač vám pomáhati.

RAGUEL vezma ji za ruku, dává ji Tobiášovi:

Již já tebe jemu dávám
a vás dnes spolu oddávám.
Pán Buoh rač vás sám spojiti,
v své milosti rozhojniti,
1195
naplniž vás požehnáním,
dobrých věcí darováním,
abyšte v lásce společní
a v službě boží stateční,
k chvále jeho živi byli,
1200
Bohu se vždycky líbili.
Což Pán Buoh ráčil spojiti,
člověk nechtěj rozloučiti! / 61

TOBIÁŠ, SÁRA:

Amen, Pán Buoh rač to dáti
a nás spolu zpravovati.

ASMODEUS:

1205
Jáť se také neobmeškám
a večer tě lépe oddám,
jakž jsem prvnějším učinil,
když jsem je napořád sklidil.
Stěžkem mi se též vyběhneš,
1210
nešťastně k nevěstě lehneš!