Jasnopoljanské zápisky I

Můj přítel Dušan Petrovíč Makovický prokázal mi čest, nabídnuv mi redakci svých obšírných zápisků o Lvu Nikolajeviči Tolstém, jež vedl za svého šestiletého pobytu v Jasné Poljaně. S radostí chopil jsem se toho díla; a čím více jsem se jím zabýval, tím raději jsem měl tyto zápisky a tím více jsem je cenil.

Řeknu krátce, v čem vidím hlavní přednost zápisků Dušana Petroviče.

Všem lidem, blízkým Lvu Nikolajeviči, je známa ona bezmezná oddanost, kterou choval k němu Dušan Petrovič po celý čas, co žil v Jasné Poljaně. Nejen že byl hotov každé chvíle obětovati vše pro milovaného učitele, ale i každé jeho slovo a čin přijímal vskutku nábožně. Jeho láska k učiteli byla tak veliká, že, jak mně pravil, měly proň zájem a význam i takové, jiným bezvýznamné, podrobnosti každodenního života Lva Nikolajeviče, jako zda byl v ten který den na procházce pěšky nebo koňmo.

„Jen láska dává pravou pronikavost a moudrost“, napsal Lev Nikolajevič. Bezmezný cit nekonečné a nezištné lásky, jakou D. P. Makovický byl proniknut vůči Lvu Nikolajeviči, odkrýval před ním nejjemnější duševní hnutí jeho učitele, jaká nebyla patrna druhým lidem, méně ho milujícím. A vše to, co z lásky nacházel ve svém učiteli, vše zanášel do svých zápisků — a to jest jejích hlavní přednost a význam.

Ať jakkoli veliký je pro všechno lidstvo význam prorockých spisů L. N. Tolstého, zdá se mi, že ještě větší význam má příklad jeho osobního života, jeho ustavičné, stále naléhavější, celou jeho bytost uchvacující snahy sjednocovati s Bohem Lásky a Pravdy. Osobnost Lva Nikolajeviče je neméně poučnou než jeho spisy. A nejdrahocennější materiál k poznání osobnosti tohoto z největších lidí dávají úryvkovité, leč něžnou láskou a citlivou pozorností přetékající každodenní zápisy jeho žáka a nejoddanějšího přítele. A v tom tkví jejich význam.^[1]

N. Gusjev.