Náboženská poézia

Základ přepevný, svatých božích kniha,
zákon prorocký, apoštolská víra! —
Svět, zákon světa — jako stín — ubíhá:
Kdo Písmům věří, uvěk neumírá;
věčnéť ve Slovu vyslovení slávy,
kdo na něm staví — Amen — dobře spraví!

Nebo, ne z lidské vůle pošlo Slovo,
nemohli jináč svatí, boží lidé;
duch pravdy vedl rámě prorokovo,
vichrem a ohněm hnaní — Řeci, Židé
šli po všem světě, ke všemu stvoření
s evanjelium a pérem zjevení.

Slovanské slovo! Solunští vítejte
bratři, tlumači vy slova spasení! —
Vděku potomstva nezměněnou mějte
vyhnanci, kterýmž v tajném utoulení
Žerotínova zmužilost a síla
dala psát dílů šest svatého díla!

Divný vztýčil se kříž nade národy,
to dřevo věčných božích slitování,
strom někdy rabstva, nyní strom svobody,
sloup žití, slávy, — sloup smrti a hany:
Nekřižované toto aby tělo
v ukřižovaném — vykoupení mělo.
Tu kříž, to cesta, kudy křesťan chodí!
Tu kříž, nevolno šlapať cizí pole!
Tu kříž, pád a smrť časná tu vévodí,
tu kříž, věží věřících homole, —
tu kříž, to naše bolesti, trápení —
oné budoucí slávy ta znamení!

Ryzím ozářen kríž bleskem kalicha,
nádoby sladkých, božích občerstvení
pro ty, jichž světská pošlapala pýcha,
jenž leží časnou poutí unavení,
pro ty, jimž žízní svatou hoří rtové,
zřídlo úlevy, vždy nové a nové. —

Česko-moravské i hanby i slávy
prápore, — heslo přepamátných bojů,
draze koupený kalichu krvavý!
Donesiž pokoj do našich pokojů,
až se rouhání, hněv a křik utíší,
Tebou, Kristovy lásky sladkou číší! —

Ejhle, kříž — kalich, královské poklady,
nestráží rota žoldnéřů Golgata,
ne vladař, ni Řím, ni rytířské řády:
Stráží je krotkost a pokora svatá,
ta, bez žaloby a bez kletby slova,
vítězoslavná, věčná — Beránkova.