ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

TARTAREUS:

Hej, peklo, co to nového
350
vidím a velmi divného,
jak muoj tovaryš pospíchá,
ba pohleďte, sotva dychá.
Ale musím teď postáti,
co se děje, poslouchati.

ASMODEUS:

355
Běžím, abych některého
z mých milých bratří věrného
najíti mohl, kterémuž bych
spuosobil kratochvílný smích
a o všech věcech oznámil,
360
kteráž jsem těchto dnuov zpravil. / 23

TARTAREUS:

Klyk cu,^[14] muoj milý batějíčku.^[15]

ASMODEUS:

Tank hoc,^[16] bratře Tartarýčku.
Kdes’ se pak u čerta zde vzal?
Však jsem se dosti vohlédal
365
a nemohl jsem tě viděti.

TARTAREUS:

Co mi pak chceš pověděti?

ASMODEUS:

Povímť hned věc utěšenou,
výbornou a velmi směšnou.

TARTAREUS:

I tehdy se spolu smějme,
370
aneb sobě povejskejme.
(Smějí se spolu.)

ASMODEUS:

Ho, jak čistou tlamičku máš
a milostně ji rozdíráš.^[17]
Mohl by s karami^[18] vjeti tam.

TARTAREUS:

Ano, ty máš malíčkou sám,
375
tuším, žes’ posledním nebyl,
když náš pán tlamy rozdělil,
dobřes’ tam dole nezuostal,
byl by hned najmenší dostal. / 24
Ale pověz, cos’ pak zpravil?
380
Snads’ některou hus udávil,
ba dobráť jest upečená
a k ni truňk^[19] dobrého vína.
Tenť by musil pyšný býti,
kdož by ji nechtěl přijíti!

ASMODEUS:

385
Pravás’ ty hus, milé pleple,^[20]
ne hus, ale věř mi vcele,
že jsem v velmi malé chvíli
sedm mládencuov, kteříž byli
jednou děvečku pojali
390
a všickni s ni se zdávali,^[21]
všecky napořád udávil
a rozkoše jsem jich zbavil,
takže se ji hned nedotkli,
nebo v okamžení zdechli.
395
Jakž se kterej k ni položil,
hned jsem mu krkošku stočil.^[22]

TARTAREUS:

Takť se muožeš radovati
a po druhé lépe smáti.

ASMODEUS:

Deť kule,^[23] milá kuklice,^[24]
400
který se zasměje více.
(Smějí se.) / 25

TARTAREUS:

Nu, přestaň již, tebe prosím,
takéť i já dobrou povím,
co jsem zde čistého ztropil.
Při králi jsem to zpuosobil,
405
aby židovské pleménko,
to velmi notné seménko,
napořád kázal zabiti
a do kořene zhubiti,
jakž se k tomu výborně má,
410
neb každej den nejméně dva
káže miláček zabiti
a nedá jich též pohřbiti,
než aby jich psi sežrali
a po městě rozsmejkali.
415
An nyní jich tam leží pět,
kterýmž nebyl prostranný svět,
těchť jsem dnes zabiti kázal,
král jich hned svými psy uštval.

ASMODEUS:

Ach, bratře, já to rád slyším,
420
že tak činíš. Ano, tuším
i Pán náš rád bude tomu.

TARTAREUS:

Ba vím, ale v tomto domu
bydlí jakejsi Tobiáš,
ustavičný nepřítel náš. / 26
425
Ten, jakž uslyší o kterém
zabitém krajanovi svém,
hned ho tejně v domu schová
a tak ho v noci pochová.
Než číhám pilně na něho,
430
abych něco nešťastného
mohl jemu dnes spuosobiti,
když se bude spokojiti
chtíti před domem a spáti,
aby odtud nemohl vstáti.
435
Tamť vlaštovice hnízdo má,
pod nímž on rád odpočívá,
tohoť dnes musím dovesti
a k slepotě ho přivesti
skrze té vlaštovice trus,
440
uvrhouc mu ho v oči kus,
pokudž jest horký. Tak příjde
o svuoj zrak a slepý bude
a již těch zbitých^[25] neuzří,
ba s těžkemť jich více pohřbí.

