ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

(Diarre a nejmladší syn Gassirův.)

DIARRE (zpívá):

NEJMLADŠÍ SYN GASSIRŮV: Tu ne!

DIARRE:

NEJMLADŠÍ SYN GASSIRŮV: Tu ne! Tu nechci!

DIARRE: — rozbil nádobí.

NEJMLADŠÍ SYN GASSIRŮV: Ne, ne, tu nechci! Nechci písničku pro děti!

DIARRE: Jakou tedy?

NEJMLADŠÍ SYN GASSIRŮV: Chci písničku pro muže. Válečnou!

DIARRE (zpívá):

NEJMLADŠÍ SYN GASSIRŮV: Dost! Počkej! Půjč mně svůj meč!

DIARRE: Už nemám meče. Teď už mám jen svou loutnu. Jsem jenom starý zpěvák, Diarre.

NEJMLADŠÍ SYN GASSIRŮV: Jsi starší než můj otec Gassire?

DIARRE: Jsem starší, ještě mnohem starší než tvůj otec Gassire.

NEJMLADŠÍ SYN GASSIRŮV: Starý jako můj děd Nganamba král?

DIARRE: Jsem velmi starý, ale nejsem tak starý jako Nganamba král, otec Gassirův, tvůj děd.

NEJMLADŠÍ SYN GASSIRŮV: Diarre, viděl jsi někdy mého otce v boji?

DIARRE: Stokrát jsem viděl vítězit Gassira! Dodnes bojuje Gassire s lítými Burdamy a zbabělými Boromy. Vagadu stojí od věků, a od těch dob už, co stojí svět, usilují Burdama a Boromo zničiti Vagadu. Od nepaměti válčili hrdinové vagadští s Boromy a Burdamy. Právě v tuto hodinu zahání je slavný Gassire od bran města. Ale Diarre je už slabý a bezzubý a není s ním. Je stár, velmi velmi stár i král Nganamba, tvůj děd. Ó Nganambo, ó Gassire! Napájel jsem jeho koně a nesl domů ukořistěná kopí, když bojoval Nganamba, syn králův a sám král. A byl jsem po boku Gassirovi, synu krále a hrdinovi, když bojoval a vítězil. Hooh! Gassire rubal a bil koně i jezdce a za ním šel Diarre, jeho věrný pes. Hooh! Gassire porážel a Diarre dobíjel! — A večer u ohně jsem zpíval o činech Gassirových.

NEJMLADŠÍ SYN GASSIRŮV: Můj otec je ze všech nejstatečnější, viď, Diarre?

DIARRE: Gassire je kopím všech kopí, mečem všech mečů, je hrdinou všech hrdinů vagadských.

NEJMLADŠÍ SYN GASSIRŮV: Můj otec se nebojí nikoho, viď, Diarre?

DIARRE: Hooh! Nikdo nemůže říci, že by se Gassire byl kdy něčeho bál. Gassire může se báti jen Gassira, ale Gassire je ještě silnější než Gassire. Nikdy se Gassire ničeho neulekl. Kdysi udeřil Gassire žertem do stromu, strom se zachvěl a zapraskal, Gassirovi spadl na ramena veliký had. Ale Gassire se ani nepohnul.

NEJMLADŠÍ SYN GASSIRŮV: Vypravuj ještě!

DIARRE: Ve městě Burdamů byl trh. Gassire přišel až na náměstí a rozbil jim tam všechno nádobí. Burdama křičeli hanbou a vztekem a zavřeli městské brány, aby jim Gassire nemohl uniknout. Ale Gassire se neulekl. Šel a vytrhnul na královském paláci žerď. Roztrhal prapor, žerď vzal a přeskočil hradby.

NEJMLADŠÍ SYN GASSIRŮV: Rozbil jim nádobí, prapor roztrhal a vzal žerď! Vypravuj ještě!

DIARRE: Kdysi přišel Gassire zase do města Burdamů a zabil jim svatého býka. Burdamové ho zajali a přikovali za nohu ještě k jednomu vězni. V noci však uprchnul Gassire i s druhým vězněm. Byla strašlivá bouře. Stáli na kraji vysoké hradby. Hrom duněl, blesky se stíhaly a bouřný příval udeřil do hradeb. Ten druhý se poděsil, spadl a strhnul Gassira s sebou dolů. Spadli do jámy. V jámě byla hladová lvice s mláďaty. V černém šeru bouře slyšel Gassire, jak lvice hryže a drtí jeho druhovi nohu. Když zasvítil blesk, spatřila lvice Gassira a obrátila k němu svou krvavou tlamu. Gassire lvici udeřil pěstí do čenicha. Tma se zavřela a opět slyšel Gassire, jak v černé tmě požírá lvice jeho druha. Zablesklo, zase se lvice obrací na Gassira a znovu ji Gassire udeřil do nosu. A tak to šlo znovu a znovu až do svítání; na Gassirových nohou byl řetěz, ale Gassire nebyl již přikován k svému druhovi; jeho soudruha tu už nebylo. Naposledy udeřil lvici do čenicha, až padla. Vzal její mláďata a odešel. Takový jest Gassire!

