Zlatý fond > Diela > Piesne svetské ľudu slovenského v Uhorsku. 2. diel


E-mail (povinné):

Ján Kollár:
Piesne svetské ľudu slovenského v Uhorsku. 2. diel

Dielo digitalizoval(i) Tomáš Ulej, Peter Kohaut, Michal Garaj, Bohumil Kosa, Viera Studeničová, Daniel Winter, Slavomír Kancian, Katarína Tínesová.  Zobraziť celú bibliografiu

Stiahnite si celé dielo: (rtf, html)

Páči sa Vám toto dielo? Hlasujte zaň, tak ako už hlasovalo 160 čitateľov

Piesne

Obsah

1. Píseň při národnej hře slavenských děvčat
2. Zpomenutié na mladosť
3. Ostrovtipná žena
4. Sobota a neděla
5. Rozpomínka na sobotu
6. Odvedená milenka
7. Zakletá dcéra
8. Nic
9. Prílišná láska
10. Nešťastné vydánié
11. Pripíjenié
12. Či sa ženiť, či ne?
13. Něnamlúvaj všech rázem
14. Devče sa nebojí
15. Šošovica
16. Děvče jiných miluje
17. Příchod v deždi
18. Láska je malá
19. Pohaněná milenka
20. Ztráta
21. Čo sa snívá milej
22. Anička urosená
23. Príklad pannám
24. Muž mladý, žena stará
25. Pomsta
26. Žiale
27. Šuhaj sa modlí za dievečky
28. Dcéra žaluje na rodiče
29. Šuhaj zabitý
30. Kis-Köröšská mladucha
31. Ženy radiá žene
32. Láska morí srdce
33. Rozsekaný
34. Místo vdovca prišli mládenci
35. Dva róžky
36. Gajdoš (gemerská)
37. Perečko
38. Dieuča s jednou sukňou
39. Děravá stodola i zlá žena
40. Znamenié lásky
41. Milá za vodou a milý za horou
42. Chudobná
43. Nevěrný Janík
44. Výmluvka
45. Bráněnie
46. Bez milej nič netěší
47. Nestálá láska
48. Milý jde vedla domu
49. Hrozba
50. Sekánié sa pro milú
51. Zbavená milého
52. Milenec za Iplom
53. Milá milému a milý milej vzdoruje
54. Neprošené děvče
55. Děvče si žádá milého
56. Láska sa nezdá
57. Žaloba na neverného
58. Mariška
59. Nešťastný milý
60. Ludé lásku hubiá
61. Truchlenié
62. Rodiče brániá vziať chudobné děvče
63. Zasaděná čerešnička
64. Zabitá húska
65. Gudel
66. Hrnčárský zámok
67. Vysvobozený Janík
68. Prísná máti
69. Nešťastná Katka
70. Prievoz
71. Klam a náděja lásky
72. Černá lastovička
73. Otkud láska?
74. Ráda by sa vydala
75. Stěžovánié
76. Zrušený slub
77. Divoká kačka
78. Čekánié
79. Smělý
80. Potěšenié
81. Dobrá noc
82. Pohrobená žena
83. Šuhaj Moravan
84. Kupovaná láska
85. Milý chce za husára
86. Oči
87. Lipka
88. Vábenié
89. Práčka nad Dunajem
90. Pri koseňú trávy
91. Nevolné vydánié
92. Ružička
93. Holúbok
94. Šuhaj u dverí
95. Lovy
96. Láska a pomluvy
97. Svadebná košelka pro milého
98. Buděnié
99. Starý manžel
100. Bezstarostný
101. Komár
102. Kolísavka
103. Proč nejíti za muž?
104. Klevety
105. Cesta
106. Závisť
107. Pri trháňú konopí
108. Nevole
109. Svitánié
110. Zlatá sloboda
111. Láska zarmucuje
112. Šuhaj z Domanic
113. Žádost
114. Džbán
115. Vájanuo
116. Komu děvčátko
117. Rada pri pitiu
118. Stav valaský
119. Zuzička a valasi
120. Procházka po salaši
121. Valaská
122. Písně německo-slovenského nárečia. a) Fáranie do bany
123. b) Píseň havírská
124. Písně trpácké
125. Námluva
126. Nešťastná láska
127. Rozžehnánie
128. Žádost
129. Limbora
130. Slováci

1. Píseň při národnej hře slavenských děvčat


PRVNÍ SBOR:

„Hoja donda, hoja!
Poslala nás královna.
Hoja donda, hoja!“

DRUHÝ SBOR:

„Hoja donda, hoja!
Načože vás poslala?
Hoja donda, hoja!“

PRVNÍ SBOR:

„Hoja donda, hoja!
Pre tri vozy kameniá.
Hoja donda, hoja!“

DRUHÝ SBOR:

„Hoja donda, hoja!
Načo vám to kamenié?
Hoja donda, hoja!“

PRVNÍ SBOR:

„Hoja donda, hoja!
Zlaté mosty staveti.
Hoja donda, hoja!“

DRUHÝ SBOR:

„Hoja donda, hoja!
Čo vy nám za to dáte?
Hoja donda, hoja!“

PRVNÍ SBOR:

„Hoja donda, hoja!
Černooké dievčátko.
Hoja donda, hoja!“[25]

2. Zpomenutié na mladosť


1.
Zahučali hory
Zahučali lesy,
Kamže sa podeli
Moje mladé časy? :,:

2.
Časy moje, časy!
Neužili krásy,
Moje mladé léta
Neužili sveta. :,:

3.
Mladosť, milá mladosť!
Vyšlas mi na márnosť,
Vyšlas mi na márnosť,
Pre moju nedbalosť. :,:

4.
Mladosť, milá mladosť!
Ver si sa stratila,
Jakoby som[26] kameň
Do vody hodila. :,:

5.
Ešte sa ten kameň
Vo vode obrátí
Ale moja mladosť
Nikdy sa nevráti. :,:

3. Ostrovtipná žena


„Janík, Janík, čírý[27] zbojník,
Vieš po horách každý chodník,[28]
V noci ideš, v noci prijdeš,
Nikdá mi nič nedoneseš.
Len[29] košelku orosenú,
A šabličku skrvavenú.
Čičibeli,[30] syn muoj malý!
Bych vedela, že si taký,
Ako[31] je tvoj otec kliatý,[32]
Na kusy bych ťa trhala,
Strakám, vranám rozhádzala.“ —
„Žena moja premilená!
Ako si sebe[33] spievala,
Keď[34] si syna kolísala?“[35]
„Veť[36] som si já nespievala,
Len som mu tak povedala:
Čičibeli, syn muoj malý!
Bych vedela, že si taký,
Ako je tvoj otec dobrý,
Vo víne bych ťa kúpala,
Do šarlátu povíjala.“

4. Sobota a neděla

[37]


1.
Sobota, nedela, bodaj priletela!
Žeby som milého čo skorej[38] videla.

2.
Sobota, nedela, veť je ona dneska,
Kdože moje líčka dnes večer pobozká?[39]

3.
Sobota, nedela, móže si pre mňa býť;
Nemám já frajera, nemá kdo k nám chodiť.

5. Rozpomínka na sobotu


1.
„Široko, ďaleko to ptáča letelo,
Čo v sobotu večer pri mne štebotalo;

2.
Pri mne štebotalo, spáti mi nedalo,
Spáti mi nedalo, len sa zhováralo!“ —

3.
„Nespi, diouča, nespi, lenže sa zhováraj,
Keď[40] mňa tu nebude, potom si pospávaj!“

6. Odvedená milenka


1.
Pod dedinou mostek :,: prohýbá se, :,:
Na nem ďatelina :,: zelená se. :,:

2.
Ďatelina drobná, :,: nekosená, :,:
Už je moja milá :,: odvedená. :,:

3.
Kdo mi ju odvedol, :,: kamarádi, :,:
Lebo[41] by ju oni :,: sami rádi. :,:

4.
Kdo si ju odvedol, :,: nech si ju má, :,:
Nech[42] sa len predo mnou :,: neobjímá. :,:

5.
Keď sa i objímá, :,: nuž jen v noci, :,:
Žeby nevideli :,: moje oči. :,:

7. Zakletá dcéra

(Prostonárodná baláda)


Šla Anna pre vodu
Na lúčku zelenú,
Na studňu zrubenú,
Nemohla načrieti[43]
Pre rosu studenú.
Mať na ňu volala:
„Anna moja, Anna!
Bodajs skamenela!“
Krhla[44] skamenela
Kamenným mramorom;
Anna zdrevenela
Zeleným javorom. —
Išli dva mládenci,
Oba boli[45] hudci:
„Ach, bratríčku milý!
Kolký[46] sme svet prešli,
Ešte sme takého
Javora nenašli;
Otnimeže si my
Po jedných husličkách,
Po druhých sláčičkách[47]“ —
Počali rúbati,
Kru[48] z neho frkati,[49]
Hneď sa polekali,
Na zem popadali.
Ona promluvila:
„Ništ[50] sa nelekajte,
Len si vy otnite
Po jedných husličkách,
Po druhých sláčičkách;
Choďte, prehúdajte,
Žalostno spievajte,
Pred mej matky vráta:
Toto je ta panna
V javoru zakliata! —
Toto jsou husličky[51]
Z tej vašej Aničky;
A tjeto sláčiky
Z jej pravej ručičky.“
Išli ti mládenci
Žalostne hrajúci. —
Keď matka slyšala,
Na okno bežala:
„Ach! mládenci moji,
Nerobte mi žiala,
Šak[52] ho já dosti mám,
Keď Anničky nemám!“

8. Nic


1.
„Čo nám naši reknú,
Že jsem si vzal peknú?
Nic!
Čo že by nám rekli,
Že jsme oba pekni?
Nic!

2.
Ach! čože nám dajú,
Když nás uhlídajú?
Nic!
Vídali nás mnoho,
Čo nám prišlo z toho?
Nic!

3.
Čopak rekne táta,
Zdaliž nás privítá?
Nic!
Zúrive pohledí
Když pri nás nevidí
Nic!

4.
Ach, náš milý táto!
Nermuťte se zato
Nic;
Však sme pekní oba,
Čo nám více treba?
Nic.

5.
Když domou prijdeme?
Čo my tam najdeme?
Nic.
V pivnici,[53] v svetlici,[54]
V komore, v truhlici,
Nic.

6.
Myši tam nepiští,
Neb nemajú jísti
Nic.
Zboží velmi hrubé,
Tam v každej nádobe
Nic.

7.
V paklíku peníze,
Nebojme se núze
Nic.
Dám groš na kašičku,
Ach, Bože, v paklíčku
Nic.

8.
Mariško, má milá!
Tys me zahubila,
Nic.
Mám od tebe zlaté
ty ode mne také
Nic.

9.
Pospím sobe sladce,
Nebojím se zrádce
Nic.
Když zlodej pripadne,
Čože nám ukradne?
Nic.

10.
Čo včil[55] udeláme?
Když oba nemáme
Nic;
Veselí budeme,
Neboť nestratíme
Nic.“

9. Prílišná láska


1.
„Dunaju, Dunaju,
Vodička tekúcá!
Ej, nebola som já
Ďo tej Pešte súcá.[56]

2.
Dunaju, Dunaju,
Dunajská vodička!
Keď sa jej[57] napijem,
Bolí ma[58] hlavička.

3.
Hlavička ma bolí,
Srdečko vo mne hrá,
Milý, mocný Bože,
Čože to znamená?

4.
Šuhaj ledačina,[59]
S čiernýma očima,
Veru by za teba
Dunaj preskočila.

5.
Nie Dunaj, nie Dunaj,
Leč Červenuo more,
Za tebou, za tebou,
Potešenié moje!“

10. Nešťastné vydánié


1.
„Vyberala som si :,:
Medzi[60] mládencami, :,:
Vyberala som si :,:
Medzi malinami. :,:

2.
Však sem si, mamičko, :,:
Vybrala kyselú, :,:
Že ma nevidíte :,:
Do roka veselú. :,:

3.
Do roka ďaleko, :,:
Do smrti ješte dál, :,:
Však je to, mamičko, :,:
Prežalostný pohár.[61] [:,:]

4.
Já som sa vydala,[62] :,:
Že mi dobre bude, :,:
Že mnie mej mladosti :,:
Nikdá neubude. :,:

5.
A mne mej mladosti :,:
Pomále ubývá, :,:
Jako tej vodičky, :,:
Čo brehy podmývá.“ :,:

11. Pripíjenié


1.
Pri brode na vode kone vodu pijú, —
„Varujže sa, milý, že[63] ťa nezabijú.“

2.
„Keď ma nezabili pri brode na vode,
Ver ma nezabijú v mojej milej dvore.

3.
V mojej milej dvore dobrá voda, Bože!
Nekaždý šuhajčok napiť sa jej móže.“

4.
Ten Janík mládenec nabrau si za žbánok,
Pripíjau Zuzičce na zelený vienok:

5.
Daj Bóh šťastia, milá, že bys moja bola,[64]
Dajže, Bože, ešte, žeby prauda bola!

12. Či sa ženiť, či ne?


