ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Kolik nebes? Jisto neni,
jedenáct jich je v domnení.^[139]

Kristus vstúpil na nebesá; když to tak veríme,
ne jedno nebe, než více uznati musíme.
Podle počtu filozofúv jedenáct jich má byť,^[140]
které ti tuto predložím, nechcem jich zatajiť.
Jedno nebe je Mesíce, druhé Králomoce,
treté nebe je Venuše, a v čtvrtém je Slunce.
Páté nebe Smrtonoše, šesté Dobropána,
v sedmém nebi Hladoletu veliká moc dána.^[141]
V osmém je dvanáct znamení, i hvezdy slobodné,
deváté je krištálové, a to celé vodné.
A desáté se menuje prvné v svém hýbání,
v jedenáctém je krajina svatým k panování.

* * *

Lehký, čistý musíš býti,
jak chceš do nebe prijíti.

Lehké veci jidú hore, a težké zas dolu,
neb lehké veci s težkými nechcú bývať spolu.
Nebe lehké samo v sebe, vždy je v čistotnosti,
žádných makúl^[142] neprijímá od prirodzenosti.
Proč hrích nejide do nebe, múžeme poznati,
nebe težkosť, nečistotu nemúže prijati.
Jak chceš prijíti do nebe, musíš lehký býti,
i nejmenšé nečistoty v sobe očistiti.
Zlož ze sebe všecké hríchy a obleč se v cnosti,
cnosť te zlehčí a k nebeskej zvýší vysokosti.
Jako kameň padá dolu, nejide do nebe,
tak ty vpadneš až do pekla, jak máš hrích na sebe.

* * *

V časných vecách cíl tvúj neni,
nebo plno v nich súžení.

Časné veci nejsú tvúj cíl, o tem sám zrozumíš,
jestli této časné veci považovať umíš.
Časné veci srdce tvoje nic neuspokoja,
nebo zmíšané s trpkosťú v službe tvojej stoja.
Každá ruža má své trní; je žihadlo v mede,
áno každá rozkoš v svete ku zármutku vede.
Pri bohactví vždy je starosť, závisť pri hodnosti,
strach i skormúcení ducha bývá pri chlipnosti.
Byl Aman kedysi v štestí,^[143] ale všecko za nic,
veveden jest do úzkosti, neminul šibeníc.
V časných^[144] vecách neni pokoj: tehdy sú neni cíl,
tvúj cíl je v stálém pokoji, v tej veci se nemýl.

* * *

Vícej je ve svete zlého,
málo se nájde dobrého.

Když se vinica obere s velikú pilností,
prichádzajú do chudoby všecké ratolesti.
Pritrefí se, že by hrozno kde-tu pozústalo,
ale kdybys’ jich pozbíral, bylo by jich málo.
Tak podobne vyvolených málo je velice
proti tým, kterí do pekla jidú zle žijíce.
Mluví prorok Izaiáš:^[145] Snadno se sčítajú,
i malému chlapčekovi popísať se dajú.
Vícej je plév nežli žita, žito je v skúposti,
a plevy se rozsýpajú po smetiskoch dosti.
Aby si plevú nezústal, v zrno se obracaj,
a od pluha Kristového k peklu se nevracaj.

* * *

Jestli čas tvúj v zlém utrávíš,
nikdy ho víc nenapravíš.

Pomysli si tú hodinu, která včul minula,
tá se ti víc nenavrátí, neb juž uhynula.
Jak si ju cnostlive strávil, zisk ti bude státi,
však hodina pominulá víc se nenavrátí.
Kolik času se minulo živobytí tvého?
Juž se k tobe nenavrátí, ani ty do neho.
Času zle utraceného nenapravíš více,
tehdy čas včulejší šanuj, cnostlive žijíce.
Jak ti zlosť jaká zústala z času minulého,
užívaj k její zmazání pokání stálého.
Jak si prvej chodil v blate, včulek se umývaj,
a skrz svaté živobytí k nebi se dobývaj.

* * *

V nebi nebude úzkostí,
ani srdečných žalostí.

