ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

BÁLACH:

S těžkostí muože býti starost těší,
nepokojnější a nebezpečnější,
jak jest ta práce, k které sem dnes volen,
1170
když ouřad rychtářský na mne jest vzložen,
zvláště těchto časův nejposlednějších,
k skonání světa se již schylujicích,
v nichž ďábel, kníže světa nešlechetný,
lhář a mordéř duší lidských ukrutný,
1175
jeko lev řvoucí nejvíce obchází
a svou chytrostí zlobivou přichází
k těm, kteří jsou bezpeční a ospalí,
lakomí, zahálčiví a ožralí,
s nimiž pak po své vuoli hned nakládá,
1180
ke všem nešlechetnostem jich nabádá,
kteříž také ve všem ho jsou poslušní,
nač jich koli navede, všecko činí,
vydávajíce se ve všecky zlosti,
v sodomské hříchy a rozpustilosti, / 62
1185
v nevěru, v bezbožnost, také v zoufalství,
v neposlušenství boží a v modlářství,
v pejchu, v závist, v hněv, v sváry, v cizoložství,
v zrady, v různice, v mordy i v lakomství,
v lichvy, v faleš, v krádeže a v chytrostí,
1190
v klamy a v divné podvodné šantroctví,
o čem před lety nebylo slýchati,
an hrozné jest o tom vypravovati.
A ačkoli se káže zákon boží
a k tomu pokuty jeho se množí
1195
jako drahota, hlad, války veliké,
nemoci, mor a úzkosti všeliké,
však lidé málo na to všecko dbají,
než v svém zvyklém kvasu^[91] vždycky trvají,
nemyslíce na jaké polepšení
1200
aneb na pravé k Bohu obrácení,
hledíc jední na druhých hned se mstiti
a o poctivost sebe připraviti.
Z té příčiny tak mnoho soudův bývá
a rychtář odpočinutí nemívá,
1205
protož mu potřebí na to mysliti,
kterak by mohl spravedlivě souditi.
K tomu přicházejí rozepře divné,
k rozsouzení časem dosti nesnadné.
To pak již velmi obyčejné býva,
1210
že žádná strana nechce býti křiva,
tuze proti sobě se postavíce. / 63
V čem pak řečníci vinní jsou nejvíce,
že svůj fortel^[92] při tom vyhledávají
a na každé slovíčko pozor mají,
1215
aby sebe mohli v čem polapiti,
tu pak soudce musí pilně šetřiti,
aby mohl všecko moudře vyhledati,
přitom dobré svědomí zachovati.
Ale že to jest věc nevelmi snadná,
1220
k níž obzvláštní rozšafnost jest potřebná
a já sem k tomu člověk nestatečný,
hloupý, prostý a nevelmi rozumný.
A protož tebe, Bože Abrahamův,^[93]
Izákův, Jákobův, našich otcův,
1225
Bože dobrý, plný vší spravedlnosti,
prosím, buď mi přítomen svou milosti,
jaks’ ráčil Šalomúnovi^[94] činiti
a jej divnou moudrostí obdařiti,
tak i mne v tomto povolání zpravúj
1230
a rozumnou moudrostí mne obdařúj,
abych na tvůj soud vždycky pamatoval
a všecky věci moudře rozsuzoval,
aby mé zpravovaní bylo šťastné,
tobě, Pánu Bohu, dobře líbezné,
1235
ke cti tvé a vzdělání lidu tvého
i také k prospěchu spasení mého.
Již ve jméno boží na rathúz^[95] půjdu,
vím, že dlouho bez žaloby nebudu. / 64

SYBULIK:

Pane, na vaši milost lidé mnozí
1240
dobrou chvíli čekají na rathúzi.

BÁLACH:

Jestli co přede mnou mají činiti,
pověz, že hned mezi ně chci přijíti.

ISMAÉL:

Pane rychtáři, račte odpustiti,
na maličkou chvílku se zastaviti.