1.
„Všeckým je dobre, :,:
Len mne zle, :,:
Všecci sa ženiá,
Len já nie. :,:

2.
Chlapci sa ženiá, :,:
A já nie, :,:
Čo budem robiť, :,:
Beda mnie! :,:

3.
Každý so svojou :,:
Ženičkou, :,:
A já neborák[65] :,:
S knižečkou.“ :,:

4.
„Prečo sa ženíš, :,:
Keď nevieš, [:,:]
Prečo sa ludí :,:
Nedovieš.“ — [:,:]

5.
Dosť som sa radil, :,:
Dovedal, [:,:]
Každý mi jinák :,:
Povedal. [:,:]

13. Něnamlúvaj všech rázem


1.
Nebuď, šuhaj, nebuď blázen,
Nenamlúvaj všecky rázem.[66]
Nechaj toho na podruhé,
Až keď budou noci dlúhé.

2.
Nebuď, šuhaj, nebuď blázen,
Nenamlúvaj všecky rázem.
Nechaj toho na dva rázy,
[67] sa, šuhaj, neurazí.

14. Devče sa nebojí

(Nitranská.)


1.
„Od Nového Mesta husari jedou,
Husari jedou, husari jedou;
Daj pozor, devečko, až ťa nevezmou,
Až ťa nevezmou, až ťa nevezmou.“ —

2.
„Na vodenku puojdu, já sa nebojím,
Já sa nebojím, já sa nebojím;
Urežú prúteček, já sa ubráním,
Já sa ubráním, já sa ubráním.“

15. Šošovica

(Nitranská.)


1.
„Devča ze Senice,[68] ce, ece, ecece,
Navar šošovice,[69] ce, ece, ecece!“
„Já bych navarila, la ala, alala,
Čím bych zasmažila, la, ala, alala?

2.
Puojdem k masarovi,[70] vi, ivi, ivivi,
Kúpím si tam loja, ja, aja, ajaja,
Bude zasmažena, na, ana, anana,
Šošovica moja, ja, aja, ajaja.“

16. Děvče jiných miluje


1.
„Čo se ty domníváš, že bych já tě ráda?
Já se z tě vysměju, stana za tvé záda.

2.
Čo se ty domníváš, že bych já tě chtěla?
Jinakšího sem já včera večer měla.

3.
Čo se ty domníváš, že se ti já prosím,
Jinakších mládencou ve svém srdcu nosím.“

17. Příchod v deždi


Už kohútky spievajú,
Pusť ma, milá, pusť ma dnu.
„Počkaj, milý, chvílečku,
Kým oblečiem letničku.“
Dobre tobe čekati,
V bílém loži ležati,
Ale mne je jaj beda!
Na koníčka dežď padá.
I já moknem všecek sám,
I na koni moj sersám.[71]

18. Láska je malá


1.
Zatoč sa, Janíčku!
Na vrannóm koníčku,
Já ti dám voničku.[72] :,:

2.
Voničku mu dala,
Voničku mu dala,
Vršky vylámala. :,:

3.
Poznaj, Janko, poznaj,
Poznaj, Janko, poznaj,
Že je láska malá. :,:

19. Pohaněná milenka

(Moravsko-slovenská.)


1.
Ušij mne, maminko, košulenku, :,:
Já si pojedu pro svú milenku. :,:

2.
Moja košulenka vyválána, :,:
Juž je má milenka pohánena. :,:

3.
Juž mne ju hanejí moji bratrí, :,:
Já si ju vezmu, když mi ta patrí. :,:

4.
Juž mi ju hanejí všickni lidí, :,:
Já si ju vezmu, ta se mne líbí. :,:

20. Ztráta

(Moravsko-slovenská.)


1.
„Stratila sem pásek,
Chodiac na salášek,[73]
Na salášek panský,
Na ten hoštialovský. :,:

2.
Stratila sem partu,
Chodiac na robotu,
Na robotu panskú,
Na tu lukaveckú. :,:

3.
Stratila sem krásu,
Pro tebe, juhásu;[74]
Ty mne ju nevrátiš,
Dokud nezaplatíš.“ [:,:]

21. Čo sa snívá milej


„Povezže mi, milá, ako sa ti spalo, [:,:]
Či sa ti tej noci se mnou nesnívalo?“
„S tebou sa mi, milý, každú nocku snívá, :,:
S tebou moje srdce ve dne v noci bývá.
Keď sa mi nesnívá, však te v srdci nosím, :,:
Za tvój život, zdraví, Pána Boha prosím.“

22. Anička urosená


1.
„Anička maličká, kde si byla,
Že si sa tak všecka urosila?“ —
„Byla som v hájíčku,
Žala som trávičku,
Duša moja!“[75]

2.
„A já som po tri dni trávu kosil,
Ješte som si čižmy neurosil.“
„A já som hrabala,
Teba som čakala,
Duša moja!“

23. Príklad pannám


1.
„Vyschlo mi juž v srdci kvítí to rozkošné,
Teraz mi prináší myšlénky žalostné.

2.
Uč se panna každá z mojého príkladu,
Daj pilnejší pozor na tvoju zahradu.

3.
Já by nyní byla lepší zahradničkú,
Kdyby sem dostala kvítek ten ružičku.

4.
Zasadila by ju do takej zahrady,
Která jestiť dražšiá nad všecky poklady.

5.
Vernosťou a láskou bych ju ohradila,
Na vartu mé srdce ku nej postavila.

6.
Než znám, že se toho nikdy nemuož státi,
Žeby som tu ružu mohla kdy dostati.“

24. Muž mladý, žena stará


1.
„Já jsem človek mladý,
Moja žena stará,
Puojdu do Prešpúrka,
Stanu za husára.

2.
Dají mne tam kone,
Čižmy s ostrohámi,
Brinkati si budu
Vrchy, dolinámi.“

25. Pomsta


1.
„Kdybych já vedela,
Kdo mne s milým lúčí,
Nasypala bych mu,
Nasypala bych mu
Soli mezi oči.

2.
Soli mezi oči,
Piesku mezi zuby,
Aby nerozvádel,
Aby nerozvádel,
Čo sám Pán Bóh súdí.“

26. Žiale


1.
Pred našími dvermi stojí háj zelený,
A na tom hájičku ptáček premilený.

2.
Počúvaj, dievčino, čvo[76] ten ptáček spívá:
„Z velikej lubosti nikdá nič nebývá!“

3.
Od velkej lubosti padnem do chorosti,[77]
Od velkýho žiala skočím do Dunaja.

4.
Prečo by som, prečo, do Dunaja skákal,
Pre jedno dievčátko drobné ryby lapal?

5.
Žiale moje, žiale, jak ste ma zujali,[78]
Ne z jedného bočku, ale z každej strany.

6.
Podúvaj, vetríčku, po tej sivej[79] skale,
Asnaď mi vyduješ z mého srdca žiale.

27. Šuhaj sa modlí za dievečky


1.
„Švárny šuhaj zrána vstává,
Do špitála chodívává;

2.
Tam si vezme páterečky,[80]
Tam se modlí za dievečky.

3.
Muožeš zaňho, devča, jíti,
Nemáš žadnej krivdy míti;

4.
Budeš míti chleba dosti,
Nenajíš sa do sytosti.

5.
Štyri jámy žita máme
Nebožícom[81] vyvrtané,

6.
Ješte k tomu mírku hrachu,
Nestaraj se, milá brachu!

7.
Štyri myši nabehané
Ať jsú naše krávy dojné,

8.
Štyri múchy osedlané
Ať jsú naše kone vranné.“

28. Dcéra žaluje na rodiče


1.
„Azda[82] mňa moja mať na kameni mala,[83]
Že som si lepšého muža nedostala.

2.
Dali ste ma, dali ne po mojej vóli,
Ver móžte banuvať, rodičovie moji.

3.
Banujte, banujte,[84] jaj, ver je už pozde,
Ach! veť vy mne z toho nikdá nespomóžte.

4.
Dali ste ma, dali z vóli[85] do vezeniá,
Ako by nebola z váš’ho[86] pokoleniá.“

29. Šuhaj zabitý


Ženie šuhaj dva voly :,:
Do zelenej otavy, :,:
Postretli[87] ho dva Ráci, :,:
Dolnozemskí zbojníci. :,:
„Daj nám, šuhaj, halenu, :,:
Za zelenú otavu.“ :,: —
„Já vám halenu nedám, :,:
Já sa s vámi pojednám,“ :,: —
Tak sa oni jednali, :,:
Že šuhaja zabili. :,: —
Kdože ho tam narieká? :,:
Otec, mati, frajerka, :,:
Otec, mati slzami, :,:
A frajerka slinami, :,:
Otec, mati žalostne, :,:
A frajerka falošne. :,:

30. Kis-Köröšská mladucha

[88]


1.
„Fijala, fijala, bodaj sa prijala,
Žeby mňa moja mať na jeseň vydala.

2.
Vydám sa já, vydám, vydám sa já ráda,
Lebo je to pekne, keď je žena mladá.

3.
Pekne je, pekne je, aj jej ver pristane,
Keď sa ta Eržika[89] Jankovi dostane.

4.
Já za toho pójdem, za koho sama chcem,
Čo ma bude bíjať sedem rázy cez[90] deň.

5.
Sedem rázy cez deň, sto rázy za týdeň,
Predca budem vraveť,[91] že ma ni každý deň.

6.
Moja mať, mój otec, moja dobrá rada,
Keď sa mi pomine, kdože mi ju dodá?

7.
Dodá mi ju, dodá šuhajková máti,
Ale mi ju bude beda počúvati.[92]

8.
Ked mňa moja mati doma zobúzala,[93]
Ešte som sa lepšie tadnu[94] zakrúcala;

9.
Ale šuhajkova keď ma zobúzala,
Tak som hor[95] skočila, ako by nespala.“

10.
„Staň hore, nevesta, už si sa vyspala,
Choď tie krávy dojiť, čo si si prihnala.“

31. Ženy radiá žene


1.
„Ej, ženy, ženy,
Poraďteže mi,
Veť já mrcha muža mám,
Aj v noci nespí,
Na druhé myslí,
Čože mu já robiť mám?“ —

2.
„Choď ty do pola,
Natrhaj zeliá,
Všakového korenia,
Keď to okúsí,
Zmok ho vziať musí,
A ty budeš slobodná.“

32. Láska morí srdce


1.
Šuhajko, z ruži kvet, lúbí ťa všecek svet,
Nemóž ťa zalúbiť moja mať, mój otec.

2.
Šuhajko kalinka, lúbí ťa krajinka,
Nemóž ťa zalúbiť tá moja rodinka;

3.
Milý mój, milý mój, ružička voňavá,
Dokým[96] ťa nevidím, celá som nezdravá.

4.
Taká som nezdravá, že ma ništ nebolí,
Len ma srdce moje, lúbosť, láska morí!

33. Rozsekaný


1.
„Coky,[97] coky, pánske šteňa,
Neštekaj mi do frajera!“ —
„Pusť ma, milá, pusť ma dnuka,[98]
Nach to šteňa tak nešteká.“ —

2.
„Házau som mu z vačku kuorky,
By ma pustil do komuorky,
Do komuorky, do bielenej,
k Mojej milej premilenej!“ —

3.
„Ticho brinkaj ostrožkámi
Pod našimi obluočkámi,[99]
Naša máti čujno[100] spává,
Na frajerou pozor dává.“ —

4.
Keď to mati uslyšala,
Hneď si bratrou pozbúzala;
„Vstaňte hore, bratri moji,
Najdete švagra v posteli.“

5.
Hore vstali, nemeškali,
Šabličke si z klinou[101] brali,
Šabličke z pošvy vyťáhli,
Na kusy ho rozsekali.

6.
Kadekolvek ta krev sikla,[102]
Všade ružička vykvitla,
„Tato ruža z moj’ho muža,
Tieto kvietke, moje dietke!“

34. Místo vdovca prišli mládenci


1.
„Majerán som siala
A klince[103] mi vyšli:
Vdovca som čekala,
Mládenci mi prišli.

2.
Čože ste vy prišli,
Vy mládenci pyšní?
Ninto[104] tu devčátka
Podla vašej mysli.“

3.
„Mysli, dievča, mysli,
Kde by sme sa zišli;“
„Dosti som myslela,
Kde bych ťa videla!“

35. Dva róžky


1.
Keď som išou[105] ces dva vrške,
Najšou som si tam dva róžke,
Keď som počau na nich trúbiť
Začali ma diouky liubiť.

2.
A já nechcem diouky liubiť,
Račej budem šablu nosiť;
Šablu, šablu malovanú,
Od císara darovanú.

3.
Císar, císar, sedlaj koňa,
Puojdeme my do tábora;
Tábor, tábor, otváraj sa!
Idú chlapci, zverbujú sa.

36. Gajdoš (gemerská)

(zlomek)[106]


„Lebo[107] mi zadudaj,
Lebo mi dudy daj.
Nech si já zadudám
Ces ten zelený háj!“

Ej, bou[108] to gajdoš,[109]
Gajdoval za groš,
A to všecko tiny, tiny,
Od dediny do dediny.

Ej, bou to a t. d.

37. Perečko


1.
„Pero som mu dala, bolo to perečko![110]
Navrchu zlatá chyst,[111] v pros[t]riedku srdečko;

2.
Rozmarín zelený na obidva kraje:
Kdeže je ten šuhaj, čo mi dobre praje?

3.
Bars[112] si ty, šuhajko, za tymi horámi,
Keď[113] si mi súdený, budeš mi i daný.“

4.
„Načo jsi mne, milá, to pierečko dala,
Keď ti bielá ruža z neho vypadala?