Dokuď žiješ, ó človeče, máš v sebe červíka,
který nikdy k žádnej veci v svete neprivyká.
Čo dnešní deň oblibuješ, zítra nenávidíš,
čo včul chválíš, aneb činíš, zas se za to vstydíš.
Z čeho bereš potešení, to te zas zarmútí,
to te k hnevu, to k nádeji, to te k strachu nútí.
Nekdys’ v takém položení, žes’ težký sám sebe,
v ničem tu stálosti nemáš; tehdy hledaj nebe.
V nebi stálosť nadobudeš, kde je pokoj Boží,
který v cene prevyšuje všecko zemské zboží.^[146]
Jak ten pokoj žádáš dostať, tak hamuj^[147] žádosti,
aby si jich nedopustil do nijakej zlosti.

* * *

Jak ti je tu tŕňový svet,
v nebi hledaj radosti kvet.

Tento svet jest tŕňový les, jináč temu neni,
a ty si do neho vlézel skrze narodzení.
Plno tŕňúv je ve svete: chudoba, úzkosti,
práce, prenasledování, nemoci, bolesti.
Zlé prípadky,^[148] i neštestí, k zlému pokušení,
mnohé bídy, kríže, psoty, všeliké súžení.
Však se z toho nezarmucuj; vždycky tak nebude,
než z vetšej trpezlivosti slávy ti pribude.
Pomine se jednúc úzkosť, prijde čas radosti,
jedine se o to staraj, bys’ nepáchal zlosti.
Tŕňová cesta do nebe; a kdo ruže hledá,
ruže v svete nedostane; nebe se mu nedá.

* * *

Hlas líbežný ku slyšení
bývá srdcu k potešení.

Pekná barva oči pase, líbežný hlas uši,
z uší radosť se vylívá do srdce, jak sluší.
Čím kedy do uší vchádzá peknejšá muzika,
tým víc srdce slyšícího s radosťú proniká.
Pekný kumšt muzika v svete ku obveselení,
nejvíc milá tým, kterí sú práce pozbavení.
A ten vetšé potešení z muziky dostává,
kdo vtipný kumšt a i trile^[149] v muzice poznává.
Když dokonáš práce tvoje v temto putování,
uslyšíš v nebi muziku vždy bez zunování.
V každém takte svú líbežnosť rozeznajú uši,
to bude ku potešení telu a i duši.

* * *

Zemská nóta
samá psota.

Zlož vespolek všecké husle, viole, píštelky,
organy, bandory,^[150] trúby, všech bubnúv zvuk velký.
Zlož vespolek všecké harfy, cimbaly, huboje,^[151]
všeckých muzík k líbežnosti zlož všecké nástroje.
Zlož vespolek vše partesy,^[152] melódie, nóty,
zlož kumštovných komponistúv muzické roboty.
Všecké muziky ve svete a líbežné spevy
tak se k nebi podobňujú jako k žitu plevy.
Nech se zejdú muzikanti i všetci speváci,
proti spevu nebeskému budú ledajací.
Šťastlivé ucho, jenž v nebi muziku poslúchá,
jak i ty ju žádáš slyšeť, naprav tvého ducha.

* * *

Krátký čas z dluhého času
bývá z líbežného hlasu.

Jistý pobožný reholník ten text považujíc:
„Jeden deň je vetší v nebi, než tu rokúv tisíc,“
všelijako považoval,^[153] jak to múže býti,
a nemohel podle svého vtipu^[154] pochopiti.
Poslal mu Búh k naučení ptáčka dost malého,
ale v spívání líbežném velice milého.
Tento jišel vždy za ptáčkem, ptáčka chytajíce,
vyvédel ho pták do lesa pekne spívajíce.
A když ho nemohel chytiť, poslúchal hlas jeho,
za tristo let ho poslúchal bez pokrmu všeho.
A když ptáček preč odletel, ten do domu jišel,
myslel, že za tri hodiny ptáčka v lese slyšel.^[155]

* * *

Nedaj se svetu ohlušiť,
jestli chceš nebe okúsiť.

Kdo často strílává z dela, slech se mu ukrátí,
kdo poslúchá kriky svetské, i nebe utratí.
Nílus kde zvysoka padá, tam zvuk velký mívá,
od teho zvuku ohluchne, kdo tam blízko bývá.
Nílus potok^[156] je svet tento a more búrlivé,
mnohých lidí hluchých činí, duši je škodlivé.
Mnoho kriku je ve svete, plaču, hračky, smíchu,
kupectví, kumšty všeliké, které vedú k hríchu.
Tento zdraví, tento štestí, tento zisky hledá,
zacpané má uši k nebi, a naň pozor nedá.
Ach, nedaj se zahlušiti hrmotu zemskému,
bys’ mel uši otevrené k spevu nebeskému.

