Zlatý fond SME vzniká v spolupráci s Ústavom slovenskej literatúry SAV
RSS výstup diel Zlatého fondu (Viac informácii)
Ján Chalupka:
Starouš plesnivec
Dielo digitalizoval(i) Bohumil Kosa, Martin Droppa, Viera Studeničová, Katarína Tínesová, Monika Kralovičová. Zobraziť celú bibliografiu
Stiahnite si celé dielo: (html, rtf)
| Páči sa Vám toto dielo? Hlasujte zaň, tak ako už hlasovalo | 45 | čitateľov |
(Přikrytý stůl, a na něm pečenka, koláče, sklenice, a pod stolem dva kulače.)
Miška a Sabinka (vejdou).
MIŠKA: Už ty moja, kedvesem, a nás smert bude loučat, vagy hogy kell mondanom.
SABINKA (obejme ho): Můj milý galambočka!
MIŠKA: Já hned jako bude Pán se vrátit, mu budem povědat, že ty moj žena, kedvesem.
SABINKA: To by ste věru cosi pěkného vyvedl! Před časem se nemůžeme prozradit: načby sme tu celou kratochvíli pokazili. Budeme mlčet, až se to naposledy vysvítí.
MIŠKA: Dobře, dobře, já melčet, jako néma, vagy hogy kell mondanom.
SABINKA: Němý, němý: to je po slovensky.
MIŠKA: No však ty nebudeš néma, taký Slovák, ale igazi magyar menyetske, a po slovensky ani jeden slovo!
SABINKA: Ach můj milý kintsen, z toho nebude nic! To se při sobáši neslíbilo; já zůstanu Slováčka na věky věků Amen. — Moja máti byla také Slováčka, a ona by mně to ani v hrobě neodpustila, že se za tu řeč stydím, které mně ona naučila, když jsem její prsy požívala. Ale se tobě k vůli z polovice i pomaďarčím, lelken, kedvešen.
MIŠKA (políbí ji): Brávo lelkem! tím více tebe bečelujem, a budem i já polovic po slovensky, či hogy kell mondanom. — Jer kedvesem! (Přitoulí ji k sobě.)
SABINKA: Ty jsy můj kedveš, a já tvoja kedveška. (Slyšet Pomazala z daleka kašlať.)
MIŠKA: Aha tu starý pán!
SABINKA: Ven! tam přes boční jizbu! skoro!
MIŠKA: Jakože tebe teraz opustit? (Odejde.)
POMAZAL (ještě venku toužebně volá:) Sabinko! dušičko!
Pomazal, Sabinka, ostatní jeden za druhým přicházejí.
POMAZAL (zastane z rozprostřenýma rukama ve dveřích): Sabinko! (Letí jí do náručí.) Pojď, ať tě k srdci svému přivinu. (Obejme ji.)
SABINKA (vyvine se mu z rukou): Buducně už nesvobodno takto pohrávat, pane Sváku.
POMAZAL: Pravda že svobodno, srdce moje; věru svobodno, a to nám žáden kněz na světě nemůže zapovědět. — O přeblahoslavené okamžení mého živobytí! (Kašle.) Nu jen přistroj, dones, nalévej, ponukej, tancuj!
DUNAPARTI (vchází): Věru tancuj: Dost jsme se už nasmoutili. I sám sem se naplakal, až se hanbím.
LESEBUCH (vkročí): Mein Seel i ja plákat, jako malý klapec, ach zná ten páter kasat!
POMAZAL: Tak si vychválil, tak! Sabinko! Pošleš mu tu telecí čtvrtku, a za košík šalátu.
SABINKA: To tedy muselo být cosi zvláštního.
(Svrbořitka, Bělořitka, Frntolinka vcházejí.)
SVRBOŘITKA: Je to kněz! Er spricht, wie wenn man mechte werfen Erbs auf die Wand!
FRNTOLINKA: Mne tak ku smrti připravil, žebych raději dnes než zítra svůj mladý život dokonala.
