Preklady

„Poďte, mé dítky, poďte všecky razem
  Pod sloup na hůrku, za kříčky,
Pod čudotvorným kleknite obrazem
  I odříkejte patričky.

Takto váš nedej, ránem i večerem
  Čekám ho v slzách pálících;
Zdmuly se řeky, lesy plné zvěrem,
  Na cestách zbojců střežících!“

Slyší to dítky, běží všecky razem
  Pod sloup na hůrku, pod kříčky,
Pod čudotvorným kleknou si obrazem
  I odříkají patričky.

Políbí zem, a pak: Ve jméno Otce,
  Syna i Ducha svatého,

Buď pochválena přesvatá Trojice
  Nyní i času každého!

Potom Otčenáš, Zdrávas, Věřím Boha,
  I Desatero, Kruženky,
Tak odřeknutá patriček úloha,
  I vezmou knížku z kešenky.

I litaniu k Nejsvětější matce
  Starší brat zpívá, a s bratem:
„Přesvatá matko“, prozpěvují sladce,
  „Smiluj se, smiluj nad tatem.“

V tom slyší tarkot, vozy jdou hrmotem
  A vůz jim známý popředku:
I skočí dítky, zakřiknou škřekotem,
  I běží rovno ku tatku.

Slyší je otec a slzy leje,
  Vyskočí z voza jak letem:
„Jakže se máte? co se u vás děje?
  Či ste tesklili za tatem?

Či matka zdravá, strýcové zdraví?
  A tamo hrozno v košíku!“
A ten mu rozpráví, a ten mu rozpráví,
  Plno radosti i křiku.

„Pohnite“, kupec na sluhy zavolá,
  „Já s dětmi půjdu za vozem“ —
Tu dvanácte ho obskočí dokola
  Zbojníků s křikem, s lomozem.

Brady jich dlouhé, dlouhé vousiska,
  Zrak divý, prsa krvavé,
Za pásem nože, meč u boku blýská,
  V pěstech kyjáky hrčavé.

Zkřiknuly dítky, na otce pohledly,
  Toulí se k jeho kolenám;
Zlekli se sluzi, zleknul se pán zbledlý
  I vznáší prosby ku šelmám.

„Ach, beřte vozy, beřte dobytky,
  Jen nám života nechejte;
Ach, sirotami mé malé dítky,
  Ženu mou vdovou nečiňte!“

Neslyší to sběr, ten vůz vypřáhá,
  Odvádí koně, a druhý
„Peníze!“ křičí, za kyjem sahá,
  A onen mečem na sluhy.

V tom: „Stůjte! stůjte!“ zkřikne hlavní zbojce
  A bandu z cesty vyhodí;
Přepouští dítky, přepouští otce:
  „Jdite dál“, mluví, „bez škody!“

Kupec děkuje, a zbojce odvece:
  „Neděkuj, nečiň mi křiky,
Mého ty první zkusil bys meče,
  Kdyby ne dítek patriky.

Pro tvoje dítky se ti nic nevzalo;
  Že tě přepouštím teď živým,
To děkuj dítkám, a jak se to stalo,
  To ti upřímně rozpovím.

Zdávna sem slyšel o příchodu kupce,
  I já, i moje junáctví,
Tu, hle, za městem, na vršku u slúpce
  Střehli sme na tvé bohatství.

Dnes, když sem prišel, patřím přes kříčky,
  Dítky ku Bohu s prosbami!
Slyším jich hlasy, vidím patričky —
  Žel mne zaleje slzami.

Otcovské kraje mi před oči staly,
  Kyják mi z ruky vypadá:
I u mé ženy jest můj syn malý
  A i má žena je mladá!

Kupče, jdi v město, mé kroky musí
  Do lesa; dítky, za kříčky
Ku sloupku jdite a za mou duši
  Odříkejte též patričky!“