5.
Bielá vypadala, červená uvadla,
Veru jsi mne, milá, od srdca odpadla.

6.
Od srdca, od srdca, od tej dobrej vóle,
Ako to jabléčko od sladkej jablone.“

38. Dieuča s jednou sukňou


„Štyr’ a dvacať :,: sukní mala,
A predca sa :,: nevydala;
A já nemám, :,: len tú jednu,
Pýtajú ma :,: až za Viedňu,
Až za Viedňu, :,: až do Prahy,
Tam kde bývá :,: ten mój drahý.“

39. Děravá stodola i zlá žena


1.
Stodolečka deravá a zlá žena k tomu,
Ty dve veci vyženú hospodára z domu;

2.
Do stodoly navozím, voda všade teče,
Do komory nanosím, zlá žena vyvleče.

3.
Každý dobrý hospodár, varuj sa tých vecí,
Nechcešli své gazdovství[114] vynésti na pleci.

4.
Keď gazdovstvo vyneseš, vynes i zlú ženu,
Vyhoď si ju na plece a otrep o stenu.

40. Znamenié lásky


1.
„Milá! milá! jako je to,
Strávili sme spolu léto,
Ale zimu nebudeme,
Akože sa zabudneme?[115]

2.
„Zabudnúť jest velmi lehce,
Ale moje srdce nechce.
Milý, milé potešení,
Čo mi nacháš za znamení?“

3.
„Nachám ti já strom zelený,
Predo dverma zasadený;
Na tom strome bielá šátka,[116]
A v tej šátky[117] všecka láska.

4.
„Rozdrap šátku na dve strany,
Konec bude milování. —
Milý, milé potešení,
Čo mi nacháš za znamení?“

5.
„Nachám ti já prsteň zlatý,
Čo ma stojí tri dukáty.
Milá, milé potešení,
To ti nachám za znamení!“

41. Milá za vodou a milý za horou


1.
„Hora, hora, zelený les! —
Nevideu som si milú dnes;

2.
Ani dneska, ani včera,
Nedožijem do večera;

3.
Kdo ju videu, nech mi poví,
Nech mé srdce rozveselí:

4.
Moje srce jako kameň,
Horí, horí jako plameň.

5.
Horo, horo, zelená jsi!
Milá moja, ďaleko jsi!

6.
Za horámi, za vodámi,
Stydne láska mezi námi.

7.
Já za horou za vysokou,
Ty za vodou za hlubokou.

8.
Já za horou, ty za vodou,
Nebudem já nikdá s tebou!

42. Chudobná


1.
Šuhajko vlasatý!
Neposmievaj sa ty
Z chudobných dieučenec,[118]
Sám si nebohatý.

2.
Never šuhajkovi,
Aniže mu never,
Pokým[119] ti neklakne
Pred oltár na kameň.

3.
Spievala bych hlasom,
Nesom v poli našom;
Pole je eďházko,[120]
Dievča kiš-kőrősko.[121]

4.
Žalosti, žalosti!
Veť jej[122] já mám dosti,
Veť jej já mám dosti
Ve svojej mladosti.

5.
Stalo sa mi, stalo,
Čo sa mi malo[123] stáť,
Už sa ten oženiu,
Čo sa mi mau[124] dostať!

43. Nevěrný Janík


„Niže mlýna kamenina, —
Rozlúčme sa, moja milá!“
„Netreba nám kameniny,
Už sme sa my rozlúčili.“
Keď sa milý od milej bral,
Na Boha ju poručoval,
Na ulici jej ručku dal, —
„Zostaň zdravá, moja milá!
Keď zahynem, pošlem koňa!“
„Čo mi čerti po koníčku,
Keď zahyneš, mój Janíčku.“
„Koňa nechceš, pošlem zbroje!“ —
„Čo mi Parom[125] do tej zbroje,
Keď zahyneš, srdce moje?
Len ma, milý, vezmi s sebou,
Mileráda pójdem s tebou.“
„Malého já koníčka mám,
Nezmestila by si se naň.“
„Malý je on, ale tlustý,
Ber ma, milý, aspoň kúsky,[126]
Pójdem pešia za koníčkom,
Budem plakať za Janíčkom.“
Keď už prišli mezi ploty:
„Vráť sa, milá, do roboty!“ —
Keď už prišli ku vrbine:
„Vráť sa, milá, ku rodine!“ —
Keď už prišli ku kameňu,
Ku kameňu červenému,
Ku jaseňu zelenému,
Ku Dunaju širokému:
Ulapil ju za jej bočky —
A hodil ju do hlubočky. —
„Vedela bych povedati,
Jak je s milým putovati!“

44. Výmluvka


1.
„Nebudem tak robiť, ako som robievau,
Žeby já k mej milej frajerou vodievau.

2.
Oni sa ihrali a já som sa dívau,
Od velkýho žialu len som tak omdlievau.

3.
Keď som prišou domou, sadou som si na pec,
Tak som sa vyplakau ako malý chlapec.

4.
Matka ma spytuje: „Syn muoj, čože ti je?“ —
„Kráva ma kopila,[127] ta stará mršina!“

45. Bráněnie


1.
„Za tým Váhom[128] bielý dóm,
Jest tam pekné dievča v ňom.

2.
Keby mi ho chceli dáť,
Vedel bych ho milovať.

3.
Ale mi ho nedajú,
Nechže si ho trímajú.[129]

4.
Brání otec, brání mať,
Brání sestra, brání brat.

5.
Brání všecka rodina —
Prenešťastná hodina!

6.
Bohdajže jim zomrela,
Aby ničia nebola.“

46. Bez milej nič netěší


1.
„Ej, načo sá[130] mi štyri voly, štyri voly,
Keď já nemám devča k vóli, devča k vóli.

2.
Ej, načo sá mi štyri žrebce,[131] štyri žrebce,
Keď ma moje devča nechce, devča nechce.“

47. Nestálá láska

[132]


1.
„Vychodí slunečko spoza lesy,
Už mne v tomto svete ništ[133] neteší;
Tešilo mne,
Ale už nie,
Azda[134] mne poteší nekde jinde?

2.
Z uprimného srdca vyrastá strom,
Do falešnej lásky uderí hrom,
Uder prudce,
Poraz srdce,
Nak[135] ma nemiluje nikdy viáce.[136]

3.
Včera mi má milá odkázala,
Že by mi polovic srdca dala:
Pytau[137] som ho,
Nemala nuož,
Chcel som jej požičať,[138] nechcela už. —

4.
Čo si mám pre lásku srdce trápiť?
Volím já svej milej prsteň vrátiť,
Vrátím jej ho,
Já jej ho dám,
Keď jeden utratím, desať jich mám!“

48. Milý jde vedla domu


„Tri noci som nespala,
Milého som čakala
S radosťou do domu; :,:
A on, šelma ošklivý,
Len si klobúk nakriví,
Ide hore, dolu,
Vedľa náš’ho domu!“

49. Hrozba


1.
„Milá, milá, milujem ťa,
Rád ťa vidím, nevezmem ťa,
Rád ťa vidím od malička,
Moja milá prepelička.[139]

2.
Milá, milá, milujem ťa,
Rád ťa vidím, nevezmem ťa,
Ak ťa vezmem, budem ťa bíť,
Nebudem ťa v koči[140] voziť.

3.
Milá, milá, milujem ťa,
Rád ťa vidím, nevezmem ťa, —
Veť by ťa já dosť milerád,
Ale by ťa boleu chrbát.[141]

4.
Milá, milá, milujem ťa,
Rád ťa vidím, nevezmem ťa;
Nabiu by ťa, boleu by ťa,
Plakala bys, želeu[142] by ťa.

5.
Milá, milá, milujem ťa,
Rád ťa vidím, nevezmem ťa.“ —
„Už si ma vzau, nebiješ ma,
Duša moja, lutuješ ma!“

50. Sekánié sa pro milú


1.
V Sobotišti na rínečku
Rúbali sa pro devečku:
Pro kterú? za kterú?
Která mela šnurovačku červenú, červenú.

2.
„Než bych sa já pro ňu sekal,
Radší bych ju, bratre, nechal.“ —
„Nenechám, nenechám,
Dokudkoli krápej krve v sobe mám, v sobe mám!“

3.
Dorúbali, dosekali,
Místa na nem nenechali
Celého, celého,
Teče celý potok krve od neho, od neho.

4.
Jak to milá uslyšala,
Na hintove[143] ta bežala,
Videla, videla,
Sedem rázy na tom meste zamdlela, zamdlela.

5.
„Namočte mi šátku vínem,
Zavážte mi hlávku krížem,
Prosím vás, i v ten čas,
Dajte sa mi pro mú milú rúbať zas, rúbať zas!“

51. Zbavená milého


1.
„Zaspievaj, sokol, keď si pták,
Pozdrav milého nastokrát,
Opytuj[144] sa ho, jak sa má?
Či je v tom žiali, čvo som já?

2.
Ach, prenešťastná v svete já,
Mého milého zbavená,
Viem, že ma on už zanechá,
Už jinú milú v svete má.

3.
Kéž já mám posla verného!
Poslala by hneď pro neho,
Na jednu malú chvílečku,
Ku potešeňú srdečku.“

52. Milenec za Iplom

[145]


Za Iplom, za Iplom na tej druhej strane,
Tam já mám frajera, čo mi dobre praje.
Ta ma, Bože, ta ma, kde já budem sama,
Kde by mi svokruša nerozkazuvala.

Ej, ani svokruša, ani žiadná duša,
Ani žiadná duša, okrem tovariša.
Koho v srdci nosím, opustiť ho musím,
Koho v podkovičkách, toho lúbiť musím.

53. Milá milému a milý milej vzdoruje


1.
„Horička zelená! zelenaj sa,
Frajerečka moja, vydávaj sa!“
„Vydávať sa budem,
Za teba nepuojdem,
Nenazdaj sa.“

2.
„Ej, keď ma dokonca, milá, nechceš,
Hladaj si frajera v svete, kde chceš,
Já za huorku zájdem,
Frajerku si nájdem,
Ty zostaneš.“

54. Neprošené děvče


1.
„To sá chlapci, to sá,
Čo šabličke nosiá,[146]
Ne takí šarvanci,[147]
Čo sa dievkám prosiá.[148]

2.
Nepros sa jej, nepros,
Sadou jej čert na nos;
Keď jej dolu zíde,[149]
Sama k tebe príde.“ —

3.
„Nechodiu som za ňou,
Sama prišla za mnou,
Jako ta ovečka
Za zelenou trávou.

4.
Ona sa nazdala,[150]
Že sa jej já prosím,
Takú holubičku
V podkovičkách nosím.“

5.
„Neprišla som sama,
Chlapci ma doviedli;
Bodajže ti chlapci
Sedem — hrušiek zedli!“

55. Děvče si žádá milého


1.
„Dobre mi je, dobre,
Mám frajera v dome,
Aj ho sto ráz[151] bozkám,
Robotu nemeškám.

2.
Dobre mi je, dobre,
Bodaj bolo lepše,[152]
Od môjho srdečka
Krev jarčokom[153] teče.

3.
Neteče, neteče,
Ale odkapkává,
To moje srdečko
Na kusy sa krájá.

4.
Hlavička ma bolí,
Srdečko vo mne hrá;
Ach beda, prebeda!
Čože to znamená?

5.
Znamená, znamená,
Že mi Bóh dobré dá,
A já si tak myslím,
Že vyžínať musím.

6.
Čo by vyžínala,
Ver bych ništ nedbala,
Len bych si šuhaja
po vóli dostala.

7.
Keby mi Pán Bóh dal,
Čo je k mojej vóli,
Trebars by mi nebou
Len v jednej košeli.

8.
Jednu mu operiem
A druhú mu kúpím;
Žeby nevraveli,[154]
Že ho já nelúbím.“

56. Láska sa nezdá


1.
„Nebanuj ty, dievča, že ja k vám nechodím,
Veď já vaše dvere každý večer vidím.“ —

2.
„Čože je mne z toho, keď jich ty len vidíš;
Keď jich, duša moja? nikdá neotvoríš?“ —

3.
„Vysoko zornička,[155] nad kostolom mesiác,
Nečakaj ma, milá, do váš’ho domu viác.“ —

4.
„Vysoko zornička, nad kostolom hviezda,
Čože sa ti, milý, moja láska nezdá?“

5.
„Nezdá sa mi, nezdá,[156] od jednoho času,
Že si potratila tvú panenskú krásu!“

57. Žaloba na neverného


1.
„Já som zarmúcená pre teba, moj milý
Že si nebol nikdy ko mne spravedlivý;

2.
Já som ti verila, jiných opustila,
Za teba by bola i život stratila.

3.
To dosvedčiť móže slunce, mesác, hvezdy,
Že si mi sluboval, že mi budeš verný.

4.
Ale už skušujem tú vernosť falešnú,
Tajne ty miluješ kišasoňu[157] jinšú.

5.
A já teráz smutná, velmi zarmúcená,
I od jinších ludí bývám vysmívána,

6.[158]
Že sem uverila falešníku tému,
Který juž urobil hanu srcu mému.“

58. Mariška


1.
Chodila liška po hrázi,
Lovec sa za ní prochází,
Strelil na lišku,
Zabil Marišku,
Tam ona leží na vršku.

2.
Mala sukničku zelenú,
Na nej pantličku červenú,
Očička čierne,
Líčka červené,
Všecku hlavičku zranenú.

3.
Aj tento mladý krásný kvet
Musí opustiť celý svet:
Otca, mamičku,
Brata, sestričku,
I teba, milý Janíčku!

59. Nešťastný milý

[159]


1.
Letela hrdlička nemeškom,[160]
Stretla milého pod briežkom,
Žalostne vzdychal, litoval,
Svojej milej lásku oplakával.

2.
„Pamatuj na to, dušičko,
Na tvoje vernuo slovičko,
Čo si mi vtedy slúbila,
Keď si ma štvrtým rázem videla.

