ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

„Poďte, mé dítky, poďte všecky razem
Pod sloup na hůrku, za kříčky,
Pod čudotvorným kleknite obrazem
I odříkejte patričky.

Takto váš nedej, ránem i večerem
Čekám ho v slzách pálících;
Zdmuly se řeky, lesy plné zvěrem,
Na cestách zbojců střežících!“

Slyší to dítky, běží všecky razem
Pod sloup na hůrku, pod kříčky,
Pod čudotvorným kleknou si obrazem
I odříkají patričky.

Políbí zem, a pak: Ve jméno Otce,
Syna i Ducha svatého,
Buď pochválena přesvatá Trojice
Nyní i času každého!

Potom Otčenáš, Zdrávas, Věřím Boha,
I Desatero, Kruženky,
Tak odřeknutá patriček úloha,
I vezmou knížku z kešenky.

I litaniu k Nejsvětější matce
Starší brat zpívá, a s bratem:
„Přesvatá matko“, prozpěvují sladce,
„Smiluj se, smiluj nad tatem.“

V tom slyší tarkot, vozy jdou hrmotem
A vůz jim známý popředku:
I skočí dítky, zakřiknou škřekotem,
I běží rovno ku tatku.

Slyší je otec a slzy leje,
Vyskočí z voza jak letem:
„Jakže se máte? co se u vás děje?
Či ste tesklili za tatem?

Či matka zdravá, strýcové zdraví?
A tamo hrozno v košíku!“
A ten mu rozpráví, a ten mu rozpráví,
Plno radosti i křiku.

„Pohnite“, kupec na sluhy zavolá,
„Já s dětmi půjdu za vozem“ —
Tu dvanácte ho obskočí dokola
Zbojníků s křikem, s lomozem.

Brady jich dlouhé, dlouhé vousiska,
Zrak divý, prsa krvavé,
Za pásem nože, meč u boku blýská,
V pěstech kyjáky hrčavé.

Zkřiknuly dítky, na otce pohledly,
Toulí se k jeho kolenám;
Zlekli se sluzi, zleknul se pán zbledlý
I vznáší prosby ku šelmám.

„Ach, beřte vozy, beřte dobytky,
Jen nám života nechejte;
Ach, sirotami mé malé dítky,
Ženu mou vdovou nečiňte!“

Neslyší to sběr, ten vůz vypřáhá,
Odvádí koně, a druhý
„Peníze!“ křičí, za kyjem sahá,
A onen mečem na sluhy.

V tom: „Stůjte! stůjte!“ zkřikne hlavní zbojce
A bandu z cesty vyhodí;
Přepouští dítky, přepouští otce:
„Jdite dál“, mluví, „bez škody!“

Kupec děkuje, a zbojce odvece:
„Neděkuj, nečiň mi křiky,
Mého ty první zkusil bys meče,
Kdyby ne dítek patriky.

Pro tvoje dítky se ti nic nevzalo;
Že tě přepouštím teď živým,
To děkuj dítkám, a jak se to stalo,
To ti upřímně rozpovím.

Zdávna sem slyšel o příchodu kupce,
I já, i moje junáctví,
Tu, hle, za městem, na vršku u slúpce
Střehli sme na tvé bohatství.

Dnes, když sem prišel, patřím přes kříčky,
Dítky ku Bohu s prosbami!
Slyším jich hlasy, vidím patričky —
Žel mne zaleje slzami.

Otcovské kraje mi před oči staly,
Kyják mi z ruky vypadá:
I u mé ženy jest můj syn malý
A i má žena je mladá!

Kupče, jdi v město, mé kroky musí
Do lesa; dítky, za kříčky
Ku sloupku jdite a za mou duši
Odříkejte též patričky!“