ZlatýFond.SME.sk - zlatý fond slovenskej literatúry

LÁMECH:

395
Jistě to bývá velmi zlé znamení,
kdy těch převyjednaných^[44] peněz není.
Člověk chudý nemůž průchodu míti,
ale musí všudy potlačen býti,
nemůž se spravedlnosti dovolati,
400
když nemá čím rychtáře darovati.
Kdo maže, ten jede, staří říkali,
však za to jistě blázni nebývali.

RÁCHEL:

Zdař Buoh, pane sousede, co pravíte,
aneb čemu se tak velmi divíte?

LÁMECH:

405
Divím se nynější nešlechetnosti,
bezbožnosti, také neupřimnosti,
které až právě na vrch vystoupily,
mezi všemi lidmi se rozmnožily.
Kdo silnější, ten na vrchu, říkají,
410
ale mdlejší potlačeni bývají.
Tak sem i to vpravdě tak býti seznal,
neb sem to při jednom člověku shledal,
který se zdál býti velmi pobožný,
ale již sem poznal, že jest falešný.
415
Och, není všecko zlato, co se svíti,
nevím, komu na světě již věřiti.
Bylo mi jistě těžko tam seděti,
lítosti nemohl sem na to hleděti. / 29

RÁCHEL:

Co ste pak velmi divného viděli,
420
aneb co tak bezbožného slyšeli?

LÁMECH:

Ó, má pani sousedko, slyšte málo,
co se včera zde u rychtáře stalo!
Nebyl bych o něm toho mohl mysliti,
ani bych byl chtěl jinému věřiti,
425
kdyby o něm někdo byl vypravoval,
co sem sám svýma očima spatřoval.
Jakýsi člověk náramně chudobný
včera byl před právem obžalovaný
od jakéhosi věřitele svého,
430
člověka přespolního bohatého,
aby mu bez průtahu dluh zaplatil,
že mu déle čekati nechce, pravil.
Ten chudinka svou psotou se vymlouval
pravíc, že by mu z srdce rád zpravoval,
435
než že na ten čas při penězech není,
majíc s dítkami veliké soužení,
jichžto nebohý ale šestero má
a na něm jest tak veliká chudoba,
že do třetího dne chleba nejedí,
440
od velikého hladu sotva hledí.
A přitom pro Buoh prosil za prodlení,
že se chce starati o zaplacení,
aneb mu chce polovici zjednati / 30
a ostatkem ho nechce obmeškati.
445
Ale od rychtáře v tom byl oslyšán,
ani mu jeden den roku jest přidán,
ano rychtář v tom se více zbraňoval
nežli ten, který ho byl obžaloval.
Ale sem poněkud tomu srozuměl,
450
že ten člověk tak prázdný sem nepřijel,
neb jeden podlé mne sedíc to spatřil,
že byl rychtáře koláčem^[45] obdařil.
Takť se na toho chudinku smluvili,
aby jej do šatlavy připravili,
455
ač se dobří lidé zaň přimlouvali,
však mu na rychtáři nic nezjednali.
Také ho na rukojmě nechtěl dáti,
než hned do šatlavy se musil bráti,
leda svou vuoli nad ním provodili,
460
v ďábelské zlosti sobě povolili.
Chudinka mohl by tam zimou umříti,
k tomu nemá co jísti nebo píti,
slibuji, že se může vypostiti.

RÁCHEL:

Ach, nestojte,^[46] co já pak mám činiti?
465
Já sem také nebohá dlužna mnoho,
ó, co já se náramně bojím toho,
abych též nebyla obžalována
aneb před rychtáře připravována,
když na to myslím, mohla bych umříti! / 31

LÁMECH:

470
Počkejte, ještě vám víc mám praviti.
Hned, jakž ten chudinka do šatlavy šel,
po něm druhý človíček chudý přišel
s ženou svou, a spolu oba plakali,
před rychtářem na cháma^[47] žalovali,
475
kterak by je oba ukrutně upral^[48]
a svou vuoli nad nimi provozoval,
nemajíce k tomu příčiny jiné,
než že z své roli shnali jeho svině,
kteréž jim hrách až do čista vypásly,
480
chudinkám mnoho škody učinily.
Když sobě před rychtářem stěžovali,
ochránění proti kvaltu^[49] žádali,
rychtář se na chudinky hrozně sápal,
bezmála, že jich do šatlavy nedal.
485
(Ale bylo-li kdy o tom slýchati,
aby jeden pes druhého měl žráti?
Musil by na nich veliký hlad býti
a všecko v světě naopak se díti.)
Takť nebožátka musili odjíti,
490
jestliže nechtěli v šatlavě býti,
neb by se na nich rád toho chtěl mstíti,
že jich o roli nemůž připraviti,
jenž podlé něho v lepším místě leží,
tím se jen samým živíc, co z ní těží,
495
neb ji také velmi pilně dělají,
poněvádž jiné živnosti nemají, / 32
ale mu na to těžko jest patřiti,
myslí, kterak by je mohl odstrčiti,
aby ji museli jemu prodati,
500
divných příčin bude vyhledávati.