LESEBUCH: Nichts dokonat! Dnes lustig, a potom somřet.
BĚLOŘITKA: Mne sice nech nepochová: ja chci ještě světa užít. Není pravda, spolu s vámi pane Bratře?
POMAZAL (kroutí hlavou): Na faře, a takové řeči! To je předce! Cože je? Ani nevím, jako se mám vyslovit.
LESEBUCH: He, he, he! Do smrt věrnost, a potom vorben! Já dnes osem dní šenu sahrabat, a dnes oženit.
DUNAPARTI (zapaluje fajku): Věru jste se dost namučil Pane sousede; a už čas, aby jste se rozveselil.
SVRBOŘITKA: A dnes jste tak svobodný, wie der Vogel in der Luft.
POMAZAL: Ještě mi jedno hlavu mučí, a to stojí dva dukaty! Miška kde?
SABINKA: Však dobře víte, co se stalo.
POMAZAL: On tedy ještě vždy s tou paní?
SABINKA: A bude až do smrti! Bylo slyšet, že šel s ní na sobáš.
FRNTOLINKA: Tak v rýchlosti?
SABINKA: V okamžení se to tak mnoho promění!
LESEBUCH: To by byla pěkný Spas, he he he. (K Sabince.) A vy nichts neplákat?
SABINKA: Jábych se za takového tuláka ani nebyla vydala. Můj muž musí míti své hnízdo a gruntův, jako kdokoli v Kocourkově.
POMAZAL: Ani bych tě nebyl dal za takového poctivého mládence, co za ním ženská přijde ze šírého světa.
DUNAPARTI: A za ním by ve skutku byla přišla?
BĚLOŘITKA: To je skutečná pravda: mně to paní kmotra v kostele pošepla.
DUNAPARTI (pro sebe): Tedybych předce měl nějakovou náději.
Miška a předešlí.
POMAZAL: Vítejte Miška Uram, vítejte! Slyšet, že jste svůj stav proměnil! he he he!
MIŠKA (jakoby se zdesil): To musel nějaký ženská vyfečejovat.
SABINKA: To jsem já vychýřila! A předemnou nečeho nezatajíte! (Vyběhne.)
SVRBOŘITKA: Hat nichts zu sagen! Vybaví se i svadba a budeme se dobře unterhaltovat.
LESEBUCH: Feselo, mein Seel, feselo! Má prafda Fräule Sverbiřitke.
FRNTOLINKA: A teraz o pohřebě ani slova.
BĚLORITKA: Pane Bratře, truchlit nemáte: Kterou chcete, tu sobě z nás vyvolte.
LESEBUCH: No kuráši, Herr Pomsal!
POMAZAL: Věru až jen do chuti přijdu, sám za sebe nestojím (kašle).
LESEBUCH: Ale Kašel nichts kuráš.
DUNAPARTI: Teremtettét! Sem ten kulač! Já se s dovolením napijem, a hned i kašel i smetek zalejeme.
LESEBUCH: A my dva šnuptabak, pán Pomsal (podá mu tabačnici).
SVRBOŘITKA: I já sobě vyprosím!
DUNAPARTI (vezme kulač): Dejte toho husárského mléka, (koštuje). Bravo! tím sobě zuby náležitě vymočím. (Pije a podá Miškovi.)
MIŠKA (spívá):
Drága kimcsem, galambocskám, Csikó bőrös kulacsocskám! Érted halok, érted élek, Száz leányért nem cseréllek.
SABINKA (vběhne): Cože mám s tím houfem dělat, co se tam na dvoře nahrnul?
POMAZAL: Podej mi tu palici, tedy hned s nimi pořádek učiním! Tuším na diváky přišli, jakoby se opravdu svadba strojila.
SABINKA: O ti se nedavají tak snadno odbit, jako se domníváte! Mendíci, hrobaři, žebráci, zvonáři, — každý hledá co mu přisluchá.
POMAZAL (škrabe se ve hlavu, a sáhne do vačku): Že se to člověk ani narodit darmo nesmí, ani zemřet.
