ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

SEDOCH:

Mnoho divných věcí ten vyzvězuje,^[11]
130
kterýž ustavičně přes svět pracuje.
Já maličko sem se teď provandroval,
abych něco mezi lidmi skušoval,^[12]
to sem pak zvěděl: Kam se kdo obráti,
po všem světě jiného neslýchati,
135
než že nejlepší mezi lidmi bývá,
kterýž peněz a statku^[13] mnoho mívá,
by pak nebyl ozdoben jakou ctnosti,^[14]
však ho mají v veliké poctivosti,
ale kdo bývá v nouzi a v chudobě,
140
chovej se ten jakžkoli chce poctivě,
však nebude-li míti peněz dosti,
přichází všechněm lidem k ošklivosti.
Netřeba na přátely spolihati,
ještě tě sami budou utiskati,
145
o to, cokoli máš, připravovati
a k posledku se budou posmívati. / 17
Tak zajisté již svět jest převrácený,
by ty byl pobožný nebo učený,
že sobě málo váži pobožného,
150
ani moudrého, ani rozumného,
by sice byl života šlechetného,
však kdyby neměl peníze žádného,
musíť vpravdě vždycky z zadu zůstati,
neb ho za blázna budou počítati
155
a stěžkem kdy bude lépe na světě,
neb již jest potopen v zlostní slepotě,
v němž se nemnoho takových nachází,
kteří by byli živi v božské bázni,
an tí, jenž by měli zlé zastaviti
160
a všeliké neřády zabrániti,
na Pána Boha sami málo dbají
a ve vší bezbožnosti se kochají.
Co se pak mezi prostým lidem děje?
Ano, prvé^[15] nežli se kdo naděje,
165
již jest právě až na hlavu oškrabán,
divným šantroctvím^[16] o své připravován.
Když s tebou bude přátelsky mluviti,
myslí tě po jídášskou políbiti.^[17]
Jaké pak darův božích uživání?
170
Každý se kochá v nešlechetném žraní,
ožralství za hanbu nepočítají,
ale za poctivé rekoství mají,
smilstvo, cizoložství jest chvalitebné,
lání a přisahání obyčejné, / 18
175
Pána Boha se v tom neostychají,
na jeho hrozné pokuty nedbají.
Kdož by chtěl všeckno zlé vyčitavati,
však by mu den nemohl postačovati!
Ale že sem se v cestě upracoval,
180
také bych po vandru rád odpočíval,
a protož musím domu pospíšiti
a své milé rodiče navštíviti.
Ba hle, vidím Ismaéle sem jiti,
platí, že se mnou něco chce mluviti.
185
Tuším, že mne z cesty bude vítati
a na noviny se hned bude ptáti.
Vím dobře, že též bude naříkati,
nechtěl bych ho rád dlouho poslouchati
neb sem povědom jeho obyčeje.

ISMAÉL:

190
Divně se již na světě všecko děje,
naše kupectví nemnoho platívá,
když jednostejně drahoty nebývá.
Již bych se odpověděl kupcem býti,^[18]
neb by jeden o všecko mohl přijíti,
195
když lidé chtějí všecko lacno míti
a všeho nejvíce na vrub koupiti.^[19]
Mnozí také i dluhu zapírají,
jiní třebas i s dluhem utíkají. / 19
Má registra^[20] již jsou všecka popsaná,
200
mnohých čest, víra v nich zastavovaná,
kteříž se dávno s Vaňkem poradili^[21]
a patami své dluhy zaplatili.^[22]
Mohl by přitom jeden se oběsiti,
kdyby se tak mělo na dlouze díti.
205
Ale vidím Sedocha sem se bráti,
musím ho jistě z vandru přivítati.

ISMAÉL:

Vítej, Sedochu, můj ujčičku milý,
však sme tě již dávno zde neviděli!
Kteraks’ se ale na tom vandru míval?
210
v které krajině si posavád býval?
Slyšel-lis’ ale tam co tak nového?
Prosím, nezatajiž přede mnou toho!

SEDOCH:

Můj milý ujče, pane Ismaéli,
přál bych vám, byšte dlouho zdrávi byli!
215
Co bych vám nového měl vypraviti
nevím, aby se vám mělo líbiti,
nebo o dobrém nikde neslýchati,
byť se jeden měl kraj světa dostati,
než o drahotě, hladu a těžkosti,
220
o divné zlosti a neupřimnosti. / 20
Chudí bývají všudy utiskáni
a mezi lidmi není milování.