3.
Prisahala si sa za vernú,
Za moju ženku uprímnú,
Že ma budeš milovati,
A už teraz ma chceš zanechati.

4.
Ajhle, už na koníka sadám,
Te falešnú zanechávám,
Lebo si ty sama príčina,
Že sa mi ta šabla zapáčila.[161]

5.
Ach, zostaň zdravá, moja milá,
Nadarmo si ma lúbila,
Vela[162] klameš, výše práva,
Zostaň komu chceš už, zostaň zdravá.“

6.
„Prosím ťa, odpusť, mój milenký,
Zlož ze sebe té myšlénky:
Ne som príčina, ni vina,
Na príčine je moja rodina.“

7.
A já som človek preneštastný,
Stratil som kvietok velmi krásný,
Který som si já liboval,
Prišol mi jiný a preč mi ho vzal.

8.
Zostaň už zdravá v horkom žiali,
Pre tebe ma vždy srdce bolí,
Pre tebe vadnem jak tráva,
Zostaň, moja milá, zostaň zdravá!

60. Ludé lásku hubiá


1.
Letela hus bielá, letela nad vodou,
Zaplakalo dievča nad svojou slobodou,

2.
Zaplakalo dievča, zaplakau i šuhaj;
„Lebože ma miluj, lebo mi pokoj daj!“

3.
„Milovali sme sa, milá má, na veky,
Teraz sa nemóžme pre ludskie jazyky.

4.
Ľudský jazyk mrcha,[163] našu lásku hubí,
Keď nás dvóch rozlúčí, nech ho Pán Bóh súdí!“

61. Truchlenié

[164]


1.
„Smutne slávík spievá v klietce[165] ulapený,
Keď si on spomíná na hájík zelený.

2.
Tak i já též rovne žalostne si spívám,
Když si já na lásku milého spomínám.

3.
Holúbku muoj sivý, stvorenie premilé,
Pre tebe mé srdce velmi je zranené.

4.
V smutku postavené, žalosťou[166] zemdlené,
Ani už to neznám, či je duša vo mne.

5.
Holúbku muoj milý, už si mne zanechal,
Jakže by mi nebou za tebou velký žial.

6.
Keď si preč odletel, kdo k nám chodiť bude,
Kdože mne už teráz zabávati bude?

7.
Lituj ty mňa, nebo, i všecko stvorenia,
Lebo som zbavená môjho potešenia.

8.
Sedím jak hrdlička na suchom konáru,[167]
Smutne sobe hrkám v tomto mojem žialu.

9.
Jak hrdlička plačem pre mojho milého,
Že nebudem už mať nikdy viac jiného.

10.
Ach, nešťastná chvíla,[168] nešťastná hodina,
V kterú som já mojho milého stratila.

11.
Muoj milý diamant, navráťže sa ke mne,
Zasvieť srdcu moj’mu, jak si svietil verne.

12.
Bez tvojeho svetla všecka som zmarená,
Jako zvadlá ruža v poli skormúcená.

13.
Oči mé za tebou plakať vždycky budú,
Ani na jiného hledeť viác nebudú.

14.
Pomni na tvé sluby, které si sluboval,
Keď si sa ode mňa už preč odlučoval.

15.
Pomni na uprímnosť a na našu lásku,
Kterou sme spojeni jako zrno v klásku.“

62. Rodiče brániá vziať chudobné děvče


1.
„A mne, šuhaj, tvoja matka takto odkázala:
„Žeby sa já s tebou viacej do lásky nedala.“

2.
A já som jej odkázala na takú otázku:
Žeby si te priviazala doma na retiazku.

3.
Mala by já u vás býti nevdečnou nevestou,
Radej si ty takú vezmi, akú rodičia chcú.

4.
Vezmi si ty len bohatú, a já chudobného,
Tak my oba zabudneme jeden na druhého.“

5.
„Ach, Bože mój premilený, čo ste za rodiče!
Keď mi vziati zbraňujete to chudobné dívče,

6.
Chudobnú mi zbraňujete, bohatú ja nechcem,
Pamatujte, rodičové, že vás Bóh potresce.

7.
Vy ste sobe vyberali, čo sa vám páčilo,
A mne to vziať zbraňujete, čo by ma tešilo!“

63. Zasaděná čerešnička

[169]


1.
„Nasadil som čerešničku v zime, :,:
Dá to Pánbóh, ažda sa mi prijme. :,:

2.
Počala sa čerešnička prijmať, :,:
Začal som já devčence objímať. :,:

3.
Počala mi čerešnička riasti, :,:
Začal som sa za devčenci triasti. :,:

4.
Počala mi čerešnička kvitnúť, :,:
Začal som já za devčenci lipnúť. :,:

5.
Počala mi čerešnička rodiť, :,:
Začal som já za devčenci chodiť. :,:

64. Zabitá húska


1.
„Kázala mi máti bielé húsky hnáti,
Ta[170] dolu, ta dolu, do mlynarskej hati.[171] :,:

2.
Chytila mlynárka širokú lopatu,
Zabila mi húsku najkrajšú[172] kochlatú.[173] :,:

3.
Počkaj len, mlynárka, čo sa tobe stane,
[174] moja husička na nóžky nestane. :,:

4.
Hotuj sa, mlynárka, do meského[175] práva,
Lebo moja húska na nóžky nestává.“ :,:

65. Gudel

[176](komická baláda)


1.
Šel Gudel na víno,
Na to dobré pivo,
Poslali sme pre psa,
Žeby pes Gudla hryzol;
Pes nechce Gudla hrýzti,
Gudel nechce domou jíti,
Že sa mu chce ješte píti.

2.
Šel Gudel na víno,
Ma to dobré pivo,
Poslali sme pre kyj,
Žeby kyj psa mlátil:
Kyj nechce psa mlátiti,
Pes nechce Gudla hrýzti,
Gudel nechce domou jíti,
Že sa mu chce ješte píti.

3.
Šel Gudel na víno,
Na to dobré pivo,
Poslali sme pre oheň,
Žeby oheň kyj pálil:
Oheň nechce kyj páliti,
Kyj nechce psa mlátiti,
Pes nechce Gudla hrýzti,
Gudel nechce domou jíti,
Že sa mu chce ješte píti.

4.
Šel Gudel na víno,
Ma to dobré pivo,
Poslali sme pre vodu,
Žeby oheň hasila:
Voda nechce oheň hasiti,
Oheň nechce kyj páliti,
Kyj nechce psa mlátiti,
Pes nechce Gudla hrýzti,
Gudel nechce domou jíti,
Že sa mu chce ješte píti.

5.
Šel Gudel na víno,
Na to dobré pivo,
Poslali sme pre vola,
Žeby vól vodu vypil:
vól nechce vodu píti,
Voda nechce oheň hasiti,
Oheň nechce kyj páliti,
Kyj nechce psa mlátiti,
Pes nechce Gudla hrýzti,
Gudel nechce domu jíti,
Že sa mu chce ješte píti.

6.
Šel Gudel na víno,
Na to dobré pivo,
Poslali sme pre masára,
Žeby masár vola dral:
Masár nechce vola dráti,
Vól nechce vodu píti,
Voda nechce oheň hasiti,
Oheň nechce kyj páliti,
Kyj nechce psa mlátiti,
Pes nechce Gudla hrýzti,
Gudel nechce domu jíti,
Že sa mu chce ješte píti.

7.
Šel Gudel na víno,
Na to dobré pivo,
Poslali sme pre bábu,
Žeby bába čarovala:
Bába nechce čarovati,
Masár nechce vola dráti,
Vól nechce vodu píti,
Voda nechce oheň hasiti,
Oheň nechce kyj páliti,
Kyj nechce psa mlátiti,
Pes nechce Gudla hrýzti,
Gudel nechce domu jíti,
Že sa mu chce ješte píti.

8.
Šel Gudel na víno,
Na to dobré pivo,
Poslali sme pre čerta,
Žeby čert bábu bral:
Čert počne bábu bráti,
Bába počne čarovati,
Masár počne vola dráti,
Vól počne vodu píti,
Voda počne oheň hasiti,
Oheň počne kyj páliti,
Kyj počne psa mlátiti,
Pes počne Gudla hrýzti, —
Gudel počne domu jíti:
Nechce sa mu více píti,
Išel Gudel domu,
Miloval svú ženu.

66. Hrnčárský zámok

(komická baláda)


1.
V žilinskom[177] poli
Hrnčiarský zámok
Je vystavený
V najvyššom skalí;

2.
Brány slamené,
Múry voštené,
Obluočke z ladu
Pekne spravené.

3.
Ktože v ňom bývá?
Pán Sova Jánoš.
Má z pavučiny
Preostrý paloš.

4.
Dobíjali ho
Strake s vranámi,
Strielali doňho
Čučorietkami.

5.
Ďurko[178] netopier
Dobre sa brániu.
Do myšej dierky
V tom harcu skočiu.

6.
Ptáčkou šibencou
Kázau lapati,
Na ražni z dreva
Jich obracati.

7.
Pečte jich, varte,
V koženom hrnci,
Nech sa najedia
Všeci mládenci.

8.
Za stolom sedia,
Jedia pečeňu,
Plesňou a prachom
Okorenenú.

9.
Psota ich núká,
Nemá klobúka;
Dcérečka hlavnic,
A syn nohavic.

67. Vysvobozený Janík

(prostonárodní romance)


1.
Tam okolo Báni
Radili sa páni;
Takú radu mali,
Že Janíka jali.

2.
Jali, da ho jali,
Na múry vysoké,
Na múry vysoké,
Nad vody hluboké.

3.
Prvý lístok písau,
Svoj’mu otcu poslau:
„Otec, duša moja!
Vymeň ma z v’azenia.“[179]

4.
„Syn mój premilený!
Či vela pýtajú?“ —
„Štyristo červených
A za tolko bielých.“

5.
„Syn mój premilený!
Nemám ich kde ziati,
Nemám ich kde ziati,
Musíš zakapati!“ —

6.
Druhý lístok písau,
Svojej milej poslau:
„Moje potešeniá!
Vymeň ma z v’azenia.

7.
A ač ma rada máš,
Popredaj, čo len máš,
Lazy, kopanice,
Vymeň ma z temnice.“ —

8.
Milá nemeškala,
Do sklepa bežala,
Šnúry namerala,
K milému bežala.

9.
„Na! ty milý, šnúru,
Spusť sa dolu z múru,
Čo šnúra nestačí,
Natoč svoje vlasy,

10.
Čo vláske nestačiá,
Skoč na moje plecia,
A z pleca na koňa,
Z koňa do strmeňa,
Zo strmeňa na zem,
Nebuď, Janík, v’azeň!“

68. Prísná máti

(Baláda.)


Ta dala matka
Svoj vlastňú dcéru
Do cudzej krajine;
Zakázala jej
Ani k sebe prijti,
Ani k svoj rodine:
Za sedem ročkou,
Za sedem týžňou,
Aj za sedem hodin. —
„Matka má milá!
Já som tvoj dcéra,
Já k tebe priletím,
Do tvoj záhradky
Na onie hriádky,
Na bielú laluju.“ —
Ač mi tá uschne,
Ač mi tá zvadne,
Kdo mi ju poleje? —
„Matko má milá!
Já som tvoj dcéra,
Já ti ju polejem,
Ani krčahmi,
Ani kupámi,
Len mojmi slzámi.
Ej, Jašu, Jašu![180]
Ptáčku jarabý,
Nejdi do záhrady,
Polámeš mi tam
Mojej mamičky
Na hriádkách laluju.
Ač ty polámeš
Mojej mamičky
Voňavú laluju:
To mi ver, že ťa
Moje sestričky
Naskutku zabijú!“

69. Nešťastná Katka

(Legenda.)


1.
Vyskočilo slunečko
Zavčas rano, raníčko,
Vyskočilo na stienku,
Na trnovú záhradku.

2.
Vykvitli tam ružičky,
Prišli si tam devečky,
Odtrhli té ružičky
A vili z nich venečky.

3.
Prvý vienok dovíjá,
Zlý duch mámiť počíná,
Druhý vienok dovíjá,
Zlý duch sa k nej primlúvá:

4.
Chcešli, Katko, má byti?
Či chceš Bohu slúžiti?
„Nechcem Bohu slúžiti,
Ale, Pane! tvá byti.“ —

5.
„Staň ty, Katko, na kameň,
A já stanem na strmeň,
Ze strmeňa na koňa,
Prenesiem ťa do rája.

6.
Do ráječka, do rája,
Kde si nikdy nebola,
Kde si nikdy nebola,
Ani tvoja rodina.“ —

7.
Keď už za mesto prišli,
Dobrej cesty nenašli,
Len po trňovom hloží,
Po tom čertovom zboží.

8.
Keď už nad peklo prišli:
„Otvor bránu, najvyšší!
Nesiem telo i dušu,
Zemanovu Katušu.“

9.
Jedon bránu otvára,
Druhý sa jej usmievá,
Tretí kávu nalievá,
Štvrtý sa jej primlúvá:

10.
Pi, Kačenko! kávičku,
Budeš mojú ženičkú.
„Nechcem, Pane! kávičku,
Nebudem tvú ženičkú:“

11.
„Kto je tu z mej dediny,
Povezte mej materi:
Ešte jednu dcéru má,
Nech ju lepšie naúčá!“

12.
Mohlas Bohu slúžiti,
Do kostola choditi,
Už ty budeš naveky
V tom plameni horeti!

70. Prievoz


„Prevez, prevez, prievozníčku!
Mám za vodou frajerečku:
Za vodou, za vodou,
Za vodičkou studenou.“

„Previezou by, nemám vesla,
Všecko mi to voda znesla:
Za vodou, za vodou,
Za vodičkou studenou.“

„Máš ty člunok, máš i veslo,
Ale teba trápí pestvo:
Za vodou, za vodou,
Za vodičkou studenou.“

Ta výhovor nič neplatí,[181]
Mesto groša pýtáš zlatý:
Za vodou a t. d.

