Zlatý fond > Diela > Starouš plesnivec


E-mail (povinné):

Ján Chalupka:
Starouš plesnivec

Dielo digitalizoval(i) Bohumil Kosa, Martin Droppa, Viera Studeničová, Katarína Tínesová, Monika Kralovičová.  Zobraziť celú bibliografiu

Stiahnite si celé dielo: (rtf, html)

Páči sa Vám toto dielo? Hlasujte zaň, tak ako už hlasovalo 34 čitateľov

Třetí jednání

(Přikrytý stůl, a na něm pečenka, koláče, sklenice, a pod stolem dva kulače.)

První výstup

Miška a Sabinka (vejdou).

MIŠKA: Už ty moja, kedvesem, a nás smert bude loučat, vagy hogy kell mondanom.

SABINKA (obejme ho): Můj milý galambočka!

MIŠKA: Já hned jako bude Pán se vrátit, mu budem povědat, že ty moj žena, kedvesem.

SABINKA: To by ste věru cosi pěkného vyvedl! Před časem se nemůžeme prozradit: načby sme tu celou kratochvíli pokazili. Budeme mlčet, až se to naposledy vysvítí.

MIŠKA: Dobře, dobře, já melčet, jako néma, vagy hogy kell mondanom.

SABINKA: Němý, němý: to je po slovensky.

MIŠKA: No však ty nebudeš néma, taký Slovák, ale igazi magyar menyetske, a po slovensky ani jeden slovo!

SABINKA: Ach můj milý kintsen, z toho nebude nic! To se při sobáši neslíbilo; já zůstanu Slováčka na věky věků Amen. — Moja máti byla také Slováčka, a ona by mně to ani v hrobě neodpustila, že se za tu řeč stydím, které mně ona naučila, když jsem její prsy požívala. Ale se tobě k vůli z polovice i pomaďarčím, lelken, kedvešen.

MIŠKA (políbí ji): Brávo lelkem! tím více tebe bečelujem, a budem i já polovic po slovensky, či hogy kell mondanom. — Jer kedvesem! (Přitoulí ji k sobě.)

SABINKA: Ty jsy můj kedveš, a já tvoja kedveška. (Slyšet Pomazala z daleka kašlať.)

MIŠKA: Aha tu starý pán!

SABINKA: Ven! tam přes boční jizbu! skoro!

MIŠKA: Jakože tebe teraz opustit? (Odejde.)

POMAZAL (ještě venku toužebně volá:) Sabinko! dušičko!

Druhý výstup

Pomazal, Sabinka, ostatní jeden za druhým přicházejí.

POMAZAL (zastane z rozprostřenýma rukama ve dveřích): Sabinko! (Letí jí do náručí.) Pojď, ať tě k srdci svému přivinu. (Obejme ji.)

SABINKA (vyvine se mu z rukou): Buducně už nesvobodno takto pohrávat, pane Sváku.

POMAZAL: Pravda že svobodno, srdce moje; věru svobodno, a to nám žáden kněz na světě nemůže zapovědět. — O přeblahoslavené okamžení mého živobytí! (Kašle.) Nu jen přistroj, dones, nalévej, ponukej, tancuj!

DUNAPARTI (vchází): Věru tancuj: Dost jsme se už nasmoutili. I sám sem se naplakal, až se hanbím.

LESEBUCH (vkročí): Mein Seel i ja plákat, jako malý klapec, ach zná ten páter kasat!

POMAZAL: Tak si vychválil, tak! Sabinko! Pošleš mu tu telecí čtvrtku, a za košík šalátu.

SABINKA: To tedy muselo být cosi zvláštního.

(Svrbořitka, Bělořitka, Frntolinka vcházejí.)

SVRBOŘITKA: Je to kněz! Er spricht, wie wenn man mechte werfen Erbs auf die Wand!

FRNTOLINKA: Mne tak ku smrti připravil, žebych raději dnes než zítra svůj mladý život dokonala.

LESEBUCH: Nichts dokonat! Dnes lustig, a potom somřet.