RÁCHEL:

Přeběda mně náramně, ženě bídné,^[50]
v velikém soužení pozůstavené!
Co bych sobě měla bídná počíti,
kdyby mi též na to mělo přijíti,
505
aby mne pan Ismaél obžaloval,
tak nelítostivě se mnou nakládal,
neb sem mu padesát tolarův dlužná,
dosti se o ně starám, bídná žena!

HYBRYSTES:

Již sem se té vdovy dosti nahledal,
510
ku které mne pán pro peníze poslal.
V jejím domu ji nemohu najíti,
musím ale někde na ryňk vyjíti,
snad bych ji spíše mezi krámy našel.

LÁMECH:

Tuším, že ono^[51] Hybrystes k vám pošel,
515
snad ho pán Ismaél o dluh k vám poslal,
neb se na jakousi vdovu poptával.

RÁCHEL:

U samého, že ke mně strojí jiti! / 33
Ó, přeběda, co mám smutná činiti?
Když vlka spomíná, jižť jest za humny,
520
tak se i mně nebohé děje nyní.

HYBRYSTES:

Ba hle, právě hyn vidím vdovu státi,
musil bych ji jinde dlouho hledati.
Nevím, mám-li se upřímo^[52] k ní brati
a na ryňku z dluhu napomínati.
525
Ale musím tam předce s ní mluviti
a co mi pán poručil, oznámiti.

LÁMECH:

Snad vám na ryňku toho neučiní,
aby vás měl napomínati nyní.

RÁCHEL:

Pohříchu tí nemnoho studu mají,
530
kteří se jedny v lakomství kochají.

HYBRYSTES:

Milá pani, prosím, za zlé nemějte,
že s vámi zde mluvím, se nehněvejte,
neb sem vás doma několikrát hledal.

RÁCHEL:

Milý mládenče, cos’ mne potřeboval,
535
od koho si ke mně poslán, oznam mi!

HYBRYSTES:

Muožete uhodnouti jednak sami. / 34
Víte, že již vyšlo času nemálo,
kdy se jedno i druhé od nás vzalo.
Krámských věcí, jichž ste potřebovali,
540
i peněz k tomu sme vám půjčovali.
Když nebožtík váš pán ležel v nemoci,
byli sme vám hotoví ve dne v noci.
A protož mne pán Ismaél k vám poslal,
abych vás o placení napomínal,
545
neb vám již déle nemůže čekati.
Na té dobré vůli máte přestati,
kterú vám vždy až posavád učinil,
neb do vlaské země jeti umínil,
aby mohl kupeckých věcí zjednati,
550
protož bude peněz potřebovati.

RÁCHEL:

Ó, můj mládenečku velmi milostný,
žádám tebe pro Pána Boha nyní,
pros na mém místě pána Ismaéle,
ať mi dluhu shoví do další chvíle
555
a má lítost nade mnou, bídnou ženou,
s dítkami v sirobě pozůstavenou.
Však bych mu z srdce ráda zaplatila
a za dobrodiní bych vděčna byla,
ale nyní nemohu s tolko býti,
560
abych mohla pojednou zaplatiti.

HYBRYSTES:

Má milá pani, rád bych to učinil, / 35
ale pán mi velmi přísně poručil,
abych vám prostě pověděl od něho,
že vám již nedá prodlení žádného,
565
než abyšte mu zaplatili nyní
nechcete-li přijíti o své syny,
kteří mu právem budou přisouzeni,
aneb sami musíte do vězení
a takový dluh všecken odseděti.
570
Tak vám jistotně kázal pověděti,
neb na vás chce rychtáři žalovati,
když od vás dluhu nemuože dostati.