NEJMLADŠÍ SYN GASSIRŮV: Nikdo není tak statečný jako můj otec!

DIARRE: Nikdo. Sám Gassire pravil, když všichni prohlásili, že je nejstatečnějším ze všech mužů: Tři muži mohli by dokázati více než já.

NEJMLADŠÍ SYN GASSIRŮV: Kteří?

DIARRE: Gassire řekl: Předčil by mne ten muž, který by se nevyplivnul, když mu přijde do úst vlas. — A druhý by mne předčil, kdo by měl na prstě natržený nehet a dovedl by jím škrábat po zdi. — A za třetí předčil by mne ten, kdo by si v noci nabral vody a vypil ji nepodívaje se, co v ní je. Hahá!

NEJMLADŠÍ SYN GASSIRŮV: A dovede to někdo?

DIARRE: Leda otrok chtěl by v této věci soutěžiti s Gassirem. — A dnes už od časného rána bojuje Gassire s Burdamy. Ale Diarre, jeho věrný pes, už ho neprovází. Diarre je už starý a bezzubý. (Zvedá se.) Musím se pozeptat.

NEJMLADŠÍ SYN GASSIRŮV: Nyní jsi u mne.

DIARRE: Byl jsem Diarre, zpěvák tvého otce, syna králova, i jeho otce, krále. Směl jsem si vzíti jídlo, které zbývalo v jeho misce.

NEJMLADŠÍ SYN GASSIRŮV: Teď jsi můj, Diarre.

DIARRE: Ano, teď jsem tvou chůvou a mohu zpívat o tvých slavných činech. Jak jsi chytil cvrčka, jak jsi zabil kobylku a bál se stonožky —

NEJMLADŠÍ SYN GASSIRŮV: Ne, nechci.

DIARRE: Hola, hola, jak stojí boj?

HLAS ZVENČÍ: Dobře. Boj se končí. Gassire zvítězil!

DIARRE (vrací se): Dalo se čekati. Gassire zvítězil.

NEJMLADŠÍ SYN GASSIRŮV: Můj otec vždycky zvítězí. Diarre, nechám tě také snísti, co zbude v mé misce. Půjč mně svou loutnu a nauč mě zpívat!

DIARRE: Ne, hochu, ne, to nesmím!

NEJMLADŠÍ SYN GASSIRŮV: Proč nesmíš?

DIARRE: Nesmíš.

NEJMLADŠÍ SYN GASSIRŮV: Proč nesmím?

DIARRE: Jsi Horro, svobodný a syn hrdinův. Hrdina jest první a pán, ale Diarre jest druhý a nevolník. Hrdina bojuje a nevolník Diarre o jeho činech zpívá. Hrdina má své činy, Diarre svou loutnu. Nesluší se na hrdinu a muže svobodného, aby hrál na loutnu a zpíval. To je úlohou zpěváka, který je druhý a nižší.

NEJMLADŠÍ SYN GASSIRŮV: Mužové z Vagadu by se mně smáli?

DIARRE: Mužové z Vagadu by byli pohoršeni, že svobodný Horro, byť by to byl i chlapec, si počíná jako zpěvák. Horro má být bojovníkem a hrdinou…

NEJMLADŠÍ SYN GASSIRŮV: Tak mne vezmi na záda. Pojedu do boje a ty budeš můj kůň. A musíš zpívat.

DIARRE: (leze po zemi s chlapcem na zádech a zpívá):

(Přicházejí tři ženy Gassirovy.)

TŘETÍ ŽENA GASSIROVA: Ach, ty můj hošíčku! Hoj hoj: Jak směle on jede! Jako skutečný hrdina.

NEJMLADŠÍ SYN GASSIRŮV: Jedu poraziti Burdamy.