BĚLOŘITKA: Mne sice nech nepochová: ja chci ještě světa užít. Není pravda, spolu s vámi pane Bratře?

POMAZAL (kroutí hlavou): Na faře, a takové řeči! To je předce! Cože je? Ani nevím, jako se mám vyslovit.

LESEBUCH: He, he, he! Do smrt věrnost, a potom vorben! Já dnes osem dní šenu sahrabat, a dnes oženit.

DUNAPARTI (zapaluje fajku): Věru jste se dost namučil Pane sousede; a už čas, aby jste se rozveselil.

SVRBOŘITKA: A dnes jste tak svobodný, wie der Vogel in der Luft.

POMAZAL: Ještě mi jedno hlavu mučí, a to stojí dva dukaty! Miška kde?

SABINKA: Však dobře víte, co se stalo.

POMAZAL: On tedy ještě vždy s tou paní?

SABINKA: A bude až do smrti! Bylo slyšet, že šel s ní na sobáš.

FRNTOLINKA: Tak v rýchlosti?

SABINKA: V okamžení se to tak mnoho promění!

LESEBUCH: To by byla pěkný Spas, he he he. (K Sabince.) A vy nichts neplákat?

SABINKA: Jábych se za takového tuláka ani nebyla vydala. Můj muž musí míti své hnízdo a gruntův, jako kdokoli v Kocourkově.

POMAZAL: Ani bych tě nebyl dal za takového poctivého mládence, co za ním ženská přijde ze šírého světa.

DUNAPARTI: A za ním by ve skutku byla přišla?

BĚLOŘITKA: To je skutečná pravda: mně to paní kmotra v kostele pošepla.

DUNAPARTI (pro sebe): Tedybych předce měl nějakovou náději.

Třetí výstup

Miška a předešlí.

POMAZAL: Vítejte Miška Uram, vítejte! Slyšet, že jste svůj stav proměnil! he he he!

MIŠKA (jakoby se zdesil): To musel nějaký ženská vyfečejovat.

SABINKA: To jsem já vychýřila! A předemnou nečeho nezatajíte! (Vyběhne.)

SVRBOŘITKA: Hat nichts zu sagen! Vybaví se i svadba a budeme se dobře unterhaltovat.

LESEBUCH: Feselo, mein Seel, feselo! Má prafda Fräule Sverbiřitke.

FRNTOLINKA: A teraz o pohřebě ani slova.

BĚLORITKA: Pane Bratře, truchlit nemáte: Kterou chcete, tu sobě z nás vyvolte.

LESEBUCH: No kuráši, Herr Pomsal!

POMAZAL: Věru až jen do chuti přijdu, sám za sebe nestojím (kašle).

LESEBUCH: Ale Kašel nichts kuráš.

DUNAPARTI: Teremtettét! Sem ten kulač! Já se s dovolením napijem, a hned i kašel i smetek zalejeme.

LESEBUCH: A my dva šnuptabak, pán Pomsal (podá mu tabačnici).

SVRBOŘITKA: I já sobě vyprosím!

DUNAPARTI (vezme kulač): Dejte toho husárského mléka, (koštuje). Bravo! tím sobě zuby náležitě vymočím. (Pije a podá Miškovi.)

MIŠKA (spívá):

Drága kimcsem, galambocskám, Csikó bőrös kulacsocskám! Érted halok, érted élek, Száz leányért nem cseréllek.

SABINKA (vběhne): Cože mám s tím houfem dělat, co se tam na dvoře nahrnul?

POMAZAL: Podej mi tu palici, tedy hned s nimi pořádek učiním! Tuším na diváky přišli, jakoby se opravdu svadba strojila.

SABINKA: O ti se nedavají tak snadno odbit, jako se domníváte! Mendíci, hrobaři, žebráci, zvonáři, — každý hledá co mu přisluchá.

POMAZAL (škrabe se ve hlavu, a sáhne do vačku): Že se to člověk ani narodit darmo nesmí, ani zemřet.

FRNTOLINKA: Já jsem už muže pochovala, já vím, co to smrt stojí.

LESENBUCH: Dokter, Rekter, mendík, musík, robar, stolar, svónar a šecky Plunder!