Moje srdce po nej túží,
Prevez, tu máš desať groší:
Za vodou a t. d.

71. Klam a náděja lásky


1.
Prší dážď, prší dážď,
Len rosička padá:
Nechže sobe žiadno diovča
V lásce nezakladá:

2.
Aj já som si, aj já,
V jednej zakladala,
Ale já to už teraz viem,
Že som sa sklamala.

3.
Veje vietor, veje,
Po doline fúká,
Ešte v mojom srdci lásky
Iskričku rozdúcha.[182]

72. Černá lastovička


1.
Po ceste, po ceste červenie kamenky,
Poveďte, poveďte do mojej milenky.

2.
Poslal bych já sovu, vo dne lietať nesmí,
Lebo je u ptáčkou v velkej nenávisti.

3.
Poslal bych stehlíka, ten mi nevykoná,
Celý deň nedojde, kde má milá bývá.

4.
Poslal bych včeličku, krátké krídla majú,
Lebo sa po kvietkoch mnoho bavievajú.

5.
Ale si já chovám čiernú lastovičku,
Čo ona vykoná to mému srdečku.

6.
O pólnoci pojde, na zoričkách prijde,
Ješte mojú milú na postielce najde.

7.
Prijde predo dvere, bude štebotati,
Bude sa mej milej jazyk ozývati:

8.
„Čože si mi prišla, čierná lastovička?“
„„Donesla som lístok od tvojho srdečka!““

73. Otkud láska?


1.
Láska, Bože! láska, de ju ludia berú?
Na hore nerastie, v poli ju nesejú.

2.
Aby sa tá láska na bralí[183] rodila,
Nejedna panenka hlavu by zlomila.

3.
Videu som deučátko po háji zelenom,
Čo mu tiekli slzy po líčku červenom.

4.
Žalostno plakala i lomila ruce,
Nemohla ukrotiť svoje smutné srdce:

5.
„Stratila som poklad ot srdečka mého,
Ako tá hrdlička, čo stratí milého.

6.
Keď sa jej chce píti, letí na studničku,
Strepoce krídlami, zamútí vodičku.“

74. Ráda by sa vydala


1.
„Ej, mamko, mamko, mamičko moja,
Ráda by sa vydávala,
Rada by já muža mala:
Ej, mamko, mamko, mamičko moja!

2.
Ej, dcerko, dcerko, dcerečko moja,
Ešte si ty, dcerko, mladá,
Není tebe muža treba:
Ej, dcerko, dcerko, dcerečko moja!

3.
Ej, mamko, mamko, mamičko moja,
Čo vy, mamko, na to dbáte,
Keď vy sama muža máte:
Ej, mamko, mamko, mamičko moja!“

75. Stěžovánié


1.
Keby moje ručky
Nerubali bučky,
Vedeli by gajdovať;
Ale moje ručky
Musiá stínať bučky,
Nuž nevediá gajdovať.

2.
Keby moje nuožky
Nechodili vršký,[184]
Vedeli by tancovať;
Ale moje nuožky
Musiá chodiť vršký,
Nuž nevediá tancovať.

76. Zrušený slub


1.
Anička milá, cos učinila?
Slub si zrušila, mňas oklamala. :,:

2.
Oklamala si svého milého,
Rozhnevala si Boha živého. :,:

3.
Pánbóh ťa káraj za tú prísahu,
Ktorús mi dala, stojac na prahu. :,:

4.
Ach, láska, láska, ver je veliká,
Kde sa rozmóže, zmorí človeka! [:,:]

77. Divoká kačka


1.
Kačička divoká
Letela zvysoka,
Šuhaj, dobrý strelec,
Strelil jej do boka.

2.
Odstrelil jej krídlo
I pravú nožičku,
Horko zaplakala,
Sadla na vodičku:

3.
„Milý, mocný Bože!
Už som dolietala,
Už som moje milé
Deti dochovala.

4.
Moje drobné deti
Ma kamenci sediá,
Kalnú vodu pijú,
Drobný piesok jediá.

78. Čekánié


1.
Kázau mi milý mój
Do jeseni čakať,
Že mi kúpí hrebeň
Žlté vlasy česať;

2.
Tak mi odkázali
Na hore táčenci,[185]
Že za mnou banujú
Bystrickí mládenci.

3.
Já som odkázala
Na hore táčencóm,
Žeby pozdravenia
Riekli tým mládencóm.

4.
„Sokolák, bielý pták!
Ty vysoko lietáš,
Či moj’ho milého
Tam dade[186] nevídáš?“

5.
„Vídám ho já, vídám,
V tom širokom polu,
Tam smutný sedává
Pri čiernom topolu!“

79. Smělý


1.
Vysoko lietá slávíčok,
Domou, hoj domou, Janíčok!
Kosy zapadajú,
Zore znamenajú,
Domou ťa, Janíčok,
Domou ťa volajú.

2.
„Už to nemóže jináč býť,
Ver ty len musíš moja býť;
Bars by tvá rodina
proti tomu byla,
Ty mňa už nechybíš,
Kochanečka moja!“

80. Potěšenié


1.
Pole moje, pole, rozdelenuo v dvoje,
V ktorom da je, v ktorom, potešenia moje?

2.
Potešenia nemám, poteš ma, Bože, sám,
Potešže ma takým, čo ho v srdcu nosím.

3.
Potešenia moje, v ktorej si krajine?
Dobre moje srdce za tebou nezhyne!

4.
Potešenia jedno, kedy budem’ vjedno?
Ot dneska na týdeň, a potom každý deň.

81. Dobrá noc


1.
„Vysoko zornička —
Dobrú noc, Anička,
Ešte výšie nebe,
Pánbóh daj i tebe.“

2.
„Dobrú noc, dobrú noc!
Ale nie každému;
Len tomu milému,
Šuhajku švárnému.“

3.
„Dobrú noc, dobrú noc!
Ale nie každému,
Len tomu devčátku,
Čo já chodím k nemu.“

82. Pohrobená žena


1.
Zomrela mi žena, už som vdovec,
Dau som ju pochovať do Batoviec.

2.
Kopali jej jámu triá mládenci,
Nemohli vykopať do pounoci.

3.
Ver už vykopali do pou pása,
Tam leží má žena, aj jej krása!

4.
Mala dvesto rokou bez padesiať,
Škoda mojej žene v zemi ležať.

5.
Otvorím jej bránu v cinteríne,[187]
Azda moja žena domou prijde. —

6.
„Nebojže sa, neboj, neprijdem ti,
Lebo ty máš vela drobných detí.“

7.
Ten batovský kostol pod horáma —
Tam je moja žena pochována.

8.
Leží ona, leží v čiernej zemi,
Zelený rozmarín v ruke drží.

83. Šuhaj Moravan


1.
Šuhajík Moravan!
Za teba vólu mám,
Ale mňa moja máť
Za teba nechce dáť.

2.
Povedala som ti,
Ešte ti ráz poviem,
Že já na teba viác
Nikdá nezapomniem.

3.
Zalúbila som ťa
Ne zo všetečnosti,
Ale sa mi páčiá
Tvoje pekné čnosti.

4.
Zalúbila som ťa,
Čo já móžem z toho,
Aj ťa lúbiť budem,
Čo komu do toho?

84. Kupovaná láska


1.
Dobrú noc, má duša! dobrú noc vinšujem,
Vela vody ujde, kým já k tebe prijdem.

2.
Vela vody ujde, aj vela pribudne,
Počím moje líčko ku tvojemu prijde.

3.
Naništ je to láska, čo je kupovaná,
Čo ju kupovalo diouča ot šuhaja.

85. Milý chce za husára


1.
Hore dolinámi čerňava[188] sa valí, —
Ni je to čerňava, ale sá husári.

2.
Janíčok, Janíčok s peknou bielou tvárou,
Nedaj že sa, nedaj medzi tých husárou.

3.
„Veť by som sa nedau, milá! zverbovati,
Keď by sa nám dali dojedna zobrati.

4.
Tebe brání otec, a mne brání mój brat,
Pre Boha živého, dajte sa nám zobrať.“

86. Oči


1.
Čierne moje oči, nemuožú spať v noci:
Dala som milému srdečko do moci.
Čierné moje oči smutne popatrujú,
Že toho nemajú, ktorého milujú.

2.
Šuhajkove očká, jako tá trnuočka,
Veť sa mi vrezali do mojho srdečka:
Očka sa vrezali a srdečko nechce,
Nech mu je po vóli, nechže robí, čo chce.

87. Lipka

(Z Jelšavy)


1.
V zelenom hájičku
Sedeli dva v chládku,
Oni sa lúbili
Láskú príliš sladkú;

2.
Zelený hájiček
Pre nich bou radosný,
Pokuď ich nepotkau
Pad v ňom prežalosný;

3.
Do toho hájička
Sami sa scházali,
O svojom neštestí
Ništ nezmerkovali;

4.
V najprvšej lúbosti
Lipka na nich spadla,
Hneď boli zabiti
A krev jejich schladla. —

[189]

88. Vábenié


1.
„Aj, devče, devče, pekného zrostu,
Prijdi sem ko mne, aneb jen k mostu.

Dám tobe jabka, dám tobe hrušky,
Čo si nabereš do svej fertušky.“

2.
„Ach, muoj milenký, nepuojdem k tobe,
Já za tvé zvání dekujem tobe,
I za tvé hrušky, i za tvé jabka,
Nechcem jich míti, barsi[190] sú sladká.“ —

3.
„Ej, devče, devče, nepokaz lásku,
Neber si všecky reči na vážku.
Ráz sa nahnevám, puojdem do sveta,
Neprijdem k tobe za čtyri léta.

4.
Ty, devče, velmi v myšlení blúdíš,
A samo neznáš, koho ty lúbíš.“ —
„To já znám dobre, koho milujem,
Ale to neznám, s kým žíti budem.“

89. Práčka nad Dunajem


Prekrásná Zuzanka na Dunaji stála,
Na Dunaji stála, tri ručníky prala:
Pod tymi ručníky sú krvavé peny,
A čo pod penami? Antal porúbaný!
„Keby já vedela, že je on na márách,
Dala by mu zvoniť na dvanáctich farách;
Na dvanáctich farách, v dvanáctich kostolech,
Ach, drahý Antalko, staňže ešte hore.
Keby já vedela, že jeho zabili,
Hneď by moje šaty na čierno farbili.“
„Nedaj si, Zuzanka, na čierno farbiti,
Však on není blázen, by se dal zabiti.“
„Antal náš, Antal náš, čiernú košelku máš,
Kdo ti ju operie, keď Zuzanky nemáš?“
„Mám já, mám Zuzanku pri bystrom Dunajku,
Ona mi operie čiernú košelečku.“

90. Pri koseňú trávy


1.
Trávička zelená, kdože teba zežne?
Devčátko chudobné, kdože teba vezme?
Tráva moja, tráva, ty zelená tráva:
Mala som frajera, ale ma nechává.

2.
Mala som frajera, to je pravda jistá,
Ale mi ho vzala ta vodička bystrá.
Mať moja, mať moja, keby nie mať moja,
Dávno by já bola, šuhajíčok, tvoja.

3.
Dajže ma, mamičko, keď ti ma pýtajú,
Keď ružička kvitne, vtedy ju trhajú.
Dajže ma, mamičko, keď ma chce Janíčko,
Rada bys ma dáti, keby ma chceu vziati.

91. Nevolné vydánié


Trávička zelená kade ja chodievám,
Lebo hu já často slzámi polievám;
Usta mi spievajú, oči sa mi smejú,
Ale od srdečka slzy sa mi lejú;
Nie preto si spievám, bych vesela bola,
Ale preto spievám, bych žiale zabola.
Žiale moje, žiale, smutné, osiralé,
Ako tá rosička na zelenej tráve:
Ješte tu rosičku vetríček oduje,
A mňa zarmúcenú nik nepolutuje;
Bože muoj, Bože muoj, zarmúcený svet muoj,
Každej je veselý, mne je zarmúcený.
Dolina, dolina, kamenný chodníček:
Kde je naša láska? švárný šuhajíček!
Šuhajkova láska a moja sloboda,
Naše milovánié jako v koši voda;
Škoda našej lásky, že sa nám tak tratí,
Kdo nás rozlučuje, nech mu Pán Bóh platí.
Koho som najradšej na svete videla,
Toho šuhajíčka nechať som musela.
A za kým som nikdy ani nemyslela,
Teraz ma taký vzau, čo som ho nechcela.
Pred ktorým som najviac dvere zapierala,
Tomu som sa teraz za ženu dostala.

92. Ružička


1.
Keď som prišou k milej,
Ona ticho spala;
A já som ju bozkau,
Žeby hore stala.

2.
Ona potom stala,
Sadla na lavičku,
Pýtau som si od nej
Červenú ružičku.

3.
„Dosti som, milý muoj,
Tých frajerou mala:
Predca som žiadnému
Ružičku nedala.

4.
Ani tebe, milý,
Ani tebe nedám,
Čo by si ty prišou
Sedemnáct razy k nám.“

93. Holúbok


1.
Hora, hora, bielá hora,
Na tej hore bielá skala,
Na tej skale holub sedí,
Blíží sa mu strelec mladý.

2.
„Ach! ty strelec, nestrielaj ma,
Malý osoh vezmeš zo mňa,
Nožičky mi zmeraveli,
Krídelka mi opršali.