* * *

Kdo chuť ve svete stahuje,^[157]
ku nebi ju napravuje.

Chuť má místo na jazyku, i tá v nebi bude,
z hodování nebeského rozkoš nadobude.
Obyčejne kdo ve svete povoluje chuti,
podle príkladu boháča do pekla se zrútí.^[158]
Tehdy kdo chuť v svete trápí a apetít dusí,
do nebe chuť zadržuje, tam sladkosť okusí.
V prísloví je: nepoznává ten človek sladkosti,
který nikdy nekoštoval odporné trpkosti.
Tehdy sluší chuť ve svete s Lazarem sužovať,
aby byla súcá hody nebeské koštovať.
Bude míti jazyk v nebi všeckú chuť, jak sluší,
bude telu k posilnení, k potešení duši.

* * *

Človek zdravý dokonale
cítí zdraví ne namále.

Kdo má pokoj od svedomí, a pokoj od lidí,
pri pokoji, jak má pokrm, dobre se mu vidí.
A pritom jestli má zdraví a nic ho nebolí,
šťastlivý je podle tela v tem zemském údolí.
Pokoj srdce, slušný pokrm, celé zdraví v tele,
té tri veci človekovi dobrí sú prítelé.
V celém nebi až naveky nebude nemoci,
zdravé telo ku radosti bude na pomoci.
Bude telo vyvolené zdraví své cítiti
a z cítení premilého bude radosť míti.
Poneváč je v celém tele zmysel citlivosti,
celé telo pro své zdraví bude pri radosti.

* * *

V Písme vetry čtyri síce,^[159]
a Plinius jich má více.

Dvanáct vetrúv je pod sluncem svetu k poslúžení,
ale telu mnohokráte bývajú k súžení.
Septemtrio i aquilo, boreas,^[160] vulturnus,
libanotus i eurus,^[161] auster, subsolanus.^[162]
Africus,^[163] euronotus,^[164] chorus, favonius,^[165]
a mnohých krem týchto vetrúv spomíná Plinius.^[166]
Vetry telu krem zefyra^[167] pokoje nedajú,
však v nebi sužovať telo víc vlády nemajú.
Tam bez vetru odporného povetrí premilé
bude telu posluhovať k zdraví i ku sile.
Jak se po tvém putování dostaneš do nebe,
nikdy ani zlý vetríček nefúkne na tebe.

* * *

Ve svete síc vidíš mnoho,
a nic nerozumíš z toho.

Vidíš slunce, mesíc, hvezdy, vidíš krásné nebe,
vidíš vodu, zem i oheň, i telo na sebe.
Všecko je síc k tvojej službe, kde stojí tvá noha,
abys’ poznal z velkých vecí velikého Boha.
Všecké veci, které vidíš, krásu z Boha majú,
ale se ti v svej bytnosti pochopiť nedajú.
Nepochopíš nejmenšú vec, dokuď si v tem tele,
potem všecko budeš vedeť, vidíc Stvoritele.
Jako je Búh ve všech vecách, a v Bohu vše veci,
když uvidíš, poznáš bytnosť všech stvorených vecí.
Všeckých vecí prirodzenosť, bytnosť i vlastnosti
poznáš v nebi dokonale k tvej vetšej radosti.

* * *

Pameť v sekretárství sedí,
na predešlé veci hledí.

Tri sú časy: je nynejší, pominulý druhý,
a tretí čas je budúcí, a ten velmi dluhý.
Vtip na čas nynejší^[168] hledí; vúla chce budúcé,
pameť časy pominulé drží v svojej ruce.
Rozum je pán a vúla je služebnica v duši,
a pameť je sekretárem pravdivým, jak sluší.
Čo kedy rozum pochopí, aneb vúla činí,
to pameť k večnej známosti zapísati míní.
Čo zapíše, to nezhyne, bude vždy v celosti,
neb k zármutku, neb k rozkoši nekdy na večnosti.
Jak chceš, aby tvoja pameť dobrým pisárem byl,
sluší, abys’ v tvojej vúli podle rozumu žil.

* * *

Abys’ nebe obsáhel^[169] raz,
hleď, čo máš činiť v tento čas.

