Prostonárodnie hry slovenské

Zájem o lidové podání, který se u sousedních národů projevoval od počátku XIX. století, objevuje se později též na Slovensku. Slovenské básnictví lidové sbírá po způsobu Herderově Jan Kollár a vydává je v l. 1823 a 27 ve dvou svazcích v Pešti pod nazvem „Písně světské lidu slovenského v Uhřích“ za účasti Pavla Jos. Šafaříka a J. Blahoslava. Kollár tyto sbírky později rozšiřuje a vydává opět ve dvou svazcích v l. 1834 a 35 pod nazvem „Národnie zpievanky čili písně světské Slováků v Uhrách“. Prosaická podání lidová jsou soustavně sbírána na Slovensku od let čtyřicátých. Počátek učinil Samuel Reusz, ev. farár ve Velké Revúci, který počal sbírati a kriticky objasňovati lidové pověsti slovenské. Podle jeho příkladu sbírala pak slovenská mládež, studující na různých ústavech po Slovensku. Nejprve Ján Francisci na lyceu bratislavském začátkem škol. roku 1842 — 3 počal sestavovati sbírku lidových písní, pohádek, pořekadel se zvláštním titulem „Prostonárodní Zábavník“. Uspořádal dva svazky pod pseudonymem Vratislav Rimavský. Podobně vznikl v Levoči r. 1844 pod vedením Karla Venicha a Ľudevíta Reusza třetí svazek a ještě téhož škol. roku pod správou Ľudevíta Reusza čtvrtý svazek „Prostonárodního Zábavníku“. Mládež slovenská se v práci té předstihovala, takže ze všech končin Slovenska dostávaly se práce do jmenovaných sbírek i do sbírek dalších, vznikajících na lyceích v Kežmarku, Prešově a Štiavnici. Přispívatelé při spisování drželi se i co do řeči i co do obsahu věrně podání lidového. Ruch takto podnícený vynesl mnoho cenné látky, takže archiv musea v Turč. sv. Martině chová přes dvacet takových rukopisných děl („Zábavníků“, „Codexů“, „Sbierek“).

Mezi levočskou mládeží pod vedením Francisciho^[1] vynikl brzy Pavel Dobšinský, který nejvíce ze všech, celou vroucností své duše zamiloval si lidové tradice slovenské. Narodil se 16. března 1828 v Slavošovcích v Gemerské župě. Jako osmnáctiletý mladík vydává v l. 1846 — 7 psaný „Zábavník levočských Slováků“ pod jménem „Holubica“ a v následujících l. 1848 — 9 pořádá další svazek lidové tradice v Sirku (Gemerská župa). Tento rukopis chová museum sv.-martinské pod názvem „Sbjerka Dobšinskýho: Slovenskje prostonárodňje povesti“. Vedle četných pohádek obsahuje rukopis jako č. 10 „Prostonárodňje hri a zábavi“ (str. 42 — 52) a jako č. 11. „Slavnosťe a svjatočnje običaje“. To byl slibný začátek sběratelské činnosti Dobšinského, již přerušily však záhy bouřlivé události r. 1848, kdy slovenští národovci byli vězněni a kdy též Dobšinský, tehdy kandidát teologie, násilím byl odveden k honvédům a po zajetí zase z trestu vřaděn do vojska rakouského. Když v srpnu 1849 přemoženo bylo vzbouření maďarské pomocí vyžádanou od Ruska, P. Dobšinský stává se po válečném intermezzu od r. 1850 administračním tajemníkem Reuszovým v Revúci a od r. 1853 kaplanem Jana Chalúpky a katechetou v Brezně. V l. 1855 — 58 jest farářem v Bystrém u Rožnavy a od podzimu 1858 stává se profesorem slovenské řeči a literatury při evangel. lyceu v B. Štiavnici. Vydává tiskem „Slovenské povesti“ (v l. 1858 — 61 v šesti sešitech se 64 pohádkami na 570 str. za přispění Aug. Horislava Škultétyho) a v květnu 1860 počíná vydávati beletristický časopis „Sokol“. Ale následujícího roku při rostoucím tlaku politickém musí již voliti mezi redaktorstvím bez profesury nebo farou bez časopisu. Zvolil si faru v Drienčanech ve svém rodném kraji gemerském. Jím založený časopis „Sokol“ řídí pak od r. 1862 do r. 1867 Viliam Pauliny Tóth a časopis zaujímá vedoucí postavení v tehdejší slovenské literatuře. Dobšinský přes své zklamané naděje neumlká. Uveřejňuje své překlady z Byrona a Mickiewicze v almanaších „Lipa“ (vydávaných Jos. Viktorinem 1860 — 64) a pořádá a ukládá folkloristickou látku ve Sbornících Matice Slovenské („Sborník slovenských národních piesní, povestí, prísloví, porekadiel, hádok, hier, obyčajov a povier“, 2 svazky z l. 1870 a 74; druhý svazek redakcí Dobšinského). Své názory o pověstech shrnul v díle „Úvahy o slovenských povestiach“, vydaném r. 1871 v Turčanském sv. Martině Maticí Slovenskou. Největší cenu však vedle jeho sbírky „Slovenských povestí“, doplněné druhou sbírkou v l. 1880 — 83, mají jeho krásné obrazy lidového Slovenska, které nakreslil v díle „Prostonárodnie obyčaje, povery a hry slovenské“, vydaném r. 1880 v Turč. sv. Martině, z něhož druhou část, týkající se her, věrně otiskujeme.

Pavel Dobšinský svůj život, věnovaný z velké části sbírání a studiu slovenských podání lidových, skončil v Drienčanech 22. října 1885.

J. K.