3.
Krev mi v žilách zmedenela,
Spráhli všecky kosti tela,
Smutok zemdlel všecku silu,
Bo som stratil moju milú.“

94. Šuhaj u dverí


1.
Chodí šuhaj po dvore, klope na dvere,
Volá, budí svoju milú v tmavej komore:
„Spíš, má milá, či čuješ,
Či ma verne miluješ,
Otvor mi dvere!“

2.
„Bars by spala, bars nespala, hore nestanem,
Moje srdce zarmúceno ako ten kameň:
Otec mi zakazuje,
Mati mi zabraňuje,
Tvoja nebudem.“

3.
„Kebys ma tak milovala jako já tebe,
Veru bys mi otvorila v mojej potrebe,
Ale mňa nemiluješ,
Svévolne ma sužuješ,
Parom do tebe!

4.
Já som teba sic miloval, kýms verná byla,
Ale si už všecku lásku u mňa stratila,
Zostaň tedy, komu chceš,
Už ty moja nebudeš,
Duša falešná!“

95. Lovy


1.
Pojdeme my na lovy, na lovy,
Tovarišu mój!
Na lovičky, na lovy,
Pod ten hájik zelený,
Tovarišu mój!

2.
Beží zajac po poli, po poli,
Tovarišu mój!
Pusti chrta po voli,
Ať zajaca dohoní,
Tovarišu mój!

3.
Beží srna po poli, po poli,
Tovarišu mój!
Pusti chrta po voli,
Ať tu srnu dohoní,
Tovarišu mój!

4.
Beží sobol[191] po poli, po poli,
Tovarišu mój!
Pusti chrta po voli,
Ať sobola dohoní,
Tovarišu mój!

5.
Beží panna po poli, po poli,
Tovarišu mój!
Pusti chrta po voli,
Ať tú pannu dohoní,
Tovarišu mój!

6.
Už sme všecko zlovili, zlovili,
Tovarišu mój!
I zajaca, i srnu,
I sobola, i pannu,
Tovarišu mój!

7.
Poďmeže sa deliti, deliti,
Tovarišu mój:
Tebe zajac i srna,
A mne sobol i panna,
Tovarišu mój!

8.
Ač sa ti krivda deje, da deje,
Tovarišu mój!
Tebe všecka zverina,
A mne švárna devčina,
Tovarišu mój!

96. Láska a pomluvy


1.
„Zaviau vetrík cez dolinu,
Milá! poviem ti novinu:
Kde sa ludia zhovárajú,
Všade nás dvúch ovrávaju.“

2.
„Prší daždík, padá rosa,
Muoj milenký, nebojmo sa,
Čuo by smo sa mali báti,
Kdože nám smie rozkázati?

3.
Až všecko sluchať budemo.
Milovať sa nebudemo,
Pusťmo všecko mimo uší,
Nám sa milovati sluší.“

4.
„Já som švárný, ty si šumná,
Mám dóm jedon a dve humna,
K tomu štyri kone vrané,
Že je radosť hladeť na ne.

5.
Já som pekný, ty si krásna,
To muože býť láska šťasná,
By smo sa my nelúbili,
Bola by to gula jasná.“

6.
Na vínovej ratolesti
Muožeš sladkuo hrozno jesti:
Tak i pri mladej osobe
Spravíš dobrú vuolu sobe.

7.
Na stromečku lístiá šuští,
Či ma milá k sebe pustí?
„Pustím, pustím tejto noci,
Prijď, milý, ak budeš muoci.

8.
Spievá ptáček na javore,
Nechoď, milý, kým sú hore,
Ale keď svieca vyhasne,
Prijď smelo, jak ku své vlasné.“

97. Svadebná košelka pro milého


1.
Košuluočka tenká!
Šila ju milenka:
Šila ju cez týdeň,
Plakala každý deň.

2.
Keď ju došívala,
Horko zaplakala:
„Bodaj som ťa, milý!
Nebola poznala.

3.
Nebola poznala,
Ani ruku dala:
Teraz by som doma
Smutná neplakala.“

98. Buděnié


1.
Lastovička lietá, povedá, že svitá,
Vstávaj hore, milá! veru budeš bita.

2.
Veru budeš bita ot svojej mamičky,
Že si nenažala zelenej trávičky.

3.
A já budem bitý ot svojho tatíčka,
Že som nenapásou vranného koníčka.

4.
Vranného koníčka, aj vrannú kobylku,
Že som nenapásou aspoň za hodinku.

99. Starý manžel


1.
Oženiu sa starý, sivý,
Štyri týžne prede žnivy;
Starý mladej ništ neverí,
Zalíhá jej odo dverí.

2.
„Starý! starý! pusť ma vonka,
Bo ma bolí moja hlávka.“
„Choď, ženka, len k okenečku,
Tam si prevetri hlavičku.“

3.
Okenečko otvorila,
Štyri ploty preskočila,
A ten piatý bol trnový,
Pod nim ležau Janík mladý. —

4.
„Milá ženo, kde si bola?
Že si sa tak urosila.“
Pošli slúžky šaty prati,
Nezavreli dobre vráty:

5.
Nuž tje psiny jaloviny
Zašli mi tam do jariny,
A z jariny až do prosa,
A tam bola velká rosa.“

100. Bezstarostný


1.
Čo ja dbám,
Keď já mám
V záhrade hrušky;
Kedy chcem,
Naberiem
Si do fertúšky.

2.
Čo ja dbám,
Keď ja mám
Blízko studničku;
Ked smedím,[192]
Naplním
Vodou krhličku.

3.
Kopali,
Orali,
A já som ležau,
Devčátka
Volali,
Hneď som k nim bežau.

101. Komár


1.
Tam som sa z vršku čudovau,[193]
Kde komár blšku milovau;

2.
Nemohou som sa zdržati.
Miseu som sám ta bežati.

3.
Ej, komár, komár, ty si pes,
Ty cudzú blšku miluješ;

4.
Šak tebe budú dávati,
Budú ti rebra[194] lámati.

102. Kolísavka


1.
Buvajže mi, buvaj,
A sa nenadúvaj,
Lepšie ti je spáti,
Než sa nadúvati.

2.
Hajáže mi, hajá!
Pojdeme do hája,
Naberieme kvieťa,
Obložíme dieťa.

3.
Usniže mi, usni,
Aspoň jeden sníčok,
Veru ti donesie
Matka medovníčok.

103. Proč nejíti za muž?


1.
Tynom, tánom: na kopečku stála,
Tynom, tánom: na mňa pozerala:

2.
Tynom, tánom: nepozeraj na mňa,
Tynom, tánom: nepuojdeš ty za mňa!

3.
„Tynom tánom: prečo by já nešla?
Tynom, tánom: však som já nie pyšná;

4.
Tynom, tánom: královna je pyšná,
Tynom, tánom: preca za muž išla.

104. Klevety


Povecže mi, povec, lebo mi odpovec,
Nach sa já nedržím na ten horný koniec!
V horňom koncu bývám, v dolňom frajera mám,
Keď pre vodu idem, len tatam pozerám.
Frajera mi dali, muža mi nechcú dať,
Veť tych douničanou[195] bude Pánbóh trestať;
Tresci, Bože, tresci, veť ty vieš sám koho,
Mojich protivníkou, lebo ich mám mnoho.
Radorečné ženy pod steny sedajú,
O nevolných dieukách klebety skladajú,
Ako kerá chodí, a kerá ništ nemá,
Strela v ich jazyky! žiadna nám ništ nedá.

105. Cesta


„Čierná vlna na bielom baranci,
Kamže ideš, kučeravý Janči?“
„Čierná vlna na bielej kozičce:
Idem, idem k tej mojej Zuzičce.

Idem, idem na dalekú cestu,
Hýn do Brna pre mladú nevestu.“
„Ale vravia, že ti ju nedadia.“
„„Dadia, dadia, ešte odprevadia.““

106. Závisť


Na mošovskej[196] v’aži[197] dva holúbky sediá:
Ludia jim závidiá, že sa radi vidiá.
Ludia milí, ludia, nezáviďte toho,
Veť je to pekná vec, keď rád vidí koho.

107. Pri trháňú konopí


Trhala, mykala konope zelené,
Nerada nosila košelky bielené.
Konope, konope, zelené konope!
Už na naše dvere nikdo nezaklope.
Zaklopau by Janko, ale je ďaleko,
Zaklopau by Tomáš, ale ho tu nemáš.

108. Nevole


1.
Chodila po poli,
Trhala topolí:
„Čo mi po topolí?
Keď ma hlávka bolí!“

2.
Chodila po hájku,
Trhala fijalku:
„Čo mi po fijalce?
Keď ma nikdo nechce!“

109. Svitánié


„Bodaj teba, milý, na vršku mátalo,
Keď si od nás tašou, ešte nesvitalo.“
„Svitaj, Bože, svitaj, žeby skorej deň bou,
Žeby som já zvedeu, či som pri peknej bou.“

110. Zlatá sloboda


1.
„Sloboda je zlatá,
Ale slúžebnosť :,: preklatá. :,:

2.
Ten ptáček slobodný
Vesele spievá :,: deň po dni. :,:

3.
Tak i my slobodní
Muožme milovať :,: deň po dni; :,:

4.
Ale vy ženatí
Musíte doma :,: sedati.“ :,:

111. Láska zarmucuje


1.
Do doliny pri Malande[198]
Každý šuhaj rýchle zande,[199]
Rýchle vejde, smutne vynde,
Dokal[200] odtad domou prinde.

2.
A když odtad domou prinde,
Velmi smutný doma bude,
Neb sa on tam zamiluje
Do velmi krásnej laluje.

3.
Hle, to isté milování,
Které bylo medzi námi,
Nenie radosť, radnej[201] starosť,
Opravdivá roztrženosť.

112. Šuhaj z Domanic


1.
„Já som šuhaj z Domanic,[202]
Nemám svého zhola nic!
Načo mi je žena,
Když nemám nic doma?

2.
Žena pýtá čižmičky,
Já rád vidím skleničky:
Načo mi je žena,
Když nemám nic doma?

3.
Žena pýtá črevíčky,[203]
Já rád vidím devčičky:
Načo mi je žena,
Když nemám nic doma?

4.
Žena pýtá múky, soli,
Mne za krajcár duša bolí:
Načo mi je žena,
Když nemám nic doma?

5.
Žena pýtá hustečku,[204]
A ja nemám babečku:
Načo mi je žena,
Když nemám nic doma?

6.
Žena pýtá pekný čepec,
A já mám vždy prazný mešec:
Načo mi je žena,
Když nemám nic doma?

7.
Žena pýtá pentličky,
Já si kúpim húsličky:
Načo mi je žena,
Když nemám nic doma?

8.
Na húsličkách zahudiem,
Na ženu si zabudnem:
Načo mi je žena,
Když nemám nic doma!“

113. Žádost


1.
Kdybych já vedela, kde muoj milý bývá,
Zaniesla by mu já za pohárík piva:

2.
Nejen za pohárík, ale pohár vína,
Aby byl červený jako ta kalina.

3.
Kdybych já vedela, kde muoj milý chodí,
Zaniesla by mu já do pohára vody.

4.
Kdybych já vedela, kde muoj milý kosí,
Zaniesla by mu já do pohára rosy.

114. Džbán


1.
Išlo diouča[205] pre vodu
Ces zemanskú záhradu!
Prišol pán,
Zabiu[206] džbán,
Aha, mhm, zabiu džbán!

2.
„Ticho, diouča, neplač ty!
Škoda sa ti zaplatí,
Za ten džbán
Toliar dám,
Aha, mhm, toliar dám.“

3.
Diouča toliar nechcelo,
Len za džbánom želelo:
„Keď si pán,
Zaplať džbán,
Aha, mhm, zaplať džbán!“

4.
„Neplač, diouča, neplač ty!
Za džbán sa ti zaplatí:
Za ten džbán
Hintov dám,
Aha, mhm, hintov dám.“

5.
Diouča hintov nechcelo,
Len za džbánom želelo:
„Keď si pán,
Zaplať džbán,
Aha, mhm, zaplať džbán!“

6.
„Neplač, diouča, neplač ty!
Za džbán sa ti zaplatí:
Za ten džbán
Kaštiel dám,
Aha, mhm, kaštiel dám!“

7.
Diouča kaštiel nechcelo,
Len za džbánom želelo:
„Keď si pán,
Zaplať džbán,
Aha, mhm, zaplať džbán!“

8.
„Neplač, diouča, neplač ty!
Za džbán sa ti zaplatí:
Za, ten džbán
Seba dám,
Aha, mhm, seba dám.“

9.
„Chvála Bohu na nebi,
Dostau sa mi pán mladý:
Za ten džbán
Pána mám,
Aha, mhm, pána mám!“

115. Vájanuo

[207]


Vájanvo, Vájanvo, zobúdzaj včasráno,
Včasrano, raníčko, keď vynde slniečko.

Jane, Jane, Vajane!
Priletela holubička včasrane!

Priletela druhá
Z červeného kruha;
Priletela tretia
Zo zahrady z kvieťa —
Jane, Jane, Vajane!