Pohleď, jak mnozí pracujú pro své časné bytí,
pro marnú česť, aneb aby mohli nečo míti.
Jak mnohé nebezpečenství v prácách podstupujú,
s ohnem, s mečem, s krvú svoju marnú vec kupujú.
Mnohokráte s velkú prácú mnozí k zlému jidú,
z kterého si dostávajú škodu, hanbu, bídu.
Zlodej kradne pracovite,^[170] až v práci unuje,
a v tej práci šibenicu sobe zasluhuje.
Snáď a i ty ku tvej škode máš mnoho starostí,
dost pracuješ k zunování, abys’ prišel k zlosti.
Pro nebe té práce obráť; hneď ti povím jako:
v cnostech se máš obírati,^[171] ne žiť ledajako.

* * *

Kdo chce dostať dar večnosti,
má behať k nemu v čerstvosti.

Bývali hry všelijaké u Rimanúv v Ríme,^[172]
k zisku, k sláve, k potešení, to z historij víme.^[173]
Byli bitky^[174] v Olympiách^[175] pro daremnú slávu,
zvíťaz venec olivový dostával na hlavu.
Jiné hračky k potešení bývali všeliké,
k smíchúm, k žartúm komédie, divadlá veliké.
Hra ku zisku byl jistý beh, kde mnozí behali,
by dar v cíli položený sobe ho dostali.
Behali síc mnozí k cílu, dar dostať chtejíce,
jeden ho z mnohých dostával nejtuhšej bežíce.
Tak Búh nebe predstavuje na večnosti brehu,
ten ho dostane, kdo v čerstvém neustane behu.

* * *

Z pravdivej srdce tichosti
mnoho jide pekných cností.

Tiché srdce v človekovi jestli kdo poznať chce,
nech hledí na jeho skutky, pozná ho z ovoce.
Tiché srdce krivdu trpí, za ňu se nehnevá,
žádných rečí na žádného z hnevu nevylévá.
Vše krivdy pro lásku Boží znášá pri tichosti,
podzbudzuje^[176] srdce svoje k svatej horlivosti.
Zlé za zlé svým neprítelúm nikdy nenavracá,
ale podle všej možnosti s dobrým se odplácá.
Prívetivý je ku všeckým i v skutku, i v reči,
seba tupí, ale jiných šanuje, jak svedčí.
Podává mu pravé líce, kdo ho v levé bije,
premáhá vše trpké veci, když v tichosti žije.^[177]

* * *

Cnosť milosrdenství bývá,
jak tri veci v sobe mívá.

To vzácné milosrdenství jaká je cnosť v sebe?
Bližnímu z lásky pre Boha pomáhať v potrebe.
Ale to milosrdenství aby platné bylo,
chce meť v sobe té tri veci, by nic nechybilo.
Protož musíš najprv k všeckým lásku tvú otvírať,
áno ani neprítelúv z lásky nevyvírať.
Po druhé, abys’ bližnímu v každej potrebnosti
usiloval se pomáhať podle tvej možnosti.
Po tretí, abys’ pro Boha pomocť bližním vedel,
a do konce na vlastní zisk v pomoci nehledel.
A v čem ruka tvá nemúže bližnímu pomáhať,
usiluj se žádosť v srdci k pomoci rozmáhať.

* * *

Jiste je tvé marné oko,
jestli nehledí vysoko.

Ó človeče, zdvihni oči, pohlédni do nebe,
považuj ho v srdci tvojem, a tak mluv ku sebe:
Ach, oči mé! Proč po zemských vecách tak dychtíte?
Zdaliž krásné a spanilé nebe nevidíte?
Samé nebe je spúsobné k vašemu videní,
v svete ku vašej rozkoši nic spúsobné neni.
Čokoliv v svete hledáte z vašej všetečnosti,
žádnej veci nenájdete bez jakej marnosti.
Tu vás žádná vec ve svete nikdy nenasytí,
vaša sytosť, když se sláva Boží vám rozsvítí.
Odvráťte se od marností a nehleďte na ne,
pokračujte k sláve božskej podle cesty Páne.

* * *

Obracaj zmysly do nebe,
jináč budú škodiť tebe.