POMAZAL (k Sabince): Tu máš! vyplat od prvního až do posledního, a nech se mi z očí pryč hýbají! (Sabinka odejde.)

BĚLOŘITKA: Ale mendíci nech odbaví svou povinnost.

DUNAPARTI: Cur mundus militat? Co jsem já za onoho času v Ratkově primo zpívával. Anebo: Márnost v světě, a tak dále (volá ven dvěřmi). Či slyšíte chlapci? Cur mundus militat?

POMAZAL (také volá): Ani slova! Víno! v kulači! a Miškova svadba; což nás tam po Funebráli? Chlapci nějakovou skočnou nám zazpíváte. (Mendíci zpjvají:)

Široký járčok, bystrá vodička, Napoj mi milá mojho koníčka! Já ho nenapojím, lebo sa ho bojím, Že som maličká.

DUNAPARTI: To to, szedte vedte! (břinká ostrohámi, a pošle mendíkům groš; uchopí Frntolínku, a křepčí, pokud zpívají.)

LESEBUCH: Mein Seel, i to starý láska nezřesavěla!

DUNAPARTI (volá mendíkům): A tu víte: Na Bystřickej bráně.

(Mendíci zpívají:)

Na Bystřickej bráně visja dolománe: Vybeř sebe šuhaj, který ti přistane, Však som si už vybrau čižmy s ostrohámi. Čo mi budau štrnkat hore ulicami.

POMAZAL: Dost chlapci! Jdete s Bohem! A my se napijeme (Podá pohár Lesbuchovi.)

LESEBUCH: Ja sdravi šecky schöne Geschlecht.

SVRBOŘITKA: Auch auf Ihnens Ksundheit.

FRNTOLINKA? Já a panna Bělořitka ještě vždy suché ústa máme. (Vezme pohár a zpívá:) Kedy si bou přišiou, keď mesiáček vyšiou…

VŠECI:

Bou by si dokonau, ai na sobáš išiou. Ale žes nepřišiou, keď som ti kazala, Tak som už druhému moju ruku dala.

FRNTOLINKA: Ujuju! (Podá pohár Bělořitce.)

BĚLOŘITKA (zpívá): Hornie, dolnie kopanice :/:

VŠECI:

Bozkaj milá moje líce :/: Prečo bych ťa něbozkala, :/: Veť som ťa já dávno znala. :/:

LESEBUCH: To je mein Seel feselo! A vy Fräule Sverbiřitke nichts! Nech se napit! (Podá jí pohár.)

SVRBOŘITKA (zpívá): Ruža som já ruža, pokud nemám muža,

VŠECI:

Až budem mať muža, spadne zo mňa ruža. Kvitně ruža kvitně, však ai moja budě, Přijdě taký šuhaj, čo ju trhat bude.

LESEBUCH: Schön, jako Katalani! — A vy Miške samyslená?

POMAZAL: Oh, Miškovi není dnes ku smíchu!

LESEBUCH: S taká pekná pani jako ten, ey mein Seel muše feselo být. Mohliby ste vás manšelke sem ukásat.

POMAZAL: Ano, ano nech se s námi rozveselí.

MIŠKA: To může stát, a svadba je hotový.

FRNTOLINKA: Na mou pravdu se ten pohřeb snadno ve svadbu promění.

LESEBUCH: A vy Fräule von Sverbiřitke, co k tomu mlufit?

SVRBOŘITKA (zastírá oči): Ach jaj!

LESEBUCH: Ne ne, ale im Ernst, dnes anebo sítra!

SVRBOŘITKA: Ach! jaj! (Hrozí mu prstem.) No, no, Sie Schlimer! pfunn Sie doch!

LESEBUCH: Já nešertovat! sem ruka! Děti nichts nemají, a dva šlovek málo brauchovat, a on od chladu nesomřet, a po smerti šecko vám se dostat, die ganze Erbschaft.

DUNAPARTI: A má i svůj pěkný karakter. Nezdráhejte se mnoho: tot budou hned dvě svadby. A také já nevím, co se semnou státi může. Sem toho vína! (Pije z kulače.)

