ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

TOBIÁŠ STARÝ:

Milí páni, děkuji vám,
že jste dnes spolu přišli k nám
565
a s námi jste poseděli,
užívajíc, co jsme měli.
Příjměte vděčně, prosím vás,
což Buoh nahodil na ten čas,
zase vám k vuoli chci býti
570
a ve všem dobrém sloužiti.

ACHIOR:

My vám také děkujeme
a vám se zakazujeme,^[34]
že chceme býti bedliví,
k vaší potřebě hotovi.
575
Vzkažte nám jen ponejmenším,
posloužíme vám s domem vším,
již své baby navštívíme
a vás Bohu poručíme.

TOBIÁŠ STARÝ: / 33

Jděte s milým Pánem Bohem,
580
v jeho požehnání mnohém.

TARTAREUS:

Bych vás v své moci mohl míti,
chtěl bych vás vyprovoditi.
Stěžkem byšte se vrátili
a více veseli byli,
585
ale vás nyní zanechám,
o tohoto se víc starám,
kterýž jest vaším hejtmanem
a nejvyšším ubrmanem.^[35]
Jakž jednom málo polehne
590
pod to hnízdo, zapomene
na všecky vás, za toť slíbím,
žeť mu hejtmanství zošklívím.

TOBIÁŠ STARÝ:

Ó, náš Bože všemohoucí,
Elohým, Pane žádoucí!
595
Děkuji tobě srdečně,
že se ke mně tak milostně
ráčíš vždycky ukázati,
od zlého mne uchovati.
Tobě se dále poručím
600
a tebe, náš Bože, prosím,
že mne před ďáblem ochráníš / 34
a dopustiti neráčíš,
aby mi mohl uškoditi,
na mne zlého uvoditi.
605
Pak-li na mne co dopustíš,
jakž někde své milé skusíš,^[36]
račiž mne v tom posilniti,
trpělivosti popříti,
abych nad tebou nezoufal,
610
ale v tebe silně doufal.

TARTAREUS:

Počkej málo, dámť doufání,
žeť se obrátí v stejskání!

TOBIÁŠ STARÝ:

Synu milý, poď ke mně hned
a pani matku též přiveď!

TOBIÁŠ MLADÝ:

615
Pane otče, co mi chcete,
učiním, což rozkážete.

HANNA:

Teď jsme, co potřebujete?

TOBIÁŠ STARÝ:

Spolu oba nyní jděte,
se dvě podušky přineste,^[37]
620
k této stěně mi ustelte.
Chci málo odpočívati
a co máte zpravovati,^[38]
pořád doma pěkně zpravte, / 35
mne v pokoji pozustavte.

HANNA:

625
Dobře, my tak učiníme
a pořád všecko zpravíme.

TARTAREUS:

Ba, věř mi, stařečku, jistě,
hned já tobě zpravím čistě.
Musím hleděti, již-li spí.
(Klade mu trus na oči.)
630
Nu, toto ode mne příjmi,
do očí výbornou věc máš,
stěžkem víc světlo uhlédáš.
Ještě on toho necítí,
ale teprv když procítí,
635
když se to čistě rozejde
a obé oči mu projde.
Zdá mi se, že jsem ho zdělal,
rád jsem, když jsem to tak zjednal,
jakž jsem vždycky žádostiv byl,
640
neb mi se nejvíc protivil.
Čistě se mu daří spaní,
máť sladké odpočívání.
Musím se již v stranu bráti
a zdaleka se dívati,
645
co k tomu bude říkati,
jak mi bude děkovati,
ba právě, stěžkem nelajíc, / 36
ale já na to nedbám nic,
než na zduory^[39] mu raději
650
povejskajíc se zasměji.
(Směje se.)

TOBIÁŠ STARÝ (procítě):

Ach, co mi se nyní stalo,
že vidím tak velmi málo.
Ó Bože, rač se mnou býti,
však nemohu otevříti
655
svých očí, tak v ních kouše mne,
snad ale které vypadne.
Poď sem někdo ke mně z domu!

TOBIÁŠ MLADÝ:

Pan tatik laje někomu.
Něco mu jest ublíženo
660
a ve spaní překaženo.

