Komedia nová o vdově

Páni milí, vaším milostem nyní,
kteří ste v tomto místě shromážděni,
že ste nás dobrotivě vyslyšeli
a na tak pobožnou hru pozor měli,
1945
společne i obzvláštně děkujeme
a vám toho se odsloužiti chceme. / 97
  Ještě pak jedno nám teď pozůstává,
aby na to naučení, jenž se dává
v této hře, každý pilně pamatoval,
1950
ano v svém životě tím se zpravoval,
nebo svatý Pavel apoštol píše
v své Epištole k slavné obci římské:
Cokoli v Písmě svatém jest napsáno
a v mnohých příkladech ukazováno,

1955
že jest psáno k výstraze i k naučení
a v naději k našemu potěšení,
a protož i my to v paměti mějme,
potešitedlné naučení vezmeme
z této hry z Písma svatého vybrané
1960
a od nás před vámi nyní říkané:
  Nejprvé o spůsobu světa zlého,
všelikých nešlechetností plného,
kdežto všecky zlosti a nepravosti,
pocházející z ďábelské chytrosti,
1965
nyní právě až na vrch vystoupili,
neb se lidé již v zlosti zatopili,
takže řídko kdo na to pamatuje,
co nám Pán Bůh v slovu svém přikazuje.
  K tomu v svém povolání velmi mnozí
1970
nechovají se podlé vuole boží,
nepamatujíc na bližního svého,
jemuž řídko kdo činí co dobrého,
ale ho spíše hledí utiskati,
nežli by ho měl v dobrém fedrovati. / 98
1975
Činíť pak kdo komu co dobrého,
však v tom hledá zisku trojnásobného.
  Mnozí též nad Pánem Bohem zoufají,
když od něho navštíveni bývají
buďto chudobou neb jinou ouzkostí,
1980
nemocí neb jakoukoli těžkostí.
Neslušných prostředkův se hned chytají,
a šantroctvím neb s kouzly se obírají,
k ďáblu se na radu utíkajíce,
čarodějných bab hned následujíce,
1985
neb na jiná lotrovství se dávají,
čtveractví, loupežství pilní bývají.
Takoví pak, jenž se ďáblem zpravují,
Boha i s slovem jeho potupují,
konečně časně i věčně zahynou,
1990
s ďáblem v pekelním jezeře utonou.
Časné pokuty zde se ukazují,
drahota, hlad, války se shromažďují,
rozličná utiskání a soužení
přicházejí z božího dopuštění
1995
a to jsou znamení hněvu božího
proti hříchům lidu nekajícího.
Kdož pak sobě zde nechce usmysliti,
ten na věky musí zatracen býti.
  Protož jedenkaždý člověk pobožný,
2000
v jakémkoli soužení postavený,
představiž sobě tuto vdovu chudu
k svému potěšitedlnému příkladu, / 99
ve vší své ouzkosti, psotě a bídě,
v nemoci, v protivenství a v chudobě,
2005
jakž ona v ouzkosti jsouc postavená,
ode všech lidí téměř opuštěna,
však proti Pánu Bohu nereptala
a v těžkém kříži sobě nezoufala,
než Pánu Bohu se jedny modlila,
2010
všeckou svou péči na něho vložila,
za vysvobození věrně prosící,
času Bohu však nevyměřující,
na samou milost jeho se spustila,^[123]
že ji neopustí, silně věřila.
2015
Takž jest od Pána Boha uslyšána
a ze vší ouzkosti vysvobozena.
  I my se též důvěřme Bohu svému,
pokud čas máme, obraťme se k němu,
v pravé víře pokání zde činíce,
2020
v něho samého doufání majíce,
neb sám z nesmírné své všemohúcnosti
a z nekonečné své dobrotivosti,
všecko, cokoli chce, může činiti
a co zaslíbil, všecko chce splniti.
2025
On sám též zůstává neproměněný
a ve všech svých slíbích jest pravdomluvný,
v jeho bázni toliko živí buďme
a nade všecky věci ho milůjme,
však nám ráčil tělo i duši dáti,
2030
v životě matky předivně chovati / 100
a syn jeho ráčil za nás umříti
a svou drahou krví nás vykoupiti.
Kterak se mu nemáme důvěřiti,
aby nás neměl do smrti živiti?
2035
  Protož v samého víru svou majíce,
ve vší potřebě jemu se modlíce
skrze jméno Ježíše, syna jeho,
Pána a vykupitele našeho.
Jeho slova vždycky poslušní jsouce,
2040
v něho samého naději kladouce,
buď každý pilen povolání svého,
buďto duchovního nebo světského,
jsouc také obcování pobožného.
Přitom pamatůj na bližního svého,
2045
aby ho jako sám sebe miloval
a ve vší potřebě jeho fedroval,
také o to, co má, nepřipravoval,
skrz faleš neb lichvu nevyšacoval.
  Tomuto se pak každý nauč konečně,
2050
na tento rým pamatuoj ustavičně.
Věř, modl se, doufej a v svém povolání
pracůj věrně, dáť Pán Buoh požehnání
netoliko zde časně v tomto světě,
ale z milosti své v věčném životě
2055
skrze Ježíše Krista, syna svého,
pána a vykupitele našeho,
jemuž chvála, čest i díkův činění
po všecky věky věkův bez skončení.