Praha — Brno — Bratislava

Hantýrka losařů je z části hantýrkou předměstských živlů vůbec, z části hantýrkou novou, čeština brněnská. Ve veselohře nelze všechno reprodukovati prostě proto, poněvadž vysvětlování by zabralo mnoho místa. Příklad: Dva losaři jsou u pana hospodáře a chtějí manželům vnutiti pořádnou skupinu losů:

„Tak podívajó se, tady só ty státní papíry, co na ně musijó brat brzo véhru, ušporujete si váš kapitál a jistě mezi těma splátkama máte 100.000. Tady u těch máte 40 tahů za rok, no ale pan revisor vám je dá, ale musíte mu dát na ruku, že ve véhře do těch 18 měsíců mu dajó 5 %!“

Mezi sebou: „Je to laivont. Kobrovka de pali, začnó s ňó šmétrovat a já to kó nechám naferblovat… Já ho ufachčím na 18 a budu ho trugčit na 2 najednou…“

Po obchodě: „To dalo ale sakra fachu! Ta kobrovka byla originál trojka, hneď jsem ti cundovál, že tam só voba, jen’s ju to měl nechat naferblovat, ona na to valila…“

Všeobecné věci, které všechny zachytiti ve hře ovšem nemožno: Kdo chodí se salátkem (losy), musí umět valit šmé, stavět boudu nebo tunel nebo flignu (lest), jinak se k lóve nebo mari (penězům) nedostane.

Finkem (padělanou objednávkou) se dá taky vydělat pár kol (100 Kč), ale agent musí si to dobře ibrlegčit. Hlavní věcí je umět dobře šmetrovat (žvanit), aby kó (kupec) naletěl, pak už se lóve pěkně vyfouknou a je na čoch (hospodu) i na nějaké to kéřidlo (pití). Agent musí umět kómat (pozorovat), komu reklamu (skupinu) prodává. Jsou tuftoví (dobří) kořeni, kteří skočí na špek (napálí se) a uvážou se (uzavrou obchod), ale jsou i lágricoví kó, kteří pak naškrabou ferblu nebo škrabku (dopis) a typlujou (běží) s ním na poštu, že je lumpi vokajlovali (ošidili). Šilingři (četníci) jsou na to hás (hned jdou za tím), a najednou je dobrák agent v Praze (vězení) a špizuje (sedí). Proto musí být ten, kdo chodí se salátkem, velký gamoš (chytrák) a opatrně fachčit a makat (pracovat). Nezbývá-li nic jiného, raději věc vypiglovat (urovnat) a pali (pryč)! Vždycky se musí cuntovat (dávat pozor). Když jsou peníze v kapse, teprve všechno je lajvond (dobré, jisté). Lidé jsou trojani (blázni), letí na skupinky, ale hokna nebo facha (práce) je to přes to tvrdá. Nejde o typly (krejcary), ani o rifky nebo krumple (Kč), ani o placky a kliky (5 a 10 Kč), pořádný agent se netahá taky o topl (20 Kč), opravdový kšeft to je několik kol (100 Kč) nebo tácků a fecen (1000 Kč). Dobře je jezdit autem a pořádně se rošohnovat (obléci se). Pořádný jas nebo jóži (svrchník), elegantní topr (klobouk), vyglančené šneky nebo pekle (boty), šlajfka s diamantem, velký kódr (prsten) na ruce — na to lidé drží a odvážou se (vyndají prachy). U gážiho (velkého rolníka) pozor, ten bere lézrle (noviny)! Na toho jít spíš v hospodě s válehá (karty) a ufachčit nějakého šipla (hazardní hru)! Ve vámstorfě (dědina, která má losy) dvojnásobný pozor! Tam již lidé větří, že výhry nejdou, jak se slibovalo, tam už se nový beton (dobrý kšeft) daří velmi těžko.

Rozumí se, že se řemesla chytlo také plno neodpovědných živlů, lidé, kteří jsou pruch (bez peněz), sígři, štechři, pilchři a dacani (darebáci), facíráci, kteří za špinku (cigaretu) dají všechno. To jsou lidé, které zná ve městě každý kíbr a fízl (tajný) a každý chlup a hémon (policajt). Takového ničemu nechá slušný agent letět (zatknout), jakmile se naskytne příležitost. A do grimu (vězení) s ním! Ukáže se, že to byl chlap, který bere ráčny (hodinky), měl v kapse krochnu (revolver) a mór (nůž), udělal dvě tvrdé (pokladny), měl za sebou několikráte kolik metrů (měsíců) — udělat pichrle na takového grázla je povinností každého slušného člověka, sic by losy nikdo nekupoval. Pán Bůh má všelijakou čeládku na světě, mezi losaři je plno slušných lidí i podařených exemplářů, řemeslo jde a nejde, fajfrle (nocleh) se shání ledakdes atd. atd.

Typický doklad lidské hlouposti z prostředí, v němž se pracuje, najde se každé chvíle v novinách. Poslední (dle textu z novin):

I. 25. června 1926. Do obce X. přijedou autem dva páni společnosti B. Ú. k manželům, kteří jsou zadluženi. Společnost se usnesla, nechat vyhrát nejpotřebnější v kraji, posílá losy, které určitě vyhrají atd. Mlčení se vyprošuje. Manželé přijímají podvodně vnucený prospekt na 35 stavebních losů a 5 losů Červeného kříže za 7.200 Kč, pánové inkasují provisi 970 Kč a odjíždějí.

II. Za měsíc jsou tu jiní dva pánové v autu, jeden je pan „ředitel“. Pan ředitel slibuje výhru na 1. srpna, 80.000.—. Nechati vyhrát je jen v jeho moci. Za tu laskavost jen 5 % z výhry. Manželé slíbí. Nový prospekt na 30 stavebních losů a 10 losů Červeného kříže zase za 7200 Kč, tentokrát však se inkasuje 1360 Kč. (Číslice Kč 7.200.— ukazuje, že šlo jistě o podvod. Cena losů byla snad uměle snížena a pak ovšem nahrazena číslicí správnou.)

III. Za tři dny na to přijíždí znova auto. Pan ředitel vzkazuje, že chtějí-li manželé vyhráti, musí koupit ještě jednu skupinu. Pak je výhra „na beton“. Kdyby nekoupili, musí podepsat prohlášení, že se zříkají výhry ve prospěch jiného. Nový prospekt na 25 losů stavebních, 25 losů Červeného kříže, 25 italského červeného kříže a 25 tureckých státních losů v ceně Kč 28.000.—, inkasováno ihned 2740 Kč. Celkem dle novin vnuceny lidem prospekty na 180 losů v úhrnné ceně 42.400 korun a ztraceno přes 5000 Kč. Dle zpráv novin snažili se nějací podobní páni s autem sjednati u paličatého sedláka objednávku losů vyhrůžkou trestního oznámení berní správě za to, že odmítl s nimi jednati!

A ještě jedna poznámka:

Pražáci měli mluviti v této hře po pražsku, Brňáci po brněnsku, Slováci po slovensku, aby bylo vidět rozsah ideové trati Praha—Brno—Bratislava. Byla by to věc jistě záslužná a pěkná, ale odstonalo by to divadlo. Proto zůstalo jen při některých náznacích, aby se charakterisovalo krátce tam, kde se nemohlo jíti dále. Páni režiséři i hráči se na tyto náznaky upozorňují, aby na ně dali pozor a zároveň, aby už nic k náznakům nepřidávali.