RÁCHEL:

Tvé řeči sem rozuměla výborně,
ale toto pravím vpravdě jistotně:
575
kde bych já, bídná žena, peněz vzala,
abych hned takový dluh zpravovala?
Můj nebožtík pán málo důchodu měl,
tak mi ani haléřka neodemřel,^[53]
než pozůstavil mi prázdného domu,
580
dva syny a nemálo dluhův k tomu.

HYBRYSTES:

Snad ste s svým pánem skvostně živí byli
a snad ste vždycky více utratili,
nežli ste z služby mohli dostávati
a tak vám nemohlo postačovati.
585
Chtěli ste z krejcaru groš utratiti,
potom ste musili v dluhy přijíti. / 36
Brali ste, pokud vám věřiti chtěli,
a na zadní kola ste nepomněli;
též vdovičky svévoličky býváte,
590
některé dosti skvostně se chováte,
hledíce se jen krásně šperkovati,
abyšte se mohly zalibovati
frejířům^[54] a jich k sobě přivábiti,
s nimi do svítání veseli býti,
595
říkajíce: „Ještě sobě povolím,
pokud se svého mužička nebojím.“
Žadného posvícení nezmeškáte,
na svadbách a hodech předni býváte.
Tak se potom stává, když tak činíte,
600
že v chudobu a v dluhy přicházíte.

RÁCHEL:

Ba, vpravdě můj muž nebyl velmi skvostný,
ale ve všech svých věcech dosti skrovný.
Jsouc prorokem Pána Boha živého,
vždycky byl pilen povolání svého.
605
Ale jistě nemnoho důchodův měl,
k tomu dráhně času nemocen ležel,
a tak, co sme měli, jest utraceno,
nejvíc pak na lékařství naloženo.
A jak nyní draho, snadno souditi,
610
dlouho-li jeden zlatý můž stačiti?
K tomu nás Jezábel,^[55] stará kralovná,
ta žena nešlechetná a bezbožná,
jakž víš, několikrát odsud zahnala, / 37
stateček, který sme měli, pobrala.
615
Tak nás milý Buoh ráčil navštíviti,
podlé své vuole kříž na nás vzložiti.
To se pak již všecko na mne shrnulo,
všecko neštěstí spolu se svalilo.
Zapomínám smutná na hodování
620
neb na jiná nádherná šperkování,
bych mohla svou potřebou chleba míti,
chtěla bych s dítkami vděčně přijíti,
ale co smutná tomu mám činiti?
Musím již Pánu Bohu poručiti.
625
Věřím, že mne neráčí opustiti,
ale příhodným časem potěšiti.
Vím, že mne ráčí hojně obdařiti,
abych mohla všem lidem práva býti
a s svými dítkami se obživiti,
630
neb tak ráčil všem věrným zaslíbiti.
Ano, i vám chci ráda zaplatiti,
když mne milý Buoh ráčí obmysliti.^[56]

HYBRYSTES:

Pán Buoh ví, kdy to bude, milá pani?

RÁCHEL:

Mám k svému Pánu Bohu to doufání,
635
že se to velmi brzo muože díti,
spíše, nežli by se kdo mohl nadíti.

HYBRYSTES:

Zlé jest v cizí naději hrách variti^[57] / 38
a na prázdnou řeč se ubezpečiti,
ale já to oznámím pánu svému,
640
aneb radějí sami poďte k němu,
snad na něm to muožete vyprositi,
i já se podlé vás chci přimluviti.

RÁCHEL:

Jedny maličko domu musím jíti,
v patách hned za tebou strojím přijíti.

LÁMECH:

645
Jáť sem, má pani sousedo, hned hádal,
že vás Hybrystes o placení hledal,
a právě ste ho též na zmínce měli,
prvé než ste ho přijíti viděli.

RÁCHEL:

Nebyla bych se toho dnes nadála,
650
ač sem se dávno toho obávala,
ale mi to nejvíc leží na mysli,
co ste o těch chudinkách rozprávili,^[58]
neb se nejvíce bojím utiskaní.

LÁMECH:

Snad se pán rychtář slituje nad vámi.
655
Hodiny také nejsou jednostejné
a vám šťastnější planéta nastane,
nežli těm dvoum chudinkám včera bylo,
neb se dnes povětří jináč změnilo. / 39

RÁCHEL:

Počátek se nešťastně ukazuje.

LÁMECH:

660
Ale Pán Buoh na své vždy pamatuje.
Ba, však i dnes obec má spolu býti,
neb sem včera o tom slyšel praviti.
Za to mám, že ouřad bude obnoven,
přitom i jiný rychtář bude zvolen.
665
Snad bude pobožnější nežli prvni,
neb nejsou jednostejní lidé všickni.

