ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

(Trůnní síň v šeru. Z dáli zpěv: Hooh, Gassire! Gassire jest jediný a největší. Hooh!)

(Přichází 1. a 2. otrok.)

1. OTROK: Zle.

2. OTROK: Hooh! Zpívají, jako by hrom burácel.

1. OTROK: Zle, zle! Bolí mne tělo.

(Zpěv Hooh! Gassire!)

2. OTROK: Hooh! Té slávy, co má dnes Gassire! Kázal, aby mu bylo zchystáno lože. Všichni se zrovna sesedli u ohně a je tak brzo…

1. OTROK: Zle! Pálí mne oči.

2. OTROK: Sesedli se u ohně, vypravují a zpěváci zpívají o boji a o Gassirovi. Jsou syti, napiti a veselí. Ale Gassire mlčí.

1. OTROK: Gassire se chvástá svým mlčením.

2. OTROK: Je ještě tak časně a už chce jít spat. Ani skoro nepojedl. Já ale jsem se najed, to mohu říci…

1. OTROK: Co? Viděls? Tys viděl! Řekni to ještě jednou!

2. OTROK: Ano, ano. Rozhodně jsem se najed pořádně. A jak jsem povídal. Všichni jsou veselí, ale Gassire mlčí a chce jít spat.

1. OTROK: Tys viděl! Řekni mi to ještě znovu! Mlčí a chce na lože. A řekni ještě, jak jsi to říkal?

2. OTROK: A jak jsem to říkal? Ano. Ostatní jedli, ale on skoro nepojed. A chce jíti spat.

1. OTROK: Tys viděl. Ach, bolí mne v těle. Řekni ještě, no řekni…

2. OTROK: Co?

1. OTROK: Řekni: Gassire není zdráv.

2. OTROK: Gassire není zdráv.

1. OTROK: Ne, ne, není, Gassire není zdráv. A řekni: Gassire je nešťastný.

2. OTROK: Gassire je nešťastný.

1. OTROK: Je! Pravíš. Tys viděl. A ještě: Gassire není dnes jako Gassire.

2. OTROK: Gassire není dnes jako Gassire.

1. OTROK: Není? Ne, není, on není. Tak jest: Gassire není dnes Gassirem!

2. OTROK: Ty blázníš!

1. OTROK: Zle, zle. Bolí mne tělo a pálí mne oči…

(Zpěv Hooh! Gassire!)

1. OTROK: Tak mne pálí oči…

(Vchází se světlem 1. a 2. žena Gassirova.)

PRVNÍ ŽENA GASSIROVA: Je lože zchystáno? Odejděte. — Tak brzo odchází ze shromáždění mužů, od ohně a zpěvu…

DRUHÁ ŽENA GASSIROVA: Přinesla jsem mu podušku, aby se mu měkce spalo.

PRVNÍ ŽENA GASSIROVA: Přál si mít ustláno právě zde, v podnoží trůnu, který chrání svým hrdinstvím.

DRUHÁ ŽENA GASSIROVA: I ve spánku chce být sluhou trůnu a nejde spáti k nám.

PRVNÍ žena GASSIROVA: Co jsme mu udělaly? Jsem mu ženou věrnou, pečlivou, starostlivou, nejsem hádavá ani žárlivá. Jsem přece poslušná a poddaná, a ani nevím, kam bych až šla se svou láskou ke Gassirovi. A jeho nejstarší syn? Je poslušný a statečný. Všichni dnes říkali, jak udatně vedle otce bojoval.

DRUHÁ ŽENA GASSIROVA: Snad je jen trochu unaven.

PRVNÍ ŽENA GASSIROVA: Jeho paže je stejně silna, ale jeho čelo stává se den ze dne mračnější. Leží v něm něco těžkého. Nějaká myšlenka… Znala jsem jiného Gassira.

DRUHÁ ŽENA GASSIROVA: Gassire bude zas jasný, až se vyspí. Uvidíš. Až ráno vstane…

PRVNÍ ŽENA GASSIROVA: Jeho oči se již nedívají ven. Jeho oči se teď dívají dovnitř.

DRUHÁ ŽENA GASSIROVA: Ne, má nás rád. Uvidíš. Gassire ráno vstane a ty mu přineseš jíst. Zeptá se, co jsi dělala, a pochválí tvého syna.

