Dvojaká ľúbosť

Ještě chvíle — a ještě jiná chvíle, A v tom zvon času s hřmotem zazvoní! Až svíce roku starého dohoří, S půlstoletím se v minulost ponoří — A, než se ráno rozední nám bílé, Rok nový zase k nám se dolu skloní. Linuško má, Ty perlo srdce mého! K Tobě myšlénky mé teď zalétají — Myslíšli i Ty na mne v této době? Vypínášli Ty, jak já, ruce k Tobě? Kemněli také city srdce Tvého V této posvatné době zabíhají? Až ještě jednu vzejde tato chvíle, — Až ještě jednu zvon času zazvoní, — Tohoto roku svíce tež dohoří, A on se opět v minulost ponoří: Ja šťasten, budu již u svého cíle, Neb hlávka Tvá se na ma prsa skloní: A takto, v blahém, sladkém obejmutí Nový rok spolu budeme čekati, Obá k nebi sve zraky povzneseme, A Boha svého prositi budeme, Aby posvatná srdcí naších hnutí Laskavě z nebe ráčil požehnati! On nám požehná! o pojď v mé naručí! Věr! obau dobrý Pan Bůh nás miluje, Věr, že vyslyší vroucí naše hlasy A da nam zažít skvěle, krasné časy — A když i bauře nad námi zazvučí — Daufejmež! Bůh i nad bauří panuje!

Rok nový, rok nový! Jen ten se Tě leká, Z lůna Tvého kdo jen Zlé pro sebe čeká; Ja Tě vděčně vítám Ja se Tě nelekám Nebo v Tobě žití Mého štěstí čekám! Platíli u Tebe Prosba srdce mého: Ach, urýchli prosím Lety běhu Tvého! Nepřestan v letu svém Až se den Matěje Přežadaucí jednu Nad nami zaskvěje! Potom bratře milý Až časem svým i Ty Budeš zas jinému Muset ustaupiti: Věr se Ti s Linuškou Mojí odměníme, Smutně na jiný svět Tě odprovodíme. O Tobě budeme Často povídati, S potěšením na Tě Se rozpomínati, I vystavíme Ti Pomník na znamení: Že si Ty byl rokem Našeho blažení!