RÁCHEL:

Pán Buoh rač nám dnes takového dáti,
který by chtěl na to pamatovati,
že soud, jehož zpravuje, není jeho,
670
ale Pána Boha spravedlivého,
načež mnohý nečasto pamatuje.
Ač se sprvu pobožně postavuje,
však se potom na mysli převracuje,
víc darův nežli spravedlnost miluje.
675
Ale to přitom: Již musím odjiti,
abych nějak svou věc mohla spraviti
a upřímo půjdu k svému švagrovi,
aby se mnou došel k Ismaélovi,
neb sama ostýchám se k němu jíti.
680
Snad budem na něm moci uprositi,
aby o ten dluh měl další strpení.
Buďte již Pánu Bohu poručeni. / 40

LÁMECH:

Račiž vám milostivý Pán Buoh dáti,
abyšte to mohli na něm zjednati.

LÁMECH:

685
Jak jest spůsob tohoto světa divný
a veliká nerovnost mezi lidmi!
Někdo zde má všeho dobrého dosti,
jiný pak nemá chleba do sytosti.
Mnozí vždycky jednostejně hodují,
690
ve vší rozkoši sobě povolují,
jsouce čerství, zdraví a dobré mysli,
hrají, tancují, jsou vždycky veselí,
nic nedělají, avšak dosti mají,
na Boha ani na čerta nedbají,
695
nevědouce o žádném zarmoucení,
ani o starosti neb o soužení.
Časem jim všecka nešlechetnost projde,
všecko se po jích vuoli šťastně vede.
Proti tomu mnozí se nalézají,
700
že ve dne i v noci těžko delají,
co jiní koně táhnou ustavičně,
avšak bývají souženi rozličně,
s ženou, s dítkami bývajíce v psotě,
v nemoci, v nedostatku i v chudobě,
705
nemohouce žádneho zniku^[59] míti, / 41
aneb k nějakému štěstí přijíti.
Ano, čím kdo jednak jest pobožnější,
tím jest bídnější a zavrženější.
Již věřím tomu přísloví starému:
710
Groš bohatému a dítě chudému!
Mohl by sobě jeden při tom zoufati,
o milosti boží pochybovati,
ale toho nemá žádný činiti,
než slovem Páně v tom se má říditi,
715
že tak nebude po z mrtvých vzkříšení,
všech věcí tam se stane proměnění.
Tam nebude bolesti ni starosti,
ani nedostatku, ani žalosti,
než dobrých věcí bude nasycení,
720
přeradostné na tvář boží patření.
Když bych časem na to neměl mysliti,
musil bych dávno v zoufalství přijíti,
tak že bych se snad dávno byl oběsil,
aneb z některé skaly hlavu srazil!
725
Však já vpravdě dosti pilně dělávám,
také svému hrdlu vuole nedávám
a vždy nemohu s peníz někdy býti,
dosti se i hladem musím namříti.^[60]
Ale bez divu v takové drahotě
730
chudý řemeslník jest v největší psotě.
Nechci o jiných všechněch vypraviti,
neb se to očitě muože spatřiti.
Naše řemeslo chci připomínati,
což v věrné pravdě mohu prokázati, / 42
735
neb na lakomce musíme dělati.
Mohlo by se kamení slitovati!
Chceme-li, aby nás vždy fedrovali^[61]
a v potřebě penězi zakládali,
dosti se jim musíme namodliti,
740
avšak vždy dvojnásobně zaplatiti,
postav^[62] pak odpolu^[63] darmo dávati,
a co bychom my měli vydělati,
těm vlkům musíme v hrdlo vstrčiti
a sami na to zdaleka patřiti.
745
Suď každý, jestli to věc spravedlivá!
Ale Pán Buoh všemu se na čas dívá,
a když se k soudu všech lidí navrátí,
takovým dráčum^[64] konečně zaplatí.
Ale nebezpečno o tom mluviti,
750
darmo nyní s pravdou na harc^[65] vyjiti,^[66]
nejvíc se lidé o pravdu hněvají,
pravdě ústa pojednou zacpávají.
A protož se musím zpamatovati
a s pravdou za kamny doma zůstati
755
a Pánu Bohu všecko poručiti.
On nejlépe ví, co s tím má činiti.
Cožkoli na mne ráčil dopustiti,
od jeho milosti rád chci přijíti.
On rač potěšiti mne i každého
760
v tomto bídným světě zarmuceného.