TOBIÁŠ STARÝ:

Kdo je tu, pohleď sem rychle!
Nevím, co se této chvíle
stalo pojednou v očích mých,
nemohu otevříti jich.

HANNA:

665
I pro Buoh, co se stalo vám?

TOBIÁŠ STARÝ:

Má milá ženo, nevím sám.
Něco mi vpadlo do očí,
div, že obé nevyskočí. / 37

HANNA:

Ach, ty zrádné vlaštovice
670
nad vámi v hnízdě sedíce,
do očí vám natrousily
a o zrak vás připravily!

TOBIÁŠ STARÝ:

Však jsem dosti tu sedával
i také často léhával
675
a nikdá mi tak nebylo,
jakž se nyní přihodilo.

HANNA:

Jdi hned, synu, pro Nabatha
i také pro Achiora.
Ať lékařství rychle strojí
680
a pana tatika zhojí.

TOBIÁŠ MLADÝ:

Dobře, matičko, hned puojdu
a oba spolu přivedu.

TOBIÁŠ STARÝ:

Budiž tobě, Bože, chvála,
za touž věc, kteráž se stala.
685
Toť jest z tvého dopuštění,
na mne přišlo pokušení.
Ó, muoj milostivý Pane,
tvá vuole ať se vždy stane.
Tresci mne zde, jakžkoli chceš,
690
neb vím, koho ty zde tresceš, / 38
že toho právě miluješ
a potom jej k sobě příjmeš.
Rač mi víry přispořiti,
v naději mne rozmnožiti,
695
byť mne pak měl i zabiti,
v tebe chci doufání míti!

ACHIOR:

Ó, já toho nerad slyším
a protož s tebou pospíším.

NABATH:

Kdož by mu toho měl příti,
700
musil by zlý člověk býti.

TOBIÁŠ MLADÝ:

Pane otče, vidíte-li
dobré lidí, jenž k vám přišli?

TOBIÁŠ STARÝ:

Au, nevidím hned žádného.

ACHIOR:

I co to velmi divného
705
vám se stalo hned pojednou?

TOBIÁŠ STARÝ:

Bolí mne a když prohlédnu,
nevidím nic nejmenšího.
To z dopuštění božího / 39
stalo se skrz toho zlého
710
nepřítele ukrutného,
kterýž se vždycky prochází,
jako lev řvoucí obchází,
kdež by nám mohl uškoditi,
na nás zlého uvoditi.
715
Ba, byť mu toho Pán Buoh dal,
pojednou by nás hned sežral,
ale má cíl vyměřený,
skrz anjely obmezený,
jehož nemuož přeskočiti,
720
ba, hned ani překročiti,
při tom vždy musí přestati
a nás v pokoji nechati.

ACHIOR:

Snad se ďábel hněvá na vás,
že pobožnost po všecek čas
725
z upřímnosti milujete
a Boha následujete,
almužny často dáváte
a zbité pochováváte.

TOBIÁŠ STARÝ:

Proč to jest, sám milý Buoh ví,
730
z ruky jeho vše pochází,
jeho svatá vuole se staň,
on jest muoj milostivý Pán.
Těším se jeho milosti, / 40
neb na mne patří z výsosti.
735
Cíle jemu neukládám,
ve všem se jemu poddávám,
nech mne tresce, jakž chce časně,
jednom ať se na mne věčně
nehněvá a od své tváře
740
milostivě nezavrže.
Budiž jeho svaté jméno
až na věky posvěceno!

NABATH:

Teď lekářství dobré máme,
prospějeť vám, to shledáte.
745
Pán Buoh rač vás pozdraviti
a zrak první navrátiti
a vás v své lásce vždycky měj!

TOBIÁŠ STARÝ:

Jakž on sám ráčí, tak se děj!

TOBIÁŠ MLADÝ:

Pane otče, domu poďte,
750
radějí se upokojte.