FRNTOLINKA: Já jsem už muže pochovala, já vím, co to smrt stojí.
LESENBUCH: Dokter, Rekter, mendík, musík, robar, stolar, svónar a šecky Plunder!
POMAZAL (k Sabince): Tu máš! vyplat od prvního až do posledního, a nech se mi z očí pryč hýbají! (Sabinka odejde.)
BĚLOŘITKA: Ale mendíci nech odbaví svou povinnost.
DUNAPARTI: Cur mundus militat? Co jsem já za onoho času v Ratkově primo zpívával. Anebo: Márnost v světě, a tak dále (volá ven dvěřmi). Či slyšíte chlapci? Cur mundus militat?
POMAZAL (také volá): Ani slova! Víno! v kulači! a Miškova svadba; což nás tam po Funebráli? Chlapci nějakovou skočnou nám zazpíváte. (Mendíci zpjvají:)
Široký járčok, bystrá vodička, Napoj mi milá mojho koníčka! Já ho nenapojím, lebo sa ho bojím, Že som maličká.
DUNAPARTI: To to, szedte vedte! (břinká ostrohámi, a pošle mendíkům groš; uchopí Frntolínku, a křepčí, pokud zpívají.)
LESEBUCH: Mein Seel, i to starý láska nezřesavěla!
DUNAPARTI (volá mendíkům): A tu víte: Na Bystřickej bráně.
(Mendíci zpívají:)
Na Bystřickej bráně visja dolománe: Vybeř sebe šuhaj, který ti přistane, Však som si už vybrau čižmy s ostrohámi. Čo mi budau štrnkat hore ulicami.
POMAZAL: Dost chlapci! Jdete s Bohem! A my se napijeme (Podá pohár Lesbuchovi.)
LESEBUCH: Ja sdravi šecky schöne Geschlecht.
SVRBOŘITKA: Auch auf Ihnens Ksundheit.
FRNTOLINKA? Já a panna Bělořitka ještě vždy suché ústa máme. (Vezme pohár a zpívá:) Kedy si bou přišiou, keď mesiáček vyšiou…
VŠECI:
Bou by si dokonau, ai na sobáš išiou. Ale žes nepřišiou, keď som ti kazala, Tak som už druhému moju ruku dala.
FRNTOLINKA: Ujuju! (Podá pohár Bělořitce.)
BĚLOŘITKA (zpívá): Hornie, dolnie kopanice :/:
VŠECI:
Bozkaj milá moje líce :/: Prečo bych ťa něbozkala, :/: Veť som ťa já dávno znala. :/:
LESEBUCH: To je mein Seel feselo! A vy Fräule Sverbiřitke nichts! Nech se napit! (Podá jí pohár.)
SVRBOŘITKA (zpívá): Ruža som já ruža, pokud nemám muža,
VŠECI:
Až budem mať muža, spadne zo mňa ruža. Kvitně ruža kvitně, však ai moja budě, Přijdě taký šuhaj, čo ju trhat bude.
LESEBUCH: Schön, jako Katalani! — A vy Miške samyslená?
POMAZAL: Oh, Miškovi není dnes ku smíchu!
LESEBUCH: S taká pekná pani jako ten, ey mein Seel muše feselo být. Mohliby ste vás manšelke sem ukásat.
POMAZAL: Ano, ano nech se s námi rozveselí.
MIŠKA: To může stát, a svadba je hotový.
FRNTOLINKA: Na mou pravdu se ten pohřeb snadno ve svadbu promění.
LESEBUCH: A vy Fräule von Sverbiřitke, co k tomu mlufit?
SVRBOŘITKA (zastírá oči): Ach jaj!
LESEBUCH: Ne ne, ale im Ernst, dnes anebo sítra!
SVRBOŘITKA: Ach! jaj! (Hrozí mu prstem.) No, no, Sie Schlimer! pfunn Sie doch!