116. Komu děvčátko


1.
Na rováš, mamičko, na rováš!
Komu to dievčátko vychováš?
„Tebe to, Ďuríčko, tebe to,
Ak Pánboh dá zdravia na leto.“

2.
Na leto, na leto horúce,
Budem’ sa prechádzať po lúce;
Po lúce, po lúčce zelenej,
Pri studni, studničce studenej.

3.
„Krajšia som, Ďuríčko, ako ty,
Lebo mám záponu z tafaty.“
„Keď ty máš záponu z tafaty,
A já mám vo vačku dukáty.“

117. Rada pri pitiu


1.
Pi, Janko, pi,
Len sa neopi!
Bars prepiješ sto zlatý,
Veť to žena zaplatí:
Pi, Janko, pi,
Len sa neopi!

2.
Pi, Janko, pi,
Len sa neopi!
Lebo ak sa opiješ,
Ženu doma dobiješ,
Pi, Janko, pi,
Len sa neopi!

118. Stav valaský

(pastýrská z Oravy)[209]


1.
Trebas som já valach jen,
Predce rád mám já stav ten,
Žijem sobe bez starosti,
V samej rozkoši, radosti,
Já valašku[210] ovčárskú
Nedám za húl císarskú.

2.
Ráno když slunce vstává
A v rose stojí trává,
Tu já s veselým spíváním
Ovce z ovčince vyháním,
Do zelenej jedliny,
Trebas som sám jediný.

3.
Potom idem k hájičku,
Hledám moju milenku,
Znám já cestu, nepoblúdím,
Stretnem milú, ju polúbím,
Stisnem jej ruky vnadné,
Ach, jak to dobre padne!

4.
Ona mne poctí perem,[211]
Já se od ní odberem,
Nečiním v ničem prekážku,
Podeprem se na valašku,
Spívám, výskám si zase,
A mé stádo se pase.

5.
Když mám smed[212] a hlad velký,
Posáhnem do kapselky,
Tu já najdem, čo mi treba,
Vezmem syra, vezmem chleba;
A mój pes mne vartuje,
Ach, jak mne to šmakuje!

6.
Mój pes je strážcem verným,
Bdí nade mnou, když já spím,
Kde chcem, tam ovce zavrátí,
Nedal bych jej za sto zlatý,
K mé službe je hotový,
Nedá ovce vlkovi.

7.
Potom idem k potoku,
Tu mé ovce do skoku,
Poznám, že se už napásli,
Že jim škuráky[213] narastli,
Potom, když jich umývám,
Vesele si zaspívám.

8.
Odtud idem na salaš,
Privítá mne bača náš,
Privítá svého Janíka,
Dá žinčice[214] do čerpáka,
I syra z božskej lásky:
Šťastlivý stav valaský!

119. Zuzička a valasi

(pastýrská)


1.
Valasi! valasi! kde ste ovce pásli,
Stratila som prsteň, či ste ho nenašli?
„Ba ver sme ho našli, ale ho nedáme,
Máme takuo diouča, čo mu ho ta dáme.“

2.
Valasi! valasi! škoda vašej krásy,
Že vám už belejú vaše čierné vlasy.
„Zuzička, malá si, lúbiá ťa valasi,
Kebys bola v’ačiá,[215] lúbiu by ťa bača.“

120. Procházka po salaši

(pastýrská)


1.
„Ej, diouča, diouča :,: v čiernom damašku, :,:
Neprecházaj sa :,: v mojom salášku, :,:

2.
Bo mój salášok :,: velmi bohatý, :,:
Každá ovečka :,: za tri dukáty, :,:

3.
Ale poď ko mne :,: do mej koliby, :,:
Tu ti dám všecko, :,: čo sa ti lúbí.“ :,:

4.
„Ej, šuhaj, šuhaj! :,: čierne oči máš, :,:
Ja sa ťa bojím, :,: že ma oklamáš, :,:

5.
„Neboj sa, neboj, :,: mých čierných očí, :,:
Ale sa varuj :,: falošných rečí.“ :,:

121. Valaská

[216]


1.
Po valasky od zeme!
Kto mi kozy zaženie?
„A ja by ti bou zahnau,
Ale som sa vlka bau.“

2.
Hojže, hojže, bača mój!
Tebe kožka a mne lój:
Tebe kožka na dudy,
A mne lojík pod zuby.

3.
Hoj, cic,[217] koza, kozina!
Daj nám syra, gazdiná;
Ak nám syra nedodáš,
Slabých chlapou vychováš.

4.
Výboh![218] Výboh, kde si bou,
Kde si taký umokou?
„Bou som tam za horámi,
Pásou som tam barany.“

5.
Štyri kozy, piatý cap,
Kdo vyskočí, bude chlap:
I já by bou vyskočiu,
Ale som sa potočiu.

6.
Poza bučky, poza peň,
Poďže, bratu, poďže sem:
Poza bučky a klady,
Tancuj, šuhaj, kýms mladý.

7.
Poza bučky, poza peň,
Vyberiem si, ktorú chcem:
Vyberiem si devečku,
Ako bielú ovečku:

8.
Vyberiem si za žienku
Bystrú, švárnú Slovenku:
Vyberiem si Ančicu,
Čo vie variť žinčicu.

122. Písně německo-slovenského nárečia. a) Fáranie do bany


1.
Stávaj hore, stávaj,
Na banu[219] klopajú:
Ked neskoro prideš,
Fárat[220] ti nedajú.

2.
Neskoro som prišiou,
Fárat mi nedali,
Ešte ma hutmanskou
Palicou vyprali.

3.
Nerobím na štrose,[221]
Ale s huntom[222] behám:
Neboj sa, má milá!
Šak ta já vychovám.

123. b) Píseň havírská


1.
Na klopačky klopajú,
Už jamiari stavajú,
S kahanci do bany farajú!

2.
I ty iberajtari,
Hutmani, gracfiliari,[223]
Fárajú hoda[224] sprostí haviari.

3.
I moji tovarišja
Toto klopanja slyšja,
Počkajte ma prášok,[225] tovarišja!

4.
Ked šichtu[226] odbudneme,
Potom sa napijeme,
Zaplatíme, ked lvon[227] dostaneme.

5.
Ked nás budú lvonati,
Budeme popíjati,
„Mám ta znat!“[228] budeme si zdraukati.[229]

124. Písně trpácké

a) Budúcé bydlo


Kobej[230] já vedela, de[231] já budem bejvat,
Voru[232] bej chodila lavičke umejvat,
Umejvala bej ich studenou vodičkou,
Zotierala bej ich bielenou pvachtičkou.[233]

b) Umor


Kobej to tak bolo, ako bej ja kcela,[234]
Nebola bej dioukou ani do večera,
Ani já dioučičkou, ani nevestičkou,
Lem[235] bej sa srovnala s tou čiernou zemičkou.

c) Oklamánie


Kod[236] si ma zvodzúvau,
Tak si mi slubúvau:
Že si kúpíš volej,[237]
Mne mentiečok novej.

A kod ma on zlúdiu,
Po chrbte ma cuzdiu:[238]
To sa tvoje volej!
Tvuj mentiečok novej!

d) Ovčák dcerin a voliar děvčin


To je muoj, to je muoj,
V tej čiernej haline,
Čo zahániá ovce
Hore po doline:

To je muoj, to je muoj,
Čo pasie bielý ruoj:
A čo pasie vouke,[239]
To je našej diouke.

e) Zlomky trpáckého nárečia


Nekcela hrlička kavnú[240] vodu piti,
Nekcelo dioučatko šuhaja lúbiti.

*

Čie to diouča, čie to, čo na vodu ide,
Trema[241] je počernuo, veď to moje bude.

*

Ta som ťa bou nahau, aj ta som ťa zabou,
Na tje moje oči priniesou ťa diabou.[242]

*

Mau som dve frajerky, obe boli Dorke,
Ked sa vedno[243] sešli, ako párné vouke.

*

Kobej si bou prišou, kod som ti kazava,
Varu bej ti bova koláčou napiekva.

125. Námluva

(Polsko-slovenská)


Javurová skurka, dumbová rozvurka:
Spodobala[244] se mi susedova curka.[245]
O, jak bys, dzievčino, moje serce znala,
Zapevniej[246] to sobe, žebys mne kochala.[247]
Dzievčino, dzievčino preblagoslavená,
Kebys mne kochala, byla bys spasená;
Jestli chceš, dzievčino, pomni si což vience,[248]
Nech já mám tvé serce, nech já mám tvé rence.[249]
Jušči[250] naša, Jušči, nás Búh neopuščí,
My sme oba mlodzí, kochac se nam godzí.[251]

126. Nešťastná láska

(Polsko-slovenská)


Načožes[252] me stvoril na ten svet, mój Bože,
Kedy to, čo kocham, mojo byc nemože,
Neščesné kochanie po sviece panuje,
Kto se s kym zakocha, šmerc sobe gotuje;
Meščesné kochanie, to se v sercu vlepí,
To rozum odbere a oči zaslepí:
Pravda jest to, pravda, samam[253] tego došla,
Kochalam jednego, za drugegom pošla.
Teraznejšé[254] chlopci jak polné motyle,
Hocaj[255] se pokochá, to tylko na chvile;
Jednej renčky[256] sciská, pri drugej posendze,[257][258]
Trecej deklaruje,[259] že jej mužom bendze.[260]

127. Rozžehnánie

(Polsko-slovenská)


Z tamtej strany lesa jelen vodu pije:
Povec mi, dzivčino, či me kochaš, či nie?
Vysoky zamoček, ješče vyša skala:
Povec mi, dzivčino, komus persten dala?
Čarne oči mame, ale ne jednake,
Moje su poctive, tvoje ledajake:
Ile[261] piosku v mori, ile ma gvizd[262] nebe;
Tylkoto neščesca nechaj potka tebe!
Už sedam na koňa, už sa žegnam s tebu,
Pamiotaj,[263] dzivčino, jak sme žili s sebu;
Ej, žili sme, žili, jak golubky v parže,
Ach, kdo nas rozlučil, nech go ponboh skarže.[264]

128. Žádost

(Polsko-slovenská)


Keby já som bula ptačiček sykora,
Obletala by som calý svet dokola,
Calý svet dokola, i tam tu chalupku,
Že bych ce vidzela, co robíš, Jakubku!

129. Limbora

(Polsko-slovenská)


Limbora, limbora, zelena limbora!
Padajó orešky do našeho dvora:
Kemuže ty, dzievče, té orešky zbieráš?
„Tebe to, kochanku, keď ty pridzeš do nás.“

130. Slováci

Zlomek polsko-slov.


Slováci! Slováci!
Všecci ste jednací,
Ako by vás mala
Všeckých jedna maci.



[25] Tato píseň aneb jak se jmenuje „Hra na královnu“ jest podobná srbské Králici, jižto p. Vuk, a české králce, jižto p. Čelakovský ve svých vydáních prostonárodních zpěvů obšírněji vypisují. Ona jest dozajista najstarší mezi slavenskými písněmi pod Tatrou a počátek její tratí se v dalekých pohanských časech. Zpívá se téměř ve všech krajech a stolicech tatránských, všudy rovným spůsobem a jednakou melodiou, jenže už téměř všudy zlomkovitě, což samo důvodem jest nejmluvnějším její starobylosti. A proto, kdo by ji celou znal a slyšel, toho prosíme velice o doplnění tohoto drahého zlomku. Zpívá se pak při hře, nakolik se totiž rozpomínáme, ji někdy v Turci ve mladosti naší slyšavšeti a viděvšeti, asi takto: Dvacet, padesát aneb více děvčat sejde se do řadu na ulici, dvě postavují proti sobě ve vzdálenosti asi 50 kroků; a pak, za ruky se držíce a rukami podle taktu společně kolébajíce, jedna stránka začíná zpívati, druhá dáva odpoveď. Po skončeném zpěvu onyho dve svoje spojené ruce vzhůru pozdvihují a tu jim naproti postavený sbor děvčat pod jejich ruky jako pod bránu se hrnou. Když ostatní děvče projíti má, tu pozdvižené ruky dolů spouštějí, a děvče to lapíce, k sobě připojují; to se tak často opakuje, až celou dědinu a všecky její ulice poběhají, anť mezi tím malý sbor roste, a veliký mizí. Ostatní pozůstalá, obyčejně nejkrásnější černooká, děvčina jmenuje se královna. Co se potom děje — dále nevíme. — Výraz hoja donda neb dunda ďunďa nic jiného není, než s rynesmem to, co v srbských písněch Oj Dodo a v ruských Dido (Dido kalina, Lela malina;), bez pochyby jméno slavopohanské modly (viz národné Srb. Pjesme od Vuka, v Lipsku 1824, na st. 48 pod názvem „Pjesme dodolské“, pak „Lomonosova a Popovovu Mythol.“) S naším Dido, Dodo, Donda může se snad i grécké Dodona srovnati.

[26] som — jsem, pěkne k rozeznání od příslovky sem, huc

[27] čírý — pouhý

[28] chodník — pěšina

[29] len — jen

[30] srov. ital. cicisbeo

[31] ako — jako

[32] kliatý — proklatý

[33] sebe — sobě

[34] keď — když

[35] kolísala — kolébala

[36] veť — hle, věz

[37] V sobotu a v neděli držívají slavenští mládenci vohledy, t. j. navštěvování panen; v Čechách a v Moravě sluje to žebrácká noc.

[38] skorej — rychleji

[39] bozkati — líbati, celovati, cf. basiare

[40] Keď — když, kedy

[41] lebo — neboť, bo, ibo

[42] nach — nech, ať

[43] načrieti — načerpati, navážiti

[44] krhla — veliká hubatka, putna

[45] boli — byli

[46] kolký svet — jak mnoho světa

[47] sláčik, svlačík — smyčec

[48] kru — krev

[49] frkati — stříkati

[50] ništ — nic, ničto

[51] Tento a nasledujúce tri verše sme doplnili podľa pokynu v „Omyloch“.

[52] šak — však

[53] pivnica — sklep

[54] světlica — světnice

[55] včil, včilek, včul, teď, nyní, teraz. K obohacení naší řeči mohly by se všecky tyto výrazy užívati, tak jako u Greků a Latiníků nunc, modo, plane a t. d.