BÁLACH:

1245
Což to, pane Ismaéli, žádáte?
Snad s někým před soudem činiti máte?

ISMAÉL:

Opatrný pane rychtáři milý,
prosím, že ráčíte na malou chvíli
k mé potřebě Syblika propůjčiti
1250
a račte jemu přitom poručiti,
aby došel pro mou jednou dlužnici,
pro vdovu onu v Prorocké ulici,
aby jí k vám hned rozkázal přijíti,
neb před vámi něco s ní mám činiti.
1255
Své syny také aby s sebou vzala
a přitom aby dlouho nemeškala.

BÁLACH:

Sybuliku, víš-li kde jest ta vdova? / 65

SYBULIK:

Vím, pane, však jest žena prorokova,
který podlé pána Jochýma bydlel
1260
a před čtyrmi neděli, tuším, umřel.

BÁLACH:

Jdiž k ní a kaž jí, ať hned ke mně přijde,
syny své ať také s sebou přivede.

SYBULIK:

Jakž mi ráčíte, pane, rozkázati,
chci rychle a bedlivě vykonati.
1265
Pane Ismaéli, mé právo dejte
a nedlouhou chvíli tuto čekejte,
já bez všeho meškání zase přijdu,
vdovu i se vším konventem^[96] přivedu.

ISMAÉL:

Milý brachu, prosím, dlouho nemeškej,
1270
teď máš právo, jen brzo pospíchej!

BÁLACH:

Pane Ismaéli, za mnou teď poďte,
na rathúzi se té vdovy dočkejte.

SYBULIK:

Hej, hej, paní vdovo, hned otevřete,
co vám oznámiti mám, poslechněte!

RÁCHEL: / 66

1275
Vítej, Sybuliku, co potřebuješ?
Divno mi to, že na můj duom tak tlučeš.

SYBULIK:

Milá paní, račte mi odpustiti,
k mému pánu rychle máte přijíti
a své syny také s sebou vezměte,
1280
v čem vás potřebuje, hned se dovíte.
A prosím, abyšte neprodlévali
a pána rychtáře nerozhněvali.

RÁCHEL:

Ráda se poslušně chci zachovati,
s svými syny za tebou pospíchati,
1285
můžeš jednák,^[97] chceš-li však, napřed jíti
a pánu svému o tom oznámiti.

SYBULIK:

Milá paní, věřím, že se tak stane.

RÁCHEL:

Všemohoucí a milostivý pane,
jak velmi divně ráčíš mne skusiti
1290
a na mne milostivý kříž vzložiti,
jimž mne ráčíš rozličně navštíviti!
Nejprvés’ mne ráčil muže zbaviti,
jehožs’ mi za ochránce byl daroval,
aby mne v tomto světě opatroval
1295
a poněvádž sem ho nyní zbavena,
ve vší bídě, smutná, sem postavena,
k tomu na hrdle nemálo dluhův mám, / 67
o něž se, bídná žena, velmi starám,
neboť jich nemám, hříšná, čím platiti
1300
a proto před rychtáře musím jíti.
Od svých přátel sem také opuštěna,
ale však já, přesmutná, sirá žena,
duověřuji se tvé božské milosti
a tebe prosím se vší duověrnosti,
1305
rač lítostivé srdce spůsobiti
panu rychtáři, před nějž teď mám jíti,
aby na tvůj božský soud pamatoval
a mne, bídné vdovy, neutiskoval.

RÁCHEL:

Synáčkové milí, hned se mnou poďte!

ENOCH:

1310
Paní matičko, kde pak jíti chcete?

RÁCHEL:

K rychtáři, synáčku, sem obeslána,
abych hned zaplatila, co sem dlužna
a vás oba také s sebou mám vzíti,
co sobě, smutná, nyní mám počíti?

