Povídejme si, děti

Jemine, děti, to vám ta snídaně dlouho trvá! Jen jsme trochu při snídani povídali, jak roste káva a jak kakao a z čeho se dělá cukr, a už jste při tom zapomněly jíst. Tak honem! Vždyť máte ještě plné hrnečky! Vždyť to budete mít studené jako kočičí nos! Ještě dobře, že dnes nemáte školu; to byste všechny přišly pozdě, když už paní učitelka nebo pan učitel jsou u tabule. Vy jste mně pěkná chasa! Pořád aby člověk na vás musel dohlížet.

Frantíku, seď rovněji, ano? A co ty, Věro, koukáš na strop? Hrneček máš před sebou na stole, a ne na stropě. Alenka si pobryndala zástěrku, Petříček polil ubrus, Slávka kolem sebe nadělala drobečků, že by to sto pětadvacet slepic nestačilo posbírat, Karlíček se umazal máslem a Michal, ten sedí a pořád tou lžičkou míchá, míchá a míchá, až to všechno zamíchá. Je to s vámi, děti, trampota! Jakpak to budete dělat vy, až vyrostete a budete mít každé na starosti kopu dětí, a ony budou jíst tak nepořádně jako teď vy?

My? My na ty naše děti budeme přísné. Ty budou, panečku, muset poslouchat. Jak nebudou poslouchat, tak dostanou metličkou.

A koukejme, vy budete na své děti nějak přísné! Ale to se honem naučte lépe jíst; nebo to ty vaše děti budou umět lépe než vy a budou se vám smát.

Tak, a teď ještě strojit! Jiříček chce jít ven bos, a zatím je tam zima a mokro, Karlíček si nechce umýt ruce, které si zamazal od másla, Alenka dělá zle, že nechce modrou zástěrku, že chce tu krásnou růžovou, a Zdenka ošklivě pobrekuje, že prý má ošklivé šatečky, že chce ty nejlepší, vyšívané a s mašličkami, ty nedělní.

No ne, ta je ale hloupá! Ona mermomocí chce ty nejlepší šatečky, vyšívané, a zatím si máme jít hrát. Hra, holenku, to je, jako když lidé pracují, při tom se člověk třeba všelijak zválí a umaže, co myslíš: na hru musíme mít hrací šaty, a ne parádní. Jen počkej, Růženko! My si budeme pěkně hrát v písku, třeba se i pocejkáme vodou a ruce si od toho písku umažem a naděláme si bábovek, koláčů, domů a zahrádek z písku, kolik se nám jen bude chtít. Ale ty nesmíš; umazala by sis parádní šatečky a ty nejsou na hraní, na ty se musí dávat pozor. My si budeme krásně hrát, ale ty ne: ty budeš chodit kolem a nebudeš smět na nic ani sáhnout. I ručičky budeš muset držet od těla, aby sis ty své parádní šaty neumazala. Tebe tak postavit do výkladní skříně jako pannu, ale na hru s tebou nic není; jdi se ukazovat někam na výstavu, jestli se bude vůbec někdo chtít na takovou ubrečenou koukat, ale na hru tě potřebovat nemůžem.