LESEBUCH: Já nešertovat! sem ruka! Děti nichts nemají, a dva šlovek málo brauchovat, a on od chladu nesomřet, a po smerti šecko vám se dostat, die ganze Erbschaft.
DUNAPARTI: A má i svůj pěkný karakter. Nezdráhejte se mnoho: tot budou hned dvě svadby. A také já nevím, co se semnou státi může. Sem toho vína! (Pije z kulače.)
POMAZAL: Nu jen Miška, sem tu mladou paní! Ta se mi hrozně líbí: jakoby Sabince z oka vypadla. A Sabinka kde?
BĚLOŘITKA: Ona má práce za obě ruky: nech tam uvede všecko do pořádku.
POMAZAL: Spěšně tedy, Miška spěšně.
MIŠKA: Ha úgy parancsol. (Jde.)
POMAZAL: Parančol, parančol! (K Dunapartimu): A vy žeby ste koho podstřelil?
DUNAPARTI: Jaknáhle vejde, hned vám povím.
POMAZAL: (kroutí hlavou): Ta zůstane v domě; na tu ste si nadarmo zuby ostřil.
DUNAPARTI: V domě? tomu já krátký termín dám.
POMAZAL: Až do mé uplné smrti.
DUNAPARTI: Ta nezůstane!
POMAZAL: Ba zůstane!
DUNAPARTI: Z toho nic nebude!
POMAZAL: To musí být! my jsme pánem v domě, a on ať jde za regimentem.
DUNAPARTI: A on může husi pást! On je hrubián!
POMAZAL: Mně to? (Letí do něho.)
FRNTOLINKA: (skočí mezi ně, a Dunapartiho krotí): Pokoj, srdce moje, pokoj!
DUNAPARTI: (k Frntolince): Vám k vůli. Sicby jemu byli zítra vyzváněli!
LESEBUCH: (pojme za ruku): Já zas musím šilu sekat! Samy ocheň a kohaut! — Mat rosum, starý klapec jeden i druhá. Vy! pane Pomsal Bělořitke, pan Tuneparti ten starý láska Třasřitke, já Sverbiřitke, a potom punctum!
DUNAPARTI (vezme pohár a připije): Na zdraví Novomanželů. (Venku muzika zavzněje; všeci se zdesí, Lesebuch běží s Bělořitkou ke dveřím.)
Miška (vekročí se Sabinkou závojem zastřenou, a jako výše ve druhém jednání přetvářenou), předešlí.
LESEBUCH: Plask! Plask! (Všeci ustoupí.)
MIŠKA: Tu hle moju ženu bemutatovat.
SABINKA (pokloní se).
DUNAPARTI (pro sebe): Dalbych sobě za ni řebro vylomit!
POMAZAL (volá ven dveřmi): Sabinko! pojď, pojď, podívej se! Toto jsou samé komedie! — Cože to máme dále tajit? Všeci jsou po páře; i my nebudeme poslední. — Do tance, děti moje! Tu skočnou, páni muzikanti! (Gejdoš začne, všeci se dají do smíchu, a tancují.)
DUNAPARTI (vykroutiv Frntolinku zastaví se a zpívá):
Pust mne milá kde ty spíš, Umoknul som jako myš,
FRNTOLINKA:
Zješ ty čerta ne vankouš, Kde jsi zmoknul, tam se suš.
POMAZAL (volá): Sabinko! (Jde ke dveřím.) Nech se to děvče posledníkrát rozveselí ve stavě samotnosti. (Volá:) Sabinko!
LESEBUCH (pojme Sabinku za ruku): Sabinke uš feselo, pán Pomsal! (Chopí ho za plece.) Sem třeba posret Herr von Pomsal!
POMAZAL (ohledne se): Co? Kych sedemdesát sedem elementů?
MIŠKA: Pomázi Uram, Sabinka je moj.
POMAZAL: Pokud Pomazal živ, na žáden způsob.
SABINKA: Před půl hodinkou nás pořádný sobáš v jedno spojil.