TŘETÍ ŽENA GASSIROVA: Jako jeho otec. Pozor, Diarre, ať nespadne. Jak je hezký! Pravý Horro, pravý syn Gassirův. Má zcela jeho oči, takové temné a přitom jiskrné, jako Gassire sám. A ta ústa…

PRVNÍ ŽENA GASSIROVA: Je hezký, pravda, velmi hezký, ale tak podobný jako můj syn mu není. Ty oči, řekla bych, má spíše po matce, ale můj syn, Gassirův syn nejstarší, to je celý Gassire. Ten výraz, ta tvář a ten mocný hrudník, to je Gassire. Má jeho nohy, jeho ruce, celou jeho postavu a chůzi. A což jeho hlas? Když promluví, zachvěju se ve svém srdci, že to ke mně promluvil Gassire sám. Má jeho krásu. A má i jeho statečnost. Všichni uznávají, že v boji se ukazuje být hodným Gassira.

DRUHÁ ŽENA GASSIROVA: Dala jsem Gassirovi synů šest a z nich jeden každý je hoden svého velkého otce. Všichni smělí a všichni krásní, všichni z jednoho kovu a z jednoho kadlubu. Šest jich je a všichni jsou radostí a pýchou Gassirovou.

TŘETÍ ŽENA GASSIROVA: Ale s mým hezounkým hošíčkem mazlí se nejraději. (Laská chlapce.) A mohu Gassirovi dáti také šest synů a všechny tak krásné a statné, jako je on.

PRVNÍ ŽENA GASSIROVA: Nejmladšího bere na svá kolena, ale nejstaršího vedle svého meče a boku. Nejstarší je jeho prvním druhem v boji a jeho paží, jako Gassire je paží starého Nganamby, svého otce a krále — a jeho nástupcem…

DRUHÁ ŽENA GASSIROVA: Však ještě ani Gassire není králem na trůně, který chrání.

PRVNÍ ŽENA GASSIROVA: Král Nganamba je již velmi stár.

DRUHÁ ŽENA GASSIROVA: Předlouhý věk byl přán králi Nganambovi. I Gassire bude ještě velmi stár…

PRVNÍ ŽENA GASSIROVA: A uchrání trůn Vagadu s pomocí syna nejstaršího. I ten se dočká velikého věku.

DRUHÁ ŽENA GASSIROVA: Nepadnou-li mužové z Vagadu v boji, dočkají se velikého věku. Já mám Gassirových synů šest.

TŘETÍ ŽENA GASSIROVA: (zpěvavě): Ale já toho nejhezčího, nejmladšího, nejmilejšího!

(Bubny.)

PRVNÍ A DRUHÁ ŽENA GASSIROVA: Gassire přichází z boje!

TŘETÍ ŽENA GASSIROVA: Pojďte se přistrojit. Můj Gassire! Jak jsem ráda!

DRUHÁ ŽENA GASSIROVA: Náš Gassire! A zchystat mu k uvítání vodu.

(Všichni odcházejí.)

PRVNÍ ŽENA GASSIROVA (zatleská rukama.)

(Dva otroci.)

PRVNÍ ŽENA GASSIROVA: Připravte síň.

(Otroci rozvinují a kladou rohože.)

1. OTROK (bručí.)

2. OTROK: Ano. Tuze slavný návrat. Zabili beranů a volů, že se to ani spočítat nedá. Nepřátel padlo prý na padesát tisíc. A toho piva!

1. OTROK: Mhm…

2. OTROK: Ano, ano, hostina bude veliká. Ještě větší než posledně - však jak je tomu dávno - několik dní, a to přec bylo nějaké vítězství. A dnes toho navařili, myslím, jistě dvakrát tolik.

1. OTROK: Mhm.

2. OTROK: Co? — Ovšem. Gassire prý bojoval jako ještě nikdy. Burdamů byla přesila a jejich útok byl prý jako bouře. Ale Gassire je zahnal hluboko do pouště. To bude nějaká kořist! Zajatci, dobytek a zase spousta zbraní. A co prý jich pobil! Však toho navařili…

1. OTROK: Mhm.

2. OTROK: Jak povídáš. Ano, Gassire vrací se vykoupán v krvi, sám nezraněn, vítězný a slavný jako bůh. Vagadu jest slavné a veliké, prohlásili mužové, ale Gassire je ještě větší než Vagadu.

