Zlatý fond > Diela > Povídejme si, děti


E-mail (povinné):

Josef Čapek:
Povídejme si, děti

Dielo digitalizoval(i) Michal Garaj, Bohumil Kosa, Viera Studeničová, Dušan Kroliak, Tibor Várnagy, Viera Marková.  Zobraziť celú bibliografiu

Stiahnite si celé dielo: (rtf, html)

Páči sa Vám toto dielo? Hlasujte zaň, tak ako už hlasovalo 54 čitateľov

Snídaně

A, panečku, káva, to je dobrá věc! A kakao, to je také dobrá věc! A rohlík nebo houska, a copak teprve vánočka, to je také dobrá věc, a chleba s máslem taky, a jakpak teprve, když je k tomu ještě zavařenina, to je ještě lepší věc. Sem s tou snídaní, sem s ní, to si dáme! Kdo se pořádně nenasnídá, kdo se v tom šťárá a nípe, nedojí a nedopije, nechá stát v hrníčku, ten ničemu nerozumí, ten je hloupý. Ten neporoste, ten nebude mít pěkné červené tvářičky, ten bude hubený, bude mít ruce a nohy tenké jako hůlčičky, takový, když si bude někdy chtít poskočit, tak se třebas ta tenká lýtka někdy pod ním zlomí. Ale kdo se pořádně nasnídá, ten je silný, že by mohl zabít i sedmihlavého draka, kdyby nějakého potkal.

A co tedy snídal silný Stojša, že přemohl lítou saň?

Ó jejej, co ten všechno snídal! Ten vypil šest velkých hrnků kávy, snědl k tomu šest krajíců chleba s máslem a ještě se navrch napil mléka a snědl několik housek a rohlíků a pak byl tak silný, že toho draka lehce přemohl. Možná že se ten drak tenkrát pořádně nenasnídal, třebas zapomněl nebo mu nechutnalo, to on jistě neměl tak dobrou kávu, jako máme my, a proto byl slabý a neubránil se dobře tomu Stojšovi.

A co snídá drak?

Drak, ten asi snídá oheň a kamení, on jistě nemá žádnou takovou maminku, která by mu uvařila kávu.

A odkud je káva?

Káva, to rostou taková zrníčka na keřích někde až za mořem v dalekých zemích, kde pořád svítí sluníčko. Tak tam moc svítí sluníčko, že jsou tam lidé z toho slunce tak opálení, že mají od toho černou kůži. A to jsou černoši.

A kakao?

Kakao také jsou taková zrníčka a ta se rozemelou a z mouky těch zrníček je kakao a také se z nich dělá čokoláda.

A z čeho je cukr a proč je tak sladký?

Cukr, ten se dělá z bílé sladké řepy. Roste taková řepa na poli a má takový tlustý kořen; a nejdřív musí pořádně napršet, aby ta řepa neměla žízeň a hlad. To je její snídaně. Potom musí být pěkně, aby na tu řepu hodně svítilo slunce. A jak to sluníčko svítí, tak ta řepa si z té jeho záře bere všechno to, co je v slunečním světle nejsladší. A z toho se v té řepě udělá sladká šťáva a z té šťávy se pak dělá cukr.

A hrušky a jablíčka jsou také sladké od toho, že si ze sluníčka berou sladkost?

Hrušky, jablíčka, víno, jahody a všechno ovoce také.

A jsou také černoši sladcí, když na ně tolik svítí sluníčko?

Černoši — no, možná že černoši jsou uvnitř sladcí, ale to nikdo neví.

A proč je cukr bílý a není černý?

Protože by černý cukr vypadal jako uhlí a nikdo by pak nepoznal, že to je cukr. A kdyby byl cukr černý, tak by se z něho nedaly dělat všelijaké ty pěkné barevné bonbóny a u cukráře by to vypadalo jako u uhlíře.

To je také pravda. Tak je to přece jen dobře uděláno.





Nové knihy, novinky z literatúry - posielame priamo do Vašej mailovej schránky. Maximálne tri e-maily týždenne.



Copyright © 2006-2009 Petit Press, a.s. Všetky práva vyhradené. Zlatý fond je projektom denníka SME.
Web design by abaffy design © 2007

Autorské práva k literárnym dielam   

Prihlásenie do Post.sk Slovak Spectator
Vydavateľstvo Inzercia Osobné údaje Návštevnosť webu Predajnosť tlače Petit Academy SME v škole
© Copyright 1997-2018 Petit Press, a.s.