[56] jsoucí, á, é — způsobný

[57] jej — jí

[58] ma — mia, mě

[59] ledačina — ledajakýs

[60] medzi, pol miedzy, rus. meždu, čes. mezi

[61] pohár — koflík, kubek

[62] vydala — vdala

[63] že, místo ať

[64] bola, bula — byla

[65] něborák — chuďas, pol nieborak

[66] rázem — najednou

[67] — ať

[68] Senica město v Nitr. st.

[69] šošovica — čočka

[70] masar — řezník

[71] pochvy, chámy

[72] voniečka, voniačka, vonička, kytka z vonného kvítí

[73] salaš — ovčín, bouda polní, cf. selo

[74] Juhás magyar — ovčák

[75] Duša moja, určitěji a vlastněji než české duše moje v jedn. počtu.

[76] čvo — čo

[77] chorost — nemoc

[78] Hádam zajali alebo prispôsobený tvar od slova zaujali(?)

[79] sivý — modrý

[80] pátereček — ruženec

[81] nebožíc — nebozez

[82] azda — snadli, zdali

[83] mala — měla, porodila

[84] banuvať — pykati

[85] z vóli — ze svobody

[86] váš’ho — vašeho

[87] postretli — vestříc prišli

[88] Kis-Koros městečko v Pešť. stol.

[89] Eržika maďarsky — Bětuška, Alžběta

[90] cez — přez

[91] vraveť — praviti, mluviti

[92] počúvať — poslúchati

[93] zobúzať — probuditi

[94] tadnu — tam, cf. dno, dovnitř.

[95] hor, hore — vzhůru

[96] dokým — dokud

[97] Coky — ticho, mlč!

[98] dnuka — do vnitř, cf. dno, dnu

[99] obluoček — okenko

[100] čujno — citlivě, bedlivě, od čujem

[101] klín — hřebík

[102] sikla — střikla

[103] klince — karafiat

[104] ninto — není

[105] išou — šel

[106] Tato píseň zpívá se při společnosti. Najprvé počne jedna osoba a vyzpívá první čtyry řádky, načež celá společnost ostatek dozpívá. To se dle libosti opakuje.

[107] lebo — nebo

[108] bou — byl

[109] gajdoš — dudák

[110] pierečko — kytka

[111] chyst, kysť — střapec

[112] bars — ač

[113] keď, kod — kohdá — kdy, — rusk. kogda

[114] gazdovství — hospodárství

[115] zabudnúť — zapomenouti

[116] šatka — šatek, chustka.

[117] v šátce — v šátku

[118] děvčat

[119] pokým — pokud

[120] Eďház — dědina v pešťanské stolici

[121] Kiš-Köröš — též tam

[122] jej — jí

[123] malo — mělo — pol. malo

[124] mau — mial — měl

[125] Parom — Perún, staroslovanský boh

[126] na kousek

[127] kopila — kopla

[128] Váh, řeka v Uhřích

[129] trímať — držati, pols. trzymac

[130] sá — sú — sou — sau

[131] žrebec — hřebec; pol. žrebiec

[132] Něco podobného v Čechách a Moravě

[133] ništ — ničto — nič

[134] azda — snad

[135] nak — nech

[136] váce — viáce — více

[137] pytau — žádal

[138] požičať — půjčiti, pol. požyczac

[139] prepelička — křepelička

[140] koč — kočár

[141] chrbát — hřbet, rusk. chrebet

[142] želeu — litoval

[143] hintov — kočár

[144] libozvučněji než české optej se

[145] Ipel — řeka v Uhřích, v Hontě.

[146] nosiá víc. počet, určiteji než obojetné nosí v česk. nářečí.

[147] šarvanec — veselý, rozpustilý chlapec

[148] prosiá — prosí

[149] zejde

[150] nazdála sa — domnívala se, určitěji než české nadáti se

[151] storáz — stokrát

[152] lepěj

[153] jarčok — potůček

[154] nemluviti

[155] zornička — zornice

[156] nelíbí

[157] kišasonka maďar. — panenka

[158] Pôv. č. 9.

[159] Zdá se býti původně českou.

[160] bez meškání, srov. polské niebavem, rychle

[161] z[a]páčiť — zalíbiť

[162] vela — mnoho

[163] mrcha — zlý

[164] Něco podobného i v Moravě.

[165] klietka — klec

[166] určitěji i libozvučneji než žalostí

[167] konár — kmeň — ratolest

[168] určitěji než české obojetné chvíle

[169] čerešnička — třešnička

[170] ta — tam

[171] hať — jez

[172] nejkrajšú — nejkrásnější

[173] kochlatá — chocholatá

[174] — až

[175] meský, libozvučněji než městský

[176] gudel — hudel, snad šumař

[177] Žilina, město v Trenč. st.

[178] Jiří

[179] Hádam väzenia, čiarka = mäkčeň.

[180] snad to jestřab?

[181] Tento a nasledujúce verše sme doplnili podľa pokynu v „Omyloch“.

[182] Můželi přirozenější a krásnější píseň o tomto pře[d]mětu z ust nevzdělaného děvčete vykvětnouti? Na oponě smutného deště maluje se klam lásky; na větříku oblaky rozplašujícím a nebe vyjasňujícím vyobrazuje se naděje lásky, a tak prostrědkem zevniterným tělesných citů obživují je vniterní.

[183] bralo — strmá skalná stěna

[184] vršký aneb vrškami, prvního poslední litera se prodlužuje v Uhřích.

[185] ptáčata

[186] dadě, dakdě, někde

[187] hrobitov

[188] černý oblak

[189] Nový důkaz jak značnou, najvíc zašlářenou, tajemstvaplnou osobu lípa v slavenských písněch hrá. Srovnej s touto písní zlomek:

„Horela lipa, horela.“ a Předmluvu v tomto svazku, str. XVI, XVII.

Srovnej i násl. zlomek:

Pod Muráňom stojí lipka zelená,
Zpod tej lipky tečie voda studená,
Kdo z tej vody píti bude,
Peknú ženu míti bude.

Srov. Čelakovského Slov. nár. pís., D. III, str. 63, píseň moravskou:

U našeho jezera,
Stojí lipka zelená, a t. d.

Srovnej i Ruské prostonár. zpěvy: Erota, Peterburg. 1792. Píseň 244:

Ach! vo polie lipinka,
Pod lipoju biel šater,
Vo tom šatrie stol stoit,
Za tiem stolom dievica a t. d.

[190] bars, barsi — byť i, ač

[191] zvíře aziatické

[192] žížním

[193] divil

[194] lépe než žebra

[195] lidé na dolním konci dědiny bydlící

[196] Mošovc, městečko v Turčan. st.

[197] Hádam väži, čiarka = mäkčeň.

[198] ves v Nitr. st.

[199] zajde

[200] dokud

[201] raději

[202] Domanice, ves v Hontě i jinde, zde vtipná slovní hra mezi Domanice a nic doma.

[203] libozvučnější než české: střevíčky

[204] hustečka, chustečka — šátek, pol chustka

[205] Pôvodne je prvý raz síce diovča, ale v ostatných prípadoch je v pôvodnom texte diouča.

[206] rozbil

[207] Vájanvo, někde i Vájanok, Sobuotky, Svätojanský oheň — starodávny slavský obyčej. Vprostřed létě totiž, dne 24. června, večer před Janem křestitelem vycházejí mládenci a děvky ze vsi na blízký kopec, dříví a obzvláště otepy slámy nesouce, z nichž hromadu a hranici vysokú učinivše, ji zapalují a hned přeskakují, hned vůkol ní, za ruky se držíce a tyto písně zpívajíce, plesají. — Viz Schematismus Eccl. Ev. pro Anno 1822. a Joh. Csaplovics, kde p. Belohorský, str. 59, tento obřad takto opisuje: „Adnotari meretur ritus puellaris, Tóth-Pronae vigens. Mense utpote Junio ipso crepusculo vespertino pridie diei Joannis universae puellae ejates petunt vicinum montem arduum Bohušowa dictum, facibus et stramine provisae, quibus passim accensis, toto monte discursant, saltant, canunt, et potiorem noctem ludendo consumunt. Morem hunc in memoriam unius Dearum a gentilibus condam Tóth-Proneasibus foeminis, in modernam christianam aetatem derivatum esse, probabile videtur. Videtur haec vox Vajano composita ex Vah Juno![207] Tento obyčej nalezá se i u Serbú, viz Srbski rječnik od Vuka, str. 237, kde píše: „U oči pred Ivaňa dne je obično na nekim mjestima kao n. p. u Jadru paliti lilu lyko, oko tora chléva: nagule čobani pastýři lile brezove, ili tresňove, i metnu u procjepove (ráštepy), te načine kao velike kite, pa u oči Ivaňa dne, pošto se smrkne zapale te procjepove i iznesu na kakvo brdo (vrch) te se igraju. A na nekim mjestima (kao u Srijemu) beru devojke u oči Ivana dne Ivaňsko cvjeťe, te viju vijence, pjewaju rozlične pjesme, a osobito ovu:

Ivaňsko cveťe
Ivan ga bere, te bere
Majci ga baca u krilo,
A majka s krila na zemlju.“

Jméno „Vajanuo“ povstalo snad s předdechem V ze slova Jan, Ivan, Ivanovo, Ivanje u Voltiggiho p. 119), ale sám obyčej jest nepochybně původu pohanského, snad svátek slunce a ohně, nebo i Římané měli o tomto čase svátek Vesty a Vestálek. V církvi křesťanské podložen mu toliko jiný, nevinnější název. I u zněmčilých Sorbů, k. p. v Turinsku (Thüringen) zadržel se tento obyčej až posud.

[207207] Citáciu ponechávame v pôvodnom zápise. II. zv., 148. Zaslúžil by si zmienku dievčenský zvyk prekvitajúci v Slovenskom Pravne. Tóth-Prona = Slovenské Pravno (L. G.). Za večerného súmraku, v mesiaci júni deň pred Jánom vybehnú všetky dievčatá a ponáhľajú sa k blízkemu strmému vrchu, zvanému Bohušová. Majú so sebou otiepky slamy, ktoré na rôznych miestach zapália, rozbehnú sa s nimi po celom svahu. vyskakujú, spievajú a takto vo veselých hrách trávia celú noc. Tento zvyk z pohanských čias na pamiatku bohyne Juno oživili Slovenskopravňanky a preniesol sa i do novšej kresťanskej doby. Slovo Vajano je pravdepodobne utvorené z Vah Juno.

[209] valach — ovčák

[210] valaška — sekerka

[211] pero — kytka, bukreta

[212] smed, smad — žížeň

[213] Škurák, skurát — vemeno ovčí

[214] žinčica — mléko po vaření sýra pozůstalé

[215] Hádam väčšia, čiarka = mäkčeň.

[216] Při této písni se hajduchuje, t. j. valaský tanec tancuje pri dudách, kdežto se s uchýleným k zemi télem hned pravá, hned levá noha ku předu dle taktu vystírá a dlaní se na členek tleská. Ples tento jako prostý a přirozený, tak příliš unavující jest.

[217] Cic, jest výkřikník na kozy.

[218] Výboh, vlastní jméno.

[219] bana — báně, rudné doly

[220] fárat, z něm. fahren

[221] štros — skála v báni

[222] hunt — vozík havířský

[223] uředníci banští

[224] hoda — jako, rovně

[225] prášok — maličko

[226] šichta — úkol, práce

[227] lvon — plat, z něm. der Lohn

[228] výraz při připíjení

[229] skončený infinit. vyslovuje se tvrdě jako ty, zdravkaty — Gesundheit trinken

[230] kobej — kdybych

[231] de — kde

[232] Voru, varu — věru

[233] pvachtička — plachtička

[234] kcela — chtěla

[235] Lem — len, jen a tak všudy na konci se n na m mění: jedon (jeden) — jedom

[236] kod — když

[237] volej — voly

[238] cuzditi, cúditi — bíti

[239] vouke — volky

[240] kavnú — kalnú

[241] Trema — treba (cf. Sarmat, Sarbat, Chrbat)

[242] Diabou — Ďábel

[243] vedno — v jedno

[244] zalíbila

[245] dcerka

[246] ujisti se

[247] milovala

[248] více

[249] ruce

[250] vlastní jmeno

[251] sluší

[252] jsi

[253] sama sem

[254] nynější

[255] i když

[256] ručky

[257] posuzuje

[258] Hádam posedí(?)

[259] osvedčuje

[260] bude

[261] kolik

[262] hvézd

[263] pamatuj

[264] stresce. Ostatně srovnej s těmito i polsko-slov. píseň v 1. svaz. pod číslem 84., kde stojí: gavalír, kochanečka, zimná, bo, mlodá, metulenka — všecko výrazy polské.




Ján Kollár

— slovenský básnik, zberateľ ľudovej slovesnosti, jazykovedec, estetik a historik, predstaviteľ slovenského preromantizmu Viac o autorovi.



Nové knihy, novinky z literatúry - posielame priamo do Vašej mailovej schránky. Maximálne tri e-maily týždenne.



Copyright © 2006-2009 Petit Press, a.s. Všetky práva vyhradené. Zlatý fond je projektom denníka SME.
Web design by abaffy design © 2007

Autorské práva k literárnym dielam   

Ďalšie weby skupiny: Prihlásenie do Post.sk Új Szó Slovak Spectator
Vydavateľstvo Inzercia Osobné údaje Návštevnosť webu Predajnosť tlače Petit Academy SME v škole
© Copyright 1997-2018 Petit Press, a.s.