PRVNÍ ŽENA GASSIROVA: Vždyť je to jeho syn nejstarší. První syn manželky první…

DRUHÁ ŽENA GASSIROVA: Uvidíš. Gassire bude zas jako dřív. Zavolá na své syny: Pojďte sem, hoši, ke mně! Nejstaršího syna pošle k mužům. A nejmladšího dá zase mamince do klína. Pojďte, hoši, zavolá na svých šest hochů. A mých šest hochů: Otče, pojď si zas s námi hrát! Uvidíš. Bude to zas křiku, smíchu a výskání! Jaká radost! Otče, teď mně hoď míč, ne, mně, teď mně, ne, mně, mně hod míč, táto! A potom: Otče, pojď házet do terče, ne, pojďte udělat závody v běhu, pojďte zápasit, ne, ať rozhodne táta, nekřičte tak, ať řekne a půjdeme závodit na koni anebo plovat!

PRVNÍ ŽENA GASSIROVA: Ne tak, Gassire zavolá svého syna nejstaršího. Dost už si nahrál s tvými chlapci. Vezme ho s sebou na lov a bude k němu mluvit jako otec k synovi dospělému. Můj Gassire!

(Přichází Gassire.)

DRUHÁ ŽENA GASSIROVA: Náš Gassire!

PRVNÍ ŽENA GASSIROVA: Můj Gassire!

DRUHÁ ŽENA GASSIROVA: Přinesla jsem ti podušku.

PRVNÍ ŽENA GASSIROVA: Kdybych ti mohla ustlat na svých loktech, ráda bych udělala.

DRUHÁ ŽENA GASSIROVA: Náš pane. Je ti ještě něčeho potřeba?

PRVNÍ ŽENA GASSIROVA: Ó Gassire, prosím tě, promluv. Jsme tvému srdci blízké?

GASSIRE: Děkuji vám.

PRVNÍ ŽENA GASSIROVA: Čekala jsem na tebe s úzkostí a s láskou. Ó, Gassire, řekni: chceš něco?

DRUHÁ ŽENA GASSIROVA: Chceš, Gassire? Přivedu ti našich šest synů. Byli tak hodní. Čekají, že je pohladíš po vlasech. Přivedu je, aby ti řekli dobrou noc.

GASSIRE: Dobrou noc.

DRUHÁ ŽENA GASSIROVA: Zavolám je. Ty chceš?

GASSIRE: Až zítra.

PRVNÍ ŽENA GASSIROVA: A půjdeš zítra s nejstarším synem na lov. Ó Gassire, ještě jsi se mnou nemluvil. Ještě jsi mi ani syna nepochválil. Ještě jsi ani na mne nepohleděl. Řekni: Držel se dobře mezi hrdiny Vagadu?

GASSIRE: Bojoval dobře.

PRVNÍ ŽENA GASSIROVA: Je to tvůj první syn, Gassire. Je stvořen k tomu, aby byl hrdinou, jako jsi ty. Je stvořen, aby bojoval po tvém boku. Viď, Gassire, aby bojoval za tebe, jako ty, Gassire, bojuješ za svého otce, za starého Nganambu krále.

DRUHÁ ŽENA GASSIROVA: Ráno, ještě než se probudíš, budou čekat hoši u tvého prahu. Viď, Gassire: půjdeš s nimi k hrám. Byli hodní. Jak tě ti chlapci, Gassire, zbožňují. Uvidíš, jak rostou, jak jsou čilí, odvážní a obratní. Všech šest, všech šest tvých synů, Gassire. Ach, jak tě mám ráda!

PRVNÍ ŽENA GASSIROVA: Řekl jsi, že bojoval dobře. Náš syn, Gassire, bude hrdinou, jako jsi ty. Pohleď, je už ve věku, jako jsi byl ty, když jsi mně dal svou lásku. Musíš mu dáti ženu, která by jemu dala prvního syna. Ty chceš! Tolik jsem na to myslela a ještě jsi se mnou nepromluvil. Vždyť je to tvůj první a náš jediný. Ty chceš. Mám ti toho tolik co říci!

GASSIRE: Až zítra. Dobrou noc.

DRUHÁ ŽENA GASSIROVA: Ó Gassire, nezaháněj nás ještě, prosím. Když jsi vytáhl do boje, přiběhli ke mně chlapci a ptali se…

GASSIRE: Nemohu. Nechtě mne spát.

PRVNÍ ŽENA GASSIROVA: Jen ještě něco, Gassire! Ještě něco vím. Napadlo mně…

GASSIRE: Odejděte. Chci býti sám.

DRUHÁ ŽENA GASSIROVA: Ó Gassire, máš nás ještě rád? Chlapci ti chtěli dát dobrou noc.

GASSIRE: Mám vás rád. Všechny. Ale — odejděte.