POMAZAL: Toťbych vás já také s tímto kyjem sesobašil. (Chopí palici.)
DUNAPARTI (skočí a vyrve mu ji): Ani mně, ani vám!
LESEBUCH: Ani Lesebuch.
POMAZAL: Počkejte, aspoň jí dvě oči vykolem.
DUNAPARTI (chopí mu ruce): Ani jedno! — Cože by vám to už prospělo?
FRNTOLINKA: Rozsobášit je nemůžete.
BĚLOŘITKA: A místo té mladé fifleny máte mne.
SVRBOŘITKA: S námi, tak par kompanie, wie der Deutsche sagt.
FRNTOLINKA: A já se mému starodavnému zverbujem.
DUNAPARTI: Sem ruku!
FRNTOLINKA: Tu máte i hubičku (políbí ho).
DUNAPARTI: My jsme svoji.
LESEBUCH: Komm her, moja milá Sverbiřitke!
BĚLOŘITKA: Pane bratře pozor! abychom na ledě sedět nezůstali.
POMAZAL (chopí se za hlavu): O já hlupák! já slepý trubiroh, nadevšech trubirohů v celém Kocourkově!
SABINKA: To se, pane Sváku, nedá více proměnit.
MIŠKA: A my vás budeme opatřit.
SABINKA: I toho Floriana vám domaluje.
POMAZAL: Však mně on čerta namaloval!
LESEBUCH: I čert ne je tak černá, jako ho namalofat.
POMAZAL (k Sabince): A ona mladá paní zitřejšího dne z domu ven! A slyšíš? Já tě ven vytevru z dědictví.
SABINKA: Jen mi mojich tisíc zlatých vyčítejte i s interessem —
POMAZAL (vskočí jí do řečí): Ani tisíc babek!
SABINKA: To je má najmenší starost: pán Advokat Zamotal bude vědět, co dělat.
BĚLOŘITKA: Pane bratře, lépe něco, než nic, sem ruku!
POMAZAL (vtisne čepici na oči, a bokem hledě, podá jí ruku): Tu jí máš! Ale mne nemá více žáden živý člověk za nosem vodit!
DUNAPARTI: Vivat pán zarmoucený mladoženich! (Pije a trouby zavznějí.) Do tance, fiam, až se kouřit bude! (Geydoš hrá, a všeci tancují; muzika přestane.)
FRNTOLINKA (zpívá): Zoťali brezu, už ju vezú, už ju vezú,
VŠECI: Už chlapci na ňú nepolezú, nepolezú,
POMAZAL (zpívá): Nechodiu som za ňou,
VŠECI:
Sama přišla za mnou, Jako ta ovečka za zelenou trávou.
LESEBUCH: Feselo! feselo! Sem ty moja Sverbiřitke! (Pojme ji a vykroutí.)
SVRBOŘITKA (zpívá): Milá! milá! jako je to?
VŠECI:
Ej milá, milá jako je to? Strávili jsme vjedno leto.
SVRBOŘITKA: Ale zimu nebudeme:
VŠECI:
Ej ale zimu nebudeme: Jako že sa zabudneme?
FRNTOLINKA:
Dolina, dolina, kamenný chodníček, Kde je našá láska, švarný šuhajíček?
VŠECI:
Šuhajova láska, a moja svoboda, Naše milovanie jako v koši voda. Škoda našej lásky, že sa nám tak tratí, Kdo nás rozlučuje, nech mu pán Boh platí.
BĚLOŘITKA (pochytí Pomazala, tancuje a zpívá): Zomřela mi vdova, už som vdovec,
POMAZAL: Dau som ju pochovat do Bánoviec.
BĚLOŘITKA: Mala dvě sto rokou bez padesát,
POMAZAL: Škoda mojej ženě v hrobě ležat.
SABINKA: (v okamžení, co Bělořitka přestane tancovat, chopí Pomazala, tancuje a zpívá:)
Oženiu sa starý sivý Čtyri týdne prede žnivy, Starý mladej nič neveří, Zalíhá jej ode dveří.
