ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

^[3] Podľa bibliografických údajov báseň bola prvý raz uverejnená v Evanjelickom Věstníku IV. 1869.

Keďže sa nám nepodarilo Evanjelický Věstník nájsť, báseň vydávame podľa jej uverejnenia v Korouhvi na Sionu V. 1882, č. 16, 241 — 242. Odtlačil ju tam Ján Mocko z rukopisu Sládkovičovho s náčrtom života a diela Jana Meyfarta a s týmto poznamenaním:

„Zbývá mi ještě několika slovy zmíniti se o překladu Sládkovičovém. Drahý Sládkovič náš nebyl přítelem překladů. Nerád viděl do cizího roucha oblékat, cizího ducha vlévat do písně slovenské. Nerád viděl, když kdo cizí malicherností dal se unášeti, zabývaje na vlastní, pravé poklady. Neschvaloval to bažení po překladech. Psalť mi jednou, když jsem mu byl dvě německé vánoční písně k přeložení zaslal: ,Nemal som a nemám v nich radosti. Vám k vôli pokus ten spravil som. Preklady napospol nedaria sa. Ináč spieva Nemec, ináč Slovák. Nuž odložte piesenky z Missionharfy na stranu a spievajte: „Z nebe přišedše Anjelé — Čas radosti — Kristus, Syn Boží — Nastal nám čas velmi veselý — Spasitel světa Pán J.“ atd. A najmä a predovším z celého srdca sväté hymny vianočné: „Hospodine, studnice dobroty — Sláva Bohu na nebi — Věříme srděčně“ atd. dľa Tranovského! Oj, to velkolepé, nebeské brány a bašty duší roztešených v Bohu narozeném! — Príjmite úprimné vyslovenie náhľadu, jako mienku moju súkromnú a beznáročnú. Želalbych, aby ona bola mienkou verejnou a smerodajnou.‘

Tak soudil o překladech věhlasný Sládkovič náš, a kdoby s ním nesouhlasil? V pravdě pouhými překlady nepovznese se duchovní píseň naše; pročež dvojnásobnou radostí vítáme každou původní píseň v ,Korouhvi‘ uveřejněnou a jen to bychom sobě želali, aby církevní básníci naši větší pozornosť věnovali duchovním písním. Jest ještě veliká mezera v Kancionáli i ve Zpěvníku k zaplnění.

Z toho patrné jestiť, že Sládkovič z vlastní pohnutky nepřeložil Meyfartovu píseň; učinil to jen na vyzvání a žádost bratra P. Čobrdy. Nevěděl Sládkovič důvěrnou žádost odepříti, preložil píseň a v sprůvodě milého listu zaslal do Erlangen, kdež sme tehdy studovali. O svém překladě takto se pronáší: ,Pieseň na žiadosť Vašu preložil som, ako sa dalo. Každý preklad pokuľháva rázom i výrazom. Ľahši novô čos spraviť, lež rukama poviazanýma pracovať za jiným‘ — — ,Podotknul som poznámky tieto len na ospravedlnenie toho, že ja som v slovenskom texte tu i tu odchýlil sa od pôvodiny a v celku, že v mojom diele nevidno toho zdaru, ktorý vidno len na prácach s obľubou konaných.‘

Skromně pronáší se Sládkovič o svém zpracování, ač co do myšlenky a výrazu biblického místy i samého původce převyšuje.“

Zachovali sa dva rukopisné exempláre:

I. 2 listy rozmerov 23 × 14,5 cm bez názvu. Pod textom Sládkovič naznačil: „Svobodně preložil A. Sládkovič vo febr. 1867“. Slohy sú číslované.

II. 1 list rozmerov 34 × 21 cm písaný cudzou rukou s poznámkou autora: „Podľa J. M. Mayferta z nemeckého slobodne zpracoval Andr. Sládkovič vo febr. 867.“ V zátvorkách je rukou básnika naznačená aj druhá poznámka: „Z Německého dle J. M. Mayferta“. Slohy sú číslované.