JOZEF:

1315
Má paní matko, Bohu se jen těšme,
že nás neopustí, srdečně věřme!
Zdaliž nám často o tom nečítáte
v biblí, kterúž po pánu otci máte, / 68
kterak Buoh divně ráčí potěšiti
1320
ty, jenž se jemu hledí douvěřiti?
Také na nás ráčí pamatovati,
když se jemu příhodné bude zdáti,
toliko času mu neukládejme,
ale jeho vuoli se poddávejme.
1325
On sám umrtvuje i obživuje,
do pekla uvede a vyvozuje,
však jest všemohoucí a milosrdný
a ve všech svých slibích též pravdomluvný.

RÁCHEL:

Děkujiť, milý synu, žes’ mne těšil,
1330
zdá se, že mi se anjel z nebe zjevil
a odválil kámen od srdce mého,
mdlobou ženskou prvé obtíženého.
Protož již vesele k rychtáři poďme
a Pánu Bohu svému se poručme!

JOZEF:

1335
Což strejce s sebou též nezavoláme?

RÁCHEL:

Běž k němu a pověz, že naň čekáme,
a pros, ať jde k pánu rychtáři s námi!

JOZEF:

Jděte napřed, my přijdeme za vámi.

SYBULIK: / 69

Pane, ta vdova s svými syny přišla.

BÁLACH:

1340
Pročež s tebou mezi nás nevešla?
Kaž pánu Ismaélovi přijíti,
řekni, že muože před nás předstoupiti.

SYBULIK:

Pane Ismaéli, máte tam vjíti,
pán rychtář vám tak kázal oznámiti,
1345
již také před ním stojí paní vdova.

ISMAÉL:

Pane rychtáři, dvě nebo tři slova
chtěl sem proti té vdově promluviti,
prosím, že mi ráčíte toho příti.^[98]

BÁLACH:

Cožkoli chcete, svobodně žalůjte,
1350
jedny na Pána Boha pamatůjte!

ISMAÉL:

Pane rychtáři, račte odpustiti,
tato vdova mi nechce zaplatiti,
což mi spravedlivě dlužna zůstala,
a z toho by se ráda vykulhala.
1355
Již sem jí dosti dlouho očekával,
pacholka svého za ní posílával,
avšak nemohu ničehož dostati,
vždycky mne hledí slovy odbývati.
Protož vás prosím, račte rozkázati,
1360
ať mi aspoň takový dluh zaplati! / 70

BÁLACH:

Milá paní, co vy k tomu říkáte?
Co na tu žalobu odpovídáte?

SALOMON:

Pane rychtáři, tato bídná žena,
po svém muži v sirobě postavena,
1365
této všeckej žalobě místo dává,
ano i k tomu dluhu se přiznává.
Ale však neví tomu co činiti,
než že by ráda chtěla zaplatiti,
ale nemá čím. A tak vždy za milost
1370
prosí, neb na ní jest veliká ouzkost;
jakž ji jedny Buoh ráčí obmysliti,
bez meškání všecko chce zaplatiti.

ISMAÉL:

Pane rychtáři, teď ste již slyšeli
a z obou stran dobře vyrozuměli,
1375
co jest ode mne nyní žalováno
a co na to za odpověd jest dáno.
Ta výmluva nemuože postačiti,
já bez svého déle nemohu býti,
měla o tom prvé přemyšlovati,
1380
než se vdlužila, dobře rozjímati,
kterak by potom mohla zaplatiti,
nechtěla-li obžalována býti.
Protož prosím, že podlé vyměření
městských práv spomůžete mi k placení. / 71

BÁLACH:

1385
Mnoho-li pak jest toho dluhu všeho
od vás té chudé vdově půjčeného?

ISMAÉL:

Padesát zlatých jest summy půjčené,
kteréž pořád^[99] v registrách jsou zapsané.

