Gassirova loutna
Autor: Josef Čapek
Digitalizátori: Michal Garaj, Viera Studeničová, Erik Bartoš, Jana Jamrišková, Darina Kotlárová, Viera Marková
(Noc, planina, kameny.)
GASSIRE: Kde jsi?
—
GASSIRE: Odpověz!
—
GASSIRE: Jaká muka! Doma viděl jsem těla, ale hlasu jsem neslyšel. Hlasu jsem neslyšel, neboť ve Vagadu nikdo nemluví k uším Gassirovým o dechu Nganambově. Gassire mluví jen k sobě sám. Kde jsi?
—
GASSIRE: Odpověz! — Honil jsem stín a chytil jsem noc, širou věc a veliké nic bez těla a hlasu. Jen Nganamba dýchá…
Půjdu ke Kiekorrovi.
Ke Kiekorrovi, jehož nikdo nikdy neviděl. Který jest jen hlas, jenž všechno ví. Stál jsem dnes před branou spánku a nevkročil jsem. Stál jsem dnes před branou smrti a nevešel jsem. Stíhal jsem stín a nevstoupil jsem mezi stíny. Jsem, a šakal v mém nitru žere mou duši. Uchopil jsem noc a nerozplynul jsem se v ní. Gassire nevstoupil do bran a zůstal venku. Kde je Kiekorra? Gassire zabloudil sám o sobě a neví, kam jde. Ó hlase, ó stíne! Není Gassirovi těžko vidět, jak tryská krev. Bledá smrt je služkou jeho paže. Není mu těžko vidět usýchat černý hrozen krve na ztuhlém pni mrtvého těla. Těžko mně z Nganamby. Kde jsi, ó Kiekorro!