ISMAÉL:

Ach mlč, nechtěj více vypravovati,
však mi již těžko o tom poslouchati.
225
Dosti o tom zde víme co praviti,
netřeba jinam pro noviny jiti,
dosti zde nepravosti i nevěry,
i zde jeden jest černý, druhy šery.
Kdož z koho muož býti, ten tomu pánem,
230
chudí po bohatých říkají amen.
Ale vidím, že si ustal^[23] po cestě.

SEDOCH:

Uhodli ste, můj pane ujče, jistě,
a protož se do domu musím bráti,
abych mohl po vandru odpočívati.
235
Již vás nyní poručím Pánu Bohu.

ISMAÉL:

Jdi s Pánem Bohem, můj milý Sedochu!

ISMAÉL:

Z svého domu teď sem musil vyjiti,
mohl-li bych někde dlužníka spatřiti,
ale musím někde na straně státi
240
a na ně zdaleka pilně číhati,
nebo jak by mne některý uhlídal, / 21
rychle by na stranu někde vyhýbal.
Ale můj soused Boas hyn^[24] vychází
a v pravý čas nyní ke mně přichází.
245
Toť jest člověk dobrý, také rozumný,
kterýž mnohým lidem raditi umí.
Musím mu o své psotě^[25] žalovati
a při tom za dobrou radu žádati.

BOAS:

Dobré jitro, pane sousede milý,
250
zdá mi se, že ste nevelmi veselý,
snad ste nemocný, aneb se staráte,
aneb jakou těžkost na sobě máte?

ISMAÉL:

Kterak mám, můj sousedku, vesel býti?
Těžko mi na jakou radost mysliti,
255
an ve dne i v noci nemohu spáti,
tak se ustavičně musím starati.
Bojím se, že v nouzi musím přijíti,
aneb snad hladem pojednou umříti.

BOAS:

Zachovej Pán Buoh, pane Ismaéli,
260
abyšte pojednou hladem umřeli!
Však máte hned nazbyt všeho dobrého,
co vám pak jest tak náramně těžkého?

ISMAÉL:

Několik zlatých sem lidem rozpůjčil,
obilí i jiných věci rozvěřil. / 22
265
Již pak nemohu svých dluhův dostati,
dosti za nimi musím posílati.
Ještě mé čeládce k tomu nalají,
s pánem čertem ji často přivítají,
než kdy na mne něco mají vylhati,
270
umějí dobré slovo podávati,
časem budou i Bohem přisahati,
aby mne lépe mohli oklamati.

BOAS:

Běda tomu, jenž mnoho dlužen bývá,
tomu také, jenž mnoho rozpůjčívá,
275
neb z obou stran jest jistě psoty dosti,
naříkání, starosti i žalosti.
Já díky vzdávám Pánu Bohu svému,
že nejsem dlužen haléře žádnému,
také nerád mnoho lidem půjčuji,
280
třebas žádnému piva nezvěřuji,
zvláště bez základu dvojnásobného
neb bez rukojemníka statečného.
Hledím radějí vždycky jistým hráti,
netřeba mi se za nimi toulati.
285
Syt sem půjčení a věření toho,
neb mne to stojí groše nejednoho.

ISMAÉL:

Blaze, kdo může býti bez starosti,
ale kdo chce hleděti své živnosti^[26]
a mezi lidmi jaký obchod vésti, / 23
290
musí skusiti rozličného štěsti.
Od lidí vyvěřiti,^[27] dlužen býti,
lidem věřiti^[28] a dlužníky míti.

BOAS:

Šťastný chléb, který se v suše nabývá
a bez mnohé starosti se užívá.

ISMAÉL:

295
Dobře pravíte, kdo s to může býti,
mohl by to od Boha za dar přijíti.

BOAS:

Ale co nyní strojíte činiti?

ISMAÉL:

Myslím jednou dlužnici navštiviti
a z svého dluhu ji napomínati.

BOAS:

300
Hleďte se prvé pilně vyptávati
jest-li žena hněvivá neb ožrala,
aby vás přeslicí nepřivítala.

ISMAÉL:

Slyším, že jest velmi pobožná vdova,
která se k každému uctivě chova.

