SkryťVypnúť reklamu
Článok pokračuje pod video reklamou
SkryťVypnúť reklamu
Článok pokračuje pod video reklamou

Zvony

[5]

Nápěv: Den uchází atd.


Slyš ty zpěvy, Otče s nebes výsosti!
Víc dát neví vděk náš Tvojí milosti:
     Slyš volání, když první hlas zvona
     k Tvé cti zove lid Tvého Siona.

Slychej prosby, když v den vezdejší z rána
k Tobě vést nás bude posvatná hrana:
     Když světlo v tmu, v pokoj pot se změní,
     vděčné naše slýchej díkčinění!

Dej slyšet nám zvuk nábožné ocele,
volající k poctám svaté neděle:
     Slovu svému uděl požehnání,
     naše přijmiž chvály a vzývání.

SkryťVypnúť reklamu
reklama
SkryťVypnúť reklamu
reklama
Nedej slyšet, pro věčné smilování,
zvonů strašné v prostřed plamenu lkání:
     Však když ztřesceš hříchy Babylona,
     nedej srdce jako srdce zvona.

Lásku dej nám nehrdou, nestudenou,
lásku s vírou a nadějí spojenou;
     ať slovo to: Jsme evanjelíci!
     není při nás jako zvon znějící.

Když nad hroby našich aneb našími
zvony s věže zní zvuky lkajícími,
     těš nás a vznes duše s hlasy zvonů,
     k milým našim nad nebes oponu.

Tak když jednou zamlknou všecky hlasy
a utonou v věčnosti naše časy,
SkryťVypnúť reklamu
reklama
SkryťVypnúť reklamu
reklama
     uléč srdce v hříších rozbolené,
     Otče! a přijm’ mezi své zvolené.



[5] Báseň prvý raz uverejnená v Korouhvi na Sionu, 1879, č. 17, 257.

Bližšie údaje o básni nepoznáme. Pre jej náboženský obsah zaraďujeme ju medzi poéziu duchovnú.

Ján Mocko, ktorý báseň uverejnil, zmieňuje sa len o jej hodnotách z hľadiska duchovnej piesne: „Původně stálo: ,hříšné břehy Hrona‘ (verš 15., C. K.), což sám básník, aby se mohla píseň tato i na jiných stranách při posvícení zvonů upotřebiti, ponapravil, jak výše udáno. Jistě hodna jest toho pronikavá píseň táto, plná svatých myšlenek a básnických půvabův, aby při podobných slávnostech upotřebená byla, posvatné city budila, probuzené k nebesům unášela. Málo duchovních písní pozůstavil nám oslávený básník náš; i tato jedna zabezpečuje mu místo popřední mezi cirkevními pěvci a skladateli písní nábožných.“

SkryťVypnúť reklamu
reklama
SkryťVypnúť reklamu
reklama

Mockovo volanie nevyšlo naprázdno, pretože v zbierke „Písně Duchovní“ (Citara Sanctorum), Ružomberok, 1895 (Salvovo vydanie) je zaradená na str. 1172 — 1173.