1. OTROK: Aby ti zuby zahnily! Co mně je do Vagadu? Co mně je do Gassira?

2. OTROK. Ano, říkali tak. Gassire je veliký, pravili, ale dnes, dnes byl Gassire ještě větší než Gassire.

1. OTROK: Gassire a zase Gassire, a ještě jednou Gassire, a pak znovu zas Gassire a zase Gassire a ještě Gassire! Je Gassire a zase Gassire a nic není jiného než Gassire. Nic není, ne, nic, je Gassire, ne, nic není, je jen Gassirova statečnost, ne, nic není, je jen jeho síla, nic, nic, je jen jeho sláva a pak zase nic a zas jen Gassire a jeho hrdinství a pak zas Gassire. I takový prašivý otrok, taková žlutá slina na hnojišti, jako jsi ty, má plnou hubu Gassira!

2. OTROK: Jak povídáš. Celé Vagadu slaví hrdinství Gassirovo. Hody budou veliké…

1. OTROK: Ó bych si mohl na zříceninách Vagadu vyčesávat vši! Ó bych viděl v prachu Vagadu krváceti hlavu Gassirovu! Bych ho viděl, jak si napuchlýma rukama chrání pošlapaný týl!

2. OTROK: He! Ale před ním, před Gassirem, bys tak nemluvil.

1. OTROK: Co mně je do Gassira? Čím mně je Gassire? Nechci vědět o Gassirovi, neznám Gassira, já ho neuznávám a nepřijímám a nechci já Gassira! Gassire je ve své pýše, já ve svém ponížení, je mocný, já v porobě. Jakou je jeho zásluhou, že je vysoko a silný, jakou je mojí vinou, že jsem v nízkosti, jakou je mojí vinou, že je skvělý, ale já temný, jakou jeho zásluhou, že je krásný, jakou mou vinou, že já ošklivý, jakou jeho zásluhou, že je šťastný, jakou zásluhou, že hrdina, a jakou vinou, já že jsem bídný? Ó! Jak je to protivné!

2. OTROK: Je to Gassire.

1. OTROK: Je to Gassire. — Čím je mi Gassire? Proč, proč, k čemu jest Gassire? Že jest, já trpím. Kdo nedal mně, že jemu je dáno? Je to Gassire. Já hryžu se v krušnosti, ale on, jemu? Gassirovi je lehko a snadno být ve své strašné pýše. Nechci věděti o Gassirovi. Ó, jak ho nenávidím.

2. OTROK (rozhrnuje záclonu): Trůn.

1. OTROK: Nebýti Gassira, dávno už padlo Vagadu a mrtvolu starého Nganamby žrali by šakalové.

2. OTROK: Trůn. Stojí tu — tak pevně — jako hrdě a pevně dívají se kupředu oči Gassirovy.

1. OTROK: Ó Gassire! Ke mně, duchové mého rodu, ke mně, démoni mé bídy, pojďte, pojďte už na pomoc mé nenávisti!

2. OTROK: Co chceš?

1. OTROK: Chtěl bych vidět, jak po Gassirově pýše přeběhla černá puklina. Zle. Chtěl bych se dívat, jak se Gassire trápí. Ó, jak mě pálí oči! Zle! Chtěl bych se dívat, k nenasycení dívat na Gassirovo upadání a pít, pít svýma očima zkázu Gassirovu!

(Trubky.)

2. OTROK: Pryč, přichází král!

(Trubky, vchází král Nganamba podpírán dvěma muži vagadskými; pak tři ženy Gassirovy.)

1. MUŽ Z VAGADU: Králi, tvůj trůn.

2. MUŽ Z VAGADU: Stojí pevně. Pevně jako samo Vagadu. Od věků stojí tu Vagadu a do věků bude stát. Pokud ve Vagadu je mužná síla, pokud meče ve statečných rukou a pokud myšlenka na Vagadu neusne v srdcích mužů, bude Vagadu státi ve své síle a slávě, nepomíjivé a stálé, jako skály saharské.

1. MUŽ Z VAGADU: Pokud mužové budou vidět svůj příklad v Gassirovi, pokud neusne vzpomínka na hrdinství Gassirovo, Vagadu bude skvělé a mocné až do věků.

2. MUŽ Z VAGADU: Silná je tvá paže, Nganambo, přesilná tvá paže je hrdinský tvůj syn Gassire. A předlouhé bude tvé panování, neboť máš Gassira.

NGANAMBA: Naši předkové bojovali za Vagadu den jak den. Den jak den bojovali za Vagadu s Burdamy a Boromy. Burdamové jsou lítí a zavilí, ale Boromové jsou zlodějští a zbabělí. Poráželi jsme Burdamy i Boromy. Burdamy poráželi jsme mečem, Boromy tloukli jsme řemeny svých sedel. Dal jsem pobíjet všechny zajatce. Je tomu už dávno.