POMAZAL: Nu jen Miška, sem tu mladou paní! Ta se mi hrozně líbí: jakoby Sabince z oka vypadla. A Sabinka kde?

BĚLOŘITKA: Ona má práce za obě ruky: nech tam uvede všecko do pořádku.

POMAZAL: Spěšně tedy, Miška spěšně.

MIŠKA: Ha úgy parancsol. (Jde.)

POMAZAL: Parančol, parančol! (K Dunapartimu): A vy žeby ste koho podstřelil?

DUNAPARTI: Jaknáhle vejde, hned vám povím.

POMAZAL: (kroutí hlavou): Ta zůstane v domě; na tu ste si nadarmo zuby ostřil.

DUNAPARTI: V domě? tomu já krátký termín dám.

POMAZAL: Až do mé uplné smrti.

DUNAPARTI: Ta nezůstane!

POMAZAL: Ba zůstane!

DUNAPARTI: Z toho nic nebude!

POMAZAL: To musí být! my jsme pánem v domě, a on ať jde za regimentem.

DUNAPARTI: A on může husi pást! On je hrubián!

POMAZAL: Mně to? (Letí do něho.)

FRNTOLINKA: (skočí mezi ně, a Dunapartiho krotí): Pokoj, srdce moje, pokoj!

DUNAPARTI: (k Frntolince): Vám k vůli. Sicby jemu byli zítra vyzváněli!

LESEBUCH: (pojme za ruku): Já zas musím šilu sekat! Samy ocheň a kohaut! — Mat rosum, starý klapec jeden i druhá. Vy! pane Pomsal Bělořitke, pan Tuneparti ten starý láska Třasřitke, já Sverbiřitke, a potom punctum!

DUNAPARTI (vezme pohár a připije): Na zdraví Novomanželů. (Venku muzika zavzněje; všeci se zdesí, Lesebuch běží s Bělořitkou ke dveřím.)

Čtvrtý výstup

Miška (vekročí se Sabinkou závojem zastřenou, a jako výše ve druhém jednání přetvářenou), předešlí.

LESEBUCH: Plask! Plask! (Všeci ustoupí.)

MIŠKA: Tu hle moju ženu bemutatovat.

SABINKA (pokloní se).

DUNAPARTI (pro sebe): Dalbych sobě za ni řebro vylomit!

POMAZAL (volá ven dveřmi): Sabinko! pojď, pojď, podívej se! Toto jsou samé komedie! — Cože to máme dále tajit? Všeci jsou po páře; i my nebudeme poslední. — Do tance, děti moje! Tu skočnou, páni muzikanti! (Gejdoš začne, všeci se dají do smíchu, a tancují.)

DUNAPARTI (vykroutiv Frntolinku zastaví se a zpívá):

Pust mne milá kde ty spíš, Umoknul som jako myš,

FRNTOLINKA:

Zješ ty čerta ne vankouš, Kde jsi zmoknul, tam se suš.

POMAZAL (volá): Sabinko! (Jde ke dveřím.) Nech se to děvče posledníkrát rozveselí ve stavě samotnosti. (Volá:) Sabinko!

LESEBUCH (pojme Sabinku za ruku): Sabinke uš feselo, pán Pomsal! (Chopí ho za plece.) Sem třeba posret Herr von Pomsal!

POMAZAL (ohledne se): Co? Kych sedemdesát sedem elementů?

MIŠKA: Pomázi Uram, Sabinka je moj.

POMAZAL: Pokud Pomazal živ, na žáden způsob.

SABINKA: Před půl hodinkou nás pořádný sobáš v jedno spojil.

POMAZAL: Toťbych vás já také s tímto kyjem sesobašil. (Chopí palici.)

DUNAPARTI (skočí a vyrve mu ji): Ani mně, ani vám!

LESEBUCH: Ani Lesebuch.

POMAZAL: Počkejte, aspoň jí dvě oči vykolem.

DUNAPARTI (chopí mu ruce): Ani jedno! — Cože by vám to už prospělo?

FRNTOLINKA: Rozsobášit je nemůžete.

