Starouš plesnivec

Pan brater tohoto Starouše, s kterýmžto se má Slovanská veřejnost seznámiti, je Vén szerelmes. — Přálibychom, aby se tento náš Slovák právě tak zaljbil Maďarům, jako se onen Maďar zalíbil Slovákům i Němcům. Žádné knize maďarské se té cti nedostalo, kterou Vén szerelmes u velikém počtu slovenských a německých čtenářů získal, — a tím jsme maďarské řeči cestu v Liptově, Turci a Oravě připravili. — Provozoval se onen už na maďarském divadle, a i ta čest se ještě slovenskému péru za podíl nedostala. — Jen by se opět někdo nedomníval, že jsme ho hle v onom Pomazalovi vyobrazili. Věřte, milí Páni, že Trasořitka, Svrbořitka a Bělořitka jsou toliko osoby světa básníckého, a že ani jeden z nich ani v Porubě nenaleznete, ani v Chinoranech, ani v Potkanové, ani v Přihradzanech, ani na Štitnícké dolině, anebo v Bečkereku. — A ještě jednou: „Co tě nepálí nehas!“ anebo: „Ipse vtip se, za nos chyť se!“