Buď magistrem^[178] tvojim zmyslúm, nauč jich dobrému,
aby se neobracali ve svete ku zlému.
Ó ty jazyk rozpustilý, zlé ruky i uši,
čož je vám po marných vecách, když škodíte duši.
To hledáte, čo se náhle v okamžení tratí,
nebo marnosť jakákoliv neví dluho státi.
Všecká marnosť nad marnosti v svete se zavírá,
míňajú se žarty, krása, když človek umírá.
V svete místo je ku práci; tam k odpočívání,
tu je místo k hladu, k žízni, v nebi k hodování.
Když svet místo k pracování, pracujte k užitku,
potem si odpočinete v nebeském príbytku.

* * *

Daremná vec to dostati,
čo se v krátkém čase stratí.

Ach, slepota oplakaná tvého živobytí,
tam bežíš, kde vúla táhne, ne tam, kde máš jíti.
Líbíš daremné rozkoše, malované karty,
dym hodnosti, punktík slávy a ničemné žarty.
Marný peníz, krásu ženskú temer za Boha máš,
a na bohactví nestihlé nebeské nic nedbáš.
Lížeš misky, a pokrmy opúšťáš nebeské,
nechceš nebe dostávati pro rozkoše zemské.
Mnohé starosti a práce pro vec časnú činíš,
a pro nebe nejmenšú vec činiti nemíníš.
Duša večná nech se v časných vecách nezabává,
nebe je pro ňu stvorené, nech ho vyhledává.

* * *

Jak se oko túlá všade,
bývá duši na závade.

Ach, oči mé, varujte se od zrkadel sveta,
nepaste se po zahradách, netrávte v zlém letá.
Pekná tráva je na lúce, ale had v nej skrytý,
zdá se byť lev najedzený, a neni je sytý.
Hle, pekelný jastrab lítá; smrť ze všech strán brojí,
jak rady marnosť vidíte, neni ste v pokoji.
Neosoží to videti, čo nesluší míti,
neni hnedky všecko zlato, buďto se dost svítí.
Marná krása je ve svete, všecko je podvodné,
velice se klame oko v marnostech slobodné.
Ku nebi se vyzdvihujte, tam je vaše místo,
a marnosti teho sveta nechajte načisto.

* * *

O to máš nejvíc pracovať,
čo ti má naveky trvať.

Remeselník ráno vstává, pracuje do noci,
aby sobe vypracoval peníz ku pomoci.
Kupec a i v nebezpečných cestách často bývá,
zisk ku svému vyživení težko nadobývá.
Težké práce pro zisk časný podstupujú mnozí,
nekdy kupujú k posmechu capa místo kozy.
Když mnozí mnoho pracujú pro vec míňajícú,
tehdy ty pracuj pro slávu večne trvajícú.
Nech se ti nezdá odporné žádné pracování,
když si žádáš nebe dostať ku odpočívání.
Slušilo by pracovati pro nebe nejvíce,
nebo nebe vícej platí než svetúv tisíce.

* * *

Jak rád vidíš ženské krásy,
utratíš hlavu pro vlasy.

Pivo zbytkem chmelovité lidem hlavu mútí,
a ku bláznivej chlipnosti krása mnohých nútí.
Bys’ pro krásu blázen nebyl, obchoď vše Heleny,
Lukrécie, Magdalény^[179] i špatné Boleny.^[180]
Ošklivá je svetská krása i smradlavá dosti,
spravedlivá krása v nebi, v božskej prítomnosti.
Lepšá voda v čistých žrídlách bývá ku nápoji,
než v kaluži zakalenej, která v smrade stojí.
I ty nepiješ z kaluže, když máš studňu čistú,
Búh je studňa čistá a v nem najdeš rozkoš jistú.
Krása lidská též se blyští jako i kaluža,
nehleď na ňu, nebo mnohých k slepote zahrúžá.

* * *

Pekné veci v svete síce,
ale Búh pekný nejvíce.

Pravda je, že Búh i v svete stvoril pekné veci,
aby sme z nich poznať Boha učili se všetci.
Té veci te majú vésti ku tvému spasení,
ty jich k hríchu neužívaj k tvému zatracení.
Slúží ti chléb, slúží voda, i tá zem ti slúží,
tehdy do nebe ku Bohu nech srdce tvé túží.
Dal Búh krásu mnohým vecám až ku potešení,
však abys’ v nich nezakládal, stálosti v nich neni.
Když i ve vecách stvorených krása múže býti,
tehdy vetšá v Stvoriteli musí se najíti.
Nade všecko potešení máš hledať s poklonú,
abys’ videl Boha Bohúv v nebeském Sionu.