TOBIÁŠ STARÝ:

Tobiáši, synu milý,
já téměř na každou chvíli
očekávám, abych umřel
a z tohoto světa sešel,
755
protož, coť povím, poslouchej,
když umru, hned mne pochovej! / 41
Pána Boha předně miluoj,
na vuoli jeho pamatuoj,
aby proti ni nečinil,
760
než aby podlé ni živ byl.
Hříchuov se pilně vystříhej,
před hříchy vždycky utíkej.
Chudým lidem almužny dej,
lačné nakrm, nahé oděj!
765
Od marnosti se odvracuoj,
v povolání věrně pracuoj.
Buď až do smrti pobožný,
své milé matky poslušný,
kteráž tě na svět zrodila,
770
pod srdcem těžce nosila.
A pochovej ji, když umře,
velmi poctivě podlé mne.
Od chudých se neodvracuoj,
tak ani od tebe Buoh tvuoj
775
svaté tváře neodvrátí,
ale vším dobrým odplatí.

TOBIÁŠ MLADÝ:

Chci na to pamatovati,
všecko věrně zachovati.

TOBIÁŠ STARÝ:

Toť také chci oznámiti,
780
aby se tim mohl zpraviti,
že sem Gábelovi půjčil / 42
dvě stě zlatých, když mne prosil,
kterýž bydlí v Ráges medském,
ale ty jeho znáš stěžkem,
785
neb jsi tehdá malíčký byl,
načež mi zápis učinil.
Jáť jej doma v truhlici mám,
když by se mohl doptati tam,
pokudž jsem živ, aby se bral
790
k němu a ty peníze vzal.
Muožeš dobrou pomoc míti
a poctivě se živiti.

TOBIÁŠ MLADÝ:

Puojdu, pohledám někoho,
aby se mnou šel do toho
795
města, v kterémž Gábel bydlí,
toť bude dobré pohodlí.

AZARIÁŠ:

Poslán jsem od Boha nyní,
kterýž chce svá dobrodiní
Tobiášovi činiti,
800
jehož však počal skusiti,
bude-li u víře stálý
a v naději neustalý.

TOBIÁŠ MLADÝ:

Milý bratře, oznamiž mi, / 43
co se tebe teď ptáti chci.

AZARIÁŠ:

805
Toť mi ovšem těžko není,
ptej se mne hned bez prodlení.

TOBIÁŠ MLADÝ:

Víš-li cestu až do medské
země, k hoře Ejbatenské?^[40]

AZARIÁŠ:

Jáť tu cestu výborně znám,
810
neb tam velmi často bývám
u Gábele nějakého,
měšťana města Ragského
a potmě bych tam uhodil.

TOBIÁŠ MLADÝ:

Věruť mi tě Buoh nahodil!^[41]
815
Když by chtěl málo shověti,^[42]
chtěl bych rychle pověděti
otci, o čems’ mi zprávu dal,
hned by tě se mnou tam poslal.
Aneb radějí poď k němu
820
a oznam sám o tom jemu.

AZARIÁŠ:

Dobře, já s tebou sám puojdu,
však snad tam dlouho nebudu.

TOBIÁŠ MLADÝ:

Pane otče, teď k vám přišel
člověk, od něhož sem slyšel, / 44
825
že jest povědom té cesty
do Ráges, krajiny medský
a že Gábele dobře zná.

TOBIÁŠ STARÝ:

Jak to Pán Buoh divně jedná!
Pověz mi, bratře, z kterého
830
jsi rodu?

AZARIÁŠ:

Z izrahelského.
Mé jméno jest Azariáš,
otce mého Ananiáš.

TOBIÁŠ STARÝ:

Roduť jest jistě dobrého
a mně výborně známého.
835
Vpravdě tak Pán Buoh míti chce,
protož synu s ním vyprav se.

TOBIÁŠ MLADÝ:

Pane otče, však neškodí,
proste jej, ať mne provodí.

TOBIÁŠ STARÝ:

Učiň to, milý mládenče.

AZARIÁŠ:

840
Nestarej se, milý otče,
tvého syna tam dovedu
a zase jej sem přivedu
v zdraví a v pokoji dobrém,
také v prospěchu výborném.

TOBIÁŠ STARÝ: / 45

845
Co potřebí jest, vezměte
a ve jménu božím jděte.