POMAZAL: (kašle): Už dost! už dost!
FRNTOLINKA: Ještě se mnou pane sousede. (Zpívá):
Letěla hus bielá, letěla nad vodou, Zaplakalo diovča nad svojou slobodou, Zaplakalo diovča, zaplakau i šuhaj: Lebože ma vezmi, lebo mi pokoj daj.
BĚLOŘITKA (zpívá):
Starý muoj, starý muoj, šedivou bradu máš, Akože od hanby puojdeme na sobáš.
POMAZAL:
Keď ty chceš zakryti všecku moju hanbu, Zo štrbavých zubou daj si dolu gambu. (Kašle a sedne.)
SVRBOŘITKA: Mně košík nesmíte dat. (Zchytí ho do tance, zpívá): Žalo diouča, žalo trávu,
VŠECI:
Ej, žalo diouča, žalo trávu, Nedaleko Temešváru,
SVRBOŘITKA: Keď nažalo, uviazalo,
VŠECI:
Ej, keď nažalo, uviazalo, Na šuhaja zavolalo:
SABINKA: Šuhaj, šuhaj z druhej strany,
VŠECI:
Ej, šuhaj, šuhaj z druhej strany, Poď mi dvíhat batoh trávy!
FRNTOLINKA: Nech ti dvíhá, otec, máti,
VŠECI:
Ej, nech ti dvíhá, otec, máti, Nechceli ťa za mňa dati.
BĚLORITKA: Eště si len husy pásla,
VŠECI:
Ej, eště si len husy pásla, Už si v mojom srdci rástla.
(Přestanou zpávat a tancovat.)
POMAZAL: Miška, napime se, a zavynšujte, ale po slovensky: dnes nejsme ani na Sarvaši, ani na Poltáře.
SABINKA: Já místo něho (připije). Isten iltese Miska madar legin és felesiget.
DUNAPARTI: Bravo! Nech Pán Buh živí i Slováka i Uhra.
MIŠKA: Hogy a Tót tovább is ihassa a’ magyar bort!
LESEBUCH: A madiar slowakisch deska und fazeka, und Kasálni, und Leinvand, a všecky Plunder.
FRNTOLINKA (zpívá):
Slováci, Slováci! všeci jste jednaci, Jakoby vás bola mala jedna maci.
VŠETCI:
To božie sluniečko po nebi si běhá, To slovenskou plema všade se rozliehá.
LESEBUCH: Polnisch.
DUNAPARTI: Krakovianka! (Zpívá):
Pravda je to pravda samam tego došla, Kochalam jednego za drugegom pošla, (Tancuje.)
VŠECI:
Teraznějše chlopci, jak polné motyle, Hocaj še pokochá, to tylko na chvile. Neščešne kochanie po švece panuje, Kdo še s kym zakochá šmerc sobě gotuje.
POMAZAL: Hurrah Poláci! (Pohármi břinkají a pijí.)
DUNAPARTI zdvihne kulač a zpívá s jinými):
Eště jednu na rozchodnú, Eště jednu nalejeme, Eště jednu vypijeme, Eště jednou na rozchodnú!
POMAZAL: Do tance.
MIŠKA: Kiki a’ magáéval!
LESEBUCH: Musik.
POMAZAL: Három a tántz! (Tancují.)
SABINKA (zpívá): Daj sem ručku, na rozloučku.
VŠECI:
Vynšujem ti dobrou nocku, Nevje nikdo, len my sami, Jako sme sa rádi mali.
DUNAPARTI: A teraz s Hajnalem. Této noci nemá Kocourkovo odpočívat.
LESEBUCH: Mein Seel, to je tóbrý myšlénke. — Musik heraus!
(Všeci odcházejíi zpívajíce.)
Včera mi len svadba bola, A dnes budou kmotry zvát, Ach Bože moj, Prebože moj, Co sa budou ludia ptát?
(Hlas se s muzikou pomálu tratí, a opona spadne.)