BÁLACH:

Z řeči vaší žalobné a odporné
1390
tomu sem srozuměl dobře výborně:
vy byšte rádi, aby vám platila,
což by i ona ráda učinila,
avšak nebohá s to nemuože býti,
aby vám tak náhle měla platiti,
1395
nebo sami muožete rozuměti,
že bídná žena, maje dvoje dětí,
s nimi, nebožátko, má psoty dosti,
zvláště, jak sou nyní těžké živnosti,
a když muže nemá, dosti činiti,
1400
aby se sama mohla uživiti.
Protož chtějte to sami poznávati
a přitom na Boha pamatovati,
nad bídnými sirotky se slitůjte
a jich tak bezbožně neutiskůjte,
1405
a ten dluh nějak po troše přijměte
jak ste jí půjčili. Na to pomněte,
pojednou ste jí všeho nepůjčili,
vím, že ste to po groši vystrčili. / 72

ISMAÉL:

Však sem na to dávno chtěl nastoupiti,
1410
ale ani tak chtěla zaplatiti
a vždy se svou chudobou vymlouvala.
Držím jistotně, že se domnívala,
že sem jí dlužen tak darmo čekati,
aneb že jí mám všeho darovati.

BÁLACH:

1415
Snad se na ni z té příčiny hněváte
a tak tuze z dluhu napomínáte,
že lichvy žádné z něho nezpravuje,
aneb vás často něčím nedaruje.
Držím, že by to učiniti chtěla,
1420
kdyby jen s dítkami co jísti měla,
ale kde není, smrt nemuože vzíti,
zlé jest z prázdné konvice se napíti.
Však byšte na tom mnoho nestratili,
kdybyšte jí pak ten dluh odpustili,
1425
Pán Bůh by vám jistě nahradil toho,
když stanete před slavným soudem jeho.

ISMAÉL:

Ještě jest daleko do dne soudného
a nevím, jestli co také pravého,
což o něm rabínové vypravují,
1430
nás jakousi šaraborou^[100] troštují.^[101]
Kdo by mne chtěl dotud dobře chovati,
chtěl bych mu svuoj díl šerabory dáti. / 73
Ale šprýmu nyní zanechajíce,
neodpustím jí ani polovice.

BÁLACH:

1435
Copak na bídné vdově chcete vzíti?
Stěžkem z ní kůži muožete zedříti.

ISMAÉL:

Však víte, kterak při tom se chovati,
netřeba vás tomu vyučovati.
Podle práva ji do vězení dejte
1440
a odtud ji prvé nevypouštějte,
pokud by mi dluhu nezaplatila,
aneb dostatečně neuručila,^[102]
abych věděl, při kom svého hledati,
darmo se s ní více tak rozmazati.
1445
Uměla se vdlužiti, nech též plati,
jináč bych od ní nemohl nic dostati,
aneb nech mi své syny v tom dluhu dá,
neb jí zhola neodpustím, to shledá.

BÁLACH:

Již nevím, paní, co k tomu říkati.
1450
Poněvádž nemuožete objednati,
aby vám pán Ismaél dluh odpustil,
ale již všecko k právu jest připustil,
když také nemáte čím zaplatiti,
tehdy do vězení musíte jíti,
1455
a pakli někoho muožete míti,
kdo by za vás chtěl konečně slíbiti, / 74
že do dvou neděl zaplatiti chcete,
tak nyní vězení prosti budete.
Pakli byšte potud nezaplatili,
1460
o své syny byšte se připravili,
jakž naše práva v sobě obsahují.

SALOMON:

Pane rychtáři, já za ni slibuji
a nechcete-li na mně dosti míti,
chci hned ještě dva k sobě přistaviti.

BÁLACH:

1465
Na vás jednom^[103] mohl bych nyní přestati,
kdybyšte se jen chtěli zachovati,
a protož ruky své mi podávejte
a tak ve jméno boží domu jděte!

SALOMON:

Paní švagrova, na to pamatůjte,
1470
mne i sebe potom nezavozůjte.^[104]

RÁCHEL:

Jistotně chci o to bedlivost míti,
sama bych vám nechtěla škody příti,
snad mne Bůh obmyslí, můj pane švagře!

SALOMON:

Mějte se již, paní švagrova, dobře!