(První a druhá Gassirova žena odcházejí.)

GASSIRE (usedá na lože): Chci býti sám. Gassire může býti jen s Gassirem. Ne ne, chci spát.

(Z dáli zpěv.)

GASSIRE: Všichni ještě bdí. Gassire, proč jsi odešel?

(Z dálky zpěv: Gassire.)

GASSIRE: Gassire. Ó, kdo je to Gassire?

(Z dáli zpěv: Gassire je největší všech hrdinů vagadských.)

GASSIRE: Ó Gassire! Jak? Ty se k sobě nehlásíš? Jsi největším hrdinou Vagadu. Jak, ty mlčíš? Ty nejsi, co jsi? Ne ne, jsem, co nejsem a dvakrát nejsem.

(Z dáli zpěv: Dnes byl Gassire větší než Gassire!)

GASSIRE: — ne, Gassire je méně než Gassire.

(Z dáli zpěv.)

GASSIRE: Ó, by bylo ticho! Haha, Gassire odchází krást si na noci ticho, jako noční zloděj odchází krásti do polí.

HLAS TŘETÍ ŽENY GASSIROVY: Můj Gassire, spíš?

GASSIRE: Nech mne spát.

HLAS TŘETÍ ŽENY GASSIROVY: Gassire, škrabu na tvé dveře.

GASSIRE: Není tu dnes dveří.

HLAS TŘETÍ ŽENY GASSIROVY: Gassire, ťukám, škrabu na tvé dveře. Vpusť mne k sobě.

GASSIRE: Není tu dnes Gassira.

HLAS TŘETÍ ŽENY GASSIROVY: Přivedu ti našeho hošíčka. Chceš? Pohoupáš ho na kolenou.

GASSIRE: Nemám žádných kolen.

HLAS TŘETÍ ŽENY GASSIROVY: Gassire, ó můj Gassire, vpusť mne na své srdce.

GASSIRE: Gassire nemá dnes žádného srdce.

HLAS TŘETÍ ŽENY GASSIROVY: Gassire, bojím se plakat, ale já pláču. Ukaž mně svou tvář.

GASSIRE: Jsem ve tmě.

HLAS TŘETÍ ŽENY GASSIROVY: Gassire, říkal jsi, že mne máš rád, že jsem tvá žena nejkrásnější. Chválil jsi mé oči a vlasy, hladils má ramena. Gassire, chválil jsi moje tělo. — Milovaný, chceš-li, já ti dám také šest synů.

GASSIRE: Milovaná.

HLAS TŘETÍ ŽENY GASSIROVY: Milý, polož zase svou ruku na mou hruď. Polož svou ruku na mou šíji. Jsem tvá pokorná kráva.

GASSIRE: Milá.

HLAS TŘETÍ ŽENY GASSIROVY: Gassire, slyšíš, jak mně buší srdce a jak šumí má krev?

GASSIRE: Zadrž, Gassire dnes naslouchá hlasu jinému.

HLAS TŘETÍ ŽENY GASSIROVY: Buším na tvé dveře.

GASSIRE: Není dnes žádných dveří ke Gassirovi. Chci býti sám. Odejdi, milá, odejdi!

HLAS TŘETÍ ŽENY GASSIROVY: Dobrou noc, Gassire — dobrou noc — a na nás nezapomeň…

(Pauza.)

GASSIRE: Chci býti sám. — Sám — což je Gassire sám, je Gassire vůbec sám? — Je ticho, všichni šli spát. Ale Gassire nespí. Gassire není sám. V jeho nitru hryže šakal. V Gassirovi sedí šakal a žere jeho duši. Všichni usnuli, ale Gassire nemůže spát. Spí žena, ruce složeny pod hlavou a na jejích rtech se usmívá jméno milencovo. Spí muži, dlaně sevřené a v jejich hrudích chroptí hrdinská myšlenka na Vagadu. A spí dítě a v jeho srdci vesele skáče míč. A spí starý král Nganamba: Jeho ruce spí, složeny na prsou, a spí jeho víčka, propadlá do hlubokých jam. Jeho čelist ve spánku poklesá a volně proudí dech ze starých prsou Nganambových. Nganamba dýchá: v jeho nitru je meč a štít a trůn Vagadu.

(Rozhrnuje záclonu před trůnem.)

GASSIRE: Jeho štít. Nganambův meč. Trůn Vagadu. Krásná věc. Ne ne, věc hrozná! Gassire chce spát a nic už nevědět. Zhasněme světlo.

(Zháší světlo.)