BOAS:

305
Já vám radím, chtějte mne poslouchati,
nechoďte ji sami napomínati.
Pošlete k ní radějí služebníka,
však by byla vaše lehkost veliká, / 24
kdybyšte měli sami k vdově jíti,
310
lidé by vás mohli v domnění míti,
byšte třebas na nic zlého myslili,
však byšte bez jakých klevet^[29] nebyli,
ažto^[30] sobě rádi přifrejujete,^[31]
mladým paním dukatův darujete.
315
Vím, že ste více paním darovali,
než ste chudým pro Bůh jak živí dali.

ISMAÉL:

Ba, dobrou radu mi vpravdě dáváte,
za to u mne dva másy vína máte;
ale musím služebníka volati,
320
aby sám k vdově šel, mu rozkázati.

ISMAÉL:

Hybrystes, služebníče, poď sem ke mně!
Jdi rychle k té vdově a ji ode mne
nejprvé pověz dobrý a šťastný den,
potom, aby mi platila, napomeň.
325
Ať za vděk přijme, co sem jí shovíval,
nad určitý čas ten dluh očekával;
však víš, kde by se měl k ní doptávati,
nedej se prázdným slovem odbývati.

HYBRYSTES:

Kde ta vdova bydlí, velmi dobře vím,
330
ale se o to, pane milý, bojím, / 25
že se bude chudobou vymlouvati;
co jí pak na to mám odpovídati?

ISMAÉL:

Netřeba se s ní mnoho tam hádati,
pověz jen, že ji chci obžalovati
335
u rychtáře. Ale hleď se zpraviti,^[32]
má-li co v domě, hleď pilně zpatřiti.

HYBRYSTES:

Nevím, budu-li k tomu chvíli míti,
abych se mohl po domu obezříti,
kdybych pak musil rychle vyskočiti,
340
jak by mne počala trdlem^[33] honiti.
Takť nyní dlužníci zde činívají,
když o dluh napomenuti bývají.

ISMAÉL:

Musíš se tak pojednou nelekati,
vřesku ženského se nestrachovati;
345
by chtěla nyní polovici dáti,
ostatek bych jí déle chtěl čekati.
Ba, tak pohříchu musíme činiti,
z zlého trhu s ušima domu jiti.

HYBRYSTES:

Půjdu a u té vdovy štěstí skusím,
350
jakž mi rozkážete, činiti musím.

BOAS: / 26

Čas jest do domu se již navrátiti
a co čeládka dělá, opatřiti.
Když myši kocoura doma nečijí,
ve vší svobodě sobě povolují.
355
Takž čeládka, když panův doma není,
jiného nehledí než zahálení
a na hromadě spolu budou státi,
rozprávěti neb spolu pohrávati.
Kdo se nyní statku chce dodělati,
360
darmo^[34] mu na čeládku spolihati,
mohl by spíše vlkem roli zorati^[35]
anebo oslem jeleně uštvati,
an kdy nad ní stojíš, dosti činiti,
aby co v domu měla, ochrániti.
365
Kdy sama nějakou škodu činívá,
zrádný ten Nevím^[36] hned všecko vymývá,
ještě se k tomu dosti nafoukají,
aneb hned zdvihna se pryč utíkají.
Chceš-li ji pak v čem dobře uživati,
370
musíš ji v mnohých věcech folkovati,^[37]
něco zminouti^[38] a něco zvinouti,^[39][40]
někdy veliké škody přehlidnouti,
časem více nežli sobě hověti,
množstvíkrát jen skrze prsty hleděti.
375
By někdy neměli půl dne dělati,
však jim musíš plnú záplatu dáti.^[41]
Vždycky též plné hrdlo chtějí míti,
by měl sobě z svého hrdla vydříti. / 27
V ničem tě hned nebudou litovati.
380
Nedbají, by měl žebrákem zůstati,
a protož, čí jest vuol, drž sám za rohy,
nespolíhej na cizí silné nohy.

ISMAÉL:

Ó, jistotně věrnou pravdu pravíte,
jak vy tomu výborně rozumíte!
385
Musili ste sami toho skusiti.

BOAS:

Kdož se spálil, umí jiným raditi.
Lépe jest se cizím neštěstím káti
a bez vesla na moře se nedati.
Hleď koníčka za otěž nepustiti,
390
neboť se nedá za ocas zlapiti,
aby tě potom nohou neuhodil^[42]
a snad by tobě na zdraví uškodil.
Tak se hleď nespustiti na čeládku,
neb by neměl přispoření^[43] v svém statku.