BĚLOŘITKA: A místo té mladé fifleny máte mne.

SVRBOŘITKA: S námi, tak par kompanie, wie der Deutsche sagt.

FRNTOLINKA: A já se mému starodavnému zverbujem.

DUNAPARTI: Sem ruku!

FRNTOLINKA: Tu máte i hubičku (políbí ho).

DUNAPARTI: My jsme svoji.

LESEBUCH: Komm her, moja milá Sverbiřitke!

BĚLOŘITKA: Pane bratře pozor! abychom na ledě sedět nezůstali.

POMAZAL (chopí se za hlavu): O já hlupák! já slepý trubiroh, nadevšech trubirohů v celém Kocourkově!

SABINKA: To se, pane Sváku, nedá více proměnit.

MIŠKA: A my vás budeme opatřit.

SABINKA: I toho Floriana vám domaluje.

POMAZAL: Však mně on čerta namaloval!

LESEBUCH: I čert ne je tak černá, jako ho namalofat.

POMAZAL (k Sabince): A ona mladá paní zitřejšího dne z domu ven! A slyšíš? Já tě ven vytevru z dědictví.

SABINKA: Jen mi mojich tisíc zlatých vyčítejte i s interessem —

POMAZAL (vskočí jí do řečí): Ani tisíc babek!

SABINKA: To je má najmenší starost: pán Advokat Zamotal bude vědět, co dělat.

BĚLOŘITKA: Pane bratře, lépe něco, než nic, sem ruku!

POMAZAL (vtisne čepici na oči, a bokem hledě, podá jí ruku): Tu jí máš! Ale mne nemá více žáden živý člověk za nosem vodit!

DUNAPARTI: Vivat pán zarmoucený mladoženich! (Pije a trouby zavznějí.) Do tance, fiam, až se kouřit bude! (Geydoš hrá, a všeci tancují; muzika přestane.)

FRNTOLINKA (zpívá): Zoťali brezu, už ju vezú, už ju vezú,

VŠECI: Už chlapci na ňú nepolezú, nepolezú,

POMAZAL (zpívá): Nechodiu som za ňou,

VŠECI:

Sama přišla za mnou, Jako ta ovečka za zelenou trávou.

LESEBUCH: Feselo! feselo! Sem ty moja Sverbiřitke! (Pojme ji a vykroutí.)

SVRBOŘITKA (zpívá): Milá! milá! jako je to?

VŠECI:

Ej milá, milá jako je to? Strávili jsme vjedno leto.

SVRBOŘITKA: Ale zimu nebudeme:

VŠECI:

Ej ale zimu nebudeme: Jako že sa zabudneme?

FRNTOLINKA:

Dolina, dolina, kamenný chodníček, Kde je našá láska, švarný šuhajíček?

VŠECI:

Šuhajova láska, a moja svoboda, Naše milovanie jako v koši voda. Škoda našej lásky, že sa nám tak tratí, Kdo nás rozlučuje, nech mu pán Boh platí.

BĚLOŘITKA (pochytí Pomazala, tancuje a zpívá): Zomřela mi vdova, už som vdovec,

POMAZAL: Dau som ju pochovat do Bánoviec.

BĚLOŘITKA: Mala dvě sto rokou bez padesát,

POMAZAL: Škoda mojej ženě v hrobě ležat.

SABINKA: (v okamžení, co Bělořitka přestane tancovat, chopí Pomazala, tancuje a zpívá:)

Oženiu sa starý sivý Čtyri týdne prede žnivy, Starý mladej nič neveří, Zalíhá jej ode dveří.

POMAZAL: (kašle): Už dost! už dost!

FRNTOLINKA: Ještě se mnou pane sousede. (Zpívá):

Letěla hus bielá, letěla nad vodou, Zaplakalo diovča nad svojou slobodou, Zaplakalo diovča, zaplakau i šuhaj: Lebože ma vezmi, lebo mi pokoj daj.

BĚLOŘITKA (zpívá):

Starý muoj, starý muoj, šedivou bradu máš, Akože od hanby puojdeme na sobáš.