1. MUŽ Z VAGADU: Ó králi, naše mládí pamatuje tvá hrdinství, a naše stáří nepřetrvá tvého panování. My zemřeme, naši synové odejdou za námi a už i naši vnukové budou bojovati za slávu Vagadu a ještě tu bude panovati Nganamba král.

NGANAMBA: Teď však už jsem velmi stár. Vždyť i Gassirovi synové budou už brzo tak velcí a staří, jako je Gassire.

2. MUŽ Z VAGADU: Nechť se stanou válečníky hodnými jména svého otce. Gassire jest největším hrdinou Vagadu. Ty však, Nganambo, jsi ve Vagadu králem.

(Píšťaly.)

(Píšťaly. Vběhne Posel.)

POSEL: Šťastné Vagadu, mocný Nganambo králi! Gassire skládá k tvým nohám svou kořist. Nepřítel je poražen. Gassire zvítězil. Dnes byl Gassire ještě větší než Gassire. Gassire byl více než hrdina, byl jako div. Vrhnul se do středu nepřátel, jako by slunce se řítilo na zem. Nepřátelé vykřikli v úděsu. Obrátili koně a odhazovali v útěku svá kopí. Zahnal je do pouště a zavolal pak na naše vojska. Posbírejte kopí, poručil hrdinům vagadským. Posbírali kopí. Zde jsou. Pohleď, prosím: Gassire je skládá pod tvůj trůn. Gassire přichází.

NGANAMBA: Vidím kopí.

1. MUŽ Z VAGADU: Tolik kopí jako dnes nebylo ještě nikdy hrdiny z Vagadu ukořistěno.

NGANAMBA: Vidím kopí, ale nevidím Gassira.

POSEL: Gassire přichází.

2. MUŽ Z VAGADU: Hrdinný Gassire! Třesk jeho meče nikdy nedozní v zemi sahelské.

(Bubny.)

POSEL: Gassire přichází!

(Volání: Hooh Gassire!)

NGANAMBA: Můj syn Gassire!

1. MUŽ Z VAGADU: Králi, tvůj meč —

2. MUŽ Z VAGADU: — a štít.

POSEL: Jest zde!

(Volání: Gassire!)

GASSIRE: (vkročí před trůn.)

NGANAMBA: Gassire, můj meči!

1. MUŽ Z VAGADU: Vítězi, hrdino, buď doma vítán.

2. MUŽ Z VAGADU: Buď vítán. Vagadu může klidně spát, neboť má Gassira.

NGANAMBA: Gassire, jsi štítem Vagadu.

GASSIRE (přikročí k trůnu, položí ruku na králův štít a políbí jeho meč): Králi.

NGANAMBA: Můj synu Gassire, jsi zdráv?

GASSIRE: Otče.

NGANAMBA: Jsi pýchou všech.

GASSIRE: Králi.

NGANAMBA (ke Gassirovým ženám): Uvítejte svého pána. Podejte velikému Gassirovi vody.

(Gassire pije a omývá si hruď.)

NGANAMBA: Gassire, boj byl těžký?

GASSIRE: (ukáže na posla.)

POSEL: Boj byl těžký a slavný. Co stojí Vagadu, nikdy tak slavného boje nebylo. Nepřátel byla přesila. Ale Gassire vrhnul se vlevo a porazil Burdamy po levé straně. A Gassire vrhnul se vpravo a porazil Burdamy po pravé straně. A vrhnul se kupředu a jeho meč byl jako srp v trávě. Zanechal všechny hrdiny za sebou. Bylo Burdamů jako hustý a temný mrak. Ale Burdama se obrátili na útěk před Gassirem a křičeli hrůzou: To není Gassire, to je smrt sama!

(Volání: Hooh Gassire!)

POSEL: Zděšeni skrývali si Burdama ve svých loktech oči, aby neviděli rozlíceného Gassira. Gassire rozprášil jejich vojska jako divá smršť. Vagadu jest v bezpečí. Vagadu jest nepřemožitelné a Gassire je ze všech mužů největší a nejstatečnější. Požehnáno buď tvé panování, o králi! Pojď, prosím, přehlédnout kořist.

NGANAMBA: A potom k slavným hodům. Bojovníci jsou hladovi; nechť jsou syti. Chtějí vypravovat o činech slavného dne; nechť jsou veselí. Ať ničeho neschází. A pěvci ať pějí hrdinské písně. Zapalte ohně. Gassire, můj synu, tvou paži; podepři starého otce, můj veliký Gassire!

(Hudba.)

Opona.