Náboženská poézia
Autor: Andrej Sládkovič
Digitalizátori: Martin Odler, Michal Garaj, Viera Studeničová, Ivana Guzyová, Erik Bartoš, Jakub Košuth, Lucia Muráriková, Ida Paulovičová
[5]
Nápěv: Den uchází atd.
Slyš ty zpěvy, Otče s nebes výsosti!
Víc dát neví vděk náš Tvojí milosti:
Slyš volání, když první hlas zvona
k Tvé cti zove lid Tvého Siona.
Slychej prosby, když v den vezdejší z rána
k Tobě vést nás bude posvatná hrana:
Když světlo v tmu, v pokoj pot se změní,
vděčné naše slýchej díkčinění!
Dej slyšet nám zvuk nábožné ocele,
volající k poctám svaté neděle:
Slovu svému uděl požehnání,
naše přijmiž chvály a vzývání.
zvonů strašné v prostřed plamenu lkání:
Však když ztřesceš hříchy Babylona,
nedej srdce jako srdce zvona.
Lásku dej nám nehrdou, nestudenou,
lásku s vírou a nadějí spojenou;
ať slovo to: Jsme evanjelíci!
není při nás jako zvon znějící.
Když nad hroby našich aneb našími
zvony s věže zní zvuky lkajícími,
těš nás a vznes duše s hlasy zvonů,
k milým našim nad nebes oponu.
Tak když jednou zamlknou všecky hlasy
a utonou v věčnosti naše časy,
uléč srdce v hříších rozbolené,
Otče! a přijm’ mezi své zvolené.
[5] Báseň prvý raz uverejnená v Korouhvi na Sionu, 1879, č. 17, 257.
Bližšie údaje o básni nepoznáme. Pre jej náboženský obsah zaraďujeme ju medzi poéziu duchovnú.
Ján Mocko, ktorý báseň uverejnil, zmieňuje sa len o jej hodnotách z hľadiska duchovnej piesne: „Původně stálo: ,hříšné břehy Hrona‘ (verš 15., C. K.), což sám básník, aby se mohla píseň tato i na jiných stranách při posvícení zvonů upotřebiti, ponapravil, jak výše udáno. Jistě hodna jest toho pronikavá píseň táto, plná svatých myšlenek a básnických půvabův, aby při podobných slávnostech upotřebená byla, posvatné city budila, probuzené k nebesům unášela. Málo duchovních písní pozůstavil nám oslávený básník náš; i tato jedna zabezpečuje mu místo popřední mezi cirkevními pěvci a skladateli písní nábožných.“
Mockovo volanie nevyšlo naprázdno, pretože v zbierke „Písně Duchovní“ (Citara Sanctorum), Ružomberok, 1895 (Salvovo vydanie) je zaradená na str. 1172 — 1173.