ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Ňje, keď Ťi kveťen útle ruže dá, A vlídno v tmavje vláski zapletá, Ňje! — keď obrovskej búre strašní zjev, Zvädlím kveťinám nuoťi smrťi spev, Keď vetrou vzťek a hrom letí cez kraj — V ťichu ňje — v búri na mňa pamätaj! Ňje, keď slňječko jeho svetla let Dolu rozljeva na blažení svet, Ňje! — keď na ňebi ďivá noc zíva, A každá za mrak hvjezda sa skríva, Keď blek vihinuv, a tmaví je kraj — V svetle ňje — v noci na mňa pamätaj! Ňje, keď Ťi ešťe pjeseň moja zňje A v žilách krve prúd mi ešťe vrje, Ňje! — keď mi srdce zlomí sudbi zlosť, A oko moje zhasňe na večnosť, Tu mojej pjesňi ňjekdi sluchu praj — V žiťí ňje — v smrťi na mňa pamätaj!

Eine Welle sagt der andern: „Wie so kurz ist unser Wandern!“ Und die Zweite sagt zur Dritten: — Kurz gelebt ist — kurz gelitten! —

Jedna vlunka mluví k jiné: „Jak rýchle náš život plyne!“ Druhá třetí odpovídá: — Krátký život — krátka bída! —