POMAZAL:

Keď ty chceš zakryti všecku moju hanbu, Zo štrbavých zubou daj si dolu gambu. (Kašle a sedne.)

SVRBOŘITKA: Mně košík nesmíte dat. (Zchytí ho do tance, zpívá): Žalo diouča, žalo trávu,

VŠECI:

Ej, žalo diouča, žalo trávu, Nedaleko Temešváru,

SVRBOŘITKA: Keď nažalo, uviazalo,

VŠECI:

Ej, keď nažalo, uviazalo, Na šuhaja zavolalo:

SABINKA: Šuhaj, šuhaj z druhej strany,

VŠECI:

Ej, šuhaj, šuhaj z druhej strany, Poď mi dvíhat batoh trávy!

FRNTOLINKA: Nech ti dvíhá, otec, máti,

VŠECI:

Ej, nech ti dvíhá, otec, máti, Nechceli ťa za mňa dati.

BĚLORITKA: Eště si len husy pásla,

VŠECI:

Ej, eště si len husy pásla, Už si v mojom srdci rástla.

(Přestanou zpávat a tancovat.)

POMAZAL: Miška, napime se, a zavynšujte, ale po slovensky: dnes nejsme ani na Sarvaši, ani na Poltáře.

SABINKA: Já místo něho (připije). Isten iltese Miska madar legin és felesiget.

DUNAPARTI: Bravo! Nech Pán Buh živí i Slováka i Uhra.

MIŠKA: Hogy a Tót tovább is ihassa a’ magyar bort!

LESEBUCH: A madiar slowakisch deska und fazeka, und Kasálni, und Leinvand, a všecky Plunder.

FRNTOLINKA (zpívá):

Slováci, Slováci! všeci jste jednaci, Jakoby vás bola mala jedna maci.

VŠETCI:

To božie sluniečko po nebi si běhá, To slovenskou plema všade se rozliehá.

LESEBUCH: Polnisch.

DUNAPARTI: Krakovianka! (Zpívá):

Pravda je to pravda samam tego došla, Kochalam jednego za drugegom pošla, (Tancuje.)

VŠECI:

Teraznějše chlopci, jak polné motyle, Hocaj še pokochá, to tylko na chvile. Neščešne kochanie po švece panuje, Kdo še s kym zakochá šmerc sobě gotuje.

POMAZAL: Hurrah Poláci! (Pohármi břinkají a pijí.)

DUNAPARTI zdvihne kulač a zpívá s jinými):

Eště jednu na rozchodnú, Eště jednu nalejeme, Eště jednu vypijeme, Eště jednou na rozchodnú!

POMAZAL: Do tance.

MIŠKA: Kiki a’ magáéval!

LESEBUCH: Musik.

POMAZAL: Három a tántz! (Tancují.)

SABINKA (zpívá): Daj sem ručku, na rozloučku.

VŠECI:

Vynšujem ti dobrou nocku, Nevje nikdo, len my sami, Jako sme sa rádi mali.

DUNAPARTI: A teraz s Hajnalem. Této noci nemá Kocourkovo odpočívat.

LESEBUCH: Mein Seel, to je tóbrý myšlénke. — Musik heraus!

(Všeci odcházejíi zpívajíce.)

Včera mi len svadba bola, A dnes budou kmotry zvát, Ach Bože moj, Prebože moj, Co sa budou ludia ptát?

(Hlas se s muzikou pomálu tratí, a opona spadne.)

« predcházajúca kapitola    |    




Nové knihy, novinky z literatúry - posielame priamo do Vašej mailovej schránky. Maximálne tri e-maily týždenne.



Copyright © 2006-2009 Petit Press, a.s. Všetky práva vyhradené. Zlatý fond je projektom denníka SME.
Web design by abaffy design © 2007

Autorské práva k literárnym dielam   

Ďalšie weby skupiny: Prihlásenie do Post.sk Új Szó Slovak Spectator
Vydavateľstvo Inzercia Osobné údaje Návštevnosť webu Predajnosť tlače Petit Academy SME v škole
© Copyright 1997-2018 Petit Press, a.s.