ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

Povídám: Vánoce, ono se řekne vánoce! Ale ono to s těmi vánocemi není zařízeno zrovna tak, jak by mělo. Děti dostanou mnoho dárků, až samou radostí hopsají. A ti velcí, ti dostanou dárků méně a nehopsají ani trochu. Však by to třeba docela jinak vypadalo, kdyby to na světě bylo uděláno tak, že by o vánocích mohly také děti dávat dárky těm dospělým! Ale to by musely být dárky, jak se to líbí dětem a jak děti si to představují. Kdyby to šlo po dětsku a kdyby děti dělaly těm dospělým vánoce, museli by tatínek s maminkou pod vánočním stromkem hopsat a tleskat radostí ručičkama. Však bychom také daly tatínkovi k ježíšku sáňky nebo brusle anebo lyže a mamince koloběžku, míče, pálky a hezké knížky a ti velcí by z toho měli mít radost tak velikou, že by ji na nich bylo až vidět. A děti by jim ukázaly a pomáhaly, jak si ti velcí s tím vším mají hrát. Povozily by tatínka na sáňkách a dohlédly by na něho, zdali je také na to dobře vybaven, zdali ho nezebe do nohou. A tatínek by musel radostí kvičet, až by s ním Frantík sjížděl s kopečka dolů. A mamince by řekly, aby dala pozor, aby se na kolobežce nepotloukla, protože to už pak není žádná legrace.

A všecko by to děti o vánocích tak zařídily, že by se ti velcí radovali tak jako děti. Však děti často vědí lépe než ti dospělí, co je to zábava. Někdy také ne, ale o tom bych měla vypravovat až jindy.

A tak když uvidíte někde nějakou maminku na lyžích nebo tatínka, jak jsou s dětmi v jednom houfu a bujností povykují, tak to mají od těch dětí. Když ne ty sáňky a ty lyže, tak aspoň tu radost. Kdepak by děti sebraly peníze na takové dárky, které by chtěly všem dospělým na světě k ježíšku dát! Ale radost, ta může být zadarmo, ta často nic nestojí a bývá ze všeho na světě to nejlepší.