GASSIRE: V jeskyni mého nitra je černo a černý šakal sežírá moji duši. Nikdo nevidí…

Vše zesnulo pod tíhou spánku. Jen Gassire naslouchá. Gassire nespí a naslouchá. Ve břiše temnoty bobtná ticho. Beznohé a bezruké rozlévá se po prastarém a němě se přikrývá nocí. Ticho. Kdyby tudy kráčela zsinalá smrt, bylo by slyšet její zlodějský krok. Ale tudy smrt nechodí. Ticho, Gassire naslouchá. — Óóó, Nganamba dýchá! Jak dlouho bude ještě dýchati starý Nganamba král?

Mou duši hryže šakal a v nitru mně hýbe se nezrozené: věc hrozná. Kdy, ó kdy přestane Nganamba dýchat? Jak dlouho ještě bude žít starý Nganamba král?

Jeho štít, jeho meč, jeho trůn! Jak dlouho bude ještě Gassire naslouchat, zda Nganamba ještě dýchá? Ticho, Gassire, naslouchej: Nganamba nedýchá! Ticho: starého dechu starého Nganamby teď neslyšeti - Nganamba zemřel - ne ne, slyším: Nganamba dýchá. Víčka má zapadlá do hlubokých jam a jeho čelist se pozachvívá a poklesá. V jeho hrudi zatřepetal se dech…

Ne ne ne, Gassire otcovrahem nebude!

Nganamba dýchá. Spí a v jeho srdci je trůn a meč Vagadu…

Ne ne, Gassire nebude otcovrahem! Volně proudí dech ze starých prsou Nganambových…

HLAS ZVENČÍ: Volněji, Gassire, ó ještě volněji by proudila krev…

GASSIRE: Kdo je tam?

HLAS ZVENČÍ: Vpusť mne dovnitř, Gassire.

GASSIRE: Kdo je?

HLAS ZVENČÍ: Jen já. Otevři mně.

GASSIRE (otevírá vchod): Kdo jsi? Odejdi.

GASSIRE (stojí ve vchodu): Není tu nikoho. Kde jsi?

GASSIRE: Kde jsi? Mluv!

GASSIRE: Nevidím nikoho. Kdo jsi? Nikdo tu. Mluv, nebo zemřeš.

GASSIRE: Nikdo zde. A přece ten hlas znám…

HLAS UVNITŘ: Neznáš mne, ale můj hlas znáš.

GASSIRE: Kdo je tu?

HLAS UVNITŘ: Nikdo, Gassire, jen ty sám…

GASSIRE: Kde jsi?

HLAS UVNITŘ (z jiné strany): Zde, jsem, Gassire, u tebe.

GASSIRE: Kde? Nikdo tu není. Kde jsi, co jsi?

HLAS UVNITŘ (z jiné strany): Nikde, Gassire, nikdo tu není, je tu ticho, slyš, jak starý král Nganamba dýchá, ještě dýchá…

GASSIRE: Ne ne, Gassire otcovrahem nebude!

HLAS UVNITŘ: Ne ne, Gassire nechce být otcovrahem. Gassire je jen největším hrdinou Vagadu, ale nechce být ve Vagadu prvním. Hahaha, to je pro Gassira dost…

GASSIRE: Proč ještě dýchá Nganamba král?

HLAS UVNITŘ: Proč ty, Gassire, nejsi již dávno králem? Proč ty nejsi prvním mužem Vagadu? Jak je to možno?

GASSIRE: Nganamba ještě nezemřel.

HLAS UVNITŘ: Jak? Takový starý a vetchý? Takový zbytečný. Jak, on ještě nezemřel? Kupodivu, vždyť je tu přece Gassire, nejpřednější z Vagadských! Jak to může být?

GASSIRE: Nemohu toho snésti.

HLAS UVNITŘ: Nechť Nganamba zemře.

GASSIRE: Ne ne, mlč, Gassire nikdy otcovrahem nebude.

HLAS UVNITŘ: Ne ne, co myslíš? Haha, co myslíš? Gassire nikdy nebude králem, Gassire prvním nebude. Haha, jemu to postačí —

GASSIRE: Kdo jsi? Kdy, ó kdy zemře Nganamba král?

HLAS UVNITŘ: Nevím. Proč neví Gassire?

GASSIRE: Kde jsi? Kdo je to?

HLAS UVNITŘ: Nikdo tu není. Jsem venku.

GASSIRE (řítí se ven): Kdo je? Co je to?

GASSIRE (venku): Odpověz!

GASSIRE: Odpověz! Stůj!