ASMODEUS:

445
Au, nu všaks’ čistá hrdina,
co v album drekum štětina.^[26]
Musíš dnes pasován^[27] býti,
za to harum palcat vzíti.^[28]

TARTAREUS:

A ty jsi kricman^[29] výborný, / 27
450
muožeš se smáti, všaks’ dvorný,
k tomu se najezti kaše
a píti z dřevěné flaše.
Ba, hýn jde milostný ptáček,
starého lotra synáček,
455
bychť ho nyní v své moci měl,
všeckou bych mu hlavu zedřel.
Ale slyš, co bude žváti,^[30]
umíť výborně tlachati.
Ustupmež málo na stranu
460
tomuto mladému pánu,
avšak se prvé zasmějme,
na jeho panství nedbejme.

ASMODEUS:

Hej, tehdy smějme se ještě,
nemlatem kurvafí beště.^[31]
(Smějí se.)

TOBIÁŠ MLADÝ:

465
Pane Bože na výsosti,
patřiž na naše těžkosti,
kteréž snášeti musíme
od litých pohanuov, jimž jsme
pro naše nešlechetnosti
470
a podlé tvé spravedlnosti
co ovce daní k zabití, / 28
na čež jest líto patřiti,
jak ukrutně myslí nyní
král o naše pokolení,
475
neboť nás chce vypleniti
a z gruntu vykořeniti,
jakž jsem to sám nyní spatřil,
že král sám jednoho zabil
a čtyry dal psy uštvati
480
a dvě ženy zahrabati
beze všeho provinění.
Avšak mi to divno není,
snad nás proto chce shladiti,
tudy škody nahraditi,
485
kterouž vzal před naším městem,
židovským Jeruzalémem,
pro svou pejchu proti Bohu,
když jeho lid v mnohém počtu
jest zmordován od anjela,
490
že odtud sám utekl ledva.
Nu, nech sobě jen povolí,
daříť se mu, však dlouho-li,
o tom Pán Buoh nejlépe ví,
skrotíť ho spíše, než sám zví.
495
Ba, tam všech pět leží spolu,
není, kdož by jich nesl k hrobu,
než jakž by muoj otec zvěděl,
hned by k nebožátkuom běžel,
domu by jich nésti kázal / 29
500
a sám by jich tam zakopal,
protož mu hned o tom povím.

TOBIÁŠ STARÝ:

Tomu se já velmi divím,
že muoj syn tak dlouho mešká,
již jídlo hotové čeká.
505
An tamto již proti mně jde
a dva muže s sebou vede.

TOBIÁŠ MLADÝ:

Pane otče, tito k vám jdou,
jiní také za mnou příjdou,
kterýchž jste zváti kázali,
510
aby s vámi obědvali.

TOBIÁŠ STARÝ:

Milí přátelé, vás vítám.

ACHIOR:

Pane milý, děkujem vám.

NABATH:

Jakž jsme byli přislíbili,
tak jsme se teď navrátili;
515
s vámi posedíme chvíli,
v bázni boží jsouc veseli.

TOBIÁŠ STARÝ:

Však já jiného nežádám, / 30
neb vás v tom velmi dobře znám,
že milujete střízlivost
520
a mrzí vás rozpustilost.

TARTAREUS:

Jižť jsou všickni spolu vešli,
dobří kvítkové se sešli.
Stěžkemť vám nezruším kvasu,
neb nemine mnoho času,
525
že se vám lístek obrátí,
tak, že musíte plakati,
na hody zapomenete
a naříkati budete.

ASMODEUS:

Puojdu od tebe batějčku,
530
muoj přemilej Tartarýčku.

TARTAREUS:

Daleko-li opět zajdeš?
Kdypak zase ke mně příjdeš?

ASMODEUS:

Puojdu až do země medské,^[32]
kdež jest též plemeno juodské,^[33]
535
do domu Raguelova,
tamť bydlí ta pěkná vdova,
kteráž sedm ženichuov měla,
jimž všechněm oddána byla / 31
a já je všecky udávil,
540
jakž jsem o tom dříve pravil.
Slyším, že se za osmého
muže, pak nevím jakého,
má velmi brzo vdávati,
s nímž také chci zahrávati
545
a ženění mu zastavím,
jako jiné ho udávím.

TARTAREUS:

Žes’ tak hrdinský, děkuji,
a k tomu štěstí vinšuji.
Já se také neobmeškám,
550
na Tobiáše posečkám,
až by vyšel z domu svého
a již nepuojdu od něho,
leč ho prvé čistě zdělám,
když tu bude ležeti sám,
555
jakž vždycky obyčej mívá,
že sám tu rád odpočívá,
zvlášť když skrz práci ustává,
rád sobě tamto pospává.

ASMODEUS:

Dříve než se rozejdeme,
560
ještě trošku se zasmějme,
nevím, když se s tebou shledám,
neboť dalekou cestu mám.
(Smějí se.)