RÁCHEL:

1475
Dejž to náš milý Pán Bůh spolu s vámi,
on se rač sám smilovati nad námi!
Milí synáčkové, domu pospěšme / 75
a samému Pánu Bohu se těšme,
však mé srdce mi vždycky o tom praví,
1480
že nás Pán Buoh brzo žalosti zbaví.
Hleďme se jemu jedny důvěřiti,^[105]
však jest jistotně ráčil zaslíbiti
skrz ústa Davida, proroka svého,
že vpravdě chce uslyšeti každého,
1485
kterýž by v čas ouzkosti volal k němu,
důvěřujíc se jako otci svému,
že má býti všeho zámutku^[106] zbaven,
aby skrze to také byl oslaven.
A protož my se jemu dnes poručme,
1490
že nás též neopustí, silně věřme,
neb když příhodný čas ráčí poznati,
ráčí nám pomoc z výsosti seslati.

RÁCHEL:

Ba hleďte, prorok Elizeus hyn jde,
volejmež skůro^[107] za nim, ať neujde.
1495
Slyš mne, ó člověče Boha z výsosti,
prosím, poraď mi v nynější ouzkosti!

ELIZEUS:

Kdo tak za mnou volá velmi nezbedně?

RÁCHEL:

Ó, poraď, neb sem soužena náramně! / 76
Můj muž, tvůj služebník, jenž se Boha bál,
1500
jakž sám víš, že zákon boží miloval,
skrze smrt z tohoto světa jest sešel
a hle, věřitel můj, Ismaél, přišel,
když mu nemám čím dluhu zaplatiti,
chce mne k veliké škodě připraviti,
1505
abych aneb u vězení seděla,
aneb tyto dva synáčky mu dala,
aby jeho věční manové byli
a za dluh do smrti jemu sloužili,
neb sem mu za to musela ručiti,
1510
že mu do dvou neděl chci zaplatiti.

ELIZEUS:

Copak aneb v čem tobě mám raditi?
Co máš v domu svém, hleď nezatajiti.

RÁCHEL:

Tvá dívka v domu svém nemá jiného,
kromě jednoho džbánu olejného,
1515
v něm jedny troška oleje zůstala,
jímž by se tvá služebnice mazala.

ELIZEUS:

Učiniž tehdy, jakť rozkáží tobě!
Jdi hned k sousedům svým a vypůjč sobě
což nejvíc muožeš nádob všelijakých,
1520
prázdných, buď velikých anebo malých
a potom s svými syny jdi hned domu,
zavrouc za sebou dvéře, oken k tomu. / 77
Tu z svého džbánu do jiných nalévej,
všecky nádoby do vrchu dolévej!
1525
Ej, hned uhlédáš předivnou moc boží,
že se tvá troška oleje rozmnoží,
a když všecky nádoby budou plné,
tak též z tvého džbánu téci přestane.
Toho k potřebě muožeš uživati
1530
a za to Pánu Bohu děkovati.

RÁCHEL:

Podlé slova tvého tak chci činiti
a tvého rozkazu poslušna býti.
Děkujiť nyní za radu tvou věrnou,
dejžť za to milý Buoh odplatu věčnou!
1535
Poďtež, synáčkové, nezanedbejme,
co nám prorok rozkázal, vykonejme!
Nejprv nádob jděte vypůjčovati,
jakýchkoli kde muožete dostati,
buďto džbánův neb hrncův, vše přineste
1540
a kdež vám co půjčí, všudy povězte,
že je po malé chvíli navrátíte
a že na nich škody neučiníte.
Od koho co vezmete, pamatůjte,
a tím spíše se zase navracůjte,
1545
abychom se při tom neobmeškali
a svého dobrého nezanedbali.

JOZEF:

Paní matko, námi nemá scházeti, / 78
ke všem sousedům hned chceme běžeti
a vy zatím na nás doma čekejte
1550
a do domácích nádob nalévejte.

RÁCHEL:

Milostivý Bože, rač býti s námi
a dej nám dnes své svaté požehnání,
však tvé slovo nemůže nám sklamati,
ale musí věčně pravé zůstati!
1555
Jakž my dnes nehodné vskutku poznáme